Bůh stvořil člověka, nestvořil ho k nečinnosti, ale k činnosti: k činnosti rukou, aby obdělával a střežil Eden, k činnosti mysli, aby pojmenoval zvířata a k činnosti srdce, aby miloval ženu, kterou mu Bůh dal.
Dnes se podíváme na cíl, ke kterému Bůh člověka stvořil. Člověk je stvořený k tomu, aby odpočíval v Bohu, žil v plnosti, kterou pro něj Bůh připravil a měl život v hojnosti.
Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí svatí. V dnešní neklidné době nás Bůh znovu shromáždil kolem svého Slova a vede nás k tomu, abychom z něj čerpali povzbuzení, potěšení, poučení, napomenutí, radost i moudrost, a to nejenom moudrost ke spasení skrze víru v Pána Ježíše Krista (2Tm 3,15), ale také moudrost k praktickému každodennímu životu.
Dneska uvidíme, jak se člověk liší od stvoření v tom, že je mu svěřena vláda nad stvořením, dále si všimneme podobnosti se stvořením, protože se má množit a nakonec má také naplnit zemi. Od první kapitoly Bible je tady vláda Božího obrazu nad celou zemí.
Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Jsme v knize Genesis, v první kapitole, a mluvíme o stvoření. Mluvili jsme o Boží slávě ve stvoření, o stvoření světa, potom o stvoření člověka k Božímu obrazu a dneska budeme pokračovat stvořením člověka. Pojďme přečíst Gn 1,26–31.
… abychom konali dobré skutky …
Odpočinul Bůh od svého díla
Zaslíbení Božího království
