Zjevené evangelium (Ga 1,10-12)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Poslušný otrok Kristův

Jaroslav Kernal, Praha 1. dubna 2018

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Stejně jako každou neděli i dnes si chceme připomenout Kristovo slavné vzkříšení. Je to jeden z důvodů, proč se scházíme prvního dne židovského týdne – protože v ten den náš Pán slavně vstal z mrtvých. Nicméně mohli bychom se podobně jako církev v Jeruzalémě hned po letnicích scházet každý den a každý den bychom si připomínali toto slavné Kristovo zmrtvýchvstání. Neděle v tom má jistě určitou symboliku, ale není to nic víc než symbolika. A dnešní neděle má ještě trochu více té symboliky, protože svět kolem nás slaví původně židovský svátek, v němž si Židé připomínali vysvobození z Egypta, kdy je Bůh skrze krev beránka uchránil před Zhoubcem, který pobil v Egyptě všechno prvorozené a potom Izraelce vyvedl před zraky faraona a jeho armády skrze Rudé moře ven z Egypta. Tato veliká noc měla ukazovat na toho Beránka, který svou krví zaplatil za naše hříchy na kříži Golgoty. To jsou významy velikonoc, které dnes ustupují do pozadí.

Ovšem jako ti, kdo byli Kristem vykoupeni, si tyto veliké události, které se odehrály před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě, připomínáme každou neděli a jiné to nebude ani dnes. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu listu Galatským a před sebou máme několik veršů, které vysvětlují původ evangelia a ukazují také na jeho důsledky. Pavel napsal církvím do Galacie:

  • Galatským 1:10-12 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.

Dnes máme před sebou krátký oddíl, který tvoří přechod mezi úvodem listu a Pavlovým svědectvím, které následuje od třináctého verše. Tři verše, které jsou před námi, jsou cele zaměřené na evangelium. Je to důraz Pavlova listu od samotného začátku. V listu Galatským jde o evangelium. Ale nejenom o čistotu a zachování evangelia, ale také o moc evangelia a původ evangelia. Z našeho dnešního textu si ukážeme, co je to evangelium, nikoliv však až tak z hlediska obsahu, ale z hlediska způsobu, jak se k nám evangelium dostává, s tím je úzce spojené také to, odkud evangelium pochází a jaké jsou jeho důsledky. Pojďme teď k prvnímu bodu dnešního kázání a podívejme se na to:

I. Otrok Krista, ne lidí

Pavel o sobě říká, že není služebníkem lidí, ale je služebníkem Božím. To cele souvisí právě s evangeliem. Evangelium je dobrá zpráva o Ježíši Kristu. Kristus je obsahem evangelia. Bez Krista není žádné evangelium. A jenom skrze evangelium mohou lidé poznat Ježíše Krista. Jedná se o dvě strany téže mince. Evangelium je zpráva o Ježíši Kristu, o jeho vtělení, životě, a především o jeho zástupné vykupující oběti za naše hříchy a o jeho zmrtvýchvstání. Kdo věří této zprávě, bude spasen. Jan napsal:

  • J 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá [neposlouchá], neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.

Boží hněv zůstává na všech lidech, protože lidé neposlouchají Boha a vzdorují jeho vládě. Kdo věří v Syna, má život věčný, Boží hněv byl vložen na Božího syna, místo na věřícího. Proto voláme lidi k pokání, proto říkáme, že jestli chce být člověk zachráněn, musí věřit v Ježíše Krista, podřídit se jeho vládě, poslouchat Syna. Ekvivalent víry je poslušnost, synonymem k neposlušnosti je nevěra. Proto Ježíš říká, že podstata hříchu, kterou ukáže Duch svatý, až bude vylit na svět, je v tom, že lidé nevěří v něj, v Krista (J 16,9). Bůh přikazuje lidem, aby věřili v Krista, a kdo v něj nevěří (a nezáleží na tom, jaké jsou důvody této nevěry), žije v neposlušnosti. Tohle je obsah evangelia – osoba a dílo Pána Ježíše Krista. Právě to měl Pavel na mysli, když psal předchozí verše první kapitoly listu církvím do Galácie. Proto jim také napsal tak tvrdá a vážná slova, která jsme četli v osmém a devátém verši. Proto byl šokovaný, když se křesťané odvraceli od Kristova evangelia k jinému evangeliu, které tvrdilo, že člověk může být spasen ještě jiným způsobem než jenom pouhou víru v samotného Ježíše Krista. Aby křesťané v Galacii pochopili, co se jim snaží říct, vysvětluje to v desátém verši:

  • Ga 1:10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

Jde mi o přízeň u lidí, když vám říkám tak těžké věci? Snažím se zalíbit lidem tím, že ohýbám Boží slovo? Podbízím se nějak lidem, když nekážu obřízku, ale kříž? Co to znamená sloužit Bohu? Pavel ukazuje, že je otrokem Krista a ne lidí, že slouží evangeliu. Nesnaží se používat evangelium jako nástroj pro své vlastní oslavení, pro svůj úspěch nebo svou slávu, ale je oddaný evangeliu. Jednou z tezí falešného učení je, že evangelium musí být přizpůsobeno tak, aby se líbilo hříšníkům. Dnes je mnoho takových, kteří zkoumají a učí to, po čem touží lidé – proto, aby mohli žít v pokoji a v bezpečí. Učí všechno, co je přijatelné pro člověka bez ohledu na to, že je to v protikladu s Božím Slovem nebo s jejich svědomím. Současná kauza je toho dokladem: Jeden ze dvou současných římských biskupů neboli papežů, František, v rozhovoru s jedním novinářem řekl, že žádné peklo není a všichni nevěřící budou anihilováni, tedy rozplynou se a nebude z nich nic, jako kdyby nikdy neexistovali. To není nijak nový názor - totéž tvrdí Svědkové Jehovovi i Adventisté, totéž dnes dokonce vyhlašuje stále více evangelikálů. Ale je to jen hezky oblečená snaha zalíbit se lidem, nic jiného. Ovšem ti, kdo hledají jenom to, po čem touží Bůh, dráždí a pobuřují samotné peklo. Takoví musí snášet výčitky, urážky, pomluvy a často nakonec smrt. Nesnaží se získat zástupy na svou stranu, ale chtějí získat aspoň některé pro Krista. Pavel napsal Korinťanům:

  • 1K 9:19-23 Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.

Kdyby chtěl Pavel získat slávu pro sebe, mohl dál pokračovat v kariéře, kterou měl, jak o tom píše v následujících verších v listu Galatským: farizeus z farizeů, vzdělaný, ambiciózní, uměl se prosadit a jít si za svým – ale to všechno odepsal, aby získal Krista a byl nalezen v něm. Evangelium bylo mnohem důležitější než cokoliv jiného na tomto světě. Když měl na své straně evangelium, byl Pavel ochotný postavit se sám proti všem. Nešlo mu o to líbit se lidem, ale líbit se Bohu. Jenom tak totiž mohl být služebníkem Kristovým. Jenom když podřídil svůj život Kristovu evangeliu a zůstal mu věrný. Přesně totéž platí i pro nás. Naším úkolem není udělat evangelium příjemné, ani ho upravovat pro uši lidí, kteří ho nechtějí slyšet. Naším cílem není naplnit sály a modlitebny, ani hledět na počty nebo vliv. Máme být věrní. To jediné po nás Bůh žádá. Svěřil nám evangelium a po správcích žádá jediné – věrnost. Žijeme v době, kdy věrnost není v kurzu. V kurzu jsou čísla. Mít hodně znamená znamenat hodně. V prvním století to nebylo jiné – ti falešní učitelé, kteří se vloudili do církví v Galacii, měli v tomto směru úplně stejná měřítka jako falešní učitelé dnes – šlo jim o vnější věci, šlo jim o to, co bylo vidět, co se dalo spočítat, čím se mohli pochlubit. Podívejte, co Ježíš napsal církvi do Filadelfie:

  • Zjevení Janovo 3:8 Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.

Nevíme přesně, co znamená nepatrná moc, ale víme, co znamená zachovat Boží slovo a nezapřít Kristovo jméno. To je věrnost. Možná to byl malinký sbor, možná byl naprosto bezvýznamný v očích lidí okolo, možná mezi věřícími nebyl nikdo důležitý, možná neměli úžasná obdarování a nedělali každý den zázraky, ale byli věrní Kristu.

19. února tohoto roku unesli muslimové ze skupiny Boko Haram 110 dívek ze školy v městečku Dapchi v severovýchodní Nigérii. Tuto středu 104 dívek propustili. Pět dívek nepřežilo stres a zemřelo. Ze 110 dívek byla jedna dívka křesťanka, Leah Sharibu. Patnáctiletá dívka, která se nevrátila ke svým rodičům, protože odmítla odrecitovat muslimské vyznání víry. Její spolužačky na ní naléhaly, aby to udělal naoko, aby si nasadila na hlavu hidžáb a tak svým únoscům ukázala, že se podřídila. Ale ona odmítla. Poprosila své spolužačky, aby vyřídili její matce, aby se za ní modlila, a trvala na tom, že nemůže zapřít Krista. To je věrnost evangeliu. Právě o takové věrnosti mluví Pavel v listu Galatským. Podívejte se do šesté kapitoly, jak popisuje falešné učitele:

  • Galatským 6:12 Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.

Jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Ježíše Krista … to jsou lidé, kteří se chtějí líbit druhým. To jsou lidé, kteří raději upraví evangelium, než aby se na ně druzí mračili. Ale podívejte se, co o tom říká Pavel!

  • Ga 1:10 Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

Kdo se chce líbit lidem, není Kristův služebník! A originální text je ještě jasnější a silnější, protože mluví o otrokovi Krista. Ten význam je mnohem hlubší, protože být otrokem znamená mít Pána. Nebýt otrokem jednoho Pána znamená být otrokem někoho jiného. Služebník je ten, kdo slouží a může sloužit tady nebo támhle, ale otrok je ten, kdo někomu patří a nemůže patřit chvíli tomu, pak zas tomu, jeden tak, druhý den onak. Kdo se chce líbit lidem, nepatří Kristu. To jsou velmi vážná slova. Kdo jedná kvůli sobě a ne kvůli Kristu, kdo jedná pro své vyvýšení a oslavení, není Kristův. Myslím, že nejlépe je to vidět na lidech, o nichž mluví Ježíš, kteří za ním přijdou v onen den a budou říkat:

  • Mt 7:22 Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?

Možná tam nemusí být prorokování, vymítání démonů a činění mocných činů. Myslím, že bychom tam mohli dosadit v podstatě cokoliv jiného, co si myslíme, že děláme pro Krista. Může to právě tak být kázání nebo vyučování, psaní knih nebo článků na internetu, může to být evangelizace na ulici nebo rozdávání letáků, může to být uklízení divadla po shromáždění nebo hraní, zpěv, či nahrávání, může to být prostě cokoliv … Otázka je, zda to děláme pro Krista nebo pro sebe. Kdo je oslaven? Kdo je vyvýšen? Na koho to ukazuje? Je taková služba věrně oddaná jeho Slovu? Je cele podřízená Kristu? Vychází z lásky ke Kristu? Je kvůli Kristu ochotná obětovat sebe sama? Pavel byl ochotný dát svůj život! Leah Sharibu je ochotná. Kvůli Kristově pravdě, kvůli Kristovu evangeliu se postavit proti všem a zůstat klidně sám. Ale musíme zdůraznit tu Kristovu pravdu a nezaměnit ji za svou vlastní „pravdu“. Ti lidé z Matouše 7 měli přesně tento problém – měli svou vlastní pravdu a používali evangelium pro sebe, pro své oslavení a vyvýšení. Mysleli si, že znají Pána, ale nebyli otroky Kristovými. Ježíš jim říká, že jsou to činitelé nepravosti – byli totiž otroky svých vlastních vášní a žádostí, své vlastní slávy. A to nás vede ke druhému bodu dnešního kázání, k dalšímu verši našeho textu:

II. Hlasatel Krista a ne sebe

  • Galatským 1:11 Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.

Pavel si toto evangelium nevymyslel. Falešní učitelé, kteří přišli do církví v Galacii nejspíš tvrdili nejrůznější věci na adresu Pavla – od toho, že popírali jeho apoštolství, které Pavel zdůrazňuje hned v prvním verši, přes to, že o něm rozhlašovali, že se chce líbit lidem a tak nekáže obřízku, až po skutečnost, že si celé evangelium vymyslel nebo ho převzal od jiných. Evangelium není výmyslem žádného člověka. Ateisté tvrdí, že lidé si vymysleli bohy, protože se báli věcí, které nedokázali vysvětlit. Lidé, kteří se považují za křesťany, ale nevěří Písmu, tvrdí, že evangelium vymysleli lidé, protože něco zažili, protože měli nějakou náboženskou potřebu a své zkušenosti a zážitky přetavili do slov evangelia. Ale co zdůrazňuje Pavel? Evangelium není z člověka! Pravé evangelium – a jiné evangelium není, připomínám Pavlova slova ze sedmého verše – to jediné evangelium zapsané v Božím slově, nemá svůj původ u člověka. Právě tak, jako Pavel nebyl služebníkem lidí, nekázal také sebe ani žádnou lidskou zprávu. Pavel kázal Krista a jeho evangelium. Šel k pohanům do Galácie, k lidem, kteří o Kristu nikdy neslyšeli a říkal jim dobrou zprávu o Boží milosti, o odpuštění hříchů skrze víru Ježíše Krista.

Milovaní, zpráva evangelia nemůže pocházet od lidí. Pro Židy, kteří byli prvními příjemci i šiřiteli této zprávy, bylo a je evangelium pohoršením. Tím největším pohoršením byl kříž. Pro Žida bylo nemyslitelné, aby Mesiáš byl odsouzen jako prokletý. Ale přesně to se stalo.

  • Galatským 3:13 Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě‘.

Kristus byl pověšen na dřevo kříže a na kříži také zemřel. To není Spasitel, jakého by si Židé představovali. Chtěli politika, vojevůdce, krále, který by byl silný, který by jim zajistil blahobyt, prosperitu, uznání okolních národů, slávu. Mimochodem, tohle všechno je součástí Kristova evangelia, na to vše se mohou křesťané těšit, protože to jednoho dne přijde v naprosté dokonalosti a kráse. Ale nejdříve je třeba přijít ke kříži, sklonit se před trpícím Spasitelem, vzdát chválu tomu, který byl zabit, a žije. Nejprve je třeba vzít jeho kříž a následovat ho, vzdát se svého vlastního života, umřít sobě a žít jemu. Jak to vyznává Pavel na konci druhé kapitoly:

  • Galatským 2:19-20 Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Zemřít sobě a žít Bohu – to je zpráva evangelia. Ale to není zpráva, kterou by chtělo slyšet jakékoliv neznovuzrozené ucho. To je bláznovství! Skutečně Písmo říká, že pro pohany, tedy pro všechny, kdo nejsou Židy, je evangelium bláznovstvím. Proč? Podívejte se na obsah té zprávy! Nějaký Žid, který se prohlašoval za Božího syna a krále, byl ukřižován jako vzbouřenec, zemřel na kříži, byl dán do hrobu a třetí den vstal z mrtvých. Kvůli němu a kvůli tomu, co udělal, Bůh odpustí hříchy každému, kdo se na něj a na jeho dílo spolehne, kdo vyzná svou vzpouru proti Bohu, skloní se před Ježíšem a bude ho následovat. Bůh potvrdil svá slova a všem lidem poskytl důkaz o jejich pravdivosti tím, že Krista vzkřísil z mrtvých. Moji milí, tohle opravdu nezní jako nejúžasnější zpráva všech dob. Když tuto zprávu slyšeli hloubaví filozofové v Athénách, vysmáli se Pavlovi.

  • Skutky apoštolské 17:32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: ‚Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.‘

Kdyby člověk chtěl vymyslet evangelium, určitě by nevymyslel něco takového, jako je evangelium Ježíše Krista. Pro Židy je to pohoršení, pro pohany bláznovství,  ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky:

  • 1 Korintským 1:24 je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Pavel ujišťuje křesťany v Galacii, že evangelium, které jim kázal, není z člověka. Je zajímavé, že je ujišťuje, nebo jim to oznamuje, jako kdyby to už dávno nevěděli. Vždyť Bůh s nimi udělal tak veliké věci. V Ga 3,4 jim Pavel píše, že mocí Ducha svatého prožili veliké věci! Nebylo to dostatečné k tomu, aby věděli, že evangelium, které slyšeli, bylo pravé, nefalšované, že nebylo vymyšlené? Zdá se, že o tom skutečně začali pochybovat. Proto Pavel žasnul nad tím, jak rychle se od tohoto evangelia odvrátili. Přitom zakusili moc Ducha svatého, poznali pravdu, která je osvobodila od model. Je dost možné, že by o nich řekl podobné věci, jako o křesťanech v Tesalonice, ke kterým přišlo evangelium v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti, takže o nich Pavel napsal, že o jejich víře se ví všude:

  • 1 Tesalonickým 1:9-10 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých.

Galatští byli vysvobozeni z otroctví ubohých mocností, bohů, kteří bohy vůbec nejsou, z modlářství, z života ve strachu, v temnotě, v hříchu. Bůh mocně jednal v jejich životech skrze evangelium a oni nyní toto evangelium opouštějí. Pavel se jich ptá, jak je to možné? Copak neporozuměli, že zpráva, kterou jim přinesl, byla mocí Boží? Zdá se ale, že nyní ji považují jenom za pouhá lidská slova.

Jak je to s vámi, milovaní? Zakusili jste Boží moc, moc evangelia? Byli jste vysvobozeni z moci hříchu? Zakusili jste moc Ducha svatého? Poznali jste pravdu evangelia a upeňujete se v ní? Rostete v lásce k Pánu Ježíši Kristu, v lásce k jeho Slovu a k jeho lidu? Rostete v poznání Pána Ježíše a pravdy evangelia? Vede vás evangelium k větší věrnosti, oddanosti, k větší odevzdanosti, k větší obětavosti, k rostoucí ochotě ztratit svůj život pro Krista a ve službě svým bližním? To je dílo Ducha svatého v životech Božích dětí. To je důkaz toho, že zpráva evangelia, které jste uvěřili, nepochází z člověka, není dílem ani výmyslem člověka, ale je mocí Boží. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání, ke dvanáctému verši, ve kterém se nám Pavel dává poznat jako:

III. Příjemce zjevení od Krista, ne od lidí

Pavlovo evangelium nebylo od lidí, nebylo výmyslem lidského génia ani plodem lidské pověrčivosti. Podívejte se do dvanáctého verše:

  • Galatským 1:12 Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.

Pavel mluví o tom, že evangelium, které kázal křesťanům v Galacii, bylo zjevením. Evangelium je Boží zpráva. Je to zpráva o Kristu a je to zpráva, která je také od Krista. Evangelium je Božím dílem. Nejenom události, fakta evangelia, nejenom samotné dílo evangelia, nejenom skutečnost, že Kristus na kříži zaplatil za všechny hříchy svého lidu, že je dokonáno.

Ale Pavel nás nyní vede ještě o krok dál, vede nás k pochopení Boží milosti, která se v evangeliu zjevuje. Není to jenom milost ke spasení a ke zbožnému životu, ale milost je už v samotné skutečnosti evangelia. Milost je v tom, jak se k nám evangelium dostává. Pavel to popsal na svém životě, ale musíme rozumět tomu, že v jeho případě se jedná o záležitost velmi specifickou, zvláštní. Pavel říká, že evangelium je zjevením a na tomto místě v listu Galatským tomu musíme rozumět v dvojím smyslu.

Především je tady Pavlova obhajoba evangelia. Pavel nevystudoval žádný teologický seminář, kde by se dozvěděl zprávu evangelia, kde by se naučil fakta a tato fakta potom šířil. Absolvoval sice nejlepší farizejskou školu v Jeruzalémě, ale tam se o evangelium nedozvěděl nic. Evangelium, které kázal, přijal jako jeden Kristových apoštolů, resp. jako poslední z Kristových apoštolů. Tuhle skutečnost zdůrazňuje už v prvním verši tohoto listu – nebyl povolán za apoštola lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých. Podívejte se teď se mnou do 1. Korintským 15, kde Pavel opakuje křesťanů zprávu evangelia:

  • 1K 15:3-9 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol.

Všimněte si, že Pavel mluví o dvanácti, tedy o apoštolech, které si Ježíš vybral během své pozemské služby, kde byl po Kristově vzkříšení Jidáš nahrazen Matějem, ale vedle nich mluví o všech apoštolech. Jsou tu dvě skupiny apoštolů a do té druhé skupiny patří také Pavel. A všimněte si také té zásadní věci, že Pán se ukázal všem apoštolům. Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš fyzicky ukázal všem, které obdaroval darem apoštolství, jak napsal Pavel o pár kapitol dříve v 1K 12,28 (v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, jiné za proroky atd.). Když Pavel obhajoval své apoštolství, jako jeden z důkazů, že je Kristovým apoštolem, použil právě tuto skutečnost – že viděl vzkříšeného Krista. Nejenom, že ho zahlédl, ale byl povolán jako apoštol a dostal od Krista evangelium – stejné evangelium jako všichni ostatní apoštolové. Proto může později napsat o církvi, o křesťanech:

  • Efezským 2:20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.

Evangelium bylo Kristovým tajemstvím:

  • Efezským 3:5 … které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům.

Odtud vychází jedinečná role novozákonních apoštolů a proroků. Byli povoláni samotným Kristem k tomu, aby položili základ církve, aby zvěstovali Krista, aby vykládali Krista z Písem Starého zákona. Každému z nich (stejně jako Pavlovi) bylo osobně svěřeno, zjeveno, odhaleno, vysvětleno evangelium takovým způsobem, že nemuseli nijak tápat, když otevřeli Písma a vykládali je. Z celého Písma ukazovali na Krista. Toto zjevení nám bylo zapsáno a my se nyní díváme do Starého zákona optikou toho, co zapsali novozákonní apoštolové a proroci, skrze Nový zákon a skrze evangelium, které je zde vysvětlené.

To je Pavlova obhajoba evangelia. Evangelium, které kázal, nebylo z člověka, nenaučil se ho od nikoho z lidí, ale zjevil mu ho sám Ježíš Kristus. Tohle je Pavlova specifická, naprosto jedinečná zkušenost, která kromě něj byla vlastní ještě všem apoštolů, ale nikdy nikomu dalšímu.

Ale je tady ještě druhá rovina, kterou potřebujeme vysvětlit. Evangelium je zjevením v objektivním slova smyslu, jak jsem to popsal před chvilkou, ale kromě toho je také zjevení v subjektivním, osobním slova smyslu. A i zde hraje velkou roli svědectví Pavla. Pavel říká, že evangelium nemá od žádného člověka. Jak to myslel? Chtěl snad říct, že do té doby nikdy evangelium neslyšel? Ale vždyť pronásledoval křesťany! Musel přece vědět, proč je pronásleduje. Musel znát fakta, která je odlišovali od ostatních Židů. Byl u toho, když kamenovali Štěpána a pravděpodobně byl i u jeho výslechu, kdy Štěpán mocně svědčil o Kristu. Musel dobře znát všechna historická fakta o Ježíši, o jeho ukřižování i vzkříšení.

A právě tady se skrývá celá podstata věci. Fakta jsou důležitá a nelze se bez nich obejít. Bez nich nelze sdělit evangelium. Lidé nemohou být spaseni bez toho, že by slyšeli fakta o Kristu, historická fakta, evangelium:

  • Římanům 10:17 Tedy víra je ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. (KRAL)

Ale fakta sama nestačí. Je nutné zjevení. Bůh musí otevřít srdce, Bůh musí darovat nové srdce, protoci tomu říkali, že lidé budou vyučeni od Boha, Ježíš o tom mluvil s Nikodémem jako o narození z vody a z Ducha, tedy ze Slova Božího, z evangelia a z Ducha svatého. Bez tohoto zjevení člověku žádná fakta nepomohou. Můžete znát Bibli zpaměti, můžete citovat vyznání víry nebo katechismy, ale pokud vám Bůh nezjevil pravdu, pokud neotevřel vaši mysl a vaše srdce, stále ještě jste v temnotě a ve svých hříších, stále ještě na vás spočívá hněv Boží.

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Přesně o tom Pavel mluví, když říká, že nepřijal evangelium od žádného člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista. Skrze takové zjevení, kdy je Kristus mocí Ducha svatého z milosti Boží skzre víru zformován ve vnitřním člověku. Právě proto Bůh přikazuje všem lidem, ať jsou kdekoliv, aby činili pokání, aby litovali svých hříchů a věřili v Krista. To je klíč ke zjevení. To je klíč, kterým Duch svatý otevírá lidská srdce a dává do nich víru. To je moc, která zachraňuje i posvěcuje. To je moc, která vede křesťany k tomu, aby stáli pevně, aby věrně a vytrvale sloužili Kristu a šířili Kristovo evangelium do celého světa. Díky tomuto zjevení a díky této moci Kristova evangelia může každý křesťan vyznat spolu s Pavlem:

  • Ga 1:10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych otrokem Kristovým.

Amen.

Osnova kázání: