Vaše povzbuzení (1Te 4,13-18)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Povzbuzujte se navzájem blízkostí druhého příchodu Krista.

Jaroslav Kernal, Praha 17. dubna 2016

Pokoj Vám a milost, milovaní svatí. Procházíme postupně Pavlův první list církvi v Tesalonice a jsme v závěru čtvrté kapitoly. Ve čtvrté kapitole se apoštol zabýval postupně svatostí, posvěcením křesťanů, dále jejich ambicemi a nakonec vede své čtenáře k povzbuzení, k motivaci. Přečteme celou čtvrtou kapitolu a potom se budeme zabývat verši 13-18.

Apoštol mluvil o Boží vůli pro křesťany nejenom v Tesalonice, ale obecně, tedy i pro nás v Praze. Boží vůli pro naše životy je posvěcení, svatost. Pavel potom ve čtvrté kapitole postupně rozebírá jednotlivé aspekty svatosti – mluvil o čistotě v sexuální oblasti, o svatosti ve společenství křesťanů, mluvil o svatosti, která se bude projevovat růstem ve vzájemné lásce, k čemuž je nutné, abychom žili pokojně, starali se o své a živili se prací vlastních rukou.

  • 1Te 4:12 Tak získáte úctu těch, kdo stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni.

Mluvili jsme o svatosti, mluvili jsme o ambicích křesťanů a dneska se podíváme na motivaci, nebo lépe povzbuzení křesťanů ke svatému životu. Znovu je před námi text, který svým obsahem patří ke svatosti. Důvodem naší touhy po životě ve svatosti je očekávání blízkého příchodu Ježíše Krista. A to nás musí vést k tomu, abychom se navzájem povzbuzovali blízkostí druhého příchodu Krista. Jak to máme dělat? Tím, že budeme vědět o naději vzkříšení a druhého příchodu Kristova, takže se budeme těšit na Kristův druhý příchod a to nás povede k tomu, abychom se navzájem povzbuzovali pomyšlením na druhý příchod Ježíše Krista.

Druhý příchod Ježíše Krista je tématem, které se stále znovu objevuje v tomto listě. Kristův druhý příchod je povzbuzením pro ty, kdo ho očekávají a hrozbou těm, kdo ho odmítají. Na konci druhé kapitoly jsme viděli, že Pán při svém druhém příchodu odmění ty, kdo mu věrně sloužili – a věrnost se projeví především v těch ambicích, o nichž jsme mluvili minule. A na konci první kapitoly jsme viděli, že ruku v ruce s druhým Pánovým příchodem máme očekávat také vylití Božího hněvu na bezbožné, Boží soud nad celou zemí. Je to hněv, před kterým nás Kristus zachránil svou obětí, svým vykoupením.

  • 2Te 1:6-8 A je spravedlivé, že Bůh všem, kteří vás utiskují, odplatí útiskem, a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše.

Proto má být Kristův druhý příchod povzbuzením pro ty, kdo v něj věří. Jak se tedy máme navzájem povzbuzovat Pánovým druhým příchodem?

I. Vědět o naději (v. 13-14)

První věc, kterou potřebujeme, abychom se mohli navzájem povzbuzovat blízkostí druhého příchodu Ježíše Krista, je vědomí tohoto příchodu. Musíme vědět, že Pán přijde. Kdybychom nevěděli, že Pán se vrátí pro svou církev, všechna naše naděje by se upínala k tomuto světu a k tomu, že jednoho dne zemřeme a potom se postavíme před Boží tvář. Ale naše naděje je mnohem slavnější. Podívejte se na to, co Pavel píše Tesalonickým:

  • 1 Tesalonickým 4:13 Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.

Tesaloničtí řešili otázku, jak to bude s těmi, kdo zemřeli a nedočkali se druhého příchodu Krista. Je dost možné, že někdo zemřel kvůli pronásledování, které v Tesalonice bylo. A Tesaloničtí si nebyli jistí, jak to s těmito lidmi bude. Všimněte si, že apoštol tady předkládá učení o Kristově druhém příchodu nikoliv spekulativně, ale pastoračně. Písmo nás nikde nevede k tomu, abychom se zabývali druhým příchodem Ježíše Krista v nějakém spekulativním slova smyslu, abychom vymýšleli teorie o tom, kdo je kdo v antikristovském kvízu, nebo řešili, jaká znamení se budou objevovat a jestli to, co vidíme kolem sebe, už tím znamením je, nebo není. Písmo je v otázce druhého příchodu Krista velmi střízlivé a největší důraz je vždy položen právě na pastorační smysl daných textů. Vzpomeňte si jenom, když Pán Ježíš vysvětluje učedníkům, jak se mají modlit a neochabovat v Lk 18. A potom otázku modlitby dává do souvislosti se svým druhým příchodem:

  • Lukáš 18:7-8 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?

Nejinak je tomu v našem textu. To, co zde vidíme nejdřív, je:

A. Ujištění

  • 1 Tesalonickým 4:13 Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti…

Bůh nechce, abychom nevěděli o Kristově druhém příchodu, abychom nerozuměli tomu, co bude s těmi, kteří zemřeli v Kristu. Zdá se, že křesťané v Tesalonice očekávali velmi blízký příchod Krista (což je v pořádku, a my bychom je v tom měli následovat), ale nerozuměli tomu, jak je to přesně se vzkříšením. Mysleli, že když někdo uvěřil v Krista, ale potom zemřel, tak už nebude vzkříšen. Proto se rmoutili jako ti, kdo nemají naději.

Pavel s nimi mluvil o Kristově druhém příchodu Kristově, ale nestihl jim říci vše, co potřebovali vědět. Věděli, že Kristus vstal z mrtvých a mysleli si, že ti, kdo v něj věří, budou při jeho příchodu s ním. Ale Pavel musel odejít, Kristus se nevracel a někteří z věřících zemřeli. Co bude s nimi? Ale Bůh nás nechce nechat v nevědomosti!

Milí přátelé, Bůh nám dal všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu – máme to v Kristu a máme to v jeho Slově. Na každý problém lidského života nalezneme odpověď v Písmu – buď přímo, jako je to v našem textu, nebo nepřímo skrze principy, které jsou jasně odvozené z Písma. Máme skutečně všechno, co potřebujeme. Tesaloničtí to ještě neměli, proto potřebovali dopis od apoštola, proto potřebovali, aby přišel Timoteus, proto potřebovali apoštolské a prorocké vysvětlení Starého zákona, protože Starý zákon byl jejich Písmem. My to vysvětlení máme v Novém zákoně a Bůh nám dal celé zjevení jeho svaté vůle, nechce, abychom žili v nevědomosti, ale dal nám své Slovo, inspirované Duchem svatým, které je:

  • 2Tm 3:16-17 … dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

A poslouchejte, co napsal Pavel křesťanům do Říma o Božím slově:

  • Římanům 15:4  Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

O tom je i náš dnešní text.

B. Naděje

  • 1 Tesalonickým 4:13 Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.

Křesťané v Tesalonice byli zarmoucení, jako kdyby neměli žádnou naději na věčný život. Někdo zemřel a oni si mysleli, že je vše ztraceno. Že je to stejné, jako kdyby byl nevěřící. Ano, když zemře člověk bez Krista, není zde žádná naděje. Není nic, čím bychom se mohli potěšit a povzbudit, protože nevěřícího člověka čeká po smrti jenom strašlivý soud (Žd 9,27). Ale kdo je v Kristu, má naději. A nejenom on, ale také pozůstalí, kteří dotyčného přežili. Ježíš říká:

  • Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Kdo je v Kristu, přešel již ze smrti do života. To je naděje, o které nás ujišťuje Boží slovo. Je to naděje, která je naprosto jistá, ale kterou ještě nevidíme. Proto mluvíme o naději – ještě se nenaplnila. Ale biblická naděje je spojená s jistotou. Jak je to možné? Podívejte se do čtrnáctého verše:

C. Vzkříšení

  • 1 Tesalonickým 4:14 Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.

Tohle je argument, který apoštol používá v patnácté kapitole listu do Korintu. Kristus vstal, proto vstaneme také. Kristus vstal jako první a ostatní budou následovat. Viděli jsme nedávno, že při vzkříšení Krista vstali také někteří svatí kolem Jeruzaléma a zjevili se lidem v Jeruzalémě. To bylo potvrzení Kristova vzkříšení a zaslíbení budoucího vzkříšení pro ostatní.

V tomto verši je velká jistota. Ekumenický překlad tam vkládá slovo „víme“, které není v originálním textu, ale ten originální text je v takové podobě, že použití slova „víme“ je zcela na místě. Kristus vstal z mrtvých a Bůh vzkřísí k věčnému životu ty, kdo zemřeli v Kristu.

To je naděje křesťanů. Touto nadějí se máme navzájem povzbuzovat. Proto musíme nejprve vědět, že bude vzkříšení z mrtvých. Kristus vstal, a proto vstaneme i my. Kdy k tomu dojde? To je druhý bod našeho kázání a druhý důvod, proč se máme povzbuzovat Kristovým druhým příchodem. Máme vědět o naději a:

II. Těšit se na Kristův příchod (v. 15-17a)

Podívejte se do dalšího verše, s čím Pavel spojuje naše vzkříšení:

  • 1 Tesalonickým 4:15 Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.

Ke vzkříšení dojde při příchodu Páně. Příchod Krista je okamžikem vzkříšení mrtvých. Písmo nám tady předkládá velmi jednoduché schéma posledních věcí. Budou zde někteří, kteří se dočkají Kristova druhého příchodu. Ale ti, kteří se ho dočkají, na tom nebudou v ničem lépe než ti, kteří v Kristu zesnuli. Nepředejdeme zesnulé. Jak je to možné? Protože při Kristově příchodu budou zesnulí v Kristu vzkříšeni. Kristův druhý příchod je velmi jasně spojený se vzkříšením mrtvých.

Kristův druhý příchod je spojený se záchranou před přicházejícím Božím hněvem, tedy před Božím soudem (1Te 1,10), je spojen s požehnáním, radostí a vavřínem pro věrné služebníky (1Te 2,19), je spojen s příchodem svatých ve slávě (1Te 3,13) a je spojen se vzkříšením z mrtvých (1Te 4,15-16). Den Kristova druhého příchodu je posledním okamžikem smrti – smrt bude jednou provždy zničena. Mrtví budou vzkříšeni. Na kříži byla smrt přemožena a dokladem o tom je Kristovo vzkříšení. On je důkazem, že smrt už nevládne. Ještě sice vidíme její moc – a Tesaloničtí to zakoušeli úplně stejně, ale smrt už byla přemožena. A až přijde Pán, bude zničena a vhozena do ohnivého jezera, jak to Jan popisuje v knize Zjevení:

  • Zj 20:14-15 Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.

Což nás vede k otázce, zda jsou naše jména zapsána v knize života? Můžeme to vědět? Jak? Je to jednoduché, moji milí. Ti, kdo uvěřili v Krista, jsou těmi, jejichž jména byla před stvořením světa zapsána do knihy života. To jsou ti, kdo se narodili dvakrát, ale zemřou jenom jednou – pokud se nedočkají příchodu Pána. Ale všichni, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, se narodili jenom jednou a to znamená, že zemřou dvakrát. Jednou fyzicky a jednou duchovně – spolu se smrtí, ďáblem a šelmou v ohnivém jezeře. Naší jedinou jistotou je Kristus a jeho dokonané dílo na kříži Golgoty. Jestliže jste svou důvěru vložili do jeho rukou a nespoléháte se v otázce spásy sami na sebe ani na žádné své skutky, rozhodnutí nebo jiné zásluhy, potom se můžete radovat společně s křesťany z Tesaloniky a spolu s nimi můžete přijmout ujištění o vzkříšení spolu s Kristem.

Jak to tedy bude s Kristovým příchodem? Písmo nám tu předkládá jednoduché schéma – podívejte se spolu se mnou do šestnáctého verše:

  • 1Te 4:16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe.

Jsou tady tři znamení Kristova příchodu:

1. Povel

Zazní povel. Je to rozkaz, který musí všichni poslechnout. Pavlík ve svém překladu mluví o svolávacím povelu. Všimněte si, že se nejedná o žádný tajný nebo neviditelný příchod Ježíše, ale jak je řečeno jinde:

  • Matouš 24:27 Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.

Kristův příchod bude zjevný a jasný všem – živým i mrtvým. Zazní povel – sám Pán zavelí, vydá rozkaz. Podobně jako když ke hrobu Lazara a zvolal: „Lazare, vstaň a pojď ven!“ Co mohl udělat Lazar? Byl už čtyři dny mrtvý, přesto nemohl odolat moci toho, který je vzkříšení a život a musel vyjít z hrobu. Právě tak čteme o Kristu, že:

  • J 5:28-29 … přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.

Otec, který jediný zná pravý čas, řekne: „Synu, teď!“ a Syn vydá rozkaz, jeho hlas uslyší v hrobech z jednoho konce země na druhý, jeho hlas otřese zemí, je to mocný povel, proti kterému se nelze vzepřít. Pán se zjeví jako Král králů a Pán pánů, jako Soudce vší země a všeho co je na ní, jako velitel nebeských zástupů – vydá rozkaz, příkaz, povel, země se otřese a vydá své mrtvé, i moře vydá své mrtvé a všichni budou souzeni podle svých činů (Zj 20,13).

Aby nebylo pochyby o tom, že Kristův příchod bude zjevný, podívejte se dál:

2. Hlas archanděla

Vedle rozkazu zazní také hlas archanděla. Tohle je oblíbená pasáž Svědků Jehovových, kteří z ní „dokazují“, že Kristus je archanděl. Je zjevné, že velké přání je otcem myšlenky, takže když budete o této pasáži mluvit se Svědky, můžete jim dobře namítnout, že jestli z toho vyplývá, že Kristus je archandělem, potom podle stejné logiky musí být také rozkazem a Boží polnicí. To uvádím jenom na okraj, abychom viděli, jak někteří lidé převracejí Boží slovo.

Boží slovo zmiňuje jediného archanděla jménem – Michael (Ju 9). Ale nevíme, jestli je archandělů více (slovo archanděl je jenom zde a v Ju 9). Je dost možné, jak by naznačovalo označení archanděl, že se jedná o vůdce nebeských zástupů, který svým voláním svolává nebeské zástupy, zatímco Kristus svým mocným hlasem probouzí mrtvé. Poslouchejte, co říká Pán Ježíš:

  • Mt 24:30-31 Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.

Hlas archanděla svolává anděly ke žni. V podobenství o pšenici a koukolu vysvětluje Pán Ježíš, jak to bude na konci věků:

  • Mt 13:39-43 Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce.

Moji milí, přijde den, a už je blízko, kdy bude odstraněno každé pohoršení z Božího království, z toho království, o kterém Kristus řekl, že už je mezi námi. Blíží se okamžik, kdy všichni, kdo se dopouštějí nepravosti, kdo pohrdají svatostí a posvěcením, kdo nemilují Krista a jeho církev, budou vhozeni do ohnivé pece. Je to den vysvobození, okamžik slávy, den příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Den za dnem jsme blíž k této události a Kristův příchod je naším povzbuzením i naší silou. Zazní povel, hlas archanděla a spolu s nimi:

3. Zvuk Boží polnice

Tři ohromné zvuky zazní z nebe společně se zvoláním velkého zástupu, které bude připomínat hukot množství vod a dunění hromu:

  • Zj 19:6-8 „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.

Apoštol Petr připomíná svatým, jak svatě a zbožně musí žít, když se tak rychle blíží den Kristova druhého příchodu (2Pt 3,11-12). To je kontext našeho oddílu! Žijte svatě, protože Pán přichází.

Zazní hlas Boží polnice. Polnice nebo trubka v době Nového zákona nebyla hudebním nástrojem, ale používala se v armádě, při různých náboženských příležitostech a také při pohřbech. Římské vojsko se neobešlo bez polnic a podobně ani žádný pohřeb. Ale Písmo jde ještě o něco dál. Vzpomeňte si na velikou událost ze Starého zákona – setkání Izraele s Bohem na Sinaji. Boží lid se měl tři dny posvěcovat:

  • Exodus 19:16 Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl.

Zvuk polnice ohlašoval Boží přítomnost. Nejinak je to v našem textu – Kristus přichází, Bůh přichází. Bude znít polnice a lid se bude třást, protože přichází Soudce, přichází Král a jeho plášť je zbrocený krví jeho nepřátel. Proroctví Starého zákona spojují den soudu se zvukem polnice:

  • Jóel 2:1 Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův.
  • Sofonjáš 1:15-16 Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty, dnem polnice a válečného ryku nad opevněnými městy, nad vyvýšenými cimbuřími.

Zvuk polnice signalizuje Boží přítomnost:

  • Zacharjáš 9:14 Ukáže se nad nimi Hospodin, jako blesk vyletí jeho střela; Panovník Hospodin zaduje na polnici, vydá se na pochod ve vichřicích z jihu.

Zvuk polnice znamená přicházející Boží soud.

  • Izajáš 27:13 V onen den zaduje na velikou polnici a přijdou ti, kdo bloudí bez domova v zemi asyrské, i ti, kdo byli vyhnáni do egyptské země, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.

Zvuk polnice ohlásí příchod našeho Pána. S rozkazem, hlasem archanděla a zvukem Boží polnice Pán sestoupí z nebe. Podívejte se zpátky do našeho textu:

  • 1Te 4:16-17 … a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu.

Pavel se v našem textu soustředí na vztah žijících při příchodu Krista a zemřelých před příchodem Krista – proto mluví o tom, že ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdřív, doslova první. Při Kristově příchodu budou vzkříšeni všichni, ale Pavel se tu soustředí na ty, kdo jsou v Kristu, na živé i zemřelé. Zemřelí vstanou a společně s živými budou uchváceni do oblak, kde se setkají s Pánem. Vidíme tady velmi jednoduché schéma posledních věcí.

Náhlý a zjevný Kristův příchod spojený se vzkříšením a vytržením církve. Není to nic komplikovaného. Boží slovo nás tady učí jednoduchou eschatologie, tedy učení o posledních věcech. Je popsaná stejně jednoduše, jako byl předtím popsán křesťanský život. Pán přijde a přijde brzo. To je naše naděje, ze které se radujeme. Těšíme se na jeho příchod. Důvod našeho potěšení vidíme ve třetím bodu dnešního kázání:

III. Povzbuzovat se v tom (v. 17b-18)

Máme se navzájem povzbuzovat blízkostí druhého příchodu Ježíše Krista. Víme o něm, Pán nás nenechal v nevědomosti, ale ukazuje nám, co všechno Kristův příchod znamená a vede nás k tomu, abychom se na něj těšili. Proč? Podívejte se do závěru sedmnáctého verše:

  • 1 Tesalonickým 4:17 A pak už navždy budeme s Pánem.

Pán se zjeví s mohutným hlasem, vydá rozkaz a mrtví vstanou, andělé vyberou každé pohoršení z jeho království, oddělí kozly od ovcí, vlky v rouše beránčím od beránků a Kristovi vyvolení – vzkříšení i živí – budou uchváceni vstříc Pánu. A pak následuje ta prostá věta – a pak už budeme navždy s Pánem. Pak už budeme navždy s Pánem.

Už nyní v nás přebývá skrze svého svatého Ducha. Duch svatý o něm svědčí, Duch na něj ukazuje, Duch ho zjevuje z Božího slova, Duch ho vyvyšuje v našich životech, Duch proměňuje naše životy do podoby Ježíše Krista, ale až se zjeví Pán, budeme už navždy s ním, budeme v jeho svaté přítomnosti. Jako nevěsta budeme přivedeni před našeho nebeského Otce a bude svatba Beránkova. Na jedné straně zde bude soud, pláč, nářek, pálení věčného ohně a na straně druhé zde bude veselí a radost. Už budeme navždy s Pánem. Nic nás od něho neoddělí. Nikdy nemohlo a nemůže jeho vyvolené od něj nic oddělit. Ale v onen den budeme s ním, budeme u něj, v jeho objetí, jako to chtěla Marie Magdaléna to ráno při vzkříšení Krista. Tehdy už nikomu neřekne „nedotýkej se mě“ nebo „nedrž se mě“. Naopak! Budeme v jeho objetí, budeme proměněni do jeho slávy, budeme oblečeni do svatosti a nádhery. Svaté skutky svatých budou zářit jako klenoty a budou čisté jako vybělené roucho.

Pán bude spolu s námi stolovat a budeme se radovat z jeho lásky a z jeho blízkosti. On sám se bude starat o svou nevěstu.

  • Zjevení Janovo 21:3-4 A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ‚Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.‘

To je slavná budoucnost Božího lidu. To je nádhera, na kterou se můžeme těšit a ze které se už nyní můžeme radovat. Dokonce je tu příkaz:

  • 1 Tesalonickým 4:18 Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Bůh nám přikazuje, abychom se těmito slovy napomínali, povzbuzovali, potěšovali. To je hlavní důvod, proč nám Bůh odhalil některé detaily Kristova druhého příchodu. Zdaleka nevíme všechno a už vůbec ne to, co bychom chtěli vědět a po čem prahne naše zvědavost, ale to, co víme, máme používat k tomu, abychom se tím navzájem povzbuzovali. K tomu má sloužit učení i Kristově druhém příchodu.

Kristův druhý příchod by neměl křesťany rozdělovat, ale naopak spojovat. Ta nevýslovná krása, radost i povzbuzení mají být motorem křesťanského života. Jsou povzbuzením k životu ve svatosti, k jednoduchému a prostému životu Božích dětí, daleko ode všech ambicí světa. Tohle je náš výhled. Proto nám Písmo říká:

  • Koloským 3:1-4 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

Těmito slovy se navzájem povzbuzujte. Pavel zde znovu používá slovo, které se dá přeložit jak slovem povzbudit, tak slovem napomenout. Přesně to totiž potřebujeme. Možná vidíš bratra, který je sklíčený a nevíš přesně, jak ho potěšit. Tady je odpověď. Kristus přijde ve své slávě pro své milované. Možná tvůj bratr hřeší, žije v nečistotě nebo ve smilstvu a potřebuje napomenout. Tady je způsob, jak to udělat – mluv s ním o druhém příchodu Ježíše Krista. Možná máš pocit, že tvoje láska vychladla a chtěl bys být horlivější v lásce ke Kristu i k bližním. Zde je řešení – Kristův druhý příchod. Povzbuzujte se blízkým příchodem Ježíše Krista. To je vaše síla. To je vaše radost. To je vaše potěšení. Těmito slovy se navzájem potěšujte.

Povzbuzujte se blízkým příchodem Ježíše Krista. To je vaše naděje. To je motor pro váš křesťanský život. To je dílo Boží milosti ve vás a skrze vás. To je moc vzkříšeného Krista, který žije ve vás skrze Ducha svatého a který vás táhne k tomu, abyste toužili po setkání se svým vzkříšeným Pánem.

  • Titovi 2:11-13 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.

A Duch i nevěsta volají: „Přijď! Přijď brzo, Pane!“ Amen.

Osnova kázání: