Bůh vítězí I. (Da 7,15-22)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Vedl válku proti svatým a přemáhal je

Jaroslav Kernal, Praha 26. května 2019

Pokoj vám a milost, milí svatí, milí přátelé i hosté. Jsme v knize proroka Daniela a máme před sebou druhou část sedmé kapitoly. Četli jsme celou kapitolu, protože celá sedmá kapitola je jedním celkem, jedním viděním, snem, který Daniel měl. Toto vidění nepřineslo Danielovi pokoj ani radost, ale naplnilo ho hrůzou. A není se čemu divit. Toto vidění plné hrůzostrašných obrazů, plné netvorů a rohů je samo o sobě hrůzostrašné – a co teprve, když pochopíme jeho smysl. Než se ale pustíme do našeho dnešního textu, skloňme hlavu k modlitbě.

Na úvod si musíme připomenout, jak máme přístupovat k Písmu a jeho výkladu. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je vhodné k učení, usvědčování, nápravě a výchově ke spravedlnosti (2Tm 3,16-17). Bůh k nám promluvil skrze Písmo. Celé Písmo je Božím slovem. Ale Bůh nepromluvil v podobě hromady navzájem nesouvisejících veršů, ale promluvil srozumitelným a racionálním způsobem – v podobě celků, které nazýváme knihami. A takto musíme Písmu rozumět, tedy v jeho kontextu, což na prvním místě znamená, že každý text musíme vykládat v souladu s původním záměrem autora. Když vám přijde dopis z finančního úřadu, nebudete ho číst jako dopis od milované osoby, a dopis od milované osoby nebudete číst jako obsílku od soudu. To je základ dobrého porozumění. Při studiu Písma ovšem musíme jít ještě o krok dál, protože Bůh nám zjevil celou svou radu, svůj plán, v celém Písmu. Proto musí být celé Písmo naším kontextem. Z toho vyplývá důležitá věc, totiž že Starý zákon vykládáme Novým. Učení a texty starozákonních proroků učením Pána Ježíše Krista a jeho apoštolů.

Bůh od počátku zjevoval svou vůli a svůj plán postupně, krok za krokem. Hned po pádu zaslíbil prvním lidem Spasitele. Ovšem jedinou informací, kterou dostali, bylo, že se narodí z ženy a přemůže ďábla (Gn 3,15). Později se lidé dovídali více – že to bude potomek Abrahamům (Gn 12,3), že bude z kmene Juda (Gn 49,10) atd. Krok za krokem Bůh odhaloval stále více až do vrcholu svého zjevení, jímž je vtělený Boží syn, Pán Ježíš Kristus, který je obraz Boha neviditelného.

  • Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu.

Kristus je vrcholem Božího zjevení. K němu směřuje Starý zákon a o něm je Nový zákon. Proroci o něm prorokovali a vyhlíželi jeho příchod, apoštolové, očití svědkové jeho ukřižování, smrti a vzkříšení, dosvědčují pravdu o Kristu. Proto musíme vykládat Starý zákon Novým.

Bez Nového zákona, bychom neměli ani Starý. Kdyby Pán nebyl naším Spasitelem, vůbec bychom se k Písmům Starého zákona nedostali. Dostáváme se k nim jenom skrze Nový zákon. Nic už nemůžeme posuzovat jinak, než skrze Krista, tedy optikou zjevení Nového zákona. Jsme-li v Kristu, jsme nová stvoření, proto musíme všechny věci posuzovat z perspektivy nového stvoření, z perspektivy Pána Ježíše Krista. Přesně to dělají apoštolové, kteří v Novém zákoně vykládají Písma Starého zákona tak, jak jim jejich původní autoři i adresáti vůbec nemohli rozumět. Konkrétních míst je celá řada, ale nakonec jde o princip, že ve světle učení apoštolů, musíme vykládat proroky, včetně jejich proroctví.

Nyní už pojďme do druhé poloviny sedmé kapitoly Daniela. Zůstaneme dnes jenom u první části, u veršů 15-22, kde je první jednoduché vysvětlení Danielova vidění a také tam Daniel ještě více rozvádí sen, který měl. Sen, který ho 1. naplnil hrůzou, protože 2. byl o válce proti svatým, ale 3. nakonec vede k vítězství Svatého.

I. Svatá bázeň

  • Daniel 7:15 Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své schránky zmatený a vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnila hrůzou.

Daniel byl zmatený a naplněný hrůzou. Na konci kapitoly, když dostal celý výklad toho snu, hrozil se těch myšlenek a barva jeho tváře se měnila. Vzpomeňte si tady na krále Belšasara, když se objevily prsty ruky a psaly nápis na zdi hodovní síně v královském paláci. Byl naplněn hrůzou, kolena mu tloukla o sebe a barva jeho tváře se měnila. Byl konfrontován Božím soudem. Také v sedmé kapitole je řeč o Božím soudu. Viděli jsme, že Věkovitý usedl na trůn a byly otevřeny knihy – Daniel viděl Boží soud. Ale Bůh zvítězil – odsoudil netvory z moře, odsoudil čtvrté království, strašné a mocné, odsoudil malý roh, který mluvil rouhavě proti Bohu a dal království Synu člověka a jeho svatým. Proč byl tedy Daniel tak vyděšený? Proč byl naplněný hrůzou?

Daniel byl muž Božího slova. V deváté kapitole uvidíme, jak pečlivě studoval proroky, aby pochopil souvislosti a okolnosti, v nichž se nacházel. Byl to královský mudrc, ministr tajemství a skrytých věcí – jeho úkolem bylo rozumět, chápat, vidět souvislosti, vysvětlovat Boží jednání i Boží pokyny. Byl to muž modlitby, jak jsme už viděli a ještě uvidíme, byl to muž Slova. Ale především to byl Boží muž, člověk, který miloval Boha a jeho Slovo, který chtěl žít podle Božího slova a znát Boží vůli pro svůj život, i pro život Božího lidu. Proto trávil mnoho času v Božím slově. Daniel rozuměl tomu, že Boží lid vydán do rukou babylónských králů, věděl, že přišel soud, ale zároveň očekával Boží slitování a milosrdenství, očekával vysvobození Izraele.

Daniel reprezentuje zbožný ostatek Božích vyvolených uprostřed bezbožného tělesného Izraele, takže očekává Boží jednání s Izraelem, vysvobození ze zajetí, obnovu Izraele, obnovu Božího lidu, očekává vykoupení, vítězství nad nepřáteli, ustanovení Božího království, pokoj a radost, vládu spravedlnosti a práva. A musíme říci, že i o tom trochu bylo jeho vidění. Ale k těmto věcem dospívá Daniel ve svém snu až v samotném závěru – jsou to věci, které přijdou až úplně na konci.

Už jsme si minule řekli, že některé věci Daniel vidět nemohl ani jim nemohl rozumět – viděl příchod království a s ním nastolení práva a spravedlnosti, vykoupení Izraele, vysvobození od nepřátel atd. – a tohle všechno viděl v jednom jediném balíku, v jediném okamžiku, to všechno mu splývalo do jedné události, která souvisela s příchodem Mesiáše. Všichni Židé tomu tak rozuměli, dokonce to tak až do dne Letnic chápali i učedníci Pána Ježíše Krista. Teprve když jim Duch svatý otevřel mysl a dal jim porozumění Písmům, začali rozumět věcem jinak. Vzpomeňte si na Pánovo první kázání v Kafarnamum – otevřel knihu proroka Izajáše a četl text – a skončil uprostřed věty:

  • Izajáš 61:1-2 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně …

Ten text dále pokračuje slovy o soudu a o obnově země, o vybudování měst, o životě v obnovené zemi, o všeobecném kněžství, o dokonalé spravedlnosti a o oslavě Boha, o službě Bohu, o vítězství nad pronárody a pohany a o věčné oslavě a radosti. Ale Pán Ježíš skončil uprostřed druhého verše vyhlášením léta Hospodinovy milosti. A vzpomínáte si, co řekl, když se na něj upřely oči všech v synagoze?

  • Lukáš 4:21 Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.

Všichni byli nadšení, ale jenom do okamžiku, kdy to vysvětlil slovy, že od nynějška bude spasení kázáno také pohanům, jak to předpovídal Starý zákon. Potom ho vedli na sráz hory, aby ho svrhli dolů (Lk 4,29). Už je tady léto Hospodinovy milosti, čas milosti, čas spasení. Království už bylo ustanoveno, už bylo zjeveno, už bylo dáno – veřejně a zjevně všem lidem Synovi člověka přesně tak, jak to viděl Daniel:

  • Daniel 7:14 A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.

Stalo se to v době vlády čtvrté šelmy, v době římské říše, kdy se naplnil ustanovený čas a Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, tedy Syna člověka. Boží syn ustanovil své království, vybojoval ho na kříži Golgoty, potvrdil své vítězství svým vzkříšením, poslal své učedníky vyhlašovat toto království všem národům, volat všechny k pokání a víře a zvát je do tohoto království. Potom vystoupil na nebesa, odkud přijde znovu, aby se fyzicky ujal vlády v tomto svém království a obnovil všechno, co bylo zničeno a poškozeno hříchem.

Království už je tady, už zakoušíme jeho pokoj a radost skrze Ducha svatého, který nám byl dán, už jsme proměňováni do jeho spravedlnosti a posvěcováni v pravdě, ale stále ještě žijeme ve světě, který je plný nespravedlnosti, bezpráví, svévole, zla, hříchu a vzpoury proti ustanovenému právoplatnému králi. Žijeme v duchovním boji.

A právě tato skutečnost, toto poznání naplňovalo Daniela hrůzou. Neviděl detaily a nerozuměl dvěma příchodům Pána Ježíše Krista, čekal obnovení Izraele, ale viděl zkázu, viděl malý roh, který rouhavě mluvil a který vedl válku proti svatým a přemáhal je. Musíme pochopit Daniela – Izrael byl v zajetí. Deset severních kmenů už bylo skoro dvě století rozptýleno mezi pronárody a nezbylo z nich skoro nic. Juda byl už šedesát let v Babylóně. Země byla zpustošená a vylidněná, chrám byl zbořený, oběti zastavené, králové popravení, vznešení Izraele vydáni k převychování – to je obraz naprosté devastace a zkázy celého národa. A do toho přichází toto vidění, které říká, že nebude lépe.

  • Da 7:21 Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je.

Daniel nemohl být naplněný pokojem. Byl naplněný hrůzou. Svatou hrůzou, bázní a strachem o budoucnost Božího lidu. Mohl přemýšlet o tom, jak málo věrných už zůstává z celého velkého národa a Bůh mu zjevuje, že bude ještě hůř. Bůh nakonec zvítězí, a Boží lid bude kralovat spolu s ním, ale to konečné vítězství bude až na samotném konci. Do té doby bude zuřit krutá válka – válka proti svatým, válka proti lidu Nejvyššího. A to je druhá věc, kterou se musíme zabývat.

II. Svatá válka

Daniel si vyžádal vysvětlení od jednoho z andělů, který stál mezi desetitisíci před Božím trůnem. Podle toho, jak ten anděl mluví, to vypadá, že patřil do Hospodinova vojenského zástupu:

  • Daniel 7:17-18 Ta čtyři veliká zvířata, to čtyři králové povstanou v zemi. Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků.

Stručněji už to říct nešlo. Není divu, že Daniel není úplně uspokojen. Ale základní informace zde máme. Čtyři šelmy, čtyři králové. Zároveň ukazuje ve v. 23, že králové a království jsou jedno a totéž. Čtvrté zvíře je král, čtvrté zvíře je království. Totéž platí o předchozích třech. Čtvrtá šelma je Řím, v jehož době bylo ustanoveno Kristovo království a nyní se šíří. V Danielovi 2 to bylo páté království, které je věčné, které není z tohoto světa, nevystupuje z rozbouřených vln moře pronárodů, ale sestupuje shůry spolu se Synem člověka. Toto čtvrté království vede válku proti svatým spolu se svým králem, který je označen jako malý roh. O tomto boji proti svatým, který je popsán v knize Daniel mluví kniha Zjevení. Čtvrtá šelma bojuje proti svatým a snaží se je vyhladit. Tou čtvrtou šelmou je i v knize Zjevení Řím.

  • Zj 13:1-2 Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc.

Jan použil obrazy z knihy Daniel a jde s nimi ještě dále. Ta šelma, kterou popisuje je kombinací všech zvířat z Daniela 7. To odpovídá tomu, co čteme u Daniela – jednotlivé říše pominuly, byla jim odňata jejich moc a vždy předána další říši, ale byl jim zachován život (Da 7,12). Reprezentují lidská království a lidské vlády, které se nakonec spojí do jedné vlády bouřící se proti Bohu.

Vzpomenete si, jakým slovem popisuje Řím apoštol Petr? Když píše dopis církvím v Asii, Galacii, Pontu, Bithynii a Kappadokii, vyřizuje pozdravy od církve … v Babylóně (1Pt 5,13). Podle tradice napsal Petr tento list právě z Říma, který popisuje jako Babylón. Úplně stejně mluví Jan v knize Zjevení. Používá symbolické označení – dokonce Jeruzalém označuje jako Sodomu a Egypt (Zj 11,8) a jako Babylón (Zj 18,21-24). To nás vede do knihy Genesis, kde v 11. kapitole lidé stavěli věž, která měla sahat až do nebe, chtěli se v pýše pozvednout proti Bohu a být jako Bůh. To místo, kde stála tato věž, mělo jméno Babylón. Tyto odkazy nám ukazují, jak máme rozumět čtvrtému království, které vede válku proti svatým – je to označení každého království, každé vlády, která se pozvedá proti Bohu, která pronásleduje Boží lid. V tomto smyslu můžeme říci, že od Pánova prvního příchodu až do jeho druhého příchodu budeme žít ve čtvrtém království, ve stínu čtvrtého netvora s železnými zuby a bronzovými drápy.

Toto království, které drtí a ničí, v němž se lidé budou mísit, ale nepřilnou k sobě, je království, z něhož povstávají malé rohy, rouhaví vládci, kteří se vyvyšují a chtějí být jako Bůh. Antiochos IV. Epifanos, který se prohlásil za Boha (více o něm budeme mluvit v osmé kapitole), Herodes Agrippa I., který nechal popravit Jakuba Zebedea a uvěznil Petra, a chtěl ho také nechat popravit. Starověký historik mluví o tom, že měl zlatem vyšívané roucho, které na slunci zářilo a Lukáš říká:

  • Sk 12:21-23 Ve stanovený den zasedl Herodes v královském rouchu na trůn a pronesl k nim řeč; lid začal provolávat: „To mluví bůh, ne člověk!“ A tu jej postihl anděl Páně za to, že si přivlastnil čest, patřící jen Bohu: zemřel rozežrán červy.

Království Kristovo, Boží království je pod neustálým tlakem. Pán Ježíš kromě jiného zaslíbil svým učedníkům pronásledování. Daniel to viděl ve svém snu. Pán Ježíš řekl svým učedníkům:

  • Matouš 11:12 Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.

Žijeme v duchovní válce. A od okamžiku ustanovení království to nikdy nebylo jinak. Církev vyrůstá na krvi mučedníků. Spolu s ustanovením království přišlo také soužení. Když Pán Ježíš popisuje poslední dny, mluví o mnoha znameních, o válkách a zemětřeseních, mluví o falešných Mesiáších, za kterými se lidé budou honit z jednoho konce země na druhý, mluví o vychladnutí lásky mezi křesťany, a všech možných svodech, které přijdou. Mluví o zázracích, které budou činit svůdci, a kterým by podlehli i vyvolení, kdyby to bylo možné – ale není! Bůh střeží své maličké stádo. Ale Pán říká:

  • Lukáš 21:12 Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.

Pavel povzbuzoval křesťany v církvích, které založil slovy:

  • Sk 14:22 Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.

Daniel viděl válku vedenou proti svatým a viděl, jak je malý roh přemáhal. To je realita Kristovy církve. Brány pekel ji nepřemohou, protože je postavena na Kristu, je vykoupena jeho převzácnou krví a zapečetěna pro den vykoupení Duchem svatým. Každý jednotlivý křesťan je v Kristově ruce a nikdo ho z ní nemůže vytrhnout. Ale každý jednotlivý křesťan je postaven do duchovní bitvy. To je realita křesťanského života. Možná si myslíme, že se nám tato realita vyhýbá, ale dost možná je to jenom tak, že se uzavíráme do svého vlastního světa a nechceme si přiznat pravdu.

Moji milí, za posledních sto let bylo kvůli Kristu zabito víc křesťanů za za celých předchozích devatenáct století. Z Boží milosti žijeme na místě, kde nyní není běžné zabíjet pro víru, nebo konfiskovat majetek nebo odebírat děti. Ale tahle situace v naší zemi netrvá příliš dlouhou. A nevíme, jak dlouho trvat ještě bude. Není to tak dávno, kdy lidé byli kvůli víře pronásledováni, kdy byli vězněni, nemohli studovat, nemohli pracovat ve svém oboru, byli sociálně i ekonomicky pronásledování. A když se podíváme jen o dvě nebo tři století zpátky, uvidíme lidi, kteří kvůli své víře přicházeli o své životy.

Totéž můžeme vidět na mnoha místech ve světě i dnes. Minulý týden bylo zadrženo 140 křesťanů v jednom shromáždění v Eritreji. 12. května skupina ozbrojenců vtrhla do shromáždění ve městě Dablo v Burkině Faso. Účastníky obklíčili, a když se někteří z nich pokusili uprchnout, šest z nich zastřelili, včetně pastora. Nakonec zapálili modlitebnu a vyplenili obchody v okolí. V Číně dochází ke stále větším represím, totéž platí o mnoha svazových státech v Indii. O muslimských zemích nemá cenu mluvit. Do Velké Británie před časem odmítli přijmout v Pakistánu deset let nespravedlivě vězněnou křesťanku Asiu Bibi, aby nepohoršili muslimskou komunitu. Ve Francii dochází takřka každý den k poškozování kostelů, z Turecka krok za krokem vyhošťují zahraniční misionáře, v Německu čelí soudu křesťanská rodina, která chtěla své děti vyučovat doma, aby nemusely procházet státní indoktrinací, v mnoha západních státech je společensky nepřípustné nazvat homosexualitu hříchem, a někde je to dokonce trestné. Milovaní, potřebujeme otevřít oči, abychom viděli, že opravdu žijeme ve válce. Ježíš říkal učedníkům:

  • Jan 16:2 … ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.

Ale nakonec povzbuzuje učedníky:

  • J 16:33 Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

To viděl Daniel, válku proti svatým. Viděl, jak je malý roh přemáhal, dokud … – a to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání.

III. Svatý Bůh

Daniel viděl válku proti svatým. Čím byla ukončena? Ustanovením křesťanského státu? Vytvořením křesťanské politické strany nebo křesťanské lobbistické skupiny? Zvolením křesťanského prezidenta nebo předsedy vlády? Prosazením křesťanských zákonů? Ne!

  • Da 7:21-22 Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je, až přišel Věkovitý a soud byl předán svatým Nejvyššího; nadešla doba a království dostali do držení svatí.

Válka potrvá, dokud nepřijde Věkovitý a nezačne soud. Potom přijde doba, kdy království dostanou do držení svatí. Dokud Pán nepřijde soudit tuto zem, bude zuřit duchovní bitva. Království tohoto světa, Babylón, ta nevěstka, která je zpitá krví mučedníků, bude stále bojovat proti svatým. Dokonce bude přemáhat svaté. Budou povstávat malé rohy, antikristové, dokud nepřijde TEN antikrist, ten poslední, který bude nejkrutější a nejsystematičtější.

  • 2 Tesalonickým 2:8 A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem.

A poslechněte si, jak Jan popisuje toto slavné drama:

  • Zj 19:11-16.19-21 A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. … A viděl jsem dravou šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby vytrhli do boje proti jezdci a proti jeho vojsku. Ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení a svedl jimi ty, kdo přijali cejch šelmy a klekali před jejím obrazem. Za živa byli šelma a její prorok hozeni do ohnivého jezera hořícího sírou. Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce.

Pán slavně zvítězí. Beránek, ten obětovaný, který jediný má právo rozlomit pečetě a otevřít knihy, lev z Judy, Pán Ježíš Kristus, přijde, aby vykonal soud. Přijde vysvobodit svůj lid z velkého soužení, přijde učinit konec té svaté válce. Přijde, a my, kdo jsme jeho, budeme shromážděni kolem něj, budeme spojeni do jednoho těla, budeme slavnou nevěstou, jejíž šat je vybělený jeho krví. Přijde, a bude soudit svět – a my budeme soudit spolu s ním, protože jsme v něm, a budeme s ním a on bude s námi a v nás. Bude korunován jako král a my budeme kralovat spolu s ním. Budeme s ním vládnout a současně ho budeme uctívat a velebit – my, Kristova církev, lidé ze všech jazyků, národů, kmenů a ras. Jeho království bude věčné a jeho svatí se budou navěky radovat z jeho přítomnosti. Jeho království bude svaté a nevstoupí do něj nic nečistého ani nesvatého. Jenom ti, kdo vyprali svá roucha v krvi Beránkově, jenom ti, kdo se cele spolehli na Kristův kříž, na oběť Pána Ježíše, jenom ti budou s ním na věky věků.

Jestli jste ještě nevyznali Ježíše jako Pána, jestli jste ještě neuvěřili ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, jestli jste svůj život nepodřídili Pánu a jeho vůli, potom stojíte na špatné straně barikády. Jste na straně šelmy, nevěstky, na straně Babylóna a vedete svou válku proti Bohu a svatým. A budete smeteni dechem jeho úst, jeho slovem. Prosím vás, pojďte ke Kristu, spolehněte se na jeho oběť, podřiďte mu své životy, spolehněte se jenom na něj a budete žít. Možná potom budete v tomto světě spolu s dalšími svatými pronásledováni kvůli Kristu, ale bude to vaší radostí, bude to vaše vyznamenání a vaše chlouba. Budete jako apoštolové, když odcházeli z velerady, kde je nechali zbičovat kvůli kázání Krista a oni se radovali, že mohli nést potupu pro jeho jméno. Budete se radovat jako Pavel, že na svém těle můžete nést jizvy Ježíšovy. S radostí přijmete vězení, protože budete vězni Kristovými, s odvahou budete čelit smrti, protože víte, že vás čeká lepší život, že vás čeká nebeská odměna a věčnost v přítomnosti Pána Ježíše Krista.

Daniel byl naplněný hrůzou z toho, co viděl. I nás možná děsí takové vize. Ale na rozdíl od Daniela můžeme s jistotou vyznat, že je dokonáno, že náš Pán zvítězil. I když jsme uprostřed duchovní bitvy, v kříži je naše pevná jistota, v něm je náš pokoj. Proto chvalme Pána, oslavujme ho a radujme se z jeho vítězství.

  • Zj 22:17  A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.

Osnova kázání: