Boží soud nad bezbožnými městy

Jaroslav Kernal, Praha 6. listopadu 2022

Dostali jsme se do devatenácté kapitoly knihy Genesis a před námi je příběh o tom, jak Bůh zničil Sodomy a Gomory, jeden z nejznámějších příběhů Bible, obraz Božího soudu, ale také velké Boží milosti. Slyšeli jsme celý ten příběh, když jsme ho teď četli a než se do něj ponoříme, pojďme se ještě ztišit před Bohem.

Co vedlo Mojžíše k tomu, aby zapsal tyto věci, které dnes máme před sebou? Myslím, že je celá řada důvodů a na některé z nich se podíváme v dnešním kázání – je tady samotný příběh, který je svědectvím o Božím soudu, a tím je také předobrazem konečného Božího soudu a Boží spravedlnosti, kdy Bůh podivuhodně rozliší mezi spravedlivými a svévolníky. Je tady příběh o Božím milosrdenství, které vytrhuje ty, které si Bůh vyvolil před stvořením světa ze soudu, který postihne tento svět. Je tady příklad, který nám ukazuje, jak je nebezpečné zabydlet se ve světě, vysedávat s posměvači, jak je to pošetilé, jak člověk, který začne dělat kompromisy, aby se přiblížil hříšníkům, ztrácí Boží moc a spolu s ní také veškerou úctu a vážnost hříšníků – slova takového člověka budou jako slova Lota v našem textu, která nikdo, kromě Boha samotného – pohleďte na tu velikost Božího milosrdenství, nebere vážně a naopak se mu vysmívají a hrozí mu. A ty výhružky nepřicházejí kvůli jeho zbožnosti, ale kvůli jeho pošetilosti, kvůli jeho hloupým nápadům a především kvůli tomu, že se rozhodl přebývat uprostřed svévolníků a mít s nimi společenství. To nikdy nevede k ničemu dobrému. Boží slovo jasně říká, že špatná společnost kazí dobré mravy (1K 15,33). Pán Ježíš byl sice nazýván přítelem celníků a hříšníků (Lk 7,34), a skutečně jím byl a trávil s nimi poměrně dost svého času, nicméně nikdy se nepřizpůsobil jejich cestám, nikdy nechtěl být jako oni, nikdy kvůli nim nedělal kompromisy, ani se je nesnažil nějakým způsobem získat. Ale vždycky s nimi jednal v ryzosti, čistotě a upřímnosti, čímž si mnohé získal navzdory tomu, že je volal k pokání a k víře, k opuštění hříchu a k novému životu.

Celý tento příběh o zničení Sodomy a Gomory působí tak trochu jako odbočka v příběhu Abrahama, jako slepá větev. Ale vzpomeňte si, kdy Mojžíš dal Izraelcům tato slova? Když táhli z Egypta. A před nimi byla dvě království, která měli podle Hospodinova příkazu obejít – Moáb a Amón. To byli nakonec nepřátelé Božího lidu a Mojžíš ukazuje Izraelcům, kde se Moábci a Amónci vzali. Byli to jejich příbuzní, potomci Abrahamova synovce Lota, ale také jejich nepřátelé – vzpomeňte si na moábského krále Baláka, který povolal věštce Bileáma, aby proklel Izrael a který si nechal nakonec Bileámem poradit, jak Izrael zničit – nabídli jim své ženy, které s nimi smilnily (Nu 25), což vedlo k Božímu soudu a zahynulo ten den dvacet čtyři tisíc lidí z Izraele. A poslouchejte, jaký byl soud nad Moábci:

• Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění … Po všechny své dny nikdy neusiluj o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich. (Dt 23,4.7)

Ale Boží milost je větší než soud! Kdo našel milost v Božích očích? Moábská Rút, která byla prababičkou krále Davida a je v rodokmenu Pána Ježíše Krista. To je dílo přehojné Boží milosti. Dneska si z našeho textu ukážeme tři věci a nad těmi dalšími musíte přemýšlet sami. Ponořte se prosím do toho textu a naplňte jím své duše, rozjímejte nad ním a Bůh vám požehná.

I. Sodoma s Lotem

Podívejme se trochu blíže na Sodomu v době, kdy tam ještě byl Lot. Můžeme začít už ve třinácté kapitole (Gn 13,10), kde vidíme, že to bylo krásné místo, byla jako zahrada Hospodinova, celý ten okrsek byl zavlažován, bylo tam jistě dost úrody a jídla a lidem se tam dařilo. Což paradoxně může být problém, neboť to může snadno vést k tomu, že lidé popustí uzdu hříchu.

• Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. (Gn 13,13)

Na druhé straně byla ale Sodoma jako každé jiné místo. Pán Ježíš vydává svědectví (Lk 17,28), že lidé tam jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli. Dělali všechny obyčejné lidské činnosti – nezdá se, že by byli ovládáni nějakým drogovým kartelem, že by sodomský král byl šílený diktátor. Naopak to vypadá, že to bylo místo, kde se v mnoha směrech žilo dost dobře a pohodlně. A znovu, Bible svědčí o tom, že právě to bylo příčinou problému:

• Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. (Ez 16,49)

Mimochodem, nepřipomíná vám to něco? Pýcha, sytost chleba, tedy dostatek jídla a sebejistý klid? Není to něco, co zažíváme v posledních mnoha desetiletích v naší zemi a v tzv. západních zemích? Právě sem se přistěhoval Lot. Rozešel se s Abrahamem a postavil si stan před branami Sodomy. Ale už ve čtrnácté kapitole jsme mohli číst o tom, že už bydlel mezi sodomskými. Nyní vidíme, že tam má svůj dům, je ženatý, nejspíš s nějakou sodomskou ženou, má s ní dcery a pro ně má domluvené muže ze Sodomy. Dokonce zasedá se sodomskými muži v bráně, což ukazuje na to, že v Sodomě dosáhl určitého postavení. Víte, to nevypadá vůbec špatně, že? Hospodinův muž na poměrně důležitém místě. Ale! Jaká byla cena, aby se na toto místo dostal? Už jenom z toho, co jsem řekl, vyplývá celá řada kompromisů. A tohle je zásadní problém, protože pokud se někdo dostane na nějaké místo za cenu kompromisů, potom ztrácí věrohodnost, což můžeme velmi dobře vidět právě na Lotovi.

Podívejte se na jeho jednání – nejprve naléhá na muže, aby přenocovali v jeho domě. Nechce, aby nocovali na veřejném prostranství. My nevíme proč to tak bylo, ale jako nepřirozenější se naskýtá vysvětlení, že Lot dobře věděl, co se bude dít, když ti muži zůstanou na veřejném prostranství. A zdá se, že má pocit, že u něj doma budou v bezpečí. Jak šeredně se mýlil! Můžeme jistě ocenit pohostinnost Lota, co však jistě ocenit nemůžeme, je jeho ochota vydat své dcery k hromadnému znásilnění. To je naprosto šokující! Díky Bohu, že poslal své anděly, kteří tomu zabránili a ranili ty muže slepotou. Tito muži ze Sodomy chtěli sexuálně zneužít ty dva příchozí, které Lot přijal do svého domu. A všimněte si čtvrtého verše, kde čteme, že to byli muži ze všech koutů Sodomy, staří i mladí. Nebyli to všichni muži ze Sodomy, ale bylo to všeobecné a Boží slovo to tady vztahuje na podstatnou část sodomské populace. Byli to zvrácení lidé, kteří se oddali smilstvu a propadli zvrhlosti (Ju 7). A prorok Izajáš přináší Boží slovo proti Izraeli a přirovnává jejich hříšnost k hříšnosti Sodomy:

• Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu. (Iz 3,9)

Tady jsou lidé, kteří vystavují na odiv svůj hřích a neskrývají ho, chlubí se jím a chtějí být tímto hříchem známí – to je význam slova vystavovat. Teď to vidíme na konkrétním příkladu. A řekl bych, že Lot už podobné situace viděl nebo o nich slyšel. Proto tak naléhal. A dost možná si myslel, že už to nenechá dojít tak daleko, že se proti tomu postaví. Neznáme další okolnosti ani Boží načasování, ale víme, že to právě takto mnohdy bývá. Jak by to asi dopadlo, kdyby ti dva, co přišli k Lotovi, nebyli andělé? Ani na to nechceme myslet, jak je to hrozné!

Ale díky Lotovi se i do Sodomy dostává dobrá zpráva. Nejprve ji přinášejí samotnému Lotovi andělé, i když začíná – stejně jako každá dobrá zpráva – zprávou špatnou. Bůh se rozhodl zničit toto město, protože je velmi hříšné. To je ta špatná část. Bůh se rozhodl zachránit Lota a jeho nejbližší – to je ta dobrá část. Stejné je to s evangeliem – všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Všichni musí nést spravedlivou mzdu za svůj hřích – a to je věčná smrt. Ale Bůh zachraňuje a každý, kdo věří v Pána Ježíše Krista, bude zachráněn a má život věčný. Bůh se rozhodl, že své vyvolené vyvede ze Sodomy. A nyní se stává nositelem dobré zprávy také Lot – jde za snoubenci svých dcer a vysvětluje jim, že město bude zničeno. Jaká ale byla jejich reakce? Všimněte si, jak přijímají Lotovo svědectví: „Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval“ (Gn 19,14). „Tenhle vtip o Bohu se ti, Lote, fakt povedl.“ – Tak nějak to mohlo vypadat. Jaká tragédie! Ti muži vůbec nebrali svědectví Lota vážně. Proč? Protože žil stejně jako oni, byl na stejném místě jako oni, ani on nakonec nespěchal ze Sodomy, ale zdržoval, co to jen šlo. A dost možná dělal skoro stejné věci jako oni. Možná se neúčastnil těch nejhorších, ale aspoň před nimi zavíral oči a dělal, že nejsou. Proč by ho teď měli poslouchat? Byl jako ten pasáček koz, který se bavil tím, že běhal do vesnice s křikem: „Pomoc, vlk!“ A potom se smál, když se vyplašení vesničané snažili zahnat vlka, který tam nebyl. Dělal to tak dlouho, že když doopravdy přišel vlk, žádný z vesničanů už mu nevěřil a stádo bylo ztraceno.

Nakonec museli andělé vzít Lota a vytáhnout ho ze Sodomy. Dva andělé měli čtyři ruce a vytáhli ven jenom čtyři lidi. A ti čtyři lidé vyšli ven s prázdnýma rukama. Byli vysvobozeni, ale jako skrze oheň (1K 3,15). A to je krásný obraz pro nás. V jedné písni zpíváme: „Nepřináším v rukou nic, k tobě na kříž pnu se vstříc!“ Jsme vychváceni z tohoto světa a nemáme vůbec nic.

II. Sodoma bez Lota

• Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. (Gn 19,23–25)

Bůh zničil města toho okrsku, Sodomu, Gomoru, Admu a Sebójim (Dt 29,22). Na Lotovu zoufalou přímluvu, která byla motivovaná strachem o vlastní život, Bůh ve vší své milosti odpověděl – nepodvrátil to maličké město Sóar, které také patřilo do tohoto zkaženého společenství, ale dovolil Lotovi, aby tam vešel. Ovšem všechna ostatní města lehla popelem:

• Města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům. (2Pt 2,6)

Boží soud přišel na tato místa. Bůh zničil Sodomu a okolní města – to je předzvěst budoucího soudu. Bůh je stále soudce vší země a čím dál více se blíží den, kdy bude Bůh soudit celý svět podle jeho skutků, přičemž měřítkem těchto skutků budou skutky našeho Pána Ježíše Krista. Kdo nebude skrytý v Pánu Ježíši, skončí v ohnivém jezeře. Komu nebude připočtena Kristova spravedlnost, bude odsouzen spolu s bezbožnými. Boží soud je strašlivý, protože je naprosto spravedlivý. Nikdo nebude zkrácen na svých právech a nikdo nebude trpět neprávem. Ale všichni, kteří vložili své životy do rukou Pána Ježíše Krista, kteří se spolehli na jeho oběť na kříži, kteří se dovolávají jeho prolité krve, budou zachráněni a na soud nepřijdou. Jsou skryti spolu s Kristem v Bohu. Bůh má pro ně svou ruku, stejně jako ji měl i pro Lota a jeho nejbližší.

Uprostřed soudu se tady zjevuje Boží milost. Bůh sám přináší evangelium do nejhříšnějšího města na tváři země a skrze toto evangelium vytahuje z tohoto města jediného spravedlivého, Lota. A dokonce mu prokazuje hojnost své milosti, protože z města spolu s ním vychází jak jeho manželka, tak také jeho dcery. O Lotově ženě víme naprosto jistě, že byla zachráněna jenom na kratičký čas – dokud neporušila jediný příkaz, který jim Bůh na cestu dal – neohlížet se zpátky. Když se ohlédla, aby viděla, co se v Sodomě děje, proměnila se v solný sloup. Ale všechno nasvědčuje také tomu, že i Lotovy dcery byly zachráněny jenom dočasně – možná na mnohem delší dobu, než jejich matka, ale přesto jenom pro tento čas, nikoliv pro věčnost. Nikde v Písmu nečteme nic o tom, že by jim Bůh dal svou milost ke spasení, že by je zachránil pro věčnost, nikde nečteme o tom, že by byly spravedlivé podobně jako jejich otec, nikde nevidíme ani náznak toho, že by jejich život byl proměněn Boží milostí. Ale tuhle věc nakonec nevidíme ani u Lota samotného. Faktem je, že kdyby nám Písmo samo neříkalo, že byl spravedlivý, nevěděli bychom si rady s tím, co si počít s jeho vyvedením ze Sodomy. Bůh prokazuje svému lidu své velké milosrdenství. Často je to – stejně jako v případě Lota – jenom na krátký čas, jenom pro tento věk a jenom se zcela specifickým úkolem, ale přesto takto Bůh jedná. Lot je jediný spravedlivý, který z Boží milosti uniká soudu s ohledem na místo, které mu Bůh připravil.

Bůh do svého soudu nikdy nezahrne spravedlivé, ale všichni bezbožní, všichni rouhači a vzbouřenci budou spravedlivě potrestáni svatou Boží spravedlností. I když v tomto světě porostou spolu pšenice i koukol, Bůh je nakonec od sebe oddělí. Nebude to dělat násilně nyní, ale počká na den žně, a potom vyšle anděly, aby shromáždili pšenici do jeho sýpky, aby zachránili všechny vyvolené a aby ohněm spálily všechny plevy, tedy aby potrestali bezbožné. Boží slovo říká:

• Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zj 20,12–15)

Jen co Lot vyšel ze Sodomy, začal soud. Sodoma i okolní města byly zničeny, ale Bůh pamatoval na … a podívejte se do verše 29 – ne na Lota, ale na svého přítele Abrahama a zachránil Lota, poslal ho pryč ze středu zkázy, když vyvracel město, v němž se Lot usadil. To skoro zní, jako kdyby Lot nebyl důležitý, ale Abraham byl ten, o koho Bohu šlo. A už jsme to viděli v předchozí kapitole – Bůh nechtěl Abrahamovi zamlčet, co hodlá udělat. A Abraham nehodlal mlčet, když zjistil, co chce Bůh dělat, ale přimlouval se za ta hříšná města, ačkoliv v hloubi jeho srdce byla jeho láska k Lotovi. Znovu je to pro nás výzva, abychom se přimlouvali – nejenom za své nejbližší, ale také za své okolí a zemi, do které nás Bůh postavil. Bůh přichází a bude soudit tuto zem a jeho soud už se zjevuje. Proto se máme modlit a předkládat Bohu prosby o smilování, prosit ho o jeho nadpřirozený zásah a nesmíme přestat, dokud Bůh nevyslyší naše vytrvalé a zoufalé prosby. A Bůh vyslýchá.

III. Sodoma v Lotovi

Bůh podivuhodně vyvedl Lota z hříšné Sodomy. A všimněte si, že Lotovi nepomohlo ani to, že viděl zázrak oslepení násilníků na vlastní oči – andělé ho museli doslova vytáhnout za ruce z hořícího města. Je zjevné, že roky strávené za hradbami Sodomy se na Lotovi velmi silně podepsaly. Ale začněme trochu jinde – u jeho ženy. Pán Ježíš Kristus ji používá jako varování: „Pamatujte na Lotovu ženu!“ (Lk 17,32). To, o co tu opravdu nejde, je zvědavost. Bůh nepotrestal Lotovu ženu proto, že byla zvědavá a ohlédla se zpátky. Ona se dívala zpátky proto, že v tom městě bylo její srdce. I když ji andělé vyváděli ven, její srdce bylo stále uvnitř. Ani křesťané se nemají ohlížet zpátky do světa, vzhlížet zpátky k hříchu, ke starému způsobu života, k tomu, co opouští, když se vydávají na cestu následování Pána Ježíše Krista. On je tou vzácnou perlou, kvůli které jdeme a prodáme všechno, co máme, on je tím pokladem v poli, který stojí za to, abychom kvůli němu získali celé to pole. On je zdrojem života, on je to největší dobro, jaké nás v životě mohlo potkat. Proto se od něj nikdy nesmíme odvrátit a zahledět se zpátky k hříšnému způsobu života, z něhož jsme byli jednou provždy vysvobozeni.

• Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. (Lk 9,62)

Lotova žena je takovým zjevným případem. Zůstala stát na půli cesty, neshořela ohněm, ale byla proměněna v solný sloup. I když vyšla, nedošla do cíle. Ale jenom ten, kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn (Mt 24,13).

Lotovy dcery jsou mnohem méně zjevnějším případem. Nicméně i jejich jednání ukazuje, že i jejich srdce bylo hluboko zakořeněné do Sodomy, do hříchu a zkázy. Lot se bál o svůj život, a proto odešel i se svými dcerami do hor a přestěhoval se do jeskyně. Jak asi vzpomínal na svůj dům v Sodomě nebo na stany, v nichž bydlel před tím, než se nastěhoval do Sodomy. Lotovy dcery se také bály – jejich strach ale směřoval úplně jiným směrem: bály se o své potomstvo. Možná si myslely, že země byla zničena podobně jako při potopě – už ne vodou, ale ohněm a Sóar dopadl po jejich odchodu podobně jako Sodoma a Gomora. Těžko říci. Jisté však je, že to, co Lotovy dcery vymyslely, bylo úděsné. Charakter Lotových dcer byl – jak se zdá – poničen dlouhým pobytem v bezbožné společnosti. Jejich myšlení bylo pokřivené a vypadá to, že Lot příliš nedbal na výchovu svých dcer. Zdá se, že se soustředil na ty vnější věci – zachoval bezúhonnost svých dcer – zůstaly panny i v tak zvráceném městě jako byla Sodoma. Ale to, co bylo uvnitř, odráželo něco z charakteru jejich otce.

V Sodomě je chtěl jejich otec sexuálně využít pro své vlastní zájmy, nyní jeho dcery sexuálně využily svého otce pro své vlastní zájmy. Společnost, ve které tyto dívky vyrůstaly, utvářela jejich charakter a ani jejich otec na tom nebyl o moc lépe. Apoštol Pavel připomínal křesťanům v Korintu:

• Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy‘. (1K 15,33)

A to nás nakonec vede k Lotovi samotnému, protože i když i on opustil Sodomu, Sodoma neopustila Lota. Zůstala v něm. Byla v něm, jak jsme si už ukázali, a dál v něm pracovala.

Musíme si připomínat, že je to na jednu stranu přirozené, že v nás stále ještě zůstává hřích i poté, co jsme byli zachráněni Boží milostí, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni Kristovou krví. Ještě jsme totiž nebyli vzati z těla, které je propadlé hříchu. Byli jsme vysvobozeni z moci hříchu, ale ještě jsme neunikli z přítomnosti hříchu. Ale už jsme zachráněni, už jsme zapečetěni Duchem, už jsme zemřeli spolu s Kristem tomuto světu i hříchu, už žijeme skrze víru v Pána Ježíše Krista Bohu. Přesto stále ještě zápasíme. Přesto musíme každý den na sebe brát kříž a následovat Pána, každý den zapírat sami sebe, umírat sobě a žít Bohu. Je to každodenní zápas.

Někdy jsou křesťané zmatení tím, co se děje. Když žili ve světě, prožívali různé těžkosti, ale mnohdy neprožívali takové boje a takové trápení, jaká prožívají nyní, když jsou v Kristu. A říkají: „Jak je to možné?“ Dříve jsme byli pod vládou satana, byli jsme ovládáni svými tělesnými žádostmi a byli jsme nepřátelští vůči Bohu. Ale nyní jsme byli přeneseni ze tmy do světla, z království temnoty do království Božího syna. Proto teprve nyní začíná skutečný duchovní boj. A abychom v tomto boji obstáli, musíme chodit ve víře, spoléhat se na Pánovo dokonalé a dokonané dílo a obnovovat se ve své mysli Božím slovem. Pavel vyzývá křesťany, aby přinášeli sami sebe Bohu jako živou a svatou oběť, protože to je ta pravá bohoslužba (Ř 12,1) a potom dodává:

• A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,2)

Lot nepřinášel sám sebe jako živou a svatou oběť Bohu a neproměňoval svou mysl Božím slovem. Proto v něm Sodoma pořád zůstávala. Nedíval se na svět Božíma očima, ale tělesnýma očima. Jenom pravda Božího slova nás může osvobodit. Jenom pravda Božího slova má moc proměnit naši mysl i naše srdce.

• Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. (Ko 3,16)

Můžeme říct, že Lot neměl Boží slovo v té podobě, v jaké ho máme my. Ale musíme také říct, že nebyl bez Božího slova. A rozdíl pak vidíme, když se podíváme na něj a na Abrahama. Abraham chodil s Bohem, poslouchal Boha a jednal podle jeho Slova. A i když i on zápasil s hříchem a se svou starou přirozeností, jak to ještě uvidíme hned v následující kapitole, jeho život byl diametrálně odlišný od života Lota.

Moji milí, chci vás povzbudit, abyste se drželi Pána Ježíše Krista a jeho milosti, abyste šli do jeho Slova a sytili se Slovem. Dnes je tolik lidí, kteří chtějí poznávat Pána, ale nechtějí jít do jeho Slova, do Písma. Ale bez pravdy Písma není pravda o Kristu. Proměňte svou mysl Božím slovem a nasyťte jím své duše a potom pokvetete a budete přinášet hojnou úrodu ke slávě našeho Pána Ježíše Krista. Amen.