Bůh kraluje (Da 7,9-14)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Syn člověka přichází na oblacích

Jaroslav Kernal, Praha 19. května 2019

Pokoj vám a milost, milí svatí, milí přátelé i hosté. Dneska budeme pokračovat ve výkladu sedmé kapitoly knihy proroka Daniela. Přečteme znovu celou sedmou kapitolu a potom se budeme zabývat popisem trůnního sálu a příchodem Syna člověka.

Minule jsme se zabývali především čtyřmi netvory, kteří vystoupili z velkého rozbouřeného moře pronárodů. Daniel sám vysvětluje, že se jedná o čtyři krále (Da 7,17), ovšem hned vzápětí také ukazuje (v. 23), že mluví nejenom o konkrétních králích, ale také o královstvích, která jsou s nimi spojená. Ukázali jsme si, že se jedná o stejná království, jaká jsou popsaná ve druhé kapitole Daniela – tedy Babylón, království Médo-Perské, které je popsané jako medvěd, v ekumenickém překladu s tváří obrácenou k jedné straně, v kralickém je, že tato šelma jedno panství vyzdvihla a B21 říká, na jedné straně byla vztyčená. To odpovídá popisu berana z osmé kapitoly, který má dva velké rohy, ale jeden je větší než druhý, což je historická realita Médo-Perské říše, která spojila Médy a Peršany, ale Peršané byli těmi, kdo vládli a kdo se rozmohli nad Médy. Další šelmou byl levhart se čtyřmi hlavami a čtyřmi ptačími křídly, který ukazuje na Alexandra Velikého a spolu s ním na Řeky, kteří ovládli celou Perskou říši. S poslední šelmou se dostáváme k našemu dnešnímu textu, který mluví o soudu nad všemi šelmami, o odsouzení a zničení malého rohu a o nastolení vlády Syna člověka, kterého budou uctívat lidé ze všech jazyků, národů a ras. Už samotná identifikace jednotlivých šelem není jednoduchá, a totéž můžeme říci i o verších 9-14. Jsou minulostí? Přítomností? Nebo patří do vzdálené budoucnosti? Jak tomu máme rozumět? Co si z toho textu máme vzít do svých křesťanských životů? Abychom si mohli na tyto otázky odpovědět, musíme začít od lesa. Pojďme k prvnímu bodu:

I. Zaslíbení Božího království

Poslední šelmou byl netvor nepodobný žádnému zvířeti, ale strašný, příšerný a mimořádně mocný. Netvor s železnými zuby, který drtil a rozšlapával. Tento netvor odpovídá čtvrtému království z druhé kapitoly Daniela, které je železné a zčásti smíšené ze železa a jílu. Ve dnech toho království vzejde království, které nebude zničeno navěky:

  • Daniel 2:44 … a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky,

V sedmé kapitole je toto království popsáno jako království svatých Nejvyššího, království Boží. Toto království se stalo skutečností s příchodem Božího Syna, Pána Ježíše Krista, kterého Bůh poslal, když se naplnil stanovený čas. Pán Ježíš kázal evangelium:

  • Marek 1:15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.

Později tvrdil farizeům, že pokud vyhání démony prstem Božím, Boží království už je zastihlo (Lk 11,20). V Kristu Ježíši už jsme byli přeneseni z moci tmy do království milovaného Božího syna (Ko 1,13) a spolu s celou církví pracujeme pro Boží království (Ko 4,11), do jehož slávy nás Bůh svou mocí povolal (1Te 2,12). Díky Kristově oběti na kříži Golgoty jsme už zakusili moc budoucího věku, přijali jsme Ducha svatého, který v nás přebývá, naše hříchy byly odpuštěny, stali jsme se součástí Boží rodiny, byli jsme adoptováni, tedy přijati za syny a máme přístup před Boží tvář. A přece zde ještě není Boží království v plnosti. Stále ještě umíráme, stále zápasíme s hříchem, stále zakoušíme úzkost, tíseň a soužení tohoto přítomného věku, stále ještě voláme k Pánu „Přijď tvé království“, stále ještě nemáme nová těla ani podíl na Boží svatosti a nestojíme tváří tvář svému Pánu. Vytrvale vyhlížíme jeho druhý příchod. Království už nám bylo dáno, ale ještě jsme se neujali vlády. Vzpomeňte na slova Pána Ježíše:

  • Matouš 25:31-34 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.‘

A tohle je jedna z důležitých věcí, které potřebujeme porozumět – už jsme součástí Božího království, ono už je mezi námi, ale ještě zde není v plnosti, ještě jsme se ho neujali. Už jsme zvítězili pro krev Beránkovu, ale boj ještě není zastaven. Už byl zlomen hrot smrti, ale smrt ještě nebyla odstraněna. Už byla zaplacena daň hříchu, ale hřích ještě nebyl odňat. Už byl přemožen a spoután ďábel, ale ještě nebyl vhozen do hořícího jezera. To všechno, co ještě není, přijde – a přijde to zcela jistě. Tohle je křesťanská naděje. Jsou to události a nejrůznější skutečnosti, které ještě nejsou, které jsou však zaslíbené, takže se můžeme stoprocentně spolehnout na to, že přijdou. Očekáváme je a vyhlížíme je – to je naše naděje. To všechno, co ještě není, se stane skutečností při druhém příchodu Pána Ježíše Krista.

A to nás vede zpátky k našemu textu. Musíme si totiž uvědomit ještě jednu důležitou věc – na této straně kříže, tedy po prvním příchodu Pána Ježíše Krista, máme celé zjevení Božího plánu, celé zjevení křesťanské naděje, kompletní zjevení toho, co přijde. A to je něco, co Daniel, ani ostatní proroci neměli. Daniel měl tento sen v roce 550 před Kristem, v prvním roce vlády Belšasara. Babylónská říše měla být u moci ještě dlouhých deset let. To není málo. Proto musíme chápat prorockému pohledu na čas.

Daniel se díval dopředu, do budoucnosti, a stejně jako většina proroků vyhlížel příchod Božího království. Bůh Danielovi zjevil, že Boží království přijde se Synem člověka. S příchodem Mesiáše byly spojeny všechny naděje starozákonních svatých, zbožného ostatku Izraele. Dobře to můžeme vidět na otci Jana Křtitele, Zacharjášovi, který při narození svého syna Jana prorokoval. Poslouchejte, přečtu ten text a všimněte si, jak rozumí příchodu Krista:

  • Lk 1:68-75 Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.

Pro všechny starozákonní proroky byl příchod Krista finální událostí dějin. Totéž platilo pro učedníky Pána Ježíše Krista. Ale jim, na rozdíl od starozákonních proroků, bylo zjeveno, že Kristus musí zemřít, být pohřben, vstát z mrtvých a vystoupit vzhůru. A potom se znovu vrátí pro svůj lid, a aby v plnosti ustanovil věčné království. Starozákonní proroci viděli jednu událost – viděli ji jako horu před sebou, viděli vrchol, k němuž směřovali. Učedníci na ten vrchol vystoupali, protože byli očitými svědky Kristova vzkříšení. Díky tomu uviděli také druhou horu, druhý vrchol, který byl do té doby zakrytý tím prvním – druhý příchod Pána Ježíše Krista. Z toho prvního vrcholu spatřili hluboké údolí, na jehož druhém konci byl onen mnoha proroky předpovídaný konec, Boží království, které naplňuje celou zemi, Boží sláva nového stvoření, království pokoje a míru, království radosti, věčného života a společenství s Bohem.

Danielovi, stejně jako ostatním starozákonním prorokům, splývají události v jednu. My dnes máme kompletní zjevení nové smlouvy, takže dokážeme oba ty vrcholy, oba Pánovy příchody rozlišit. A to platí i o našem textu. Daniel mluví o malém rohu, který povstane v římské říši. Tento malý roh bude pronásledovat Boží lid a bude tady až do dnů konce, kdy bude království předáno svatým Nejvyššího (Da 7,25-27). To odpovídá slovům apoštola Pavla, který mluví o člověku nepravosti, synovi zatracení (2Te 2,3-10). Ještě více to uvidíme příště, kdy se budeme zabývat malým rohem ve druhé polovině sedmé kapitoly. Dneska jsem chtěl hlavně ukázat, že Daniel sice mluví o římské říši, ale zároveň nás vede až do dnů konce, což můžeme vidět právě na malém rohu. Království bylo zaslíbeno, jak říká náš text. Království je také nastoleno – a to je druhý bod dnešního kázání:

II. Nastolení Božího království

Danielovo vidění od devátého verše míchá nejrůznější časové roviny. Je to vidění nebeského trůnního sálu – a v tomhle smyslu můžeme rozumět také tomu, že je mimo náš čas. Pohleďte, kde vidění začíná:

  • Da 7:9-10 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy.

Zasedl soud a byly otevřeny knihy. Další dvě místa v Písmu mluví o otevření knih – první je spojené s nebeským trůnním sálem a to druhé místo je pevně spojené se soudem. Podržte si založeného Daniela a podívejte se se mnou na obě ta místa. Obě jsou v knize:

  • Zj 4:2-3.5-6 Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová. … Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel - to je sedmero duchů Božích; a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu.
  • Zj 5:2.5 Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“ … Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.

Lev z Judy otevírá knihu sedmkrát zapečetěnou. A víte, co začíná v šesté kapitole Zjevení? Soud! A znovu jsou otevřeny knihy:

  • Zj 20:12 Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.

Když jsou otevřeny knihy, začíná soud. Také v našem textu začíná soud. Byly postaveny stolce. Soudní stolce, trůny. Na trůny usedá Bůh. V našem textu je popsán jako Věkovitý nebo Odvěký (B21), nebo více doslovně KRAL Starý dnů. To vyjádření znamená jedno jediné – Věčný. Bůh je od věků navěky. Bůh je věčný. Bůh přichází a začíná soud.

Zdá se, že Danielovi nestačí slova na to, aby popsal nádheru Boží slávy, kterou viděl ve svém snu. Oblek bílý, vlasy bílé, jeho stolec plameny ohně, kola stolce hořící oheň. To je trůn slávy, na který usedá Svatý Izraele. Bůh je čistý, není na něm nejmenší posvkrny, září jako oheň a jeho trůn také. Ohnivá řeka proudí kolem a vychází z něj. Autor listu Židům říká, že náš Bůh je spalující žár (Žd 12,29). A Pavel vysvětluje, že Bůh přebývá v nepřístupném světle a nikdo z lidí ho nespatřil a ani nemůže spatřit (1Tm 6,16). Taková je záře jeho slávy. Taková je Boží velikost, nádhera a dokonalost. Takovou slávu viděl Daniel ve svém snu.

Viděl Boží trůn obklopený zástupy andělů, kteří slouží Bohu. Tisíce tisíců a desetitisíce desetitisíců. Jsme v apokalyptické literatuře, takže nejde o přesné počty – desítka je vyjádřením úplnosti, celosti, dokonalosti. Všichni andělé slouží Bohu, všichni se mu klanějí, všichni ho poslouchají a žádný z nich ho nemůže neuctívat. Opusťme ale nyní na chvíli soud a podívejme se dál, co se v našem textu děje:

  • Da 7:13 Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu.

Na scéně se objevuje další postava – Syn člověka. Je to zvláštní postava. O synovi člověka se mluví ještě na dvou nebo třech místech v Žalmech – Žalm 8 je v listu Židům vztažen na Pána Ježíše Krista. Zde v Danielovi vidíme Syna člověka, který přichází s oblaky nebeskými. Je tady přirovnání – je tu někdo jakoby Syn člověka, KRAL někdo podobný Synu člověka. Je tady kontrast ke čtyřem šelmám, které vystoupily z rozbouřeného moře a podobaly se netvorům – byly jako zvláštní divoká nepřirozená stvoření.

Proti nim přichází shůry, s oblaky nebeskými někdo jako Syn člověka. Přichází s oblaky nebeskými jako Bůh. Nikdy nikdo jiný než Bůh nepřichází s oblaky nebeskými – jenom Syn člověka, což ukazuje na to, kým Syn člověka je. Je to Bůh sám, je to druhá osoba Boží trojice. Je tady Syn člověka, který má vlastnosti jako Bůh, jedná jako Bůh, je uctíván jako Bůh a který přichází k Bohu, který sedí na trůnu, je k němu přiveden a je mu dána vláda, sláva a království. To není jiná podoba Boha, Bůh se tady nezjevuje v různých způsobech, ale Bůh nám tady zjevuje pluralitu v sobě samotném. K Bohu, který sedí na trůnu, je přiveden Syn, jemuž je dán trůn a který bude uctíván všemi lidmi ze všech národů. V šestém století před Kristem Bůh odhalil Danielovi něco ze své podstaty, co dal ze své milosti lidem pochopit až o nějakých tisíc let později – že v jediném Bohu je trojice rozdílných osob, z nichž každá z nich je plně Bůh, a přece jsou jeden Bůh. Nový zákon to zjevuje zcela zřetelně, když mluví o Otci, Synu a Duchu svatém. A vzpomeňte si na ten známý text z konce Pánovy pozemské služby, kdy vysílá své učedníky do celého světa – je to ozvěna našeho textu z Daniela. Ježíš řekl svým učedníkům:

  • Mt 28:18-20 Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Je mi dána veškerá moc – on je Syn člověka, jemu byla dána veškerá moc. Patřila mu veškerá sláva, protože on sám je tou slávou, která obklopuje Boží trůn. On je s námi až do skonání tohoto věku a bude s námi celou věčnost, protože je to Bůh věčný, nemá počátek ani konec, je počátek i konec, alfa i omega. A posílá nás křtít v jedno jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Jedno jméno, tři označení, jeden Bůh, tři osoby. Vyznáváme, že je jeden Bůh, který je nekonečný a který existuje ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý. Každá z těchto osob je cele Bohem, všechny jsou stejně věčné, jsou si rovny v moci a slávě a ve stejné míře sdílejí tytéž atributy a dokonalosti. Ačkoliv jsou nerozdělené v přirozenosti a bytí, každá z osob Boží trojice má v dokonalé harmonii skrze celou věčnost odlišnou roli a funkci. Tohoto Boha nám zjevuje – i když ještě ne v plnosti, ale už ve slávě prorok Daniel. Je tady Bůh Otec a Bůh Syn v trůnním sále, zasedají spolu na soudu, zasedají k vládě. Časové roviny se tady prolínají, nejsou zde jasné souvislosti. Malý roh byl odsouzen, zničen a vydán ke spálení. A potom přichází Syn člověka. Ale neměli bychom to vidět v časové souslednosti, protože to není to, co by Daniel chtěl říci. Jasně je to vysvětlené ve druhé polovině sedmé kapitoly. Ale nakonec to můžeme vidět i zde – dvanáctý verš se vrací ke zbylým třem šelmám a mluví o tom, že jim sice odňali vladařskou moc, ale byl jim ponechán život. O čem se tu mluví? Je tu stále Babylón? Je tu stále Persie? Je tu stále řecká říše? Ty říše byly pohlceny Římany a později jinými říšemi, které nastoupily na jejich místo. Ale obraz, který je nám tu předložen vede jediným směrem – k Synu člověka:

  • Daniel 7:14 A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.

Vede k ustanovení Božího království a nakonec nás vede také k jeho naplnění, jak to ukazuje závěr sedmé kapitoly:

  • Da 7:27 Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat.

Přijde den, kdy Boží království bude rozšířeno po celé zemi, protože stará země zanikne a Bůh stvoří novou – a na té nové už nebude nic jiného, než Boží sláva a Boží přítomnost, budou tu svatí, kteří budou sloužit Beránkovi a budou ho uctívat.

Nový zákon nám umožňuje vidět rozdíl mezi čtrnáctým a dvacátým sedmým veršem sedmé kapitoly – rozdíl, který Daniel ještě vidět nemohl, protože první příchod Krista mu zakrýval výhled na druhý příchod, rozdíl mezi ustanovením Božího království a jeho naplněním. A to nás vede k poslednímu bodu našeho dnešního kázání, k veršům 17 a 27, které mluví o tomto naplnění.

III. Naplnění Božího království

Synu člověka byla dána moc, byla mu dána sláva a království, které nebude nikdy zničeno. Pán o tom mluvil, když říkal Petrovi, že brány pekel nemohou přemoci církev Kristovu, kterou on sám buduje (Mt 16,18). Syn člověka přišel v těle, stal se člověkem, přebýval mezi námi. To, co Daniel viděl ve zjevení, co ho naplnilo hrůzou a způsobilo mu zmatek, co dalších šest století bylo lidem zahaleno, se stalo skutečností – Mesiáš byl počat Duchem svatým a narodil se z Marie Panny. S jeho příchodem do tohoto světa se Boží království stalo zjevným, prolomilo se do světa hříšníků a od té doby je možné ho vidět a zakusit v Kristově církvi.

Ježíš Kristus se stal základem církve. Svou vlastní krví zaplatil za hříchy svého lidu, svou smrtí zaplatil mzdu hříchu, svou obětí usmířil Boží hněv, svou poslušností a poddaností až na smrt přemohl ďábla a všechny nebeské mocnosti, které se vzbouřily proti Bohu. Stal se kamenem úhelným a skálou pádu. On je tím kamenem ze druhé kapitoly, který se utrhl z nebe bez zásahu lidské ruky a zničil všechna lidská království, protože ustanovil království, které není z tohoto světa. On, a spolu s ním také jeho království, je tou skálou, která se rozrůstala, až naplnila celou zemi.

Daniel jde daleko za chápání Starého zákona. Lidé všech národů budou uctívat Krále králů, Syna člověka. Až do dne letnic, kdy byl vylit Duch svatý, a dokonce ještě o něco dále, byly tyto myšlenky naprosto nepochopitelné pro každého Žida. Pán Ježíš sice vyslal své učedníky do celého světa, ke všem národům, ale zaslíbil jim moc z výsosti, dar Ducha svatého, aby mu byli svědky až na kraj světa (Sk 1,8), ale učedníci tomu nerozuměli. Chápali to tak, že mají být svědky všem Židům až na samotný konec země. Proto neměli problém se Židy ze všech národů z celého světa, jejichž jazyky promluvili v den letnic, kdy byl vylit Duch svatý, ale měli obrovský problém se setníkem Kornéliem, který se sice obrátil k židovství, ale stále to byl pohan. Proto musel Petr tolik vysvětlovat, proč zůstal u Kornélia. Proto Židé stále pronásledovali Pavla a chtěli ho kamenovat – protože kázal evangelium pohanům. Ale v našem textu se mluví o tom, že lidé z různých národů a jazyků budou uctívat Syna člověka. Dokonce přijde den, jak dosvědčuje Boží slovo, kdy každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí poklekne před Pánem a každý jazyk k slávě Boha Otce vyzná, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,9-11). V onen den se náš Pán zjeví ve slávě, v onen den se:

  • Daniel 7:18 … království ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků.

V onen den dojde Boží královstvé svého naplnění. V onen den budeme proměněni, pokud se toho dne dožijeme, a pokud se ho nedožijeme, uslyšíme hlas polnice a budeme vzkříšeni, dostaneme nová těla, která už nebudou podléhat smrti, protože smrti již nebude. Smrt bude podřízena Bohu, její vláda skončí, jejím údělem se stane ohnivé jezero, kam bude vhozen také malý roh, tedy ten Antikrist posledních dnů, kam bude vržena šelma, tedy bezbožné království vzbouřenců proti Bohu, kde s nimi skončí také nevěstka, která se bude vydávat za nevěstu Kristovu, tedy falešná církev, která od samotného počátku království pronásleduje církev pravou.

Tělo a krev nevstoupí do toho nového království, ale jen to, co bylo očištěno Kristovu krví, co bylo proměněno jeho Duchem, co bylo vzkříšeno z mrvých. To jsou zaslíbení, která se týkají Pánova druhého příchodu. Nezůstane kámen na kameni, ti, kdo nejsou zapsáni v knize života, budou spolu s šelmou a Antikristem vhozeni do ohnivého jezera. A Písmo říká, že to je druhá smrt, která je věčná, navěky budou na místě, kde je pláč a skřípění zubů, a budou vzdáleni království, kterého se ujmou svatí Nejvyššího. Ti ho budou mít v držení na věky věků. Jan popisuje toto království vznešenými slovy:

  • Zj 21:3-4 A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.“

Zbývá jediná otázka – velmi osobní a velmi závažná: Budu v tom království také já? Budeš v tom království také ty, milý příteli? To je otázka věčného života a smrti, a pokud vám není jasná odpověď, spěchejte k Synovi člověka, modlete se, volejte ke Kristu, proste, hledejte a tlučte. Nedejte pokoj, dokud vám nebude otevřeno, dokud nepoznáte skutečný pokoj z Ducha svatého, dokud vás sám Pán neujistí svou přízní, svou přítomností, svým Slovem.

Jak na tom jsi, milá duše? Máš ujištění od samotného Pána, od Syna člověka, který přichází s oblaky nebeskými. S oblaky nebeskými odešel od svých učedníků, ale právě tak se také vrátí, jak dosvědčili andělé (Sk 1,11). Přijde ve slávě, přijde s mocí, přijde s desetitisíci svatými, obklopen zástupy andělů, přijde pro svou nevěstu, která bude v onen den proměněná a bude zářit jeho slávou. Pojďte, pojďte k němu a radujte se z jeho slávy, poklekněte před tím, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod (Zj 14,7). Volejte spolu s celou církví a spolu s Duchem svatým: „Přijď, Pane Ježíši, přijď brzo!“ Amen.

Osnova kázání: