Obrácení římského setníka a jeho domu ke Kristu

Jaroslav Kernal, Praha 17. ledna 2021

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Pokračujeme v našem výkladu knihy Skutků a máme před sebou skoro celé dvě dlouhé kapitoly, které jsme právě přečetli. Je to jeden příběh, který je dalším krokem k naplnění Pánova přikázání ze začátku Skutků:

• Sk 1:8 … ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Duch svatý sestoupil na učedníky o letnicích a učinil z nich mocné svědky Ježíšova vzkříšení. Kázali evangelium a Bůh skrze ně konal mnoho mocných činů. Během několika let (mezi Sk 1 a Sk 10 je cca 7 let) se evangelium rozšířilo po území, které bylo větší než naše republika. Jenom v Jeruzalémě uvěřily tisíce Židů a také mnoho kněží přijalo víru (Sk 6,7) a stali křesťany. Četli jsme o církvích v Judsku, Samařsku a Galileji. Viděli jsme, že učedníci byli i mezi Židy v Damašku. Evangelium se mocně šířilo, ale zdá se, že zůstávalo jenom mezi Židy a Samařany. Četli jsme také o tom, že křesťanem se stal pokladník etiopské královny, který byl uctít Boha během svátků v Jeruzalémě – je docela pravděpodobné, že i on byl Židem a byl ve službách etiopské královny. Písmo o tom nemluví, ale neříká ani nic o tom, že by byl Etiopan, tedy pohan. V textu, který máme před sebou, ale dochází k překročení další hranice – evangelium se vší mocí a silou a naprosto jednoznačně zasahuje první skupinu pohanů. Jedná se o celou skupinu a je to zlomová událost, které Lukáš věnuje opravdu hodně místa ve své knize. 64 veršů (6 % celé knihy Skutků) je věnováno tomuto jedinému příběhu. Pojďme se ztišit k modlitbě a potom půjdeme do toho textu a ukážeme si, proč je tak důležitý a jakou hraje roli v šíření evangelia.

Podíváme se z nadhledu na náš text a ukážeme si tři zjevení, která zde nacházíme – zjevení Kornéliovi, jímž náš text začíná, zjevení Petrovi, které je pro pochopení významu celého textu klíčové, a zjevení církvi v Jeruzalémě, které se událo skrze Petra, ale bylo způsobeno mocí Ducha svatého.

Abychom lépe porozuměli tomu, co se děje v našem textu, musíme si říci, jak Židé přistupovali k pohanům. Už jsme viděli, jaký problém měli Židé se Samařany. S pohany to bylo stejné. Můžeme to dobře vidět v Petrových slovech z verše 28, kde říká, že Židům není dovoleno stýkat se s pohany. Musíme si ale také říci, že to byla židovská tradice, nikoliv zákon, byla to krajní interpretace zákona, nikoliv zákon sám. Jen si vzpomeňte třeba na rodokmen Pána Ježíše – Matouš jmenuje čtyři ženy, což obvykle v rodokmenu nebývá, a tři z nich jsou pohanky (Támar, Rachab, Rút). Daniel byl vrchní dvořan na dvorech několika pohanských králů, Nehemjáš byl vrchní číšník perského krále. Mnoho biblických textů mluví o požehnání, kterého se dostane pohanům skrze Izraelský národ, a zcela konkrétně skrze símě Abrahamovo, tedy skrze Pána Ježíše Krista. David v Žalmu dva předpověděl, že Mesiáš dostane národy za dědictví (Ž 2,8-9), Izajáš mluvil o tom, že národy „budou proudit“ do Hospodinova domu (Iz 2,1), že Bůh vyleje svého Ducha na všechny lidi (Jl 3,1). Ale Židé byli plní rasových předsudků a nenávisti, což je ostatně problém lidí i dnes a byl po celé dějiny. Nejde ale nakonec o barvu kůže nebo o příslušnost k národu, ale jde o hřích, jde o srdce. Rasismus je problém lidského srdce nikoliv kůže.

I. Boží zjevení Kornéliovi

Náš text začíná u Kornélia v Cesareji. Cesarea byla 50 km na sever od Joppe, byl tam velký přístav a bylo to sídlo několika místodržitelů (Piláta, Felixe a Festa). Byla zde také posádka římského vojska. Kornélius byl zbožný setník italského pluku. Je možné, že to byl člověk, který přistoupil k židovství, ale ne cele – nebyl obřezaný a nestal se tedy „Židem“. Pouze uctíval Boha Izraele, činil dobré skutky a horlivě se modlil. Ekumenický překlad nám nabízí spíš výklad, ve Studijním čteme, že byl zbožný a bál se Boha s celým svým domem. Bůh odpověděl na Kornéliovy modlitby a poslal anděla, který mu řekl, co má dělat.

Všimněte si, jak Bůh jedná. Neposílá Kornélia za Petrem. Neposílá anděla s evangeliem za Kornéliem. Ale říká, aby Kornélius vyslal posly a ti aby přivedli Petra. Bůh jednal s Kornéliem – neřekl mu, proč má Petr přijít, pouze mu sdělil, že Bůh vyslyšel jeho modlitby. To bylo trochu zvláštní zjevení. A je zajímaví, že je hned třikrát v našem textu – poprvé ho říká Lukáš, když toto zjevení popisuje, podruhé ho říká Kornélius Petrovi, když k němu Petr přišel – a říká ho s velkým očekáváním. Neví, co mu Petr řekne, ale bylo to tak důležité, a jeho srdce tím bylo natolik obtížené, že svolal nejenom svou rodinu, ale nejspíš i své přátele a možná některé vojáky. Lukáš říká, že v jeho domě bylo shromážděno mnoho lidí (Sk 10,27). A Bůh znovu odpověděl na jeho modlitby – nikoliv ve zjevení anděla, ale skrze Petra – když Petr přišel, odhalil evangelium.

To je druhé zjevení, které Kornélius dostal od Boha. A nejenom on, ale také všichni z jeho domu. Petr přišel, a kázal Boží slovo. Bůh poslal Petra, aby vyřídil dobrou zprávu. A Petr, i když jde k pohanům, káže stejné evangelium, jaké kázal už mnohokrát předtím Židům. Petr vyhlašuje pokoj, který Bůh dává v Ježíši Kristu, který je Pánem všech (Sk 10,36). A potom mluví o Ježíši, mluví o jeho životě, o zázracích, které dělal. Zmiňuje – podívejte se do verše 37 – že se jedná o věci veřejně známé, a že i ti, kdo zde jsou shromážděni, jsou o nich obeznámeni. Petr mluví o tom, že je svědkem všeho, co Ježíš dělal. A potom přichází se svou oblíbenou větou: Ale oni ho pověsili na kříž a zabili (Sk 10,39). Doslova je tam, že ho pověsili na dřevo. Vzal na sebe prokletí místo nás, protože proklet je každý, kdo visí na dřevě (Ga 3,13). Oni ho pověsili na kříž a zabili – v Jeruzalémě před veleradou říkal Petr „vy“ jste ho pověsili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Ježíš na sebe vzal hříchy svého lidu a zaplatil za ně. Zemřel, abychom my mohli žít. To je zpráva, kterou kážeme dodnes. Ale protože byl svatý a nevinný, smrt ho nemohla udržet ve své moci a třetího dne vstal z mrtvých. Bůh ho vzkřísil. Ježíš žije. Náš Spasitel nezůstal v temnotě smrti, ale slavně vstal.

Znovu Petr zdůrazňuje, že je svědkem. Když Ježíš vstal, zjevil se – už ne všem, ale jen svědkům, které k tomu předem vyvolil. Když Ježíš vstal, už neměl žádné společenství s bezbožnými, ale zjevoval se po čtyřicet dnů svým učedníkům. Nezjevil se jenom apoštolům, i když Pavel napsal, že se kromě dvanácti zjevil také všemapoštolům, ale zjevil se také pěti stům bratrům najednou. V žádném evangeliu nenajdeme takovou zmínku, ale Pavel to napsal v 1K 15,6 a dodal, že mnozí z nich jsou ještě naživu (24 let), takže je možné je dohledat a zeptat se jich. Petr mluví o tom, že byl očitým svědkem Kristova vzkříšení a kromě toho dostal od Pána pověření, aby tuto zprávu vyhlašoval dál.

• Sk 10:42-43 A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.

A tady je výzva evangelia a s ní přichází poslední zjevení, které Bůh dal Kornéliovi. Skrze anděla mu zjevil, co má udělat. Skrze Petra mu zjevil evangelium o Pánu Ježíši Kristu a skrze Ducha svatého mu zjevuje věčný život v Pánu Ježíši Kristus – dává mu nové srdce a víru v Krista. Petr volá Kornélia a ostatní k pokání a Duch svatý používá tuto zprávu a dává nové narození, sestupuje v moci na shromážděné pohany a oni mluví v jazycích a oslavují Boha. Duch svatý sestoupil na všechny, kdo tu řeč slyšeli. Petr žasne. Židovští bratři žasnou. Pohanům byl dán dar Ducha svatého. Jak to, že žasnul Petr, který o letnicích kázal o Božím zaslíbení, že Bůh vyleje svého Ducha na všeliké tělo? I Petr musel růst a náš dnešní text ukazuje, jak moc musel růst a jak rostl k Boží slávě, jak stále více rozuměl evangeliu. Byl přesvědčen o spasení pohanů. Proto může nyní jasně vyhlásit:

• Sk 10:47 Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?

To je Boží dílo. Bůh se dává poznat. Bůh zachraňuje. Různými způsoby přitahuje lidi k sobě – dělal to v minulosti a dělá to i dnes. Ale musíme se vždycky ujistit – ať už jsou lidé přitahováni jakkoliv, že nakonec dojdou k Pánu Ježíši, kterého zjevuje Písmo. Protože jenom to je Kristus, který zachraňuje, jenom to je evangelium, které je mocí Boží ke spasení. A kdyby i sám anděl z nebe hlásal jiné evangelium, budiž proklet (Ga 1,8). Pojďme nyní dál a podívejme se na další zjevení, které zde máme:

II. Boží zjevení Petrovi

Ruku v ruce s tím, jak se anděl zjevil Kornéliovi, dal Bůh zjevení také Petrovi. Jednomu i druhému ukázal, co mají dělat. Kornéliovi řekl, aby vypravil posly za Petrem, Petrovi řekl, aby neváhal a s těmi, kteří za ním přišli, šel. Bůh jednal s oběma stranami. Jak Bůh jednal s Petrem?

Petr se modlil a Bůh jednal. Všimněte si – Kornélius se modlil a Bůh odpověděl. Petr se modlil – a Bůh s ním jednal. Dal Petrovi vizi, vidění. Vidění mělo podobu plachty, která se snášela z nebe a byla plná rozmanitých zvířat, čistých i nečistých, které měl Petr na výzvu z nebe zabíjet a jíst. Když se Petr ohradil, že nikdy nejedl nic nečistého, hlas z nebe řekl, že co Bůh prohlásil za čisté, nemá pokládat za nečisté. To se opakovalo třikrát. Kromě toho mu Duch řekl, že ho hledají tři muži a má jít „bez rozpaků“ s nimi (v. 20), protože to byl on, kdo je poslal. Slovo, které je tady přeložené jako „bez rozpaků“ nebo „bez váhání“ (B21), „bez pochybování“ (ČSP, KRAL), se v aktivním tvaru používá ve významu rozlišování. Petr neměl váhat, neměl pochybovat a v tomto smyslu rozlišovat, ale měl uposlechnout nebeské vidění.

Petr usilovně přemýšlel, co to vidění má znamenat. Když o tom přemýšlel, poslal za ním Bůh pohany. Krok za krokem se všechny věci Petrovi skládaly dohromady. Petr už slyšel od Pána Ježíše, že není třeba rozdělovat pokrmy na čisté a nečisté – vzpomeňte si na Pánovo vyučování na toto téma:

• Mk 7:15-19 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Kdo má uši k slyšení, slyš! Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.

Ale možná během této hodiny Petr chyběl, takže s ním Pán o osm let později laskavě a trpělivě jedná znovu. Znovu ho vyučuje o tom, že co Bůh prohlásil za čisté, člověk nemá považovat za nečisté. A na mužích, kteří za ním přišli, mu ukazuje, že nejde na prvním místě o pokrmy, ale jde na prvním místě o lidi. Proto také jeho první slova u Kornélia jsou:

• Sk 10:34 Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní.

Skoro by se chtělo zvolat: „Teď!?“ Teprve nyní? Kornélius padl Petrovi k nohám, jako kdyby byl Petr Bůh. A Petr to odmítl a donutil ho vstát. Nesluší se, aby člověk padal před druhým člověkem, aby člověk uctíval člověka, jako by to byl Bůh. Ale ve stejné chvíli Petr také pochopil, že se nesluší, aby člověk bránil člověku přistoupit k Bohu jenom kvůli tomu, že je nebo není „nějaký“ … Bůh nikomu nestraní. Kdokoliv by vzýval jméno Páně, bude spasen (Ř 10,13). A předchozí verš v listu Římanům říká, že není rozdílu mezi Židem a Řekem. Je zde samozřejmě myšleno v přístupu k Bohu, v otázce spásy. Nejsou zde lidé, kteří by si byli rovnější, jak to mnohdy ve společnosti. Nejsou žádní privilegovaní, není žádná skupina těch, kdo jsou blíž Bohu a těch, kdo jsou dál. Falešná náboženství mají své prostředníky, kteří jim říkají, co mají dělat, co se líbí nebo nelíbí jejich bohům. Ale Písmo zná jediného prostředníka, a tím je Pán Ježíš Kristus. Skrze něho my všichni přistupujeme k Bohu. Přistupujeme podle míry víry, kterou každému udělil Bůh, ale všichni v plnosti srdce. To je lekce, druhá část zjevení, kterého se Petrovi dostalo.

Bůh přijímá i pohany. Možná se můžeme divit, jak to, že to Petr neviděl. Po všech těch letech strávených s Ježíšem. Po mnoha letech, která strávil ve službách evangelia, po zkušenostech ze Samaří? Petr je jenom člověk. Je člověk chybující a omylný. Ale zná Boha, který je neomylný a nesmírně trpělivý. Petrovi trvalo skoro deset let, než pochopil, že Bůh nikomu nestraní. Triviální pravda, jak bychom řekli. Ale my na tom nejsme o nic lépe – jak dlouho nám samotným trvalo nebo trvá, než pochopíme některé triviální pravdy evangelia? Jak moc je také s námi Bůh trpělivý! A jak málo jsme trpěliví s druhými.

Kéž bychom byli vždycky ochotní jít stejně jako Petr, překročit vlastní stín, prolomit další hranici, nechat evangelium a Pána samotného jít ještě o kus dál. Petr v této věci znovu selhal, když později v Antiochii napřed jedl s pohany, ale když přišli lidé z okolí Jakubova, začal se stranit pohanů a už se s nimi nestýkal. A Pavel musel Petra přede všemi napomenout, protože zjevně popíral důležitou pravdu evangelia.

V našem textu Petr žasne, protože mu Pán ukázal, jak je dobrý a jak je velký, protože zachraňuje lidi bez ohledu na to, k jakému národu patří. Spása je ze Židů (J 4,22). Původce naší spásy přišel na svět jako Žid. První učedníci, které si vybral, byli Židé. Když Písmo říká, že se deset mužů z pronárodů chopí cípu roucha jednoho Judejce a řeknou, že půjdou s ním, protože slyšeli, že s nimi je Bůh (Zach 8,23), můžeme to vztáhnout právě na evangelium. Římský setník a jeho rodina, jeho přátelé a vojáci se obrazně chytli roucha jednoho Judejce, Petra, který je vedl k jinému Judejci, ke Kristu. Jenom, když se budou pevně držet jeho, budou spaseni. I my se držíme takového roucha – máme tady Boží slovo, které nám zjevuje pravdu o Pánu. Ale kdo je jeho autorem? Matouš, Marek, Jan, Pavel, Jakub, Juda – to jsou nepochybně Židé. A Lukáš? Podle mého názoru nebyl pohan, i když měl pohanské jméno, ale i on byl židovského původu. Učitelé ze Židů nás přivádějí k Mesiáši. A klíčovou roli mezi nimi má právě Petr. Je to zajímavé, protože Petra Pán povolal k tomu, aby byl apoštolem Židů. A byl to právě on, kdo jako první zvěstoval evangelium pohanům. Pavla, který byl Žid ze Židů, farizeus z farizeů, Bůh povolal k tomu, aby byl apoštolem pohanů. A přece první místo, kam vždycky Pavel zamířil, byla synagoga. Nyní Petr káže evangelium a pohané přijímají evangelium a stávají se součástí Božího království. To byla veliká radost pro pohany, ale současně to znamenalo problém pro Petra. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Boží zjevení církvi

Petr zůstal v Kornéliově domě několik dní. Nově získaná víra potřebovala upevnit a zakořenit v Božím slově a v Kristu samotném. Kdo mohl těmto novým křesťanům dát lepší stravu, než Petr, Pánův apoštol. Předtím zůstal v Joppe, protože mnoho lidí uvěřilo. Nyní zůstává v Cesareji. Petr je věrný Boží muž, který se stará o ty, kteří mu byli svěřeni. Ale zpráva o tom, že zůstal v domě pohanů, se dostala až do Jeruzaléma. Jak rychle se šíří takové zprávy! Takže když se Petr vrátil do Jeruzaléma – a náš text říká, že přišel sám, nebyl předvolán, nebyl postaven před nějaký tribunál, ale prostě se vrátil domů – bratři ze Židů mu začali vyčítat, že se provinil proti zákonu, proti tradici otců (což považovali za jedno a totéž) a jedl s pohany. Jak se Petr hájí?

Znovu jim popisuje celý příběh, popisuje ho nyní ze své perspektivy, jak se modlil a měl vidění a přišli za ním ti muži, aby ho pozvali k sobě a on s nimi šel a teprve potom se dozvěděl o vidění, které Bůh dal Kornéliovi, jak jim kázal evangelium a sestoupil na ně Duch svatý. Petr se odvolává na svědky, kteří šli s ním, šest bratrů ze Židů, kteří dosvědčili, že pohané skutečně přijali Ducha svatého a byli spaseni. Jestliže Bůh jednal, kdo by se mohl postavit proti? Tady zní argument, který o několik kapitol dříve použil farizeus Gamaliel na adresu jeruzalémských křesťanů. Jestliže je to Boží dílo, kdo s tím co udělá?

• Sk 11:17 Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?

Petr říká, že Bůh sám potvrdil pravdivost evangelia, protože zachránil ty lidi. Bůh sám buduje svou církev navzdory lidským předsudkům. Kdo může Bohu zabránit, aby udělal to, co chce? Je to on, kdo buduje svou církev. Je to Pán, který přidává jednotlivé údy. Je to ďábel, který církev ničí, jsme to my, lidé, kteří církev rozdělujeme a trháme na kousky. Ale brány pekel církev nepřemohou (Mt 16,18). Pán je hlavou církve a žádný člověk nemůže církev zničit. Žádný člověk nemůže zabránit, aby byl někdo přidán do těla Kristova. Nyní byli přidáni pohané. K tělu, které bylo do té doby židovské, se připojili první pohané. A evangelium se začalo šířit mezi pohany jako povodeň. Bůh prolomil další hráz na cestě evangelia. A takto překonává každou další, kterou se snaží lidé nebo ďábel postavit.

Někdy musíme i my překonávat překážky u svých nejbližších, protože ani oni nerozumí tomu, co Bůh dělá. Židé v Jeruzalémě nerozuměli tomu, co Bůh dělal skrze Petra. Míru jejich neporozumění uvidíme o několik kapitol dále, kde se popisuje setkání v Jeruzalémě, které řešilo, zda se mají křesťané obřezávat a zda mají dodržovat Mojžíšův zákon. Jinými slovy se řešilo, zda se člověk musí stát Židem, aby se mohl stát křesťanem. Tehdy vystoupil Petr a připomněl, že jako první zvěstoval evangelium pohanům a Bůh přijal, protože jim dal stejného Ducha, jako dal učedníkům v den letnic. Petr jim tehdy připomněl moc evangelia, které zachraňuje každého, kdo v něj věří. Evangelium překonává hranice, které nastavují lidé. Evangelium nezná hranice mezi národy, mezi rasami, mezi kulturami.

Evangelium se staví proti lidským náboženstvím. To je v našem příběhu zřejmé. Kornélius byl zbožný člověk, a přece potřeboval slyšet evangelium, činit pokání a uvěřit v Pána Ježíše Krista. Nestačilo, že se hodně modlil a že dělal mnoho dobrých skutků. To nestačí u žádného náboženství. Nestačilo to Židům. Museli přijít a sklonit se před Mesiášem. Nestačí to ani pohanům. Kornélius nalezl u Boha zalíbení a jeho modlitby byly přijaty. Co to znamenalo? Znamenalo to, že Bůh mu dal výsadu slyšet evangelium a uvěřit mu. Petr řekl Kornéliovi, že Bůh ho přijal, že se stal přijatelným pro Boha. Co to znamená? Neznamená to, že by někdo mohl být přijat Bohem, aniž by poznal Pána Ježíše Krista. Ale znamená to, že Bůh přijímá upřímnou touhu a dává jí přednost před náboženským pokrytectvím. Odpovídá na takovou touhu tím, že zjevuje lidem evangelium. V tomto smyslu nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří, a činí, co je spravedlivé (v. 35). Kornélius se nestal svou vlastní silou spasitelným, ale Bůh ho uznal za hodného, aby mu odhalil evangelium. Toto bylo velikým zjevením pro bratry v Jeruzalémě. Do té doby si mysleli – navzdory jasným slovům Pána Ježíše Krista, že evangelium je určené jenom Židům. Teď skutečně poznali, že Bůh povolal ke spasení i pohany.

Místo reptání se začalo ozývat chválení (Sk 11,18). Už nic nenamítali, ale velebili Boha. Církev rostla a byla zachovaná v jednotě. Jako to bylo v Samaří, kde klíčovou roli sehrál Petr, tak to bylo i v Cesareji, kde znovu Petr hraje hlavní roli. Bůh použil Pánova učedníka, aby skrze něj sestoupil Duch svatý na Židy o letnicích, na Samařany i na pohany. Nyní má evangelium otevřené dveře. Lukáš popsal obrácení Žida z Židů, Saula a nyní popsal obrácení pohana Kornélia. Dál to bude právě Saul, kdo bude hrát hlavní roli v přivádění pohanů ke Kristu, kdo naplní evangeliem celou oblast od Jeruzaléma po Ilýrii (Ř 15,19). Ale je to Duch svatý, kdo dává nové narození. Člověk jenom věrně vyhlašuje dobrou zprávu evangelia, a Bůh Duch svatý tuto zprávu používá k záchraně hříšníků. Je jeden Bůh, jedno evangelium, jeden Duch, jeden Pán, jedna církev, jeden křest. Jedna rodina víry, do které jsme z Boží milosti a Boží mocí připojeni, abychom i my se podíleli na tom slavném poslání a nesli evangelium za hranice našich předsudků, za hranice našich možností, schopností i sil. To je možné jenom z moci Ducha svatého a jenom, že evangelium, nikoliv naše schopnosti nebo výřečnost, je mocí Boží ke spasení, pro každého, kdo věří. Kéž jsme věrní na poli evangelia, kéž věrně rozséváme svěřené Slovo, aby Bůh dal vzrůst a v pravý čas přišla žeň. Amen.