Nádhera Boží svrchovanosti (Da 1,1-2)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Úvod do knihy Daniel

Jaroslav Kernal, Praha 24. února 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Z Boží milosti dnes otevíráme další knihu Písma, kterou budeme v následujících měsících společně studovat. Tentokrát půjdeme do Starého zákona a otevřeme knihu, která vzbuzuje mnohé vášně a kontroverze. Jedná se o knihu, ke které podle některých učitelů nutně potřebujete mít po ruce výkonnou kalkulačku, dobrý historický kalendář a učebnici dějepisu. Budeme společně studovat knihu Daniel.

Co se vám vybaví, když se řekne kniha Daniel? Někomu se vybaví příběh Daniela ve lví jámě – příběh, který často slýchávají děti, i když je to příběh určený především dospělým, kteří žijí ve světě jako cizinci. Někomu se možná vybaví tři mládenci v ohnivé peci, někomu jinému možná zvláštní zvířata – okřídlený lev, medvěd s žebry v tlamě, nebo chlupatý kozel, či čtyřhlavý levhart se čtyřmi křídly. Jinému se možná vybaví týdny a roky a počítání konce světa. Ano, skutečně to všechno můžeme mít spojené s knihou Daniel. Ale o čem doopravdy tato kniha je? Ve své podstatě je to kniha celkem jednoduchá a ukazuje nám Boží svrchovanost nad jednotlivci, národy i celými lidskými dějinami. To je hlavní téma celé knihy Daniel. Proč to ale tak jednoduše nevypadá? Proč tato kniha budí tolik otázek a kontroverzí? Odpověď najdeme v žánru, jímž je tato kniha napsaná.

Knihu Daniel můžeme rozdělit na dvě části – prvních šest kapitol obsahuje šest vyprávění, zatímco druhých šest kapitol popisuje čtyři Danielova vidění, která se týkala budoucnosti. Prvních šest kapitol jsou příběhy, které nejsou příliš komplikované. Ale druhých šest kapitol jsou prorocké vize. Ale nejsou to proroctví, jaká najdeme např. u Izajáše nebo Jeremiáše, kde čteme třeba slova:

  • Iz 32:15-17 Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost. Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.

To je prorocké slovo, které je jasné a přímé. Takto si obvykle představíme proroctví. Ale u Daniela nacházíme něco jiného – Daniel má vidění a tato vidění jsou zapsaná formou apokalypsy. Musíme porozumět tomu, že mluvíme o apokalypse jako o literárním žánru. Když se dneska řekne apokalypsa, obvykle se nám jako synonym vybaví slovo zkáza. Ale apokalypsa je starověký literární žánr, který používá symboly – ať již ve formě čísel nebo zvířat, často popisuje současní nebo budoucí události jazykem převzatým z událostí minulých nebo takových, které adresáti dobře znají a tak znovu vytváří obraz, který směřuje k Božímu pohledu na popisované události. Často pak tyto události směřují ke konci dějin. Tento žánr sám o sobě říká, že není k němu možné přistupovat doslovně – takový přístup vede k mnoha výkladovým chybám. Ale na druhé straně musíme rozumět tomu, že apokalypsa není alegorie, a to, že je něco napsáno žánrem apokalypsy, neznamená, že si tam kdokoliv může dosadit cokoliv – více to asi bude jasné, až budeme procházet konkrétní pasáže.

Druhá polovina Daniele není jedinou apokalypsou v Písmu – asi nejznámější apokalypsou je apokalypsa Janova, tedy kniha Zjevení. Slovo „zjevení“ je překladem řeckého slova apokalypsis. Janovo Zjevení je dopis, který je napsaný formou apokalypsy. Jan to zdůrazňuje hned v úvodu své knihy. Také nezanedbatelná část knihy proroka Ezechiele je napsaná v žánru apokalypsy, stejně jako některé části Zacharjáše.

Kromě dvou žánrů používá Daniel také dva jazyky. Od 2,4 do konce sedmé kapitoly (konec prvního vidění) je kniha v aramejštině. Začátek (1,1-2,4) a posledních pět kapitol je v hebrejštině. Proč to tak je, nevíme a nemáme žádné stoprocentní vysvětlení. Nicméně nám tato skutečnost pomáhá vidět celistvost knihy, která bývá někdy napadána.

Podívejme se nyní na první dva verše knihy Daniel, které nás dnes uvedou do celé knihy Daniel:

  • Da 1:1-2 Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, babylónský král, k Jeruzalému a oblehl jej. Panovník Hospodin mu vydal do rukou judského krále Jójakíma a část nádob z Božího domu. Nebúkadnesar je dopravil do země Šineáru, do domu svého božstva; nádoby dal dopravit do klenotnice svého boha.

Z těchto dvou veršů můžeme vyčíst hlavní téma celé knihy Daniel – a tím je Boží svrchovanost. Rozdělil jsem to na tři části, podtémata, s nimiž se neustále setkáváme v knize Daniel – Boží svrchovanost nad jednotlivci, nad národy i nad celými lidskými dějinami. Pojďme teď k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Bůh vládne nad jednotlivci

Bůh vydal Nebúkadnesarovi do rukou judského krále Jójakíma. Mohli bychom hodně spekulovat o politických okolnostech dění v judském království, o ekonomické situaci, o vojenské síle Kaldejců nebo o Nebúkadnesarově strategii, ale Božímu slovu stačí prosté a jednoduché konstatování – Bůh vydal krále Jójakíma do rukou Nebúkadnesara. Podívejte se dobře, co je v našem textu – není tady, že Bůh dopustil, že Jójakím se ocitl v rukou Nebúkadnesara, není tu ani, že Bůh svolil s tím, že Jójakím bude vydán, ale stojí tu černé na bílém, že Bůh Jójakíma vydal. Hospodin kraluje! Žalmista napsal:

  • Ž 135:6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.

Bůh vládne naprosto svrchovaně v životech jednotlivců. Kniha Daniel to ukazuje velmi dobře. V úvodních verších vidíme, jak Bůh vládne v životě vzdorovitého krále Jójakíma. Bible o něm mluví takto:

  • 2Pa 36:5 Jójakímovi bylo dvacet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Dopouštěl se toho, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha.

Vzdorovitý král, který nevěřil Bohu, nespoléhal na něj, uctíval modly, neposlouchal Boží slovo, neposlouchal proroky, spálil Boží slovo, které dostal od proroka Jeremiáše – a přece to byl Bůh sám, kdo v jeho životě kraloval. Bůh ho vydal do rukou Nebúkadnesara. Bůh vládne v životech jednotlivců. Uvidíme to znovu příště na životě Daniela a jeho tří přátel, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi. Ve druhé kapitole to znovu uvidíme na životech těchto čtyř, na životě Nebúkadnesara, na životech babylónských mudrců, které Bůh skrze Daniela zachránil. Ve třetí kapitole Bůh zachránil Danielovy přátele z ohnivé pece, z rukou rozhněvaného dobyvatele a egomaniaka, protože Bůh zachraňuje, Bůh vládne nad každým jednotlivcem.

Čtvrtá kapitola je toho ohromným důkazem – pohan a modlář Nebúkadnesar je svržen ze svého trůnu, z vrcholu své slávy a moci a učiněn podobným zvířeti. Na období sedmi časů (tak zní původní text) žije jako zvíře mezi zvířaty, ale potom je mu vrácena jeho vláda a jeho moc, sláva i důstojnost. Jak je to možné? Protože Bůh řídí osud každého jednotlivce a nikdo nemůže změnit, co určí Bůh. Nikdo nemůže být vytržen z Boží ruky – ani v dobrém ani ve zlém. Pyšný král Nebúkadnesar se pokořil před Bohem a vyznal, že jenom Bůh má moc člověka povýšit i ponížit, jenom Bůh zachraňuje.

  • Daniel 4:34 Nyní tedy já Nebúkadnesar chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit.

V páté kapitole znovu vidíme důkaz Boží vlády nad životem jedince – rouhače a uctívače model, Belšasara. Belšasar překročil neviditelnou hranici Boží trpělivosti a pohár přetekl. Byl zvážen na vahách a shledán lehkým (Da 5,27-28), jeho království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům. A další verš říká:

  • Daniel 5:30 Ještě té noci byl kaldejský král Belšasar zabit.

Bezbožník, který nepočítal s Bohem, byl zvážen a odsouzen Bohem, bezstarostný člověk, který oslavoval své vítězství, byl téže noci poražen. Byl jako člověk, o němž mluvil Pán Ježíš Kristus, kterému se mnoho urodilo a tak se rozhodl, že zboří staré sýpky a postaví nové, větší, kam se mu všechno vejde, a potom si bude klidně žít, bude jíst a pít a bude veselé mysli (Lk 12,19).

  • Lukáš 12:20 Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘

Bůh vládne, a není, kdo by vytrhl z jeho ruky! V šesté kapitole Daniele najdeme skvělý důkaz – je tu jeden z nejznámějších příběhů z knihy Daniel – Daniel ve lví jámě. Nejvyšší politici perské říše se domluvili na Daniela, který jim byl trnem v oku, protože s nimi nestál v jedné lajně a neskákal, jak oni pískali. A protože nenašli nic na jeho službě, vzali to oklikou přes jeho náboženství. Král Dareios Médský, což bylo pravděpodobně označení, které Kýros II. Veliký používal v Babyloně, vydal zákaz modlit se ke komukoliv jinému než k sobě. Kdo by ten zákaz porušil, měl být vhozen do jámy se lvy. Všichni politici kolem Dareia si mnuli ruce, jak vyzráli na Daniela, ale Bůh kraluje, nikoliv lidé. Bůh zachránil Daniela. Stejně jako předtím Danielovy druhy nezachránil před ohnivou pecí, ale v ohnivé peci, ani Daniela nezachránil před lví jámou, ale zachránil ho ve lví jámě. Když král Dareios spatřil ten zázrak, vydal rozkaz, aby se v celé jeho říši:

  • Daniel 6:27-28 … všichni třásli před Danielovým Bohem a obávali se ho, neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce. Vysvobozuje a vytrhuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi. On vysvobodil Daniela ze lvích spárů.

Bůh vládne. Nejsou to lidé, kdo řídí životy druhých, i když se o to obvykle snaží – každý podle svých možností a většinou dokonce daleko nad své možnosti. Ale Bůh kraluje. Stejně jako naklání srdce králů, kam se mu zachce (Př 21,1), právě tak naklání srdce každého člověka. Nejsme páni svých vlastních životů, nikdo z nás nemůže ani o píď prodloužit svůj život, nikdo z nás neví, co bude zítra – a přece žijeme, jako bychom tu měli být věčně, jako kdyby všechno záviselo jen na nás, a ještě chceme řídit životy druhých. Ale blaze každému, kdo pokorně vyzná, že Ježíš je Pán a kdo uvěří, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých – o takovém Písmo říká, že bude spasen. Bůh jedná s každým jednotlivcem a každého volá k pokání a k víře v Pána Ježíše Krista. To je jediná cesta spasení. Ale nejen to:

II. Bůh vládne nad národy

Bůh vydal judského krále do rukou krále babylonského. A spolu s králem vydal také nádoby z Božího domu a s nimi také Boží lid. Izraelci byli odvedeni do zajetí. Bůh přestěhoval celý národ. Bůh poslal kaldejskou metlu a vymetl s ní celou judskou zemi. Náš text začíná v roce 605 před Kristem (a končí v r. 536). V tu dobu byla odvedena jenom část Izraele a v Jeruzalémě byl nakonec ponechán král Jójakím. O pár let později, po smrti Jójakíma, došlo v r. 597 př. Kr. k dalšímu dobytí Jeruzaléma, znovu byli odvedeni někteří lidé, Jójakímův syn král Jójakín s celou rodinou a nejspíš s nějakými dalšími velmoži a na trůn byl dosazen jeho strýc, Sidkijáš. Ten se znovu vzbouřil proti Nebúkadnesarovi a tak byl nakonec v roce 587 př. Kr. Jeruzalém srovnán se zemí a všechen lid odveden do babylonského zajetí. Bůh jednal s celým národem. A kniha Daniel je dalším svědectvím, jak Bůh vládne nad celými národy i říšemi.

Již úvodní verše knihy to potvrzují, a od druhé kapitoly to vidíme stále znovu. Ve druhé kapitole je Nebúkadnesarův sen a Danielův výklad tohoto snu – mluví o tom, jak bude jedno království následovat za druhým. Jak je to možné? Protože Bůh kraluje. Kaldejci budou přemoženi Peršany, ti později podlehnou Řekům a ti se stanou součástí Říma. Ve čtvrté kapitole Nebúkadnesar vyznává:

  • Daniel 4:31-32 Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: ‚Co to děláš?‘

Čtyři Danielova vidění v kapitolách sedm až dvanáct jsou dalším důkazem Boží vlády nad národy. Opakuje v nich stále totéž – že Bůh má moc nad národy, že Bůh vládne nejenom nad jednotlivci, ale vládne nad celými národy a nade vším světem. Daniel obrazným způsobem popisuje říše a vládce – Babylon, jako lev s orlími křídly, medvěd se třemi žebry v tlamě jako Persie, okřídlený levhart se čtyřmi hlavami jako Alexandr Makedonský a jeho čtyři nástupci, a strašlivé poslední zvíře s železnými zuby a bronzovými drápy, které pozře celou zemi, podupe a ji a rozdrtí, krutý Řím (Da 7,19).

Ale Danielovy vize směřují k dobré zprávě, k evangeliu. Podívejte se do sedmé kapitoly, kde je vysvětlení vidění o zvířatech:

  • Daniel 7:17-18 Ta čtyři veliká zvířata, to čtyři králové povstanou v zemi. Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků.

V osmé kapitole jsou další dvě zvířata – beran a kozel a najdeme tu i vysvětlení jejich identity:

  • Daniel 8:20-22 Dvourohý beran, kterého jsi viděl, jsou králové médští a perští. Chlupatý kozel je král řecký a veliký roh, který měl mezi očima, je první král. To, že se roh zlomil a místo něho vyvstaly čtyři, znamená, že vyvstanou čtyři království z toho pronároda, ale nebudou mít jeho sílu.

Vidění deváté kapitoly je dalším důkazem, jak Bůh vládne nad národy – Daniel porozuměl slovům proroka Jeremjáše, která se týkala navrácení Izraele ze zajetí. Navzdory strašlivým říším, navzdory krutým dobyvatelům, se ostatek Božího lidu vrátí zpět do své země. Bůh to tak naplánoval a Bůh to také učinil. Bůh vyvedl svůj lid z Egypta a uvedl ho do zaslíbené země, Bůh před nimi vyhnal všechny pronárody té země, Bůh je vydal Nebúkadnesarovi a nyní je Bůh zase přivede zpátky. Není nikdo, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce. Bůh vládne nad národy i nad říšemi.

Dnes žijeme v době, kdy znovu dochází k jakémusi vření mezi národy. Mnozí se dívají do budoucnosti s obavami. Co s námi bude? Jak to dopadne? Nejsem prorok ani syn proroka, ale na základě knihy Daniel můžu jasně prohlásit, že Bůh kraluje. On vládne nad národy i říšemi. On vládne nad Českou republikou, on vládne nad Evropskou unií, on vládne nad každou zemí. A dějiny se budou ubírat přesně tím směrem, kterým on chce, aby se ubíraly. Jestliže má Bůh svůj cíl – a my vidíme, že má jasný cíl, jímž je rozšíření evangelia po celé zemi, potom musí Bůh také kontrolovat každý jednotlivý detail. Možná nás čekají věci – a kniha Daniel mluví o těžkých věcech, které čekají Boží lid, které se nám vůbec nebudou líbit. Ale můžeme se těšit vědomím, že máme Boha, který nad tím vším stojí a všechno to řídí. Bez jeho vědomí nám nespadne vlas z hlavy (Lk 21,18).

Bůh je naprosto svrchovaný. Bůh je věrný, moudrý a milosrdný. Bůh se slitovává. Bůh zachová svůj lid, on vysvobozuje. Bůh ustanovil svůj lid, své království, i svého krále, Pána Ježíše Krista. On je tím kamenem, který se utrhl bez zásahu rukou, a který rozbije každé lidské království (Da 2,34), je úhelným kamenem, na němž je zbudována jeho církev, a brány pekel ji nepřemohou (Mt 16,18). On je vyvrcholením lidským dějin, k jeho prvnímu a posléze také ke druhému příchodu směřuje kniha Daniel. A to nás vede ke třetímu bodu dnešního kázání:

III. Bůh vládne nad dějinami

Bůh má absolutní kontrolu nad každým okamžikem lidských dějin. Krále Jójakíma vydal do rukou krále Nebúkadnesara a spolu s ním i část nádob z Hospodinova domu. V knize Daniel se krok za krokem otevírá pohled na to, jak Bůh svrchovaně vládne nad celým světem a jak řídí svět k jeho konci. Všechno směřuje k Bohem určenému cíli.

  • Da 2:44 Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky

Kniha Daniel zaměřuje náš pohled na příchod Pána Ježíše Krista. V prvním sledu se jedná o jeho první příchod – a my uvidíme, jak Bůh všechno připravil skrze krále i národy, které pozvedl a které zase ponížil. Bůh všechno pečlivě naplánoval. Boží slovo říká:

  • Galatským 4:4-5 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Přesně sem, k tomuto okamžiku směřuje kniha Daniel. Ale tady nekončí. Nový zákon nám ukazuje, že můžeme jít dále po trajektorii, kterou nám Daniel ukazuje, a máme ji sledovat až do úplného konce, tedy do druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Daniel připravuje Boží lid na slavnou budoucnost. Daniel také připravuje Boží lid na těžkou budoucnost. Jak připomínal Pavel nově založeným církvím:

  • Sk 14:22 Všude tam posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře; říkali jim: ‚Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.‘

Bůh má svůj plán. Bůh zná cíl. A jestliže zná cíl, potom musí kontrolovat každý jednotlivý okamžik, který k tomuto cíli vede. Bůh je svrchovaný Pán. Proto může Boží lid procházet mnohým utrpením, vždyť víme, že naše odměna je nebeská, nikoliv pozemská. Proto může Boží lid osvědčit svou věrnost, protože náš Pán nad námi bdí. Jsme jeho lid, jeho království, jsme jeho vyvolení, svatí a posvěcení a stali jsme se mu drahými jako zřítelnice jeho oka (Za 2,12).

Daniel popisuje mnohé těžkosti, kterým bude muset Boží lid čelit. Píše o malém rohu, který rouhavě mluví proti Bohu, který se dosáhnout samotného nebe, mluví o znesvěcující ohavnosti, která se usadí na Božím místě. Ta slova se už do posledního puntíku naplnila před příchodem Pána Ježíše Krista, když Antiochos IV. Epifanés znesvětil chrám, umístil tam sochu Dia, na oltáři obětoval vepře, zakázal bohoslužbu a uctívání Boha Izraele. Přesto Pán Ježíš znovu cituje Danielova slova a volá své učedníky k bdělosti, k vytrvalosti a věrnosti, ukazuje jim, že soužení ještě neskončilo:

  • Matouš 24:15-18 Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu; a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.

I tato slova Pána Ježíše Krista se do puntíku naplnila, když Římané dobyli Jeruzalém, rozbořili ho, vyvraždili tisíce Židů a rozmetali chrám na kusy. Ale ta slova nás vedou ještě dál – vedou nás k antikristům, kteří přicházejí v průběhu celých dějin, kteří chtějí usednout na místě svatém, v Božím chrámu, jímž je církev živého Boha, kteří mluví rouhavě a vydávají se za bohy. Ti budou stále znovu pronásledovat Boží lid a budou ho chtít vyhladit. Ale Hospodin kraluje. Boží Syn byl veden jako beránek na porážku. A Boží lid bude následovat svého Pána. Jestliže jeho pronásledovali, i nás budou pronásledovat (J 15,20). Ale co na tom! Církev roste tam, kde je půda skrápěna krví svatých mučedníků.

Kniha Daniel je povzbuzením ve víře. Máme Boha v nebesích, který je velký a mocný. Dal nám úkol, abychom nesli evangelium až na sám konec země, dal nám svého Ducha, abychom šli v jeho moci, dal nám nové srdce, abychom mohli znovu povstat, kdykoliv umdléváme, zaslíbil nám své království, které je nepohnutelné a neotřesitelné. Na nás je, abychom byli věrní. Věrné církvi ve Filadelfii Pán napsal:

  • Zjevení Janovo 3:8 Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.

Když on otevře dveře, nikdo je nezavře. On je Pán Pánů a Král králů. On si připravil svůj lid, který vykoupil svou převzácnou krví, on si připravil lid horlivý v dobrých skutcích (Tt 2,14), vybral si nevěstu, za kterou se obětoval, aby ji posvětil a očistil a tuto nevěstu buduje svým Slovem, evangeliem a mocí svého Ducha, kterého na nás v hojnosti vylil. Tuto nevěstu, vás milovaní, připravuje na den svatby, na den svého slavného příchodu. K tomu nás vede kniha Daniel:

  • Da 12:2-3 Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.

Vede nás až do samotného konce a je povzbuzením k věrnosti a vytrvalosti v době soužení, ve zkouškách, které přicházejí každý den, v nesnázích v době politického vření i v době osobních bojů. Bůh své věrné zachová. Někdy to bude možná jenom maličký ostatek, jako to bylo na dvoře krále Nebúkadnesara, kde z celého Izraele zůstali čtyři věrní mládenci. Ale na konci bude celá země naplněna Boží slávou – ten kámen, který se utrhl bez přičinění lidské ruky, naplní celou zemi a Boží sláva se skrze evangelium rozlije až do posledního koutu země. Pán Ježíš Kristus přijde v moci a slávě pro svůj lid. Jan ho popisuje:

  • Zj 19:11-16 A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.

 Milovaní, jste připraveni na jeho slavný příchod? Těšíte se na svého vykupitele? Kéž Duch i nevěsta volají spolu: Přijď, Pane Ježíši, přijď brzo! Amen.

Osnova kázání: