Kdo vám zabránil poslouchat pravdu?

Jaroslav Kernal, Praha 11. listopadu 2018

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Znovu dnes otevíráme Boží slovo a budeme pokračovat v našem výkladu Pavlova listu církvím v Galacii. Pomalu a jistě se blížíme k samotnému závěru tohoto mocného listu. Jsme v páté kapitole, kde se Pavel zabývá důsledky, které plynou ze špatného učení o spasení z víry v Krista plus skutků zákona, kterým křesťané v Galacii nahradili evangelium o spasení z milosti skrze víru a posvěcení mocí Ducha svatého skrze víru v Pána Ježíše Krista. Dnes se budeme zabývat verši 7-12 z páté kapitoly. Pojďme nejprve přečíst tento text a vyprosit si Boží milost.

Pavel vyjadřuje své velké obavy o křesťany v Galacii. Bojí se, aby jeho úsilí nevyšlo nadarmo (Ga 4,11). Neví si s nimi rady (Ga 4,20). Vypadají jako očarovaní (Ga 3,1) a skutečně také jsou – falešní učitelé je okouzlili, důraz na vnější věci a skutky zákona jim učaroval. Jsou jako omámení a místo aby se soustředili na samotného Krista, jsou fascinovaní sami sebou, svými vlastními skutky, svými zásluhami, jejich pýcha je nadýmá, jejich domnělá duchovnost je dojímá, jejich skutky je nutí pracovat až do úplného vyčerpání. Jako kdyby neslyšeli samotného Krista, který volá:

• Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Pán Ježíš nepřišel zachránit všechny, nepřišel zachránit silné, nepřišel kvůli duchovně zdravým, nepřišel kvůli těm, kteří ho nepotřebují, ale přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10). Přišel zachránit ztracené! Ale nepřišel zachránit ty, kteří se o svou spásu chtějí zasloužit sami, nepřišel pro ty, kteří by s ním chtěli na své spáse spolupracovat ani pro ty, kteří by mu čímkoliv chtěli na díle spásy pomoci. Bůh zachraňuje! Bůh dává milost. A jestliže jsme spaseni milostí, tedy ne na základě skutků, jinak by milost nebyla milostí (Ř 11,6). Kvas Galatských neskončil v propadlišti dějin, ale můžeme ho vidět, jak stále kvasí – někdy více a někdy méně, ale nikdy v církvi kvasit nepřestal. Stále se najde dost lidí, kteří vám řeknou, že pro své spasení musíte něco udělat a tím zatemňují evangelium o Boží milosti. Převrací tím milost v něco, čím milost nikdy nemůže být, převrací tím evangelium, které je mocí ke spasení, v moc lidskou, v pyšnou chloubu tělesného člověka.

Pavel už jim vysvětlil, jak to je se skutky zákona, jak je to s milostí. Na začátku páté kapitoly znovu zdůraznil, že pokud chce někdo přidávat ke spasení skutky, které jsou příčinou spasení nebo spoluprací člověka na spáse, takový člověk odpadl od milosti a nikdy Krista nepoznal. V našem dnešním oddíle znovu povzbuzuje Galatské a vyjadřuje svou důvěru, že nesejdou z cesty a zároveň znovu vynáší velmi silný soud nad těmi, kteří je svým učením zneklidňují a matou. Pojďme tedy do našeho textu:

I. Varování před nákazou (v. 7-9)

• Galatským 5:7-8 Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy? Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává.

Pavel byl znalec Božího slova – vyrostl jako farizeus, takže znal pravděpodobně Písma Starého zákona zpaměti. Dobře tedy věděl, že nezáleží na tom, jak člověk začne, ale jak skončí. V Písmu je mnoho příkladů lidí, kteří začali dobře, ale skončili špatně. Mnohem méně je těch, kteří začali zjevně velmi špatně a skončili dobře. Pavel je jedním z těch druhých – začal jako pronásledovatel církve, ale Bůh z něj učinil svého služebníka, svůj nástroj k rozšíření evangelia mezi pohany. Jiným takovým příkladem je třeba král Menaše, nejdéle vládnoucí judský král. Syn zbožného otce, Chizkijáše, o kterém je napsáno, že ani po něm ani před ním nebyl mezi judskými králi nikdo jako on (2Kr 18,5). Ale jeho syn Menaše se dopouštěl horších ohavností, než národy, které Bůh před Izraelci vyhnal. Obětoval svého syna, postavil modlu do Božího domu, nechal zabít mnoho lidí. Ale nakonec se pokořil před Bohem a Bůh ho zachránil, vysvobodil ho ze zajetí a Menaše sloužil Bohu. Dokonce nařídil, aby všichni Izraelci sloužili jenom Hospodinu a oni ho poslechli. Pavel možná přemýšlel o slovech proroka Ezechiela:

• Ez 18:21.24 Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. … Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohavností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány, zemře za to, že se zpronevěřil, za svůj hřích, kterým se prohřešil.

Začali jste dobře, říká Pavel. Ale to neznamená, že dobře skončíte! Kdo vám zabránil, abyste přestali poslouchat pravdu? Kdo vás odvrací od pravdy? Doslova je tam, kdo vás zadržuje. Tomu můžeme dobře rozumět v tom smyslu, že falešní učitelé vedli křesťany k zákonu a ne ke Kristu. Plnili jejich mysl zákonem a stavěli jim před oči lidské skutky a zásluhy. To se stávalo překážkou mezi nimi a Kristem. Už se nedívali na pravdu, na Krista, ale dívali se na sebe.

Pavel věděl, že začali dobře, ale nyní to vypadalo, že úplně sešli z cesty. Byli jako očarovaní, jak jim to napsal na začátku třetí kapitoly. Zbloudili, zbláznili se a sešli z cesty. Ale nestalo se to samo sebou – byli zde lidé, kteří jim zabránili následovat pravdu. Byli zde lidé, kteří je zdržovali od pravdy. Pavel s jistotou dodává, že to nebyl Bůh, od koho by toto zmatení vzešlo. Lidé, kteří přinesli toto učení, nebyli poslaní Bohem, nebyli povolaní Bohem, nebyli to učitelé, které by vyslal nějaký sbor, nebyli to lidé ustanovení církví, ale byli to falešní křesťané, kteří kázali jiné evangelium! Proto Pavel říká, že toto doslova přemlouvání nevzešlo od toho, který je povolal svou milostí. Galatští začali dobře, ale nyní se odklánějí na falešnou cestu, za jiným evangeliem, za skutky těla, za lidskou chloubou.

Ježíš vyprávěl podobenství o rozsévači, a mluvil mezi jinými také o skalnaté půdě. To jsou lidé, kteří slovo slyší a s radostí ho přijímají. Ale slovo v nich nezakořenilo a jsou nestálí. Vzešlo, ale když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají (Mt 13,21). Důležité je, že to slovo nezakořenilo a nepřineslo úrodu. Není tam stabilita, ale je tam nestálost. Není tam pevnost a hloubka, ale je tam povrchnost. V desátém verši mluví Pavel o lidech, kteří je matou a popletli je, a v jedenáctém jim připomíná, že kříž je pohoršením, kvůli kterému přichází pronásledování, zatímco obřízka, nebo jakékoliv jiné vnější skutky těla, jsou důvodem lidské chlouby.

Kdyby Galatští pokračovali dál tou cestou, na kterou je svedli falešní učitelé, nad slunce jasněji by se prokázalo, že sice slyšeli slovo a s radostí ho přijali, ale to slovo v nich nezakořenilo. Ukázalo by se, že jsou skalnatou půdou, nikoliv dobrou půdou, která byla připravená od Pána. To je varování, které jim Pavel píše. Je to také důvod, proč se tak snadno šíří kdejaké falešné učení – protože příliš často nachází živnou půdu v náboženských srdcích, nikoliv v obrácených, znovuzrozených srdcích. Proto také následující slova:

• Galatským 5:9 Málo kvasu celé těsto prokvasí.

Když přidáte kvas do těsta, velmi rychle se ztratí lidským očím, ale tím zároveň začne pronikat do celého těsta. Nakonec nezůstane ani kousek těsta, kam by se kvas nedostal a už nejde oddělit kvas od těsta. Těsto prokvašené, nakynuté, kvas v něm způsobil nevratné změny. Kvas v našem textu znamená falešné učení. Učení zákoníků, kteří přidávali ke Kristu lidské skutky, kteří tvrdili, že musíte něco udělat, abyste byli spaseni, že nejste spaseni jenom z milosti skrze víru, ale musíte také přidat něco svého.

Jak zabránit tomu, aby kvas prokvasil těsto? Oddělit těsto a kvas včas, dříve než začne kvasný proces. Nepustit falešné učitele ke slovu, nepustit je do sboru, nepustit je ke svým uším nebo očím, nepopřát jim sluchu ani s nimi nemít společenství. Totéž už řekl Pavel na konci třetí kapitoly, když mluvil o synovi otrokyně a synovi svobodné:

• Galatským 4:30 Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.‘

To je biblické učení o oddělení se – na tomto místě od falešného učení zákonictví. Ale platí to o falešném učení obecně, platí to o falešných bratrech, dokonce se křesťané mají oddělit i od skutečných bratrů v Kristu – od těch, kteří neposlouchají Boží slovo (2Te 3,6.14). To je prevence, způsob jak se ochránit před nákazou, před kvasem, který všechno těsto prokvasí. Boží slovo je velmi ostré a jasné ohledně těch, kdo následují falešné učitele – říká totiž, že ti lidé jsou sice možná sváděni, ale zároveň naslouchají falešným učitelům proto, že jim naslouchat chtějí. Dokonce mnozí falešné učitele vyhledávají. Nehledají pravdu, ale to, co se jim z nějakého důvodu hodí. Tím jenom dokazují, že nejsou skutečnými křesťany, že jejich srdce nebylo znovuzrozeno slovem pravdy. Dokonce o nich čteme, že:

• 2Te 2:11 Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.

Co však říká Boží slovo o Božích dětech? Pán Ježíš prohlašuje, že není možné je svést v tom definitivním, konečném slova smyslu. Bůh sám v nich působí, že chtějí i konají, co se mu líbí. I když přijdou falešní učitelé a ďábel bude skrze ně konat kdejaký mocný čin, vyvolení Boží budou setrvávat v pravdě. Ne však proto, že by byli tak prozíraví a chytří, nebo proto, že by si byli tak jisti sami sebou, svou pravdou a svým učením, ale proto, že je Bůh zapečetil svým Duchem a dovede své dílo v nich až do samotného konce.

Přesto nás neváhá varovat – málo kvasu všechno těsto prokvasí. Kvas prokvasí a nakazí všechno, ale evangelium je jako meč, které rozděluje a odděluje. Falešní učitelé jsou jako vetřelci, kteří nejsou poslaní Bohem a jejich nákaza je jako zhoubné bujení. Ale evangelium je jedinou účinnou vakcínou na každé falešné učení. Evangelium nikdy nevede ke spojení s falešným učením, k zatemnění nebo rozmělnění pravdy, ale vyjasnění pravdy, vyzdvižení pravdy, a k oddělení pravdy od lži. A to nás vede k dalším veršům našeho textu, ke druhému bodu dnešního kázání.

II. Lék na nákazu (v. 10-11)

• Galatským 5:10 Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení.

Pavel je přesvědčen, že Galatští nakonec doběhnou až do cíle. Jeho přesvědčení není založeno na lidech, ale na Pánu. V Pánu má důvěru, protože jenom v Pánu Galatští odolají falešnému učení a nebudou smýšlet jinak, neuchýlí se ke lži. Jak mohl být Pavel tak pevně přesvědčen o Galatských, že nesejdou z cesty? Nebylo to kvůli lidem nebo kvůli důvěře v člověka, ale bylo to kvůli evangeliu samotnému. Pavel dobře rozuměl evangeliu, a proto mohl psát s takovou jistotou a smělostí. Ani on, od Boha povolaný apoštol, neviděl do lidských srdcí a nemohl s absolutní jistotou o někom prohlásit, zda je, či není spasený. Ale může s jistotou prohlásit to, co platí o evangeliu. A evangelium je Boží mocí ke spasení. Není možností spásy, ale mocí ke spasení. Evangelium zachraňuje. Evangelium je pevnou jistotou.

Nemůže to být jinak. Ježíš Kristus, Boží syn zaplatil za hříchy svého lidu na kříži Golgoty. Dokonal dílo spasení. Přináší dokonalé spasení (Žd 7,25) a jedinou obětí dokonale posvěcuje (Žd 10,14). Už k němu není možné nic přidat. Spasení je dokonáno a my k němu nemůžeme přidat vůbec nic. Žádný lidský skutek ani žádné rozhodnutí nemohou být přidány k něčemu, co už je hotové a o čem Bůh sám prohlašuje, že to bylo dokonalé a proto to přijal. Bůh přijal Kristovu oběť jako naprosto dostatečnou pro spasení vyvolených hříšníků a potvrdil to, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebeské slávě. Proto nejenom můžeme, ale dokonce musíme trvat na tom, že samotné evangelium zachraňuje, není jenom nabídkou spásy, není ani možností spásy, ale je zachraňující mocí. A je-li tedy evangelium zachraňující mocí, potom žádný z těch, kdo byl jednou zachráněn tímto Kristovým evangeliem, nemůže odpadnout, nemůže se vymanit z Kristovy ruky, nikdo a nic ho nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši. Proto můžeme se stejnou důvěrou, jakou měl Pavel, vyznávat, že kdo začal běh s Kristem, u koho došlo k záchraně skrze evangelium, nikdy nebude tím, kdo odpadne, ani nebude tím, kdo nakonec nedoběhne do cíle. U koho bylo zaseto do dobré půdy, přinese úrodu a ponese ovoce víry. Kdo je zrozen z pravdy, uslyší slova pravdy, bude přijímat pravdu, bude žít podle pravdy, bude žít životem v Kristově světle a v bázni před Bohem.

Křesťany v Galacii se falešní učitelé snažili odvrátit od slyšení pravdy, ale oni byli zrozeni z pravdy, a tak sice mohli zakolísat a možná i nějakou dobu kolísat, ale nikdy nemohli odejít od pravdy. Kdo je zrozen z pravdy, slyší hlas pravdy (J 18,37), slyší hlas Krista:

• J 10:27-28 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.

V Kristu můžeme pokojně spočinout. Každému, kdo k němu přijde, dává Pán odpočinutí. Už se nemusíme bát o své spasení, ale můžeme ho v pokoji následovat svého Pána, dobrého pastýře, které se trpělivě stará o naše duše a vodí nás na ty nejlepší pastviny svého Slova. Jak vážná slova však zní na adresu falešných učitelů!

• Galatským 5:10 Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli.

Pavel se jako dobrý pastýř stará o ovečky, které mu Pán svěřil. Není nájemce, ale správce a stará se věrně. Každý pastýř v Izraeli měl dvě pastýřské hole. Měl dlouhou zahnutou hůl, kterou mohl chytit ovečku a přitáhnout si jí k sobě, kdykoliv potřeboval. Tuto hůl Pavel používá v první polovině desátého verše. Ale měl také krátkou hůl, takovou palici, a byla to spíš zbraň než nástroj péče. Někdy tuto krátkou hůl musel použít i na ovce, třeba když se některá ovečka začala toulat – dobrý pastýř jí touto holí, tímto obuškem zlomil nohu, a bylo po toulání. Ale především měl tuto palici na ochranu stáda před vlky a jinou dravou zvěří. Byla to zbraň, která mohla zahnat vlka, medvěda i lva. A tuto zbraň používá Pavel ve druhé polovině desátého verše. Bije falešné učitele. Nešetří je, nebere ohledy, netrpí falešným soucitem, ale bojuje za pravdu a je ochoten nazývat věci pravými jménu. Nebojí se, že by mohl někoho urazit nebo se někoho dotknout, protože mu jde o evangelium a záchranu duší.

• Galatským 1:10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

Pavel neváhal vynést kletbu nad každým, kdo by kázal jiné evangelium, dokonce i kdyby to byl sám anděl z nebe. Nyní vynáší soud nad každým, kdo odvádí křesťany od pravdy. Ať je to kdokoliv, říká, neujde soudu. Byli tam lidé, které bylo třeba umlčet a Pavel dělá všechno, co je k tomu potřeba. A jde ještě dál:

• Ga 5:11 Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž.

I kdyby on sám kázal jiné evangelium, byl by proklet. Kdyby už nekázal kříž, ale místo kříže kázal obřízku, nebo skutky zákona, bylo by odstraněno pohoršení evangelia. Proto falešní učitelé kážou skutky zákona, proto kážou nejrůznější přídavky k evangeliu, skutky zákona, nebo skutky lidí, rozhodnutí pro Krista, modlitbu hříšníka, nutnost křtu pro spasení nebo očistec. Chtějí se totiž vyhnout pronásledování kvůli Kristovu kříži. Ale bez kříže není evangelium evangeliem. Bez kříže tu není žádná moc, která by mohla zachránit. Je tady jenom zoufalá beznaděj a bezmoc lidských skutků, snažení, úsilí, bezmocné lidské plahočení a namáhání.

Ale v kříži je naděje! V kříži je záchrana. V kříži je Boží moc. V kříži je nový život žitý z moci Ducha svatého. Kříž znamená konec zákona, protože tam byl přibit a zcela zrušen dlužní úpis, zákon, jehož ustanovení svědčila proti nám (Ko 2,14). Na kříži byla zbořena zeď zákona, která oddělovala jedny od druhých, oběť kříže byla dokonalou obětí a odstranila zákon ustanovení a předpisů a přinesla nové narození, nového člověka v Kristu Ježíši (Ef 2,14-15).

Evangelium Kristovo je jedinou nadějí pro zoufalé hříšníky, je jedinou mocí k záchraně před falešným učením, pochopení Kristova evangelia je nástrojem, kterým můžeme odhalit každý kvas falešného učení a oddělit se od něj. Jenom v evangeliu je život a jenom skrze evangelium, tedy ve víře v Pána Ježíše Krista, v moci Ducha můžeme žít životy, které přinášejí hojné ovoce a jsou oslavou Boha na zemi. Naproti tomu falešné učení, sice může nakazit mnohé a jeho kvas prokvasí všechno těsto, ale nakonec je odsouzené k tomu, aby bylo naprosto neplodné. A to je poslední verš našeho textu a s ním také poslední bod dnešního kázání:

III. Odsouzení nákazy (v. 12)

• Galatským 5:12 Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!

Nejprve si všimněte, že falešní učitelé nevedou lidi k pokoji, ale k neklidu, k nepokoji. A je to jen logické – kromě Kristova evangelia nemůže nic dát pokoj lidské duši, lidskému srdci, lidskému svědomí. Už jsme si ukázali, že snaha falešných učitelů vést druhé k zákonu, je tělesnou snahou a vede k tělesnosti. Pavel se ptal Galatských, proč chtějí pokračovat tělem, když začali Duchem (Ga 3,3). Začali spoléhat na zákon a to znamená, že spoléhají sami na sebe, na své skutky, na své snažení, na své rozhodnutí. Už nespoléhají na kříž Ježíše Krista!

Ale nic nemůže být více beznadějné, než snaha spoléhat na sebe a na své skutky. Chvíli se bude dařit a chvíli to půjde špatně. Chvíli budu mít pocit, že jsem zachráněný, ale vzápětí, jakmile to se mnou půjde z kopce, budu mít pocit, že jsem ztracený hříšník. V tomto smyslu se chvilku budu považovat za spaseného, chvilku za ztraceného. To je spoléhání na sebe. To není spoléhání na Krista. To je ta nejhorší beznaděj, jaké může být člověk na tomto světě vystaven. Takové „evangelium“ nikdy nemůže vést k pokoji, ale jenom k neklidu, k nepokoji. Takové evangelium nepřináší pokoj s Bohem, ale zmatek, chaos, nepokoj. Na dvou dalších místech, kde se v Písmu používá slovo znepokojit, je toto slovo použité v kontextu vzpoury – je o lidech, kteří vedli ke vzpouře. Jednou je to použité jako pomluva o křesťanech (Sk 17,6), že pobouřili celý svět a podruhé se římský setník ptal Pavla, kterého vyslýchal, zda není tím Egypťanem, který podnítil ke vzpouře čtyři tisíce vzbouřenců (Sk 21,38).

Falešné učení podněcuje ke vzpouře proti Bohu. Když je dobře zabalené, bude se dobře prodávat a povede k odporu vůči evangeliu, k odporu vůči kříži, k odporu vůči svrchované Boží milosti. Když je dobře zabalené, jako bylo zabalené učení zákoníků, nepovede ke zcela okaté vzpouře, ale povede „jenom“ k zapírání Kristova kříže a k důrazu na vnější věci. Ale toto malé „jenom“ je svou podstatou úplně stejné jako otevřená a zjevná vzpoura proti Bohu. Je lépe maskovaná a hůře odhalitelná, ale vede k úplně stejnému odporu proti Boží milosti, jako otevřený ateismus nebo pohanství. Pavel tady na adresu falešných učitelů říká velmi tvrdá slova – když už chtějí řezat kůži předkožky, mají ten nůž použít pořádně a uříznout pohlavní úd celý. Pavel používá slovo, které se používá o odseknutí nebo uříznutí končetiny (např. Mk 9,43.45 kde se mluví o useknutí ruky nebo nohy, která svádí). Možná odkazuje na Dt 23,2, kde je zakázán vstup do Hospodinova shromáždění muži, který má rozdrcená varlata nebo uříznutý pyj. Mluví o pohanské praxi, o mrzačení sebe sama z náboženských důvodů a ukazuje, že snaha přidat nějaký skutek k dokonanému dílu Ježíše Krista je pohanským náboženstvím, které je hodné odsouzení.

Totéž už řekl ve čtvrté kapitole, kde přirovnával snahy zákoníků k uctívání ubohých a bezmocných živlů. Nyní mluví velmi fyzicky a tělesně, skoro bychom mohli říci, že až surově a s velkou mírou sarkasmu. Je možné, že v jeho slovech můžeme vnímat i jistý duchovní přesah, ale primárně Pavel míří přímo na tělo! Kdo se chce obřezávat proto, aby se stal součástí Božího lidu nebo aby se zalíbil Bohu, je na tom stejně jako pohan, který se svým tělesným utrpením, ořezáváním, snaží zalíbit se své modle. Takový člověk ať se rovnou vyřeže. Ať se rovnou zohaví, znemožní, zesměšní, zneuctí a zneplodní. Kéž by takový člověk byl naprosto neplodný a žádný jeho skutek ani kvas jeho učení nepřinesl nic než pohanu a odsouzení. Tak to ve skutečnosti také bude.

Pravá obřízka, taková, která má opravdovou hodnotu před Bohem, není obřízka těla, není to obřízka učiněná lidskýma rukama, ale je to obřízka Ducha, kterou Duch svatý udělal na srdci člověka. Takový člověk je podle Písma pravým Židem (Ř 2,28-29), jenom takový člověk je skutečným potomkem Abrahama dědicem Božích zaslíbení. Jenom takový člověk dojde chvály od Boha, protože se drží pravdy, Krista, a ne lidských bájí, výmyslů, filozofií a báchorek. Pouze ten, kdo má Duchem obřezané srdce, je Božím synem, je svobodný od zákona, od hříchu, světa, ďábla, smrti i od falešného učení. Jenom takový může nést duchovní ovoce Bohu a sloužit v lásce druhým, jenom takový člověk může zakoušet skutečný pokoj a spočinutí v Kristu a v díle kříže.

To nás vede k závěrečné otázce dnešního kázání – jak je to s tebou milá duše? Odpočíváš v Kristu, spočíváš v něm, věříš v něj a spoléháš jenom na něj, nebo se snažíš jeho dílo vylepšit svými vlastními skutky, svými zásluhami, svým rozhodnutím? Jak jsi na tom? To první vede k životu, zatímco to druhé, byť by to i bylo pod sebenáboženštější rouškou, vede k soudu a ke smrti. Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty, i celý tvůj dům. Kdo v něho věří, nebude zahanben!