Zbožnost křesťana a církve (1Tm 1-6)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Evangelium, zbožnost a praktický život

Jaroslav Kernal, Praha 17. září 2017

Pokoj vám a milost, milí svatí. Dnes naposledy – tedy dočasně, ve smyslu postupného výkladu biblické knihy – půjdeme k prvnímu Pavlovu listu Timoteovi. Je to list, který Pavel napsal svému synovi ve víře, kterého nechal v Efezu, aby dal do pořádku zlořády, které se v tamní církvi rozšířily. List Timoteovi je tedy skrze Timotea určen také církvi v Efezu. Tímto listem jsme prošli v posledním roce – mimochodem začali jsme přesně před rokem 25. září 2016. Bůh nás provedl tímto textem a já věřím, že jsme přijali velké požehnání ze studia tohoto listu. Já osobně jsem byl velmi povzbuzen a mnohokrát také usvědčen Duchem svatým a jsem moc rád, že tento list v Písmu máme a že jsme ho společně studovali.

Dneska nepůjdeme k žádnému konkrétnímu textu v tomto dopise, ale podíváme se na něj jako na celek. Podíváme se na hlavní poselství celého listu a na nejdůležitější důrazy, které nám přináší. První list Timoteovi je vstupní branou ke zdravé církvi. Církev, která nestaví na pastorálních epištolách – tedy na listech Timoteovi a Titovi, nemůže růst zdravě, nemůže být zdravou církví. Dopis, který je před námi, je praktickou aplikací evangelia do života církve. Začíná evangeliem, staví na evangeliu, vychází z evangelia a buduje evangeliem. Směřuje ke zbožnému životu, vede ke zbožnosti založené na evangeliu, která se prakticky projevuje na prvním místě ve vztazích. To je souhrn tohoto listu. Pojďme nyní k těmto jednotlivým věcem, které jsou hlavními body listu Timoteovi.

I. Evangelium Kristovo

Důvod, proč Pavel píše Timoteovi, ozřejmuje hned začátek listu:

  • 1 Timoteovi 1:3-6 Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči.

A potom jde přímo k evangeliu, které je řešením problémů církve v Efezu.

  • 1 Timoteovi 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.

V kontextu problémů v církvi v Efezu, Pavel připomíná Timoteovi evangelium a ukazuje mu, že evangelium je základem pro řešení všech problémů. Ukazuje mu, že na evangeliu musí stát on sám, jeho život musí být zakotvený v Kristově evangeliu, aby mohl sám ukazovat cestu druhým. Pavel se nebál připomínat evangelium Timoteovi ani po nějakých patnácti letech, které Timoteus strávil vesměs po Pavlově boku, ve společnosti Pavla, pod jeho učením. Za dalších několik let Timoteovi znovu napsal:

  • 2 Timoteovi 2:8-9 Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium. Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec. Ale Boží slovo není spoutáno.

Pamatuj na evangelium. Je to Boží moc ke spasení. Je to Boží slovo, které není spoutáno, ale má moc bořit hradby lidských výmyslů, lidské pýchy, evangelium je mocí, která uvádí do poddanství, do poslušnosti Kristu každou mysl. Evangelium je mocnou zbraní, kterou můžeme z Boží milosti používat. Není nic lepšího než evangelium. Nic nemůže vyřešit lidské problémy účinněji, než dobrá zpráva o Boží milosti zjevené v Ježíši Kristu.

Pavel v listu Timoteovi znovu a znovu připomíná evangelium. V každé kapitole svého listu Pavel vede Timotea k evangeliu. V každé kapitole mu ukazuje na veliké věci, které učinil Ježíš Kristus a vysvětluje mu, kdo Ježíš Kristus je. Začíná s evangeliem v první kapitole, kde vysvětluje, že Ježíš Kristus přišel zachránit hříšníky. Pavel sám sebe dává za příklad velikosti Božího milosrdenství a slitování. Jestli Bůh zachránil Pavla, který byl násilník, pronásledovatel a rouhač, potom jsou dveře Boží milosti otevřené dokořán. Proto mluví o tom, že se Boží milost nadmíru rozhojnila.

Ale hned vzápětí dodává, že Boží milost není laciná, všeobjímající, neurčitá, protože s Boží milostí se rozhojnila také víra a láska v Kristu Ježíši. Tím hned na začátku velmi jasně vymezuje evangelium. Je pro všechny:

  • 1Tm 1:16 … kteří v něho [Krista] uvěří a tak dosáhnou věčného života.

Ježíš Kristus přišel pro hříšníky, ale zachráněni budou jenom ti, kdo uvěří. Jenom ti dosáhnou věčného života. To je jasná zpráva tohoto Pavlova listu. Z této perspektivy potom velmi dobře můžeme rozumět dalším pasážím, v nichž evangelium vysvětluje, když říká např.:

  • 1 Timoteovi 2:5-6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.

Nebo když mluví o tom, že Ježíš Kristus je spasitelem všech lidí, obzvláště věřících (1Tm 4,10). Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky, ale věčného života dosáhnout ti, kdo v něho uvěří. To je dobrá zpráva, kterou máme vyhlašovat všem lidem. Nikdo z nás si nezaslouží zachránit, přesto Boží syn opustil slávu nebe, aby dal sám sebe jako oběť smíření za naše hříchy, aby nás vykoupil z otroctví hříchu a smrti. Je naším jediným prostředníkem – není, nikdy nebyla a ani nebude, jiná cesta, jak by se člověk mohl dostat k Bohu, jak by mohl být zachráněn před Božím soudem, před Božím hněvem, jak by se mohl vyhnout věčnému odsouzení. Bůh nikomu nedluží spasení, přesto se rozhodl dát milost nespočetnému zástupu hříšníků a poslal svého Syna, aby byl spasitelem světa.

  • Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Tohle je poklad evangelia, který má Timoteus svěřit mocí Ducha svatého. Bez tohoto pokladu je všechno ostatní zbytečné. Kdybychom nezačali tady, nemělo by žádný smysl, abychom pokračovali dál. A kdybychom pokračovali dál, byli bychom jako někteří učitelé v Efezu, kteří učili odchylným naukám, kteří učili zákon, kteří učili démonské učení, askezi, zakazovali lidem ženit se jíst určité pokrmy, nedrželi se učení pravé zbožnosti, ale vedli lidi k vnějším věcem, k povrchním věcem. Nevedli je k podstatě věci. Co je tou podstatou? Srdce proměněné evangeliem. Jenom na tom můžeme stavět.

Srdce je místo, kde začíná řešení problému lidského života. To je místo, kde můžeme vyřešit ten hlavní problém – a tím je vzpoura proti Bohu. To je kořen veškerého hříchu, veškerého falešného učení. Proto musí Timoteus začít u evangelia. Proto i my musíme začínat evangeliem. Proto si musíme klást otázku, jak je na tom naše vlastní srdce.

Milovaní, je vaše srdce proměněné mocí evangelia? Jinými slovy, narodili jste se Ducha pravdy skrze Slovo pravdy, evangelium? Toto je otázka života a smrti. Tady si nemůžeme dovolit nějaké nejasnosti. Spoléháte cele na dílo Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty? Je pro vás Kristus jedinou cestou k Bohu, jedinou nadějí, jedinou zásluhou, jediným důvodem, proč by vás měl Bůh přijmout? Jestli je tady cokoliv jiného, jakýkoliv jiný důvod než Boží milosrdenství zjevené v Kristu, jste na špatné cestě. Nezachrání vás vaše rozhodnutí pro Krista, nezachrání vás váš hezký a slušný život, nezachrání vás vaše víra, nezachrání vás to, že jste se narodili do křesťanské rodiny – jenom Boží milost zachraňuje, jenom spolehnutí se na dílo Ježíše Krista, na jeho kříž a zmrtvýchvstání, je cestou k Bohu. Spasení není za zásluhy, není postavené na základě skutků, není o zachovávání zákona, ale je to jenom a jenom o Boží milosti a o Božím slitování.

  • Sk 15:11 Věříme přece, že jsme … spaseni milostí Pána Ježíše.
  • Efezským 2:9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Tento základ Pavel pokládá ve svém dopise Timoteovi. Na tomto základě staví všechno, co má Timoteus a církev v Efezu – a spolu s nimi také my – dělat. Od slavného evangelia o Ježíši Kristu vede Timotea dál, ke zbožnosti, která má v evangeliu své kořeny. A to je druhý bod dnešního kázání.

II. Evangelium vede ke zbožnosti

Evangelium je základem. Je Boží mocí, která proměňuje lidské životy. Život zasažený evangeliem nemůže zůstat stejný. Ale změna musí začínat v lidském srdci, musí vycházet z proměněného srdce. Je to srdce, které cele spoléhá na Ježíše Krista, které se upíná k němu, je to srdce, které má Krista na prvním místě. Už nejde o vlastní touhy a žádosti, už nejde o uznání od druhých, už nejde o to, co chci já, ale co chce Bůh, jaký je Boží plán s mým životem. V tomto listě jsme viděli mnoho falešné zbožnosti – takové, která nevyrůstala ze zdravého kořene evangelia o spasení z milosti, ale stavěla na lidských touhách a zásluhách. Viděli jsme muže, kteří chtěli být učiteli zákona, ale nechápali ani svá vlastní slova (1Tm 1,7). Mluvili jsme o lidech, kteří pohrdli dobrým svědomím a ztroskotali ve víře (1Tm 1,19), viděli jsme ženy, které chtěly vládnout, chtěly vést a učit církev, vdovy, které si chtěly užívat života, žít pro zábavu a pro své vlastní potěšení, místo aby následovaly to, co Bůh zamýšlel pro jejich život – aby se:

  • 1 Timoteovi 5:14 … vdávaly, měly děti, vedly domácnost a nedávaly protivníku příležitost k pomluvám.

Pavel popisuje Timoteovi, jak má vypadat zbožnost mladších žen, jak má vypadat zbožnost starších žen, jak má vypadat zbožnost mladších mužů:

  • 1 Timoteovi 4:13-16 Než přijdu, ujmi se předčítání, kázání, vyučování. Nezanedbávej svůj dar, který ti byl dán podle prorockého pokynu, když na tebe starší vložili ruce. Na to mysli, v tom žij, aby tvůj pokrok byl všem patrný. Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům.

A ohledně zbožnosti starších mužů – celá třetí kapitola je věnovaná starším církve, což jsou primárně starší muži. Mluvili jsme o tom, že to není nutné, aby to byli muži nutně věkem starší – podstatné je, zda jsou zralí ve víře, v Kristu, lidsky. Jejich zbožnost se bude projevovat v jejich charakteru, ve vedení rodiny, ve službě druhým – a pokud jsou schopní učit – a nezapomeňme, že Písmo mluví o schopnosti, tedy o něčem, co se člověk může naučit a co se každý muž musí v nějaké míře naučit, pokud má vést svou rodinu, tedy pokud zbožný zralý muž vykazuje schopnost učit, může být starším církve – pokud má touhu po takové krásné práci a pokud už takovou práci ve skutečnosti dělá.

Pokud není schopný učit, nebo nemá touhu být pastýřem Božího lidu, a věrně slouží, je Bohem použitelný k tomu, aby sloužil Božímu lidu jako ustanovený služebník, diákon. Písmo o takových bratrech říká:

  • 1 Timoteovi 3:13 Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše.

Evangelium je základ, z něhož vyrůstá zdravý charakter člověka. Pokud člověk neroste ve zdravém charakteru, je nepoužitelný pro zodpovědnou službu v Božím lidu, je nepoužitelný v životě a svým životem a jednáním způsobuje víc problémů druhým lidem, než aby přispíval k jejich řešení, než aby byl požehnáním pro druhé. Jak jsme četli o Timoteovi, když ho Pavel nabádá, aby dával pozor na své učení i na své jednání – to je způsob, jak může člověk posloužit ke spasení sobě i druhým. To je také způsob, jak je evangelium základem naší zbožnosti.

Zbožnost, která se projevuje proměnou charakteru, je zbožnost, která je zakotvená v Kristu. Jistě si vzpomínáte na střed celého dopisu, kde je popsané tajemství pravé zbožnosti. Není to tajemství v tom smyslu, že by to bylo něco skrytého, o čem by nikdo nevěděl. Není to tajemství, které by si lidé špitali mezi sebou, aby se ho nikdo nepovolaný nedozvěděl. Nic takového. Je to tajemství, které bylo skryté dřívějším pokolením, ale nyní je odhalené – tím tajemstvím je Kristus.

  • 1 Timoteovi 3:16 Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

Osoba a dílo Ježíše Krista jsou tajemstvím pravé zbožnosti. Proč to tak je? Soustředění na Krista je soustředěním na svatého Boha. Na Boha, který se stal člověkem. Kristus na sebe vzal lidské tělo, stal se dokonalým člověkem. Je pro nás dokonalým vzorem toho, jak má vypadat člověk – je vzorem charakteru, je vzorem služby, vzorem svatosti, pokory, poslušnosti, podřízenosti, je vzorem toho, jak vypadá vedení Duchem svatým, je vzorem toho, jak vypadá modlitební život, je příkladem toho, jak milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly. Na Ježíši můžeme nejlépe vidět, co to znamená milovat svého bližního jako sebe samého. On za nás položil svůj život. To je láska! Tohle všechno dohromady ukazuje, co je to pravá zbožnost. Proto se musíme soustředit na Krista, proto potřebujeme jít k Ježíši.

Díváme se na to, kdo Kristus je, přemýšlíme o tom, co Kristus udělal, soustředíme se na to, jaká sláva je zjevená na jeho životě a díle. Vidíme, jakou moc má Kristus v životech lidí, když proměňuje tyto životy do stále větší podoby svého vlastního života. A přijde den, kdy budeme proměněni, kdy dostaneme nová těla a budeme Kristu podobní. Jan napsal:

  • 1 Janův 3:2-3 Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.

Jan mluví o zbožnosti. Mluví o svatosti, která je spojená se skutečnou zbožností, mluví o čistotě, mluví o odporu k hříchu a o lásce ke Kristu. Popisuje stejnou zbožnost, jakou popisuje Pavel v listu Timoteovi.

Je to zbožnost, která je zakotvená v Kristu. Proč to nemůže být jinak? Jenom soustředění na Krista nám pomáhá odhlédnout od sebe, od vlastního sobectví, od zahleděnosti na sebe a do sebe. Jenom když hledáme to, co je nad námi, kde Kristus sedí po pravici Boží (Ko 3,1-2), umíráme sami sobě, jenom tehdy jsme schopní zapřít sami sebe a vzít svůj kříž, jenom když se upneme ke Kristu, můžeme ukřižovat sami sebe i se svými vášněmi a sklony. Proto jenom v Kristu nalézáme tajemství pravé zbožnosti, proto jenom v Kristu můžeme vyznat spolu s Pavlem:

  • Galatským 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Proto mluvíme o tom, že evangelium vede ke zbožnosti. Je Boží mocí, a tato moc se musí projevit. Tato moc se projevuje dvojím způsobem – proměnou člověka nebo jeho zatvrzením. Zvětšující se láskou ke Kristu, nebo odporem ke Kristu a k Božím věcem. Evangelium, dobrá zpráva o Ježíši Kristu, nikdy nezůstane bez odezvy, nikdy nezůstane bez účinku.

Proto se musím ptát, zda zakoušíte moc evangelia? Jste proměňováni od slávy k slávě? S tím souvisí i temná místa, temná údolí na cestě k vrcholům, souvisí s tím stíny a temnoty, jimiž procházíme, souvisí s tím boj s pokušením, boj s hříchem, souvisí s tím naše slabosti a pády, ale nad tím vším vládne Boží ruka a postupná proměna do podoby Ježíše Krista. Chodíte s Kristem, moji milí? Je světlem vašeho života, světlem pro vaši duši? Je chlebem, kterým se sytíte den co den? Je skálou a přepevným hradem, v němž nacházíte své útočiště?

Křesťané, poslouchejte! Právě tady se projevuje moc evangelia – na cestě zbožnosti. To musí být naší každodenní modlitbou:

  • 1Tm 2:1-2 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.

Abychom mohli žít v opravdové zbožnosti – abychom se mohli soustředit na Krista, na duchovní růst, na zbožnost. Minulou neděli jsme si připomínali Pavlova slova ze závěru listu Timoteovi:

  • 1Tm 6:11 Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.

Utíkej za spravedlností a zbožností, pronásleduj zbožnost, pronásleduj Krista v pozitivním slova smyslu. Hledej ho, hlídej ho, drž se ho a neopouštěj ho. Snaž se získat Krista za každou cenu. Snaž se získat nebeskou cenu, což neznamená nic jiného, než být s Kristem. Není to o ničem jiném, než o vynaložení veškeré snahy a veškerého úsilí na to, abychom den za dnem byli s Kristem. To je zbožnost! Kniha Přísloví říká:

  • Přísloví 27 … kdo střeží svého pána, získá vážnost.

Tato slova můžeme velmi jednoduše aplikovat v duchovním slova smyslu – a v tu chvíli to budou slova o zbožnosti, o životě s Kristem. A tento život se projeví velmi praktickým způsobem – právě to jsme viděli skoro všude v Pavlově listu:

III. Zbožnost se projevuje ve vztazích

Zbožnost není virtuální ctností, zbožnost není určená poustevníkům nebo mnichům. Ačkoliv jde o Krista samotného a o chození s ním a v jeho blízkosti, bude se zbožnost na prvním místě projevovat v kontextu vztahů. Biblická zbožnost nemůže zůstat sama. Biblická zbožnost potřebuje společnost, potřebuje společenství. Proč? Protože vychází z evangelia, je založená na Kristu. A to znamená, že biblická zbožnost je velmi podobná lásce, která se nemůže zacyklit sama do sebe, ale musí se dávat druhým. Bůh tak miloval svět, že dal…

  • 1 Janův 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

První list Timoteovi nám ukazuje, že zbožnost je založená na Kristu a projevuje se ve vztazích. Začíná u těch nejbližších, v rodině, a přetéká dále. Od rodiny fyzické se vylévá k rodině duchovní – nikoliv k nějakému bezejmennému davu všeobecné církve, ale velmi konkrétně a specificky k bratrům a sestrám v místním sboru. Viděli jsme dva obrovské příklady, které Pavel uvádí – vdovy a starší sboru. Péče o vdovy je praktickým projevem zbožnosti v životě jednotlivce, v rodině i ve sboru. Boží slovo nám přikazuje, že se máme starat o své nejbližší:

  • 1 Timoteovi 5:8 Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.

Zapřel víru a je horší než nevěřící! Pravá zbožnost nemůže zůstat sama. Zbožnost se musí postarat o svou rodinu. Nebude řešit globální problémy moderního světa na prvním místě, ale velmi lokální problémy svých nejbližších. Znamená to sloužit – sloužit svému manželovi, své manželce, sloužit svým dětem, sloužit svým rodičům. Víte, text páté kapitoly mluví o zbožných vdovách, o které se mají křesťané starat, ale biblický kontext služby a kontext prvních dvou veršů šesté kapitoly nás vede ještě dále, protože nám ukazuje, že pravá zbožnost se v nejužší rodině bude projevovat tím, že budeme sloužit svým nevěřícím příbuzným – nevěřícímu manželovi, nevěřící manželce, nevěřícím dětem,  nevěřícím rodičům… Budeme jim praktickým způsobem ukazovat Kristovu lásku a povedeme je ke Kristu. To je jádro opravdové zbožnosti. To je skutečná Kristova láska.

A odtud půjdeme dále. K podpoře zbožných vdov v místním sboru a k podpoře starších církve. To je místo, kde se bude projevovat zbožnost. To není o hodinách strávených na modlitbách, to není o množství stránek Písma, které přečteme, není to o duchovní literatuře, kterou budeme číst, ale je to o vztazích v místním sboru. Podívejme se, jak o tom mluví Jan:

  • 1J 4:20 Řekne-li někdo: ‚Já miluji Boha‘, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.

Bez bratrů a sester v místním sboru nelze žít zbožně. Nebo ještě jinak – kdo by si myslel, že bude žít zbožně mimo kontext místního sboru, mimo konkrétní bratry a sestry, kterým bude sloužit, klame sám sebe. Toto je obrovský důraz pastorálních epištol – potřebujeme církev. Abychom mohli žít zbožně, potřebujeme místní sbor. Abychom mohli skutečně sloužit druhým, potřebujeme místní sbor, abychom mohli růst v Kristu, musíme mít místní sbor, abychom mohli růst ve svatosti a v lásce, potřebujeme viditelné a konkrétní tělo Kristovo. V opačném případě budeme žít v sebeklamu, v zaslepenosti a v pýše a spíše dříve než později se dostaneme na cestu, která nevede ke Kristu, ale od něj. Vzpomeňte na Pavlova slova:

  • 1Tm 6:3-5 Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí, kteří mají zvrácenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení.

Tato slova Pavel napsal v kontextu zbožnosti, která se projevuje ve vztazích. Boží slovo nás nejenom vede do církve, ale přímo nás do ní tlačí. Křesťan, který žije bez církve, je jako uhlík, který vytáhnete z žáru ohniště – ještě nějakou chvilku bude žhnout, ale za chvíli vychladne, vyhasne, potemní. Zatímco ostatní uhlíky budou dále hořet a vydávat teplo, tento osamělý uhlík už bude jenom vychladlým kusem nedohořelého dřeva. Zbožnost bude zjevná ve vztazích mezi křesťany. Pavel napsal Timoteovi:

  • 1Tm 5:1-2 Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí.

To je zbožnost. To nelze udělat z izolace domova. To nelze udělat při poslouchání kázání na internetu. Abyste mohli naplnit Pavlova slova, resp. slova Ducha svatého, potřebujete církev. Potřebujete zdravou církev, kde budou lidé mladší, než jste vy sami, stejně jako starší lidé, než jste vy sami. A na vašem přístupu k nim se bude projevovat vaše zbožnost. Na vztahu k druhým lidem se bude zrcadlit proměněné nebo neproměněné srdce člověka. Teprve na vztahu k druhým lidem můžete dobře vidět, zda je srdce člověka stále ještě naplněno sobectvím, pýchou, svévolí, neposlušností, touhou žít vlastní život nezávisle na druhých, nebo zda je proměňované mocí evangelia, Duchem svatým.

  • Římanům 8:6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

Čemu dáte přednost? Přirozeností každého z nás je dát přednost sobě. Odsunout druhé na druhou, třetí, čtvrtou, pátou kolej. Nejvlastnější přirozeností každého z nás je sobectví. Ale křesťané už nejsou ovládáni svým sobectvím. Kdo je v Kristu, je nové stvoření (2K 5,17). Kdo je v Kristu, už nežije sám pro sebe, ale pro druhé. Kdo je v Kristu, má mysl Kristovu.

  • Filipským 2:3-4 … v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

To je projev pravé zbožnosti, jejíž základ nacházíme v Kristu Ježíši. To je zbožnost, která k nám přichází skrze evangelium Kristovo. To je zbožnost, která je budovaná mocí tohoto evangelia, mocí vzkříšeného Krista, mocí Ducha svatého. To je zbožnost Božích dětí.

Taková zbožnost překonává hřích a odděluje se od falešného učení, od falešné zbožnosti. Je to zbožnost, která se stále znovu vrací k prostému a jednoduchému evangeliu, které říká, že Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky. Je to zbožnost, která je založená na jednoduché zprávě o spasení skrze milost. Je to zbožnost, která není nijak složitá – muži, ženy i děti, mladí i staří, vzdělaní i nevzdělaní mohou rozumět této jednoduché zbožnosti. Je to cesta svatá, jak říká prorok Izajáš:

  • Izajáš 35:8 Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci.

 To je cesta zbožnosti, kterou nám v celé nádheře představuje první list Timoteovi. Jste těmi, kdo jdou po této cestě, nebo jste jen diváky, kteří stojí kolem cesty, ale sami na ní ještě nevstoupili? Boží slovo říká: „Čiň pokání a věř evangeliu.“ Potom budeš mít život a moc evangelia bude vládnout ve tvém životě, bude tě proměňovat den za dnem, krok za krokem. Po malých kouscích, ale jistě, nepochybně, trvale. Moc evangelia tě dovede až do dne slávy, kdy se zjeví náš Pán.

  • 1 Timoteovi 6:15-16 Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Osnova kázání: