Chlubit se křížem (Ga 6,11-18)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Záleží jen na novém stvoření

Jaroslav Kernal, Praha 17. února 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. V našem studiu Pavlova listu církvím do Galacie jsme se dostali do samotného závěru. Před námi je dnes posledních osm veršů Pavlova dopisu. Nejedná se ale o obyčejný závěr, ale jedná se o shrnutí celého listu. Pavlova úvodní slova listu a závěrečná slova tvoří rám obrazu, do kterého je celý list vložen. Tento rám zvýrazňuje všechno, co je namalováno uvnitř. V úvodu i v závěru listu Pavel probírá v podstatě všechna témata, jimiž se v dopise zabývá. Všechna tato témata můžeme shrnout do jediného krátkého sloganu: „Chlubit se křížem.“ Přesně o tom celý tento Pavlův list je. Pojďme přečíst Ga 6,11-18.

  • Ga 6:11 Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma.

Pavel napsal tyto verše vlastní rukou. Upozorňuje na to čtenáře. To neznamená, že by zbytek dopisu nebyl Pavlův, ale Pavel použil písaře, jak bylo v té době zvykem (viz Ř 16,22, kde je Tercius, písař listu Římanům), kterému dopis nadiktoval, a potom na konci doplnil ještě pár vět vlastní rukou. Pavel zdůrazňuje velké písmo, a někteří tak mluví o jeho problému se zrakem (zvlášť v souvislosti s Ga 4,15), ale to je čirá spekulace. Možná chtěl Pavel jen zdůraznit, jak vážné je to všechno, co Galatským v tomto listě napsal.

Pavel shrnuje celý list do slov „chlubit se křížem“ a na několika věcech ukazuje, co tím myslí. Podíváme se na šest věcí z našeho textu, které jsou jednak shrnutím celého Pavlova listu, a jednak ukazují na to, co si máme představit pod slovy chlubit se křížem. Jak záhy uvidíme, nejedná se o prázdnou chloubu, nejedná se o lidské sobectví ani důraz na vnější věci, ale jde o život pravdě, o život víry, která se prokazuje láskou. Jde o život v plnosti Ducha svatého, v souladu s Duchem, život zaměřený Pána Ježíše Krista. Podívejme se tedy na první věc, kterou Pavel zmiňuje – můžeme ji shrnout slovy:

I. Pokora, ne pýcha (v. 12-13)

  • Ga 6:12-13 Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.

Na prvním místě Pavel mluví o chlubení se vnějšími věcmi. Za jakou cenu? Za cenu nucení k obřízce, za cenu potlačení vlastního svědomí, za cenu pokřivení a pokroucení Božího slova. Pavel mluví o pokrytectví falešných učitelů. Na začátku tohoto listu napsal o těch, kteří hlásají falešné evangelium, zprávu lidské pýchy a chlubení se tělem, že kdokoliv takový budiž proklet (Ga 1,8-9).

Chlubí se tělem, tím, co se stalo na těle křesťanů, nutí křesťany obřezávat se a zachovávat vnější věci, nutí je k životu podle Mojžíšova zákona. Proč to dělají? Podívejte se do Božího slova – aby nebyli pronásledováni kvůli kříži!

Jejich jednání je špatné, jejich motivy jsou špatné, jejich cílem je oslava sebe sama a tělesná chlouba. Jednají pokrytecky, protože je sice nutí zákon dodržovat, ale sami ho nedodržují. Jde jim jen o jedno jediné – aby se mohli chlubit tím, co stalo na těle druhých. Chtějí mít další zářez na své pažbě, dalšího člena ve svém seznamu. Větší sbor, větší modlitebnu, větší službu, větší rozpočet, víc pracovníků, víc programů, víc úsilí – ale hlavně se vyhnout kříži!

Myslí si, že vlastním úsilím nebo zachováváním zákona dosáhnou duchovních výsledků. Ale už na začátku dopisu Pavel mluvil o tom, že on i Petr, oba Židé, dobře vědí, že ani žid ani pohan se nemohou stát spravedlivými ze skutků zákona, ale jenom z milosti skrze víru.

  • Ga 2:16 Vždyť ze skutků zákona ‚nebude nikdo ospravedlněn‘.

Zákon byl dán k tomu, abychom poznali hřích a porozuměli jeho moci.

  • Římanům 3:19-20 Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Snaha zachovávat zákon je tělesná a vede jenom k pýše, zatímco kříž Pána Ježíše Krista vede k pokoře. Kříž vede k vyznání, že jsem naprostý zoufalec, který potřebuje milost. Vede k pochopení lidské neschopnosti zachránit sebe sama, vede k odevzdání se do Božích rukou, k vyznání Boží svrchovanosti, protože jenom na Bohu záleží, nad kým se slituje a komu dá svou milost. Taková zpráva ale nevede ke chvále od lidí, nýbrž k pronásledování. Slovo o kříži je pohoršením pro Židy a bláznovstvím pro pohany. Kazatelé kříže nepatří mezi špičku nejoblíbenějších řečníků – spíše jsou kvůli kříži vystaveni pronásledování. Kříž pokořuje a ukazuje, jak jsme slabí. Proto se chlubíme Kristovým křížem, protože život, který máme, není z nás, ale z něj. Chlubíme se křížem, protože jenom evangelium je Boží mocí. To nás vede k druhému bodu:

II. Chlubit se křížem, ne sebou (v. 14a)

  • Ga 6:14 Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista …

Pavel tady říká šokující slova. Dneska jsme vzdáleni kultuře římské říše, máme za sebou dva tisíce let křesťanství, pro které se kříž stal náboženským symbolem, ale v době Pavla byl kříž popravčím nástrojem. Byl krutý, odporný a zlý popravčí nástroj. I pro samotné Římany, kteří s křížem přišli, byl tento způsob popravy taky krutý, že žádný Říman nesměl být ukřižován. Tradičně byl tento způsob smrti vyhrazen vzbouřeným otrokům nebo nejhorším zločincům. Tím se chce Pavel chlubit. Proto byla jeho slova pro uši prvního století šokující. I proto vyvolávala pohoršení.

Ale Pavel se nechtěl chlubit tím samotným popravčím nástrojem – jeho chlouba směřuje ke Kristu a k jeho ukřižování. Není jako učitelé, kteří se vloudili do církví v Galacii – ti se chtěli chlubit sebou, vyzdvihovali sebe, mysleli si, že jsou něco a přitom nebyli nic. Ale co vyznával Pavel?

  • Galatským 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Můj život není můj, mým životem je Kristus. Proto se Pavel chlubí křížem. Jenom v krajních případech mluví o sobě a o svých zkušenostech, a když zmiňuje svou práci pro Pána Ježíše Krista a říká, že se ve službě napracoval mnohem více než ostatní, hned dodává:

  • 1K 15:10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

Nechlubí se sebou, ale milostí, která je důsledkem Kristova kříže. Stále znovu a znovu se chlubí křížem. To je křesťanský život:

  • Fp 3:13-14 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

To je veškerá křesťanská chlouba – ne já, ale Kristus, ne já, ale Kristův kříž. Milovaní, co vaší chloubou? Jsou to vaše úspěchy? Jsou to vaše dosažené cíle? Jsou to vaše děti? Je to váš život? Vaše služba? Mohlo by to být množství odkázaných kázání? Nebo napsaných článků či knih? Množství vydaných svědectví nevěřícím lidem? Jestli mou chloubou nebude kříž, potom je to všechno ostatní jenom marnost a prázdnota. Naší chloubou, křesťané, musí být vyznání Jana Křtitele:

  • Jan 3:30 On musí růst, já však se menšit.

A Pavel jde ještě dál – podívejte se znovu do verše 14:

III. Chlubit se Kristem, ne světem (v. 14b)

  • Ga 6:14 Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

Nejenom že Pavel vyznává, že je ukřižován spolu s Kristem, ale také tvrdí, že je ukřižován pro svět a skrze Krista svět pro něj. Kristova smrt na kříži změnila úplně všechno. Svatý Boží syn, který byl svou podstatou roven Bohu, odložil svou slávu a stal člověkem. Ponížil se a vzal na sebe způsob služebníka. V poslušnosti podstoupil smrt – a to smrt na kříži (Fp 2,6-8). To je naše chlouba! Proč by to v našich životech mělo vypadat jinak? Proč by měl být naší chloubou svět? Proč by naší chloubou měly být věci tohoto světa? Pozemské úspěchy, dosažené tituly, bohatství, sláva, proč bychom se měli chlubit tím, co nenasytí oči ani uši a co nemá moc naplnit srdce? Vzpomeňte si na učedníky, když vycházeli s Pánem Ježíšem z Jeruzaléma. Viděli chrám – ohromnou stavbu postavenou na kamenech, které byly velké jako tato místnost a celý chrám byl obložený zlatem, takže zářil do dálky – a ukazovali Pánu ty stavby.

  • Matouš 24:2 On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“

To všechno pomine. A můžeme jít ještě dál ke slovům Petra:

  • 2Pt 3:10-12 Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem.

Jakou chloubu najdeme v tomto světě? Jakou chloubu bychom mohli hledat ve světských věcech? Galatští hledali – byly to náboženské věci, které se stávaly jejich chloubou – nechali se obřezat, zachovávali svaté dny, měsíce a období a Pavel jim napsal, že to všechno jsou živly tohoto světa. Jestli jejich chloubou není kříž Ježíše Krista, jsou stále ještě ve svých hříších. Kristův kříž se všemi jeho důsledky je ústředním tématem listu Galatským.

  • Ga 1:4 … který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil …
  • Ga 2:20 … který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
  • Galatským 3:1 … vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!
  • Galatským 3:13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona …
  • Ga 4:4-5 … poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni …
  • Galatským 5:1 Tu svobodu nám vydobyl Kristus.
  • Galatským 5:11  Kdybych … kázal, že obřízka je nutná … bylo by tím odstraněno pohoršení, jímž je kříž.
  • Galatským 6:12  … nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.
  • Galatským 6:14 Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista.

Milá duše, co je tvou chloubou? Na čem stavíš? Je tvou jedinou chloubou kříž? Nebo je to tvé rozhodnutí pro Krista, tvé svolení, aby tě mohl zachránit, nebo snad požehnání, které od něj dostáváš? Není-li to kříž, je to marnost a prázdnota. Pojďme k dalším veršům:

IV. Nové stvoření, ne vnější věci (v. 15)

  • Ga 6:15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.

Patnáctý verš navazuje na předchozí – je tam slovíčko „neboť“. Chci se chlubit jenom křížem, neboť – to je to jediné, na čem záleží. Nezáleží na vnějších věcech, nezáleží na tom, jak moc skutků konám pro Pána (a byli jsme stvořeni k dobrým skutkům), jak moc jsem horlivý (a Písmo nás volá k horlivosti), nezáleží na věcech vnějšího náboženství, ale záleží na novém stvoření.

Když se Pán Ježíš setkal jednou v noci s ministrem náboženství Izraele Nikodémem, řekl mu, že se musí znovu narodit. Proč? Protože to je všechno, na čem záleží. Musíte se znovu narodit (J 3,7). Když se ptali George Whitefielda, který za svůj nedlouhý život (ve svých 56 letech zemřel během evangelizačního tažení na vyčerpání) odkázal víc než 18 tisíc kázání, proč stále dokola mluví o tom, že se lidé musí znovu narodit, jeho odpověď byla jednoduchá: „Protože se musíte znovu narodit.“

Pán Ježíš říká, že je lepší vejít do Božího království bez ruky, bez nohy nebo bez oka, než skončit v ohnivém jezeře, kde je pláč a skřípění zubů (Mk 9,43-48). Proto se musíte znovu narodit! Pán Ježíš vydal sebe samého za nás, aby nás vysvobodil z tohoto zlého věku. To je nové stvoření. To je Boží sláva. Bůh se rozhodl zachránit, a proto poslal svého Syna, aby se stal smírnou obětí za naše hříchy. Proto se chlubíme jeho křížem, protože bez něho nemáme vůbec nic. Bez něho záleží na vnějších věcech, záleží na obřízce nebo neobřízce, záleží na tělesném původu, ale v Kristu už není ani Žid ani Řek, ani muž ani žena, ani otrok ani svobodný. Ale my všichni jsme jeden v Kristu Ježíši (Ga 3,28-29). Jsme nové stvoření, jsme novým člověkem, který byl stvořen ke spravedlnosti a svatosti pravdy (Ef 4,24). Proto záleží jenom na novém stvoření.

Jak je to s tebou, milá duše, milý příteli? Možná už chodíš roky do shromáždění, ale otázka nezní, jak dlouho se účastníš bohoslužeb, ale jestli jsi nové stvoření? S tím stojí a padá všechno. O tom je tvůj věčný úděl – buď před Boží tváří ve věčné slávě, nebo ve velmi bolestivé a svaté Boží přítomnosti ve věčném zavržení. A je to skutečně buď, anebo, jedno, nebo druhé. Proto kážeme nové narození, nové stvoření v Kristu Ježíši.

Toto nové stvoření se obnovuje ve svatosti pravdy a to nás vede k dalšímu bodu dnešního kázání a k dalšímu verši našeho textu:

V. Život v pravdě, ne ve lži (v. 16)

  • Ga 6:16 A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.

Máme tady stejné slovo, jako ve 25. verši páté kapitoly. Tam jsme četli o tom, že se máme řídit Duchem svatým, nebo že máme žít svůj život v souladu s Duchem svatým. Právě tak je to i v tomto verši – žít v souladu s tímto pravidlem, doslova s kánonem. Těm, kdo žijí v souladu s tímto pravidlem, s touto pravdou, těm patří pokoj a slitování, to jsou požehnaní svatí, to je Izrael Boží.

Máme tady frázi, která dnes budí nejrůznější kontroverze, ale když se na to podíváme v kontextu listu Galatským, není v tom nic složitého. Pavel tady říká, že ti, kdo se řídí slovy o novém stvoření, jsou Izrael Boží. Jediná jiná další možnost, jak číst tento text, je, vidět zde dvě skupiny lidí, ti, kdo se řídí tím pravidlem, tedy církev, a Boží Izrael, tedy tělesní potomci Abrahama.

Pokud bychom ale vykládali text tímto způsobem, popřeli bychom úplně všechno, co Pavel napsal v listu Galatským. V tomto listu stále znovu zdůrazňuje, že není rozdílu mezi Židem a pohanem. Pokud by Pavel v závěru listu tento rozdíl udělal, nutně by musel udělat zmatek v myslích všech svých čtenářů – tento rozdíl dělá např. Studijní nebo Pavlíkův překlad, ale je to v kontrastu k celému listu Galatským.

Pavel píše církvi, která je složená především z pohanů. A tuto církev, resp. tyto církve nazývá Božím Izraelem. Vy, pohané, kteří jste uvěřili v Pána Ježíše Krista, spolu s Židy, kteří uvěřili v Pána Ježíše Krista, tedy vy všichni, kteří jste novým stvořením, jste Božím Izraelem. Jenom vy jediní jste skutečným Božím lidem. Vy jste tou pravou obřízkou, protože nebylo obřezáno vaše tělo, ale vaše srdce.

  • Filipským 3:3 Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci.
  • Římanům 2:28-29 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Totéž jsme viděli stále znovu v listu Galatským.

  • Ga 3:7 Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.
  • Ga 3:29 Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.
  • Ga 4:28 Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák.
  • Ga 4:31 A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

Izrael Boží jsou ti, kteří společně s věřícím Abrahamem spoléhají na zaslíbení, které Bůh dal, a která naplnil v Pánu Ježíši Kristu. To jsou skutečné děti Abrahama, děti zaslíbení. To je naplnění zaslíbení, které Bůh dal Abrahamovi, že v jeho potomku dojdou požehnání všechny čeledi země. To není výmysl Pavla, ale je to odhaleno v Kristově evangeliu a dosvědčeno celým Starým zákonem – Abrahame počínaje a proroky konče.

  • Žalm 22:28-29 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.
  • Ám 9:11-12 V onen den postavím padající Davidův stánek a jeho trhliny zazdím, opravím, co na něm pobořeno, a zbuduji jej jako za dnů dávných. Podrobí si pozůstatek lidu edómského a všech pronárodů; i budou nazývány mým jménem, je výrok Hospodina, který toto činí.

Lidé ze všech národů budou nazýváni Hospodinovým jménem, tedy Izrael Boží. To je Kristova církev. Bůh zbořil zeď, která oddělovala Žida a pohana a z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, nové stvoření, Izrael Boží, chrám Ducha svatého, lid obřezaného srdce, ne těla, lid nové smlouvy.

  • Za 2:14-15 Plesej a raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův. V onen den se mnoho pronárodů přidruží k Hospodinu. Stanou se mým lidem a já budu bydlet uprostřed tebe. ‚I poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů.‘

Bůh skrze své apoštoly odhalil tajemství, které bylo po celá pokolení skryté – že pohanské národy budou mít podíl na zaslíbení spolu s věřícím Izraelem. Jinými slovy, že lidí z pohanských národů, kteří uvěřili v Ježíše Krista a Židé věřící v Ježíše Krista, jsou tím pravým Izraelem Božím, jsou to děti zaslíbení a dědicové požehnání. V Ježíši Kristu došly celé dějiny svého cíle a naplnění – Bůh dal smysl všemu, co předtím dělal s izraelským národem. Díky Kristu můžeme rozumět tomu, že starozákonní Izrael je jenom dočasným tělesným obrazem pravého Božího lidu, a tím pravým Božím lidem, Božím Izraelem, jste vy, milovaní, církev Pána Ježíše Krista. Haleluja!

Musíme jít k dalšímu bodu dnešního kázání, k posledním dvěma veršům listu Galatským, které mluví o chlubení se Kristem:

VI. Líbit se Kristu, ne lidem (v. 17-18)

  • Ga 6:17-18 Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.

Pavel se chlubil Kristem a jeho slova nebyla prázdná. Nechlubil se cizím peřím, ale chlubil se tím, co bylo jeho vlastní zkušeností. Byl ukřižován spolu s Kristem skrze víru v Krista. To byla jeho osobní zkušenost, zkušenost nového stvoření, nového narození. Cele se spolehl na to, co Pán Ježíš udělal na kříži Golgoty – že porazil hřích i smrt, porazil ďábla a veškerou jeho moc a dal nám svobodu. Mluvíme o svobodě od hříchu i svobodě od zákona. Pavel se chlubil Kristovým křížem a mohl to dělat, protože celým svým životem Kristův kříž žil. Jizvy Ježíšovy toho byly jedinečným důkazem.

Nešlo o žádná zvláštní znamení, jak se dnes mnozí domnívají. Ještě dnes jsou lidé, kteří se nechají ukřižovat, aby na jejich těle byly vidět jizvy Ježíšovy. Ale o tom Pavel vůbec nemluví. Mluví o jiných znameních, které byly důkazem toho, že patří Kristu. Mluví o tom, že byl pronásledován kvůli kříži (ne proto, že by kázal obřízku, ale proto, že kázal kříž). Mluví o jizvách, které měl na svém těle proto, že byl bičován, že byl kamenován, že byl bit holí, že byl v mnohém nebezpečí. To byl důkaz toho, že je Kristův kříž jeho jedinou chloubou. Pavel nebyl žádný mluvka.

Většina z nás dnes nezakouší pronásledování kvůli kříži, přesto jsme ochotni tak málo obětovat pro Ježíše Krista. Bojíme se o svou pověst, bojíme se toho, co by řekli lidé, co by řekli rodiče, co by řekly děti, co by řekli kolegové v práci. Bojíme se o své pohodlí, protože kdybychom byli jenom trochu radikálnější, kdybychom byli jenom trochu otevřenější, kdybychom jenom trochu víc zdůraznili Kristův kříž, mohli bychom mít problémy – doma, v práci nebo mezi přáteli. Museli bychom nést svou kůži na trh.

Možná to je ten hlavní důvod, proč na svém těle neneseme jizvy Ježíšovy. Možná to je důvod, proč tyto jizvy musí nést lidé v Íránu, v Číně nebo v Severní Koreji, v Indii nebo na Filipínách. A celé je to stále o té jedné věci – čím se chlubíme? Co je tvou chloubou? Je to Kristův kříž? Potom musíte být připravení nést důsledky. Písmo říká:

  • 2Tm 3:12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.

Proto je Kristův kříž Pavlovou chloubou. A jak je to s vámi, milovaní? Chlubíte se křížem? Jste nové stvoření v Kristu Ježíši? Jste Božími dětmi? Jste-li dětmi, jste dědicové požehnání.

Rozumíte tomu, proč je tak důležité nové stvoření? Už jsme byli proměněni Ježíšem Kristem, ale na druhé straně ještě čekáme na jeho slavný příchod. Až on přijde, budeme proměněni do jeho podoby, budeme zářit jeho slávou, uvidíme ho tváří tvář. To bude den radosti a den slávy. Tehdy naše ústa naplní smích a náš jazyk bude plesat, tehdy spolu se všemi svatými budeme radostně vyznávat:

  • Žalm 126:3 Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.

Jak je to s vámi? Jste nové stvoření? Radujete se v Pánu? Jste Božími dětmi a dědici? Jenom v Kristu můžeme zakoušet všechny tyto veliké věci, proto neváhejte a pojďte k němu. Amen.

Osnova kázání: