Žít podle Božích přikázání (2J 4-6)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Pavel Borovanský, Praha, 24. září 2017

Dobrý den vám všem, drazí sourozenci v Kristu. Pokoj vám a milost! Dobrý den i těm, kteří jsou hledající, nebo i náhodní příchozí. Pozdravuje vás vaše spolu-vyvolená sestra z Ústí nad Labem. Jsme velmi vděční, že se můžeme vzájemně povzbudit vírou vaší i naší. Radujeme se z díla Kristova ve vašich srdcích i z toho, jak je Bůh milostivý. Vznikne-li z Boží milosti nový sbor, je to vždy veliká milost a radost v nebi i na zemi mezi Božím lidem. Situace ve světě i u nás v ČR je tak zoufalá, že každý sbor, který touží usilovat o věrnost Písmu a biblickému učení apoštolů, je jako nesmírně vzácné koření.

Mnozí z vás jistě vědí o tom, jak Jardovi píší křesťané z mnoha míst naší země s otázkou, zda zná v jejich okolí zdravý, Písmu věrný sbor, do kterého by mohli chodit. Ale na mnoha místech prostě není sbor, do kterého by Božímu slovu věrný křesťan s klidným svědomím poslal své bratry a sestry.

Zdá se, jakoby hereze, bludy a falešné učení byly na vzestupu. A je to skutečně tak. Na jednu stranu platí slova apoštola Pavla.

  • 2 Timoteovi 4:1-4 Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.

Na druhou stranu my ale víme, že Bůh má vše pevně ve své moci.

  • Galatským 6:7 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.

Církev Kristovu, postavenou na skále pravdy, kterou jako první vyřknul nahlas apoštol Petr. Církev stojící na poznání, že Ježíš je Kristus, Syn Boha živého a vlastní slova života. Tuto nevěstu Beránkovu nikdo neuloupí, ani nepřemůže!

Protože ona je zrozená z pravdy, očištěná krví Krista a slovem pravdy. Ona miluje pravdu, a radostně ji následuje. Kristovi ovce znají hlas svého Pána. Vědí, že ho uslyší v Písmu. To je celé vydechnuté Božím Duchem a je dostačující k tomu, aby Boží člověk byl náležitě připraven k životu oslavujícímu Boha.

Budeme dnes pokračovat ve 2. Listu apoštola Jana. Je napsaný na obranu pravdy, aby nevěsta Kristova stála pevně na evangeliu Ježíše Krista. O tom bude náš dnešní text.

2 Janův 4–6 Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.

Radost, pravda a láska

A. Nerozlučné sestry!

Apoštol Jan píše na úvod svého listu, že:

2 Janův 1–4 Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji - a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu. Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce.

Dozvídáme se o úzkém, až intimním spojení, o poutu, které je mezi láskou a pravdou. Mezi pravdou a láskou. Jsou jako dvě sestry, jednovaječná dvojčata. Znáte určitě příběhy o zvláštním, až tajemném poutu mezi dvojčaty, která byla po narození od sebe oddělena. Celý život cítila, že jim něco schází. S pravdou a láskou je to podobné. Jen mnohem, mnohem silnější. Dvojčata lze od sebe oddělit, pravdu a lásku nikoli. Láska s pravdou se milují, jedna bez druhé umírá! V církvi to dobře vidíme.

B. Pravá zbožnost miluje Boží lid!

Jan píše církvi, kterou nazývá vyvolenou paní s dětmi. Vyznává svou lásku k církvi. Opravdově ji miluje a dodává, že každý křesťan miluje církev úplně stejnou pravdivou láskou, jako on. Každý, kdo je zrozen z pravdy! Z toho jasně vyplývá, že není možné tvrdit o sobě: „Jsem křesťan, věřím v Ježíše Krista, ale nemiluji církev, zklamala mně, nepotřebuji církev, obejdu se bez ní!“ Ten, kdo miluje, touží být s tím, koho miluje a také touží sloužit tomu, koho miluje!

Nelze opravdově, nebo chcete-li v pravdě milovat mimo Kristovo tělo, mimo církev a bez církve. A kdo církev nemiluje, kdo nemiluje uprostřed církve, není zrozen z pravdy, říká Jan. Janovi listy jsou v tomto velmi černobílé. Ale pamatujme na to, že Jan je plně inspirován a unášen Duchem svatým. Kdo nemiluje své sourozence v Kristu, ten ani nemůže milovat Boha! A dokonce jde Jan tak daleko, že říká o takové člověku, že je lhář. Kdo tvrdí, že miluje Boha, kdo tvrdí, že je zbožný, ale stojí mimo církev, neprokazuje svou lásku k ní a uprostřed ní, lže sám sobě, ostatním i Bohu!

  • 1 Janův 4:20 Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.

C. Pravda, láska, spasení a radost pouze v Kristu!

Jan dále dodává, že milost, milosrdenství a pokoj převyšující každou myšlenku, protivenství i soužení, nám Otec i Syn dávají z lásky a pouze v pravdě. Nelze poznat Boží lásku ani spasitelné milosrdenství. Nepoznáte milost odpuštění hříchů a pokoj, který přemáhá každou zhoubu jinak, než skrze Ježíše Krista, skrze pravdu, protože On je pravda. Jen On je cestou k Bohu Otci a tím i k pokoji, jenž nás střeží.

  • 1 Janův 2:23 Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.

Jan dosvědčuje církvi, že je-li kdo zrozen z pravdy, pravda v něm zůstává a pravda s ním bude navěky. Proto neplatí, že křesťan může ztratit spasení. Z pravdy jsme zrozeni, pravda v nás je a zůstává v nás, pravda s námi bude navěky. Jan svědčí o jistotě pravdivé biblické víry v naději nehynoucí, kterou má věřící člověk v Kristu Ježíši.

Apoštol Jan vyznává svou velikou radost z poznání, že ve sboru, kterému adresuje svůj dopis, jsou věrné Boží děti, které žijí podle přikázání Otcova. Minule jsme si ukázali, jak tato radost jde od každého křesťana napříč celou církví. Zasahuje starší sboru a jde až k nebeskému Otci, který se raduje z víry a poslušnosti svých dětí.

Prosebná a pokorná výzva k lásce

A. Staré přikázání

V našem dnešním textu po slovech radosti začíná Jan prosbou a výzvou, abychom se drželi Božího přikázání. Přestože je Jan apoštol, dokonce poslední žijící apoštol, nezneužívá svou autoritu k diktátu síly, ale jedná přesně v duchu Ježíšových slov i příkladu z Marka.

  • Marek 10:42-45 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

 Jan nepřikazuje, Jan v pokoře prosí a vede křesťany ke vzájemné lásce. Je velmi zajímavé, že Jan mluví ne o novém přikázání, ale vrací se k tomu, co bylo již dáno. Nejde o nový požadavek, ale o to, co jsme poznali a máme od prvního okamžiku naší víry. Jde o pátý verš našeho textu. Stojí zde.

  • A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé.

V tomto verši Jan, který se raduje ze života Božích dětí, z toho, jak žijí podle Boží vůle, prosí a vyzývá církev, aby byla rozpoznatelná podle lásky. Máme milovat jedni druhé. Máme být svorní a jednotní v lásce. Jan připomíná příkaz milovat se navzájem, který má církev i každý křesťan od chvíle, kdy slyšel a uvěřil evangeliu. Tím, kdo přikazuje, i tím, kdo je pramenem lásky je Ježíš, syn Boží.

B. Zdrojem poznání pravdy i zdrojem lásky je Ježíš Kristus

Jan totiž nepíše žádné nové přikázání, netvrdí, že má nové zjevení, ale vede církev k tomu, v čem byla vyučena apoštoly a Duchem svatým hned na svém počátku. Jan vede církev k samotným základům evangelia. K evangeliu samotnému. K poznání, že zákonem Kristovým je láska. Tato pravda, toto přikázání vyvěrá ze samotného Krista. Ve třinácté kapitole Janova evangelia Pán Ježíš pronáší známá slova:

  • Jan 13:33-35 Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

C. Pravá láska v Kristu odlišuje církev od nevěřícího světa

Znovu zde vidíme a slyšíme stejný příkaz, tentokrát od samotného Pána Ježíše. Pán vyhlašuje nové přikázání „ Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás, i vy se mezi sebou milujte!“

Ježíš ukazuje na svůj příklad. Jak on miloval své? Tak, že se za ně obětoval až na smrt. I naše láska má být láskou obětující se.

  • 1 Janův 3:16-19 Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce,

Další velmi důležitou věcí, kterou zde vidíme je fakt, že podle dokonalé, obětující se lásky máme být pro všechny rozpoznatelní. Svět, který se bouří a nenávidí Boha i vše co je z Něj a Něm, ten musí zmlknout, když uvidí Kristovi učedníky. Jen tiše polkne, když hledí na Ježíšovu zářivou nevěstu. Bude-li hledět na lásku Božího lidu, bude a musí zírat doslova s otevřenou pusou. Proč? Protože vidí nadpřirozené působení Boží moci.

Láska je naplněním zákona, což je pro přirozeného člověka nemožné. Láska je znakem znovuzrozeného Božího lidu. Je znakem pravé zbožnosti. Je Kristovým přikázáním a zákonem. Ať je tedy mezi námi vidět, aby svět hleděl a žasl. A ti, jež jsou zapsáni v Knize života, aby přicházeli ke Kristu. Po tom touží apoštol Jan. Abychom se milovali v Kristu.

D. Charakter lásky

Pojďme se blíže podívat na charakter lásky Kristovi. Víme, že láska neučiní bližnímu nic zlého. Láska neobelže, láska neokrade, láska nebude usilovat o ženu druhého, láska nevyužívá a nezneužívá druhé lidi, nečiní násilí. Není parazitická, nejde ani o symbiózu a vzájemný, oboustranný prospěch. Láska jedná, koná a miluje, i když nedostává nic zpět. Dokonce miluje, i když jen sama tratí a mnoho ji to stojí. To je pravá, Boží láska, vylitá do srdcí věřících, skrze Kristův kříž a spolu s Duchem svatým.

 Láska nehubí život, ale všude ho podporuje. Víme, že láska je naplněním zákona. Ř 13,10. Ale to je teprve počátek kroků lásky.

Vidíme Krista, jak postupně vyučuje své učedníky a vede je krok za krokem k poznání zákona lásky. Říká, milujte bližního svého jako sebe sama a vysvětluje pro lepší a hlubší pochopení v evangeliu podle Lukáše.

  • Lukáš 6:31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.

Jeho slovo nám říká: „mějte druhé za přednější sebe ve Fp 2,3b.“ A ústy apoštola Pavla v jednom z nejznámějších oddílů Písma, dokonce i mezi nevěřícími, nám ukazuje lásku v plné síle. V plném světle Kristově. Ukazuje nám Kristovu lásku. Pravdivou a jen z Krista vycházející lásku.

  • 1 Korintským 13:4-7 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska hledá prospěch pravdy a druhých lidí. Láska naplňuje potřeby druhých. Láska se obětuje, když je to potřeba. A láska v pravdě, láska pravdivá, láska Kristova se nezastaví u těch, co jsou nám blízko. U našich bližních. Pravá láska Krista miluje i ty, co jsou daleko, velmi daleko. Miluje i své nepřátele.

  • Matouš 5:43-48 Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Bůh v Kristu, který miloval jako první, miloval ty, kteří mu byli odcizení svou vzpourou a byli nepřátelé Boha. Kol 1, 21 Proto Syn Boží, ale i Syn člověka v jedné osobě Ježíše Krista prosí za své nepřátele na kříži: „Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“

To je láska Kristova, ke které jsme povoláni. To je to přikázání, které máme od počátku. A ke kterému nás vede apoštol Jan. Sám Jan píše církvi ve svém prvním listě velmi podobná, potvrzující slova.

  • 1 Janův 2:7-8 Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové - vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí.

Jan mluví o lásce a mluví o ní jako o přikázání. A tím se dostáváme k poslednímu bodu našeho dnešního kázání. Kde je příkaz, tam musí být poslušnost.

Poslušnost Bohu je láska

A. Poslušná láska odlišuje pravé věřící od falešných křesťanů

Podle apoštola Jana je mezi láskou a poslušností přikázání Božímu rovnítko. Láska je žít poslušně podle vůle Boha. V posledním verši našeho dnešního textu stojí:

 A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.

Písmo svědčí samo o sobě a je dobré i pravdivé vykládat Písmo Písmem. Podívejme se na to blíže, jak láska souvisí s Božími příkazy. Třeba do žalmů.

  • Žalm 119:47-48 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
  • Žalm 119:97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.

Také Jan ve svém prvním listě mluví o tom, že tam, kde láska Boží dosáhla svého cíle v člověku, tam je poslušnost a zachovávání Božího slova. Tam je pravda v srdci. Křesťan miluje Písmo. Kde je poslušná láska k Písmu, tam je nové srdce zrozené z pravdy. Kdo není poslušný Božímu slovu, je lhář a není Kristův. I v prvním svém listě Jan mluví o starém přikázání, které je od počátku. Poslechněme si to.

  • 1 Janův 2:4-8 Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové - vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí.

Když si uvědomíme, že Jan píše svůj list na obranu pravdy evangelia. Aby odhalil ty, kteří se tváří jako křesťané, ale nejsou, dojde nám, že pravdivá, poslušná láska odlišuje pravé věřící od bludařů. Od heretiků, kteří tvrdili, že znají Krista, ale neznali a šířili v církvi bludy.

Podle Jana ale nelze najít pravou lásku Kristových oveček a mezi Kristovými ovečkami tam, kde není absolutní a pokorné podřízení se Písmu, tedy Božímu slovu. My to uvidíme dále v našem listě. Poslušná láska příkazu evangelia odlišuje pšenici od koukolu. Platilo to tenkrát, platí to i dnes! Podívejme se na problém důkladněji.

B. Poslušnost Bohu a evangeliu, to je to přikázání od počátku

Bludaři v době sepsání listu překrucovali Písmo. Popírali ho i znevažovali. Tvrdili, že mají další, vyšší poznání. Které je nad Písmo. Je vám to, milovaní, povědomé?

A právě proto Jan důrazně ve svém prvním a druhém listu hovoří o starém přikázání, jež máme od počátku. V podstatě říká, zůstávejte v tom, v čem jste byli vyučeni! Není nic nového, žádné nové přikázání. Jen to staré, které znáte od chvíle, kdy jste činili pokání a uvěřili evangeliu. V tu chvíli byla do vašich srdcí vylita spolu s Duchem svatým láska Kristova. A Jan k tomu říká:

A to je láska: žít podle Božích přikázání; ( Boží láska ve vašich srdcích) to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.

A podle této lásky máme žít. To je láska, poslušnost evangeliu. A to je to pravé přikázání mít lásku, milovat. Podle lásky ve svých životech jednat. Dvě největší a nejdůležitější přikázání, na kterých spočívá a ke kterým vede celý zákon a proroci jsou tato:

  • Matouš 22:34-40 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Milovat Boha celou svou bytostí. Milovat člověka, protože je stvořen k obrazu Božímu! Nelze ctít a milovat Boha a přitom nectít a nemilovat člověka. A už vůbec ne, pokud se bavíme o Božím lidu. Kdo miluje Boha, miluje i Jeho děti. Miluje tedy církev a je tam, kde je církev, kde je Jeho Pán.

Nelze milovat a ctít Boha, a přitom nemít v úctě a lásce Jeho slovo. Každý zamilovaný člověk hltá slovo za slovem, napíše-li mu ten, koho miluje. A proto, každý křesťan, opakuji každý skutečný křesťan miluje Boha a Jeho slovo, hltá Jeho slovo a žije podle něj. Miluje církev. Nestojí mimo církev. A slouží Bohu, tím, že slouží Kristově nevěstě, každému bratru, každé sestře, dokonce každému i z těch nejmenších! To je Ježíšův důraz. To je Jeho láska v praxi. On půjde i pro tu nejmenší zatoulanou ovečku. Pozorně Ho poslouchejte a podle Jeho slov jednejte. Čiňte dobře všem lidem, především pak rodině víry!

  • Matouš 18:10-14 Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo. Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich mu zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila? A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých.

My bychom tedy také měli jít. Měli bychom se milovat navzájem, tak jako On miloval a miluje nás. Podle toho bychom měli být všemi snadno identifikovatelní. Podle toho by všichni měli poznat, že jsme Jeho učedníci. A samotní učedníci by podle toho měli rozpoznat, kdo je Kristův, a kdo je jen padělek a lhář! Písmo to říká.

  • 1 Janův 2:15-20 Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi. Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno.

C. Skutečnost hvězdy jitřní

Jan nám nepíše přikázání nové, ale připomíná to, co jsme již slyšeli, co máme od počátku. Máme zasvěcení od Svatého a známe všecko. Byli jsme vyučeni od Otce, a Duch svatý nás uvádí do veškeré pravdy. Kdo není z pravdy, ten nezůstává v učení Kristově a zachází dále. Ubírá, přidává, překrucuje, znevažuje a popírá Boží slovo, Písmo. Ale ovce Ježíšovi znají hlas svého Pána, slyší ho a jdou poslušně za ním.

Padělky v církvi, koukol mezi pšenicí, to jsou lidé, kteří ač si myslí, že jsou křesťané, zůstávají v přirozeném padlém stavu vzbouřených hříšníků. Poznáte je podle ovoce. Nechtějí a ani nemohou se podřídit zákonu Kristovu. Nejsou schopni přijmout a pochopit věci Božího Ducha. Natož podle nich žít. Nejsou schopni milovat Boha, Jeho slovo a proto nemohou v pravdě milovat církev a Boží lid. I kdyby se snažili sebevíc.

Znovu opakuji, falešní křesťané se chovají dnes stejně, jako se chovali v době apoštola Jana. Překrucují, popírají evangelium a Boží slovo. Ubírají, přidávají podle svých tužeb, zacházejí dále a nezůstávají v učení Krista a apoštolů. Podle toho jsou snadno rozpoznatelní. Dělají to proto, že si nezamilovali pravdu a nežili podle ní. Zacházejí dál a dál ve svém bludařství a mnozí je následují! Ve druhém listu do Tesaloniky apoštol Pavel říká:

  • 2 Tesalonickým 2:8-12 A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.

Praví učedníci Ježíšovi zůstávají v učení Krista a apoštolů, tak, jak je zaznamenané v Písmu, ctí Písmo jako dostatečné a plně vydechnuté Boží slovo, které je dobré, aby byli náležitě připraveni ke každému dobrému dílu. A tedy i k milování tak silnému, že každý pozná a uvidí mezi nimi Krista. Vždyť mají od Boha nové srdce, schopné slyšet a poslouchat. Vždyť každému z nich vyšla v srdci záře hvězdy jitřní. Tma ustupuje a pravé světlo již svítí.

Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové - vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. 1 J 2, 7-8

 

Dobrý Bože, žasneme nad tvou milostí a velikou láskou, již si nás zahrnul v Kristu. Pane, toužíme podle ní žít k Tvé slávě a radosti. Toužíme být pro svět rozpoznatelní a láskou Tvou od něho oddělení. Pane, smiluj se nad námi, abychom milovali v pravdě. Abychom ctili a žili přikázání, jež máme od počátku, které jsme slyšeli. Prosíme o plnost moudrosti a poznání Tebe, svatého Boha a Krista Ježíše. Dej ať dychtíme po plnosti Tvého slova i Ducha. Abychom v ní žili a proudy živé vody, aby plynuli z našich srdcí! Amen

 

Osnova kázání: