Vaše posvěcení (1Te 4,1-8)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

… abyste žili svatě se svou nádobou

Jaroslav Kernal, Praha 3. dubna 2016

Pokoj vám a milost, milí svatí. Pokračujeme v našem výkladu prvního listu apoštola Pavla do Tesaloniky a před námi je první část čtvrté kapitoly. Pavel povzbuzuje mladou církev v Tesalonice v jejím těžkém zápase a v pronásledování, kterým procházejí, a vede křesťany ke svatosti.

Pavel se na konci třetí kapitoly modlil za věřící:

  • 1Te 3:12-13 Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.

Na tuto modlitbu bezprostředně navazuje ve čtvté kapitole. Otevřete si prosím své Bible. Budeme číst ze čtvté kapitoly prvních osm veršů.

Apoštol rozvíjí svou modlitbu z konce třetí kapitoly, kde se modlil za svatost a bezúhonnost křesťanů a dovádí jí do praktických aplikací v životech křesťanů. V textu, který je před námi, vidíme výzvu, vysvětlení a varování. Výzvu ke svatosti, abychom se líbili Bohu, vysvětlení toho, co to znamená v životě křesťana, že jde na prvním místě o svatý život v rodině a nakonec připojuje varování, že Pán ztrestá každé jednání, které by bylo v rozporu s těmito příkazy, které Tesalonickým dal.

Text, který máme dnes před sebou, je velmi vážný v mnoha směrech. Je závažný už jenom svým obsahem – je to výzva k tomu, abychom se svými životy líbili Bohu. Je závažný v tom, že se soustředí na rodinu a na vztahy mezi manželi. To je vážné samo o sobě, zvláště v dnešní době, kdy je veden celospolečenský útok proti rodině a nevěřící společnost se snaží předefinovat porozumění tomu, co je to rodina, co je to manželství. Je to vážná také proto, že valná většina církví – přinejmenším v naší zemi, ale nejenom – drží v tomto směru krok s okolní společností a přizpůsobuje svůj pohled na manželství pohledu tohoto světa. V tomto smyslu je výzva, kterou máme před sebou i její vysvětlení velmi radikální. A v neposlední řadě je potom závažnost tohoto textu zdůrazněna varováním. To není něco, co by bylo úplně neobvyklé a co bychom v Písmu nenalezli, ale přesto to není tak úplně časté v novozákonním kontextu. Nový zákon poměrně často mluví o Božím soudu, ale zde mluvíme o tom, že Pán sám ztrestá takové jednání věřících. A to je něco, co nemůžeme brát na lehkou váhu. Pojďme tedy nyní do našeho textu – nejprve zde vidíme:

I. Výzva – abyste se líbili Bohu (v. 1-3a)

  • 1Te 4:1  Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši…

Po modlitbě na konci třetí kapitoly Pavel vyzývá křesťany k jednání. Všimněte si, jak s nimi jedná – prosí je a napomíná. Znovu se tady objevuje pastýřské srdce apoštola. Mohl by jim přikázat a bylo by v pořádku, kdyby to udělal. Mluví v Kristově autoritě, v Pánu Ježíši. Ale Pavel je prosí… Je laskavý, jako když kojící matka chová své dítě (1Te 2,7), napomíná je jako otec, který vychovává své děti (1Te 2,11-12).

Je tady slovo, které označuje laskavou prosbu. Nejedná se o kategorickou žádost ani o požadavek, ale o prosbu, která domlouvá. Prosíme vás, bratři, v Pánu Ježíši… To druhé slovo, které je tam použité je parakaleó, které se podle kontextu překládá jako napomínat nebo povzbuzovat. O co Pavel Tesalonické se svými společníky prosí? K čemu je povzbuzují nebo napomínají? Jaká je výzva obsažená v těchto verších? První důraz je:

A. Líbit se Bohu

  • 1 Tesalonickým 4:1 … abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu.

Celkem přesně to překládá Žilka:

  • 1Te 4,1 … abyste se podle návodu, jejž jste od nás převzali, jak máte žíti a Bohu se líbiti a jak již žijete, ještě více v tom rozhojnili.

Je tady podobná výzva, jakou nacházíme o osm veršů, kde se mluví o lásce – víme, jak moc milujete – jen v tom buďte stále horlivější. Zde Pavel říká, že ví, jak zbožně a svatě žijí, že žijí podle toho, co od Pavla a jeho společníků přijali při jejich krátkém pobytu v Tesalonice. Jenom je žádá, aby se v tom ještě více rozhojňovali, aby v tom rostli. Skutečně je to tak v duchovním životě, že jsou jenom dva směry – blíž k Pánu nebo dál od Pána. Růst ve svatosti a posvěcení nebo pád do hříchu. Takto to také popisuje apoštol Jan na konci knihy Zjevení:

  • Zj 22:11  Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.
  • KR  Kdo škodí, škodiž ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě.

 Buď žijeme tak, že se líbíme Bohu – jako křesťané v Tesalonice, nebo se od Boha vzdalujeme, a pokud to trvá dlouhodobě, jenom tím dosvědčujeme, že jsme Boha doopravdy nikdy nepoznali. Neexistuje žádný mezistav, žádné neutrální místo. Tohle je obecný princip života, který nacházíme ve stvoření. Dobře je to vidět na stromech – strom neustále roste. Když porazíte strom, můžete to dobře vidět na letokruzích. Každý rok přibyde jeden. Někdy větší, někdy menší, ale pokaždé jeden navíc. Jakmile nevyroste žádný letokruh, strom je mrtvý. Podobně každý křesťan roste – to je přirozenost křesťana. V závislosti na podmínkách roste buď více, nebo méně, ale roste. Pokud neroste, není v něm život a nikdy nebyl.

Proto může Pavel napsat, aby žili tak, aby stále více, stále lépe prospívali ve svém duchovním životě, aby se líbili Bohu. Než se podíváme trochu blíže na to, co to znamená líbit se Bohu, všimněme si ještě, že se jedná o:

B. Opakování přikázání

  • 1 Tesalonickým 4:2 Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše.

Pavel neříká křesťanům nic nového, ale připomíná jim, co už od něj slyšeli – víte, které příkazy jsme vám dali. Za chvíli uvidíme, že následující text není úplně jednoznačný, ale v tomto kontextu si můžeme být jistí, že Tesaloničtí dobře věděli, o čem přesně apoštol mluví. A podobným způsobem můžeme mluvit i o všech křesťanech – evangelium je dobrou zprávou, která dopadá na půdu lidského srdce, která už byla zkypřena Duchem svatým. Tam, kde skrze slyšení Božího slova vzniká opravdový duchovní život, už předtím pracoval Duch svatý. Ježíš sám o tom mluvil a mnozí ho kvůli tomu opustili:

  • Jan 6:45 Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha‘. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

Ježíš odkazoval na zaslíbení nové smlouvy, jak to čteme například u:

  • Jeremjáš 31:33-34 Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.

Je tady nové srdce, které je naplněné poznáním Boha. Je tady nové srdce, kterému je na rozdíl od toho starého, kamenného, dána schopnost žít podle Božích příkázání. O jaké přikázání se jedná? Někteří teologové tvrdí, že těmi přikázáními, tím zákonem, který byl vložen do našich srdcí, je desatero přikázání, které Bůh dal skrze Mojžíše Izraeli. Písmo nám poskytuje velmi mnoho důvodů, proč takový názor odmítnout. Zmíním jenom dva. Boží slovo nám říká, že smlouva vytesaná do kamene, tedy desatero přikázání, slova, která byla napsaná Božím prstem, vlastní Boží rukou, je smlouvou, která sloužila smrti (2K 3,7) a tato smlouva pomíjí (2K 3,11). Na kříži Bůh:

  • Ko 2,13 … vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. (ČSP)

Druhý důvod, který je z hlediska našeho textu ještě zásadnější, nacházíme přímo v našem textu, v následujícím verši, kde jsou tato přikázání popsaná:

C. Boží vůle

  • 1 Tesalonickým 4:3 Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení…

Kontext je vždycky králem. Kontext určuje význam. I v tomto případě nám kontext ukazuje, jaká přikázání Pavel předal Tesalonickým křesťanům – jednalo se o přikázání žít svatým životem. Bůh odpustil náš hřích, odstranil ho z našeho života, smazal ho a nepřipomíná ho a jeho vůlí pro náš život je posvěcení, svatost. Apoštol Petr to napsal stejně jasně:

  • 1 Petrův 1:15-16 … ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘
  • 1 Petrův 3:15 … a Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích.
  • Žd 12:14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.

To je Boží vůle pro křesťany. To je součást duchovní genetické výbavy každého křesťana. Nové srdce nás táhne k životu ke svatosti. Není to něco, co se okamžitě ukáže v ohromující plnosti, ale je to něco, co na životě křesťanů bude vidět stále více. Krůček za krůčkem, kapka za kapkou, dokud nepřijde plnost, dokonalé posvěcení, které znamená oslavení těla, vzkříšení z mrtvých při příchodu Krista. Za to se modlil apoštol Pavel na konci třetí kapitoly:

  • 1 Tesalonickým 3:13 … abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.

A to nás vede ke druhému bodu dnešního kázání, k vysvětlení posvěcení:

II. Vysvětlení – zdržovali se smilstva (v. 3b-6a)

Ve druhé polovině třetího verše začíná Pavel s vysvětlením Boží vůle pro životy křesťanů, s vysvětlením posvěcení. Až do poloviny šestého verše jsou zde tři věci, které se vztahují k posvěcení, ke svatosti. Všechny tři věci spolu souvisí, jsou navzájem propojené, navzájem se doplňují, vysvětlují a jedna na druhé staví. Jako první je zde vyvarování se smilstva.

A. Zdržovali se smilstva

  • 1 Tesalonickým 4:3 … abyste se zdržovali necudnosti…

Doslova řecký text mluví o smilstvu, řec. porneia, což zahrnuje všechny možné sexuální hříchy, jako je cizoložství, smilstvo, homosexualita, zoofilie, incest, nebo jakékoliv jiné sexuální úchylky a v přeneseném slova smyslu se toto slovo často v Písmu používá pro modloslužbu. České překlady používají slovo smilstvo, ale myslím, že Ekumenický překlad použitím slova necudnost vystihuje ještě lépe celou šířku použitého slova a dobře vysvětluje význam a důraz slova porneia na tomto místě.

Posvěcení skutečně mimo jiné znamená vyvarovat se jakékoliv necudnosti. A sem nepatří jenom smilstvo, tedy nemanželský, předmanželský, sexuální vztah nebo cizoložství, tedy mimomanželský sexuální vztah, ale můžeme sem zahrnout veškerou sexuální nečistotu a hřích.

Slovo necudnost jde ke kořeni věci, jde k lidskému srdci, které je ovládané žádostí a vášněmi, jak je o tom řeč v pátém verši. V tomto smyslu žijeme ve velmi nemorální době a velmi nemorální společnosti. Sexuální podtext a často přímo kontext najdete skoro všude, kam se podíváte. A dvojsmyslné řeči, o kterých Písmo říká, že se jim křesťané mají vyhýbat, jsou jenom slaboučkým odvarem toho, co najdete v novinách, časopisech, v knihách, ve filmech, v reklamách, na bilboardech i v rozhovorech lidí. Ale poslouchejte, co k tomu říká Písmo – vyjadřuje se velmi jasně a na rozdíl od mnoha křesťanů také nekompromisně (ČSP):

  • 1K 6:9-11 Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha. (ČSP)

Tohle nejsou slova, která dnes zní z křesťanských kazatelen. A pokud zní, mnozí lidé v církvi jsou kvůli nim naštvaní a odcházejí z církve. Z křesťanských kazatelen dnes můžete slyšet, že předmanželský sex není problém, známý překladatel Bible vysvětluje, že Bible o homosexualite v podstatě vůbec nemluví, populární katolický psycholog vysvětluje, jak je absurdní v dnešní době vést lidi k tomu, aby zachovávali sexuální čistotu až do manželství, evangelický farář mluví o tom, že hlavní problém sexuálních hříchů se týkal ubližování druhým, ať již tím, že žena nechtěně otěhotněla, nebo že to bylo společensky nepřijatelné, nebo se to týkalo pohlavních chorob. To jsou názory, se kterými se dnes můžete setkat v křesťanských kruzích.

Ale co říká Boží slovo? … abyste se zdržovali necudnosti! Varujte se smilstva, sexuálních hříchů v jakékoliv podobě, varujte se nečistoty. Boží vůli je vaše posvěcení a součástí svatosti je sexuální čistota. Podívejte se, jak apoštol pokračuje ve vysvětlování toho, co to znamená:

B. Žili svatě se svou ženou

  • 1 Tesalonickým 4:4-5 … a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.

Sexuální čistota se netýká jenom těch, kteří jsou svobodní, ale Boží slovo nás vede do těch nejintimnějších vztahů. Svatost se bude projevovat v manželství. Bude se projevovat v tom, jak muž žije se svou ženou.

Tady se musíme na chvilku zastavit, protože čtvrtý verš je takovým překladatelským oříškem. Je to – co se týče překladu – nejtěžší verš z celého oddílu. Doslova se tady mluví o vlastní nádobě, takže některé překlady zde mluví o ovládání vlastního těla. Studijní překlad nijak nepomáhá vlastnímu porozumění významu textu a překládá text víceméně doslovně:

  • … aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou ve svatosti a úctě. (ČSP)

Jan Blahoslav, překladatel Nového zákona v Kralické Bibli to vyřešil šalamounsky, ale čtenářům také moc nepomohl – poslouchejte:

  • A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti.

Přeložil slovo nádoba jako osudí, což je trochu zvláštní. Vedle toho B21 se úplně přiklání k překladu, který jsem zmínil před chvilkou:

  • Každý se naučte zacházet se svým tělem v posvěcení a úctě. (B21)

Překládá tady nádobu jako vlastní tělo. Písmo nám ukazuje, že to je možné – když apoštol Pavel mluví o novém životě a slávě s ním spojené, říká:

  • 2 Korintským 4:7 Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

Naše těla jsou těmi hliněnými nádobami, v nichž se skrývá Boží sláva. Boží slovo také mluví o Bohu jako o hrnčíři a o lidech, jako nádobách, které hrnčíř vytváří tak, jak sám chce, a nakládá s nimi podle svého záměru (Ř 9,21-24; 2Tm 2,20). Lidé jsou v Písmu přirovnáni k nádobám. Proto bychom opravdu mohli tomuto textu takto rozumět. Ale sloveso, které je tam použité nám dobře ukazuje, že máme vlastní nádobě rozumět jako vlastní manželce. Je to přesně v souladu s tím, co napsal apoštol Petr:

  • 1Pt 3:7 Stejně muži: žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádoboua prokazujte jim úctu jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku. (ČSP)

Mluví se tady o tom, že žena je slabší nádoba a muž k ní má přistupovat s úctou. To je velmi podobné tomu, co vidíme v v našem textu v listu Tesalonickým. To je způsob života ve svatosti. Proto Petr dodává, že když takto jednají muži se svými manželkami, nebude jejich modlitbám nic překážet. To je Boží vůle, vaše posvěcení.

Sloveso v našem textu mluví o získání vlastní nádoby, možná trochu ve smyslu zacházení nebo ještě lépe přístupu. Ale je jasné, že vlastní tělo nemusíme získávat, už ho máme. Bůh nám ho dal. Ale abychom získali vlastní manželku, musíme k ní přistupovat svatě a s úctou.

Náš text říká, že křesťané nemají v manželství jednat jako pohané. Je tady v kontrastu svatost a úcta na straně jedné a vášnivá chtivost, žádostivost na straně druhé. Sexuální čistota je podstatnou součástí svatosti, která musí být vlastní všem křesťanům – jak těm, kdo žijí v manželství, tak těm, kteří jsou svobodní. Muži mají vždycky přistupovat k ženám ve svatosti a s úctou. To platí jak pro ženaté muže, tak pro svobodné.

V případě svobodných to znamená, že se vyvarují každého jednání, které by mohlo vrhnout jenom stín pochybnosti na jejich svatost. Znamená to, že křesťané by se měli vyvarovat takového jednání, které by mohlo uvést do podezření buď je samotné, nebo druhé. Je to důvod, proč by mladí muži a ženy neměli trávit čas spolu o samotě. Jednak je to nejjednodušší cesta vedoucí k pokušení a jednak to uvádí do takové situace, kdy okolní svět může snadno říct, že žijí stejně jako nekřesťané. Boží slovo nás učí, že jde o motivy, o srdce:

  • Matouš 5:28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

O srdce jde na prvním místě, ale z čistého srdce bude vycházet také čisté a svaté jednání. A to bude zjevné na životě svobodných křesťanů.

V případě ženatých mužů je to ještě těžší, protože mají se svou manželkou žít svatě a s úctou. Boží slovo nám tady velmi jasně ukazuje, že žádostivost nebo touha nejsou dostatečným důvodem pro uzavření manželství. Jsou spíš překážkou. Jestliže někdo nedokáže ovládat sám sebe, jak by mohl vstoupit do manželství, kde bude potřebovat mnohem více sebekázně a sebeovládání? Křesťanští manželé mají ovládat své vášně. To neznamená, že vášeň nepatří do manželství, nic takového. Ale musíme rozlišit vášeň, která je čistá a svatá a žádostivost, která má svůj původ v sobectví, v chtivosti, která chce toho druhého mít kvůli sobě, nikoliv kvůli tomu, abychom společně vzdávali Bohu chválu a oslavovali ho svým životem. Pohané neznají Boha a jejich vztah je v tom nejlepším případě tvořen směsí sobeckých motivů, vzájemné náklonnosti a vášnivé chtivosti. Neznají Boha, který jediný může proměnit lidské srdce, naučit ho skutečné lásce, která znamená oběť. Jenom Bůh může spojit muže a ženu do dokonalého svazku, který je motivovaný jediným cílem – oslavit Boha a vyvýšit Ježíše Krista. Mimochodem toto je jeden z důvodů, proč si křesťané nemají brát lidi nevěřící, ale mají se brát jenom v Kristu.

Mezi křesťany má v manželství hořet oheň lásky, ale tento oheň musí být regulován svatostí a úctou. A když mluvíme o manželství, potom se bude jednat o věci, které z velké části, ne-li úplně, zůstanou skryté očím okolního světa. Což nás vede k šestému verši:

C. Nepodváděli v tom svého bratra

  • 1Te 4:6 Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra…

Mluvíme o manželství a o věcech, které mají zůstat – a kromě mimořádných pastoračních případů také zůstanou – za zavřenými dveřmi. Proto zde máme šestý verš. Tohle je místo, kde je snadné klamat svého bratra. Tohle je místo, kde je prostor pro pokrytectví. S o to větší naléhavostí a vážností potřebujeme slyšet texty jako je tento.

Tady jsou věci, které zůstávají jenom mezi námi a Bohem. Ale Boží slovo nám ukazuje, že ačkoliv to je jenom mezi námi a Bohem, tak pochybení v těchto věcech se netýká jenom nás a Boha, ale týká se celého Kristova těla, celé církve. Znovu nám to ukazuje, jak se Pavel dívá na církev, jak je důležitá v životech křesťanů a jak jako křesťané patříme k sobě a dohromady. I naše nejsoukromější soukromí má vztah k celému Kristovu tělu. Proto máme žít tak, abychom se líbili Bohu, proto musíme usilovat o svatost v celém svém způsobu života. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání – varování:

III. Varování – Pán ztrestá takové jednání (v. 6b-8)

  • 1 Tesalonickým 4:6 … protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili.

Doslova je v našem textu, že Pán, Kristus, je mstilem takových věcí. Takové věci mohou zůstat skryté před zraky lidí, ale nikdy nezůstanou skryté před zrakem Páně. Vzpomeňte si na Davida a Batšebu. Navenek mohlo skutečně všechno vypadat dobře. Jenom velitel vojska Jóab mohl tušit, že se něco děje, když mu David poslal dopis, ve kterém ho žádal, aby nechal v boji padnout Urijáše Chetejského, manžela Batšeby. Ale Pán ztrestal Davidovo jednání.

Proč Pán takové věci trestá? Podívejte se na odpověď do našeho textu:

  • 1 Tesalonickým 4:7 Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení.

Jako první důvod Božího jednání je zde zmíněno naše povolání. Byli jsme povoláni ke svatosti, nikoliv k nečistotě. Písmo zde dává tyto dvě věci do kontrastu a ukazuje nám, že součástí křesťanského života nutně musí být posvěcení. Jestliže někde není vidět růst v posvěcení a ve svatosti, musíme si klást otázku, zda zde došlo k novému narození, zda tady Bůh jednal.

Jsou tady věci, které mohou křesťané utajit před druhými, které ale nemohou utajit před Bohem. A Bůh je dobrý Otec, který nás vychovává k podílu na své svatosti (Žd 12,10). 

Mluvíme o Božím hněvu, Božím soudu, Božím trestu. A tak si potřebujeme uvědomit, že tento Boží hněv, který se z nebe zjevuje proti každému hříchu, je dvojího druhu. Na jedné straně je to hněv, který spálí bezbožné. Je to hněv, před kterým byli křesťané vysvobozeni Ježíšem Kristem (1Te 1,10).

  • 1 Tesalonickým 1:10 … a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Na druhé straně je zde Boží hněv proti hříchu, kterým Bůh vychovává své děti k podílu na své svatosti. Jestliže jsme opravdu Božími dětmi, Bůh nebude nečinně přihlížet, jestliže hřešíme. A to je něco, co platí naprosto obecně, ne jenom o sexuálních hříších a ne jenom pro manželství. Bůh je mstitel. Tento Boží hněv je k našemu užitku. Vede nás k posvěcení, vede nás k tomu, abychom se ptali – jestliže stále hřešíme, zda jsme skutečně Boží děti a vede nás k tomu, že nám ukazuje na závažnost takového jednání – a o tom je poslední verš našeho dnešního textu:

  • 1 Tesalonickým 4:8 Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha.

Kdo pohrdá Božím povoláním ke svatosti, kdo zlehčuje svatost, kdo říká, že na tom nezáleží, protože stejně nejsme schopni žít dokonale, kdo si schovává nějaké tajné hříchy, takový člověk nepohrdá člověke, ale Bohem. Takový člověk ve výsledku prokazuje, stále ještě patří světu, že i když možná vyznává Krista, ve skutečnosti ho vůbec nezná. Pohrdá tím, kdo do našich srdcí vložil svého svatého Ducha. Takové jednání je velmi, velmi nebezpečné.

Bůh svou slávu nikomu nedá (Iz 48,11). Bůh je žárlivě milující. Jeho žárlivost na rozdíl od té lidské je čistá, svatá a dokonalá. Bůh žárlivě střeží Ducha, kterého do nás vložil (Jk 4,5). Každý lidský hřích – i ten sebetajnější, je na prvním místě potupením svatého Boha. Hřích je vzpourou proti němu, každý hřích je rouhámím proti živému Bohu.

Jenom v Kristu nacházíme východisko, protože jenom Pán nás vysvobozuje z přicházejícího Božího hněvu, jenom Pán z nás snímá naše hříchy a očišťuje nás, jenom Ježíš nás posvěcuje. Jenom od něj se můžeme naučit, co to znamená skutečná svatost a čistota, jenom u něj získáváme sílu k posvěcenému životu. Bez něj jsme odsouzeni k tomu, abychom žili jako pohané ve vášnivé chtivosti, jako pohané, kteří jsou hnáni a taženi svými vlastními touhami, choutkami, žádostmi. Bez Krista na nás spočívá Boží hněv, ale v Kristu se k nám sklání Boží otcovská láska. Milující, žehnající, obnovující a také – pokud je to potřeba – trestající.

  • 1Pt 5:6 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.

Text, který máme před sebou, je skutečně velmi závažný. Vede nás k tomu, abychom zkoumali své jednání, abychom činili pokání před svatým Bohem, abychom se odvrátili od hříchu a žili ve svatosti. Tento text je prubířským kamenem naší víry. Musí nás vést do náručí Ježíše Krista, musí nás vést k Bohu, který jediný má moc nás posvětit. O pár veršů dále čteme:

  • 1Te 5:23 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

Amen. 

Osnova kázání: