Jaroslav Kernal, Praha 18. února 2018

Milí svatí, milí přátelé a hosté, pokoj vám a milost. Pokračujeme v našem studiu listu Galatským. Budeme číst prvních dvanáct veršů první kapitoly a potom se budeme zabývat šestým veršem. Chtěl jsem původně postupovat trochu rychleji, ale to, co říkají verše šest až deset je natolik zásadní a natolik aktuální, že tyto verše musíme probrat pomalu, důkladně a do hloubky. Ga 1,1-12. M.

Máme před sebou oddíl, který patří k nejostřejším místům v Písmu. Už minule jsme mluvili o tom, že v tomto listě Pavel nepíše žádnou chválu a díkůvzdání na adresu křesťanů v Galacii. Ale od pozdravu přechází rovnou k výtce – a to k takové výtce, která je završená prokletím! Kdokoliv by kázal jiné evangelium, budiž proklet! I v dalších listech napsal Pavel vážná varování i přísná napomenutí, ale nikde není tak radikálně ostrý a nekompromisní. Důvod je zřejmý a my ho vidíme hned od samotného začátku listu – jde o evangelium samotné. Dostaneme se k tomu trochu dnes a trochu více příště, v sedmém verši, kde Pavel říká, že jiné evangelium není. Je jenom jedna dobrá zpráva, která má moc zachránit hříšníky před věčným Božím hněvem, je jenom jedno jediné evangelium o spasení z Boží milosti. Jakákoliv změna této zprávy, že Ježíš Kristus přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10), jakýkoliv přídavek nebo úprava, „vylepšení“ této jednoduché zprávy, že hříšníci jsou zachraňováni jenom milostí Kristovou, znamená, že už to není dobrá zpráva, že už to není evangelium, které by bylo Boží mocí ke spasení.

Na tomto místě, moji milí, nejde o slovíčka, ale o věčnost. Na tomto místě si nemůžeme dovolit chybu. Evangelium je jako klíč, který odemyká věčný úděl člověka. Co se stane, když budete mít jeden zoubek na svém klíči udělaný jinak, než jak je to na originálu? Váš klíč bude nepoužitelný. Neotevřete jím dveře! Podobné je to s evangeliem, nicméně důsledky jsou mnohem, mnohem závažnější. Pokud dojde k malé změně evangelia, potom se ze zprávy, která je mocí Boží ke spasení, stává prokletí. Proto si musíme být tak jistí, že rozumíme evangeliu. Proto tak moc potřebujeme list Galatským. Proto musíme u každého jednotlivého verše zde na začátku první kapitoly a do hloubky jim porozumět.

Šestý verš, který je dnes před námi, je celý o Boží milosti. Na jedné straně je to šokující zpráva, ale na druhé straně musíme rozumět tomu, že Boží milost je skrze tento list znovu prokazovaná křesťanům v Galacii. Pavel zde opět vysvětluje, že to je milost, která zachraňuje a nakonec ukazuje, že od této milosti se galatští odvracejí k jinému evangeliu.

Zkuste si na chvilku představit, že patříte do některého z galatských sborů a nyní čtete tento Pavlův dopis. Čtete ho poprvé (!) a s pocitem, že všechno ve vašem životě je v naprostém pořádku, že to je vlastně ještě mnohem lepší, než když Pavel s Barnabášem odešli z vašeho města potom, co ve vaší církvi ustanovili starší (Sk 14,23). Prvních pět veršů je docela dobrých, ale v šestém verši přichází překvapení a šok. 

I. Milost prokazovaná

• Galatským 1:6 Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.

Mohli byste si myslet, že se apoštol Pavel zbláznil. Najednou vytýká křesťanům, že špatně věří. Dál dokonce říká, že jsou lidé, kteří kážou falešné věci. A nebyli to jen tak ledajací lidé. To byli, jak uvidíme, známí a nikoliv nevýznamní učitelé. A přitom to byl – z pohledu křesťanů v Galacii – právě Pavel, kdo jim pořádně nevysvětlil evangelium, kdo jim zatajil, že nestačí jenom Ježíš Kristus, ale že se musí také obřezat a zachovávat Mojžíšův zákon. A najednou jim tady tento Pavel říká, že se odvrátili od Boží milosti k jinému evangeliu, najednou se tento Pavel diví, že tak rychle skočili po něčem, co je přece mnohem duchovnější, než jim říkal Pavel, co je vidět velmi rychle na životě muže (stačí jedno rituální fiknutí nožem), co je velmi rychle vidět na životě člověka, protože si nelze nevšimnout, když nezachovává sabat, když nerozděluje jídlo na čisté na nečisté, když už se nechce stýkat s pohany, aby se vnějšně neposkvrnil. To všechno jim Pavel zamlčel, ale naštěstí přišli učitelé, kteří jim to vysvětlili. 

Vypadá to, že Pavel byl tak trochu úzkoprsý, když nechtěl přijmout jinou interpretaci evangelia, jinou tradici, která pocházela z Jeruzaléma. Vždyť se přeci jednalo jenom o trochu jiný způsob zbožnosti, nebo snad ne? Na tom přeci není nic špatného. Tak co se to s Pavlem dělo? V čem viděl problém? Dneska je tady mnoho různých tradic, mnoho způsobů zbožnosti, jsou zde různé interpretace evangelia. A my přeci nemůžeme být tak úzkoprsí nebo dokonce tak arogantní, abychom tvrdili, že je jenom jedna správná interpretace, že je jenom jedna pravdivá tradice, jenom jedno evangelium. Copak je katolická zbožnost nebo katolické evangelium horší? A co adventistická interpretace evangelia, nebo liberální, či charismatická?

Milí přátelé, někteří lidé dnes mluví o tom, že je hřích, říci o někom, že nemá pravdu, že káže falešné evangelium a tedy je pod prokletím. Ale podívejte se, co udělal Pavel! Po úvodním pozdravu přichází se studenou sprchou. Divím se, že se tak rychle odvracíte …

Po úvodním pozdravu (v. 1-5) přichází údiv spojený s napomenutím. Po pozdravu milosti a pokoje přichází ostré bodnutí, které však není bez milosti ani bez pokoje. Pavel nechodí kolem horké kaše, ale jde rovnou a přímo k věci. Ale dělá to laskavým způsobem. Diví se, žasne nad tím, co se v církvích v Galacii děje. Galatští jistě žasli nad tím, co jim Pavel píše, a Pavel užasl nad tím, co udělali. Pavel je napomíná, kárá je velmi přísně – v osmém a devátém verši používá nejtvrdší slova o těch, kdo káží jiné evangelium (budiž proklet), přesto celé jeho napomínání, celý jeho list je napsaný v duchu mírnosti, laskavě a s láskou. A to hned od šestého verše, kde začíná údivem. Později mluví o jejich pošetilosti a omámení, doslova očarování (Ga 3,1) a píše jim o tom, jak moc by si přál být s nimi, aby jim mohl vysvětlit, jak hluboce se mýlí, jak strašlivou věc dělají, když k evangeliu o spasení z milosti chtějí přidávat skutky zákona. Pavlova slova údivu jsou slovy milosti. Jednoduchým způsobem znovu přináší Galatským milost, znovu jim předkládá evangelium. Dělá to laskavě a pokorně, ale zároveň také velmi nekompromisně. Nezakrývá jim pravdu, ale konfrontuje je s pravdou. Divím se, že se tak rychle odvracíte …

Jako kdyby jim říkal: „Co se děje?“ „Co se stalo?“ Možná je tu odkaz na Exodus 32, kde se mluví o tom, jak Mojžíš byl čtyřicet dní na hoře a lid vyzval Árona, aby jim odlil zlaté tele. Ekumenický překlad říká: „Brzy uhnuli z cesty …“ V řeckém Starém zákoně, který nejspíš používali křesťané v Galacii doslova stojí: „Rychle se odvrátili z cesty, kterou jsem jim přikázal“ (Ex 32,8). Jako kdyby chtěl Pavel odkázat na dědictví židovských učitelů, kteří jim přišli kázat zákon spolu s Kristem. Ale všimněte si, jak jim Pavel píše. Nechce je naštvat ani urazit, pohoršit, není arogantní, hrubý, povýšený ani vulgární, ale chce je vtáhnout do přemýšlení o tom, co jim píše. Chce, aby se zamysleli nad tím, co jim říká – že se rychle odvrátili od toho, koho jim popsal v prvních pěti verších – od Boha Otce, který vzkřísil Ježíše z mrtvých a od vzkříšeného Krista, který dal sám sebe za naše hříchy a jemuž patří sláva na věky věků. Pavel žasne nad tím, jak se mohli tak rychle odvrátit od Krista. Ale tady si musíme uvědomit důležitou věc – Galatští si vůbec nemysleli, že se od Krista odvrátili. A dokonce to bylo tak, že v Krista stále věřili. Dokonce i ti falešní učitelé, kteří jim kázali falešné evangelium, nějakým způsobem „věřili“ v Krista nebo to alespoň tvrdili. Mluvili o Kristu, měli nějakého Ježíše Krista, přesto kázali jiné evangelium.

Tohle je místo, kde v dnešní době mnoho evangelikálních křesťanů naprosto selhává. Důvodů je celá řada a jedním z nich je skutečnost, že nejdou do hloubky, nejdou k porozumění tomu, kdo je Ježíš Kristus zjevený v Božím slově. Díky tomu nerozumí tomu, kdo je to křesťan, co to znamená být křesťanem. Často se spokojí s povrchním ocitováním Písma:

• Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Faktem je, že i kdybychom měli jenom tento verš, byli bychom schopní rozlišit velmi mnoho, protože tento samotný text mluví o vyznání Krista jako Pána, tedy o Kristově vládě nad životem křesťana, o podřízenosti a poslušnosti Kristovým přikázáním, mluví o víře, která vychází ze srdce, z hloubi lidského přesvědčení a je to víra v tělesné vzkříšení Ježíše Krista. Takže by možná stačilo, kdyby lidé jenom trochu přemýšleli o tomto verši. Ale, milí přátelé, tento verš nestojí v Písmu osamoceně, ale předchází mu devět kapitol, v nichž Pavel vysvětluje evangelium, vysvětluje stav člověka, stav naprosté duchovní zkaženosti, vzpoury a vzdoru, otroctví hříchu přirozeného člověka.

Když někdo mluví o Kristu, tak to ještě vůbec neznamená, že to je křesťan. Ani to neznamená, že mluví o Kristu Božího slova, že mluví o tom, kdo je svrchovaný, dokonalý, Bůh i člověk v jedné osobě, všemohoucí, vševědoucí, svatý, čistý, který je jedinou cestou, pravdou i životem. Pavel napsal církvi do Korintu něco podobného, jako církvím do Galacie:

• 2 Korintským 11:4 Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

Proč se tedy Pavel diví, že se Galatští tak rychle odvracejí? Ten důvod je jasný – podívejte se do prvního verše třetí kapitoly:

• Ga 3:1 Vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!

Poznali jste Ježíše Krista, toho ukřižovaného, přijali jste Ducha svatého, slyšeli jste evangelium, slovo pravdy o spasení z milosti skrze víru, jak to že nyní tak rychle odvracíte? Co se to s vámi děje? Proberte se, zastavte se! To je výzva evangelia – probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus (Ef 5,14). Tak svými slovy přináší znovu milost křesťanům, kteří se rychle odvrátili od Krista. Tuto milost dále definuje jako účinnou:

II. Milost zachraňující

• Ga 1:6 Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.

Musíme se zastavit u toho, co tady Pavel píše o milosti. Mluví o milosti, která zachraňuje. To je jádro evangelia – jsme spaseni milostí skrze víru (Ef 2,8). A list Titovi 2,11 mluví o zachraňující Boží milosti. Když se apoštolové a starší církví v Antiochii a v Jeruzalémě sešli, aby společně mluvili o tom, jestli se obrácení pohané musí nechat obřezat a potom musí zachovávat Mojžíšův zákon, zaznělo velmi jasně z úst Petra:

• Skutky apoštolské 15:10-11 Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.

Petr velmi jasně ukázal, že Židé i pohané jsou spaseni jenom jedním jediným způsobem – milostí. Jak to později napsal Pavel v listu Římanům:

• Římanům 9:16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Nejde o lidské skutky nebo zásluhy. Pohleďte na Pavla:

• Ga 1:13-14 Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců.

Pavel vynikal nad své vrstevníky, horlil pro Boha, ale ve skutečnosti Boha neznal. Totéž napsal o svém národě, že sice mají horlivost pro Boha, ale bez pravého poznání. Chtějí dosáhnout spravedlnosti svým vlastním způsobem, svými vlastními skutky, podle svých vlastních představ – a tak odmítají spravedlnost, která je z víry. A totéž platilo i o křesťanech v Galacii – odvrátili se od toho, který je povolal milostí Kristovou.

Od spasení, které je jenom dílem milosti, se odvrátili ke skutkům. Tady potřebujeme být opatrní a musíme velmi dobře rozlišovat. Pavel není proti skutkům. Pavel je pro skutky. Ale musíme rozumět tomu, pro jaké skutky.

• Galatským 5:6 V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.

Není to víra, ke které jsou přidané skutky, které způsobí, že tato víra je platná. Ale je to víra, ze které vycházejí skutky – a nejsou to skutky zákona, ale jsou to skutky lásky, je to milování bližního jako sebe samého. A to je něco, co je možné naplnit jenom v kontextu společenství věřících, v kontextu církve, kde můžeme a máme v lásce sloužit jeden druhému, každý tím způsobem, jak ho Bůh obdaroval. Ale na začátku těchto skutků stojí milost. Je to víra, která je způsobená Boží milostí.

Milost je aktivně projevená nezasloužená přízeň. Když jsme byli mrtví ve svých hříších, Bůh se nad námi smiloval a poslal svého jednorozeného Syna, aby zaplatil za naše hříchy a my byli přijati jako Boží děti. Bůh se neptal, jestli chceme, aby za nás Kristus zaplatil. On to udělal. Před stvořením světa Bůh daroval svému Synovi určitý nám neznámý počet lidí, v určený čas poslal svého Syna, aby všem těm, které mu Otec daroval, dal život věčný (J 17,2). Kristus je spasitel svého lidu. Byli jsme vzbouřenci a nechtěli jsme znát Boha, líbil se nám hřích, rádi jsme dělali všechny ty věci, které popisuje Pavel a které nazývá skutky těla, tedy skutky tělesnosti (a to i přes to, že některé z těchto skutků lidé považují za tzv. „duchovní“):

• Ga 5:19-21 Necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.

Pavel k tomu dodává, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou mít podíl na Božím království. Pokud lidé setrvávají v takových věcech, nedostali žádnou milost. Jsou mrtví ve svých hříších a slovy Jana – už jsou odsouzeni kvůli své nevěře (J 3,18). Ale když Bůh dá člověku milost, člověk se stává novým stvořením, všechno staré pominulo a je tu nové (2K 5,17). Proto na jiném místě připomínal křesťanům v Korintě, že sice takoví byli, ale dali se obmýt. Slyšeli slovo pravdy, evangelium o spasení z milosti, činili pokání, cele se odřekli starého způsobu života a začali žít nový život ve svatosti, spravedlnosti a v pravdě. To je dílo Boží milosti. To je spasení. Jak k tomu došlo? Skrze Bohem darovanou víru. Slyšeli a uvěřili zvěsti evangelia. A tato víra je vedla k tomu, že začali žít novým způsobem života. Ne proto, aby dosáhli spasení, ale proto, že už dosáhli spasení. Proto, že už mají nového Pána, proto, že už byli vykoupeni z hříchu, proto, že už nejsou otroky hříchu, ale otroky spravedlnosti.

Tato Boží milost volá každého člověka, aby opustil svou vzpouru proti jedinému pravému Bohu, který se nám dal plně poznat v Ježíši Kristu, aby zanechal svého modlářství a činili pokání, tedy litoval svého bezbožného způsobu života, který Bůh nenávidí a spravedlivě odsoudí a aby věřil, že Ježíš Kristus je jedinou cestou, jedinou pravdou i životem, je jedinou spravedlností, kterou máme a můžeme získat. Jak ji můžeme získat? Jedině skrze víru. Jedině tak, že se cele spolehneme na Kristovu spravedlnost a jeho zásluhy. To je víra, která přináší spasení i posvěcení. Nikdy nebudeme mít nic jiného, než Kristovu spravedlnost. Znovu tak Galatským připomíná dílo Ježíše Krista. V této krátké epištole je více než čtyřicetkrát zmíněno jméno Ježíše Krista. Znovu a znovu vede Pavel Galatské ke Kristu. Od něho se totiž odvrátili, a proto jim připomíná jejich povolání.

Boží povolání milostí Kristovou je účinné Boží povolání. Je cele dílem Boží milosti. Není nikdo, kdo by se tomuto povolání mohl vzepřít. Bůh volá všechny lidi k tomu, aby činili pokání a věřili v evangelium. Kdo uvěří, bude spasen, kdo nevěří, už je odsouzen (J 3,18). Mnoho lidí může slyšet a slyší evangelium, slyší Boží slovo a všichni lidé mají důkaz Boží existence, když přemýšlejí o Božím díle. Ale každý člověk z hloubi své přirozenosti nenávidí Boží svatost, spravedlnost a dobrotu, proto odmítá Boha. Ale povolání, o kterém je řeč v našem textu, je dílem Ducha svatého. Jedná se o novou smlouvu, kterou Bůh zaslíbil – že svému lidu dá nové srdce a učiní, že ho budou poslouchat. Proto sestoupil Duch svatý na zem a dělá tuto nadpřirozenou operaci v životě všech, které Bůh před stvořením světa zapsal do knihy života. Když tito lidé slyší evangelium, otevírá jim oči, takže rozumí pravdě evangelia a dává jim touhu, poslušnost, víru i pokání. Potom se tito lidé s radostí rozhodují následovat Krista. Bůh se nerozhoduje za ně, oni sami dělají rozhodnutí, Bůh nevěří místo nich, oni sami věří, Bůh nečiní pokání za ně, ale oni sami litují svých hříchů a vyznávají před Bohem svou vzpouru, svou nevěru, svůj vzdor vůči Bohu a jeho Slovu. Nedělají to proto, aby dostali nové srdce, ale proto, že už ho mají. Bůh je povolal milostí Kristovou k víře a skrze víru je ospravedlnil. Ze své milosti jim dal nové srdce, takže nemohou a ani nechtějí následovat někoho jiného, ale jenom Ježíše Krista samotného. To je účinné Boží povolání, to je skutečná Boží milost, které nelze vzdorovat ani ji nelze odmítnout. Jak je tedy možné, že se Galatští rychle odvrací od Krista k jinému evangeliu? Jak to, že jim Pavel napsal, že pozbyli milosti (Ga 5,4)?

Kvůli podstatě milosti existují jenom dvě možná vysvětlení. Buď se nechali – a zde je třeba dodat, že dočasně – svést, podobně jako se to stalo Petrovi, jak to uvidíme dále ve druhé kapitole, nebo nikdy Kristu nepatřili. Přesto je v obou případech je jenom jedno jediné řešení – jít ke Kristu, činit pokání a spolehnout se cele na jeho dílo na kříži Golgoty. Písmo jasně říká, že kdo ve víře vytrvá až do konce, bude spasen (Mt 24,13). A zároveň nás ujišťuje, že každý, u něhož Kristus své dílo započal, až do konce vytrvá, protože Kristus to dílo sám dovede až do slavného konce. Proto může Pavel s takovou jistotou prohlásit:

• Římanům 8:29-30 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

To je dílo Boží milosti v životě hříšníků. A toto dílo falešní učitelé v Galacii převraceli v pravý opak. Proto jim Pavel píše – a to je třetí bod:

III. Milost převracená

• Ga 1:6 Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.

Jiné evangelium ovšem není! Dodává hned v následujícím verši. Chtěl bych, abyste si všimli jedné důležité věci v tomto verši – Galatští se odvraceli od osoby k učení. Od toho, který je povolal milostí Kristovou k učení, které Pavel nazývá jiným evangeliem. Ovšem toto jiné evangelium ve skutečnosti není vůbec žádným evangeliem. Naopak, je prokletím!

Evangelium o spasení z milosti skrze víru, je evangelium Kristovo. Je to zpráva o Kristu, je to dílo Ježíše Krista, je to Kristus sám, který je obsahem této zprávy. Kristus sám a jenom Kristus. To je pravé evangelium. Jedině Kristus, samotný Kristus, nic méně ani nic více. Jenom to je skutečné evangelium. A od živého Krista, Krista vzkříšeného, který sedí po pravici Boha Otce v nebesích a který přijde soudit živé i mrtvé, od tohoto Krista se Galatští odvrátili k lidskému učení, k zákonu. Nebylo to tak, že by úplně opustili Krista, to rozhodně ne. Ale „jenom“ k němu přidali zákon.

Židovští učitelé, kteří k nim přišli, nepopírali Krista. Nebyli jako svědkové Jehovovi, že by říkali, že Kristus není pravý Bůh, nebyli jako mormoni, pro které je Kristus jedním z mnoha bohů. Věřili, že Kristus je zaslíbený Mesiáš, Boží syn a člověk v jedné osobě. Ale abyste se mohli stát dědici Božího království, abyste byli skutečnými dětmi Abrahama, tedy dětmi Božími, museli jste k této víře v Krista přidat ještě obřízku a zachovávání Mojžíšova zákona – přinejmenším alespoň některých částí Mojžíšova zákona. Jednalo se o „vylepšení“ evangelia. Ale každé takové vylepšení ve skutečnosti znamená naprosté zničení a převrácení evangelia. Proto v následujícím verši Pavel píše:

• Galatským 1:7 Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.

Jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují. A tak je to dodnes. I v dnešní době se mnoho křesťanů odvrací od samotného Krista k jinému evangeliu, k „vylepšenému“ evangeliu. Je jedno, jak se nazývá – může to být tzv. „plné“ evangelium, které slibuje bohatství, zdraví a zázraky na každém kroku, může to být stejně jako v Galacii evangelium vylepšené o zákon, který křesťané musí zachovávat, aby byli spaseni, může to být evangelium lidských skutků a aktivismu, které říká, že kromě víry v Krista ještě musíš dělat to, či ono, abys byl správným křesťanem a stal se dědicem Božího království. Je mnoho takových „evangelií“, které ve skutečnosti žádným evangeliem nejsou. Ke Kristovu dílu nelze nic přidat.

Kristus na kříži Golgoty zvolal: „Je dokonáno!“ (J 19,30). Spasení je dokonáno. Je hotové, celé, kompletní. Na kříži nás Kristus vykoupil a zachránil. Na kříži dokonale zaplatil za hříchy svého lidu. A jestliže už je zaplaceno, co k tomu kdo může dodat? Představte si, že přijdete do restaurace a dáte si oběd. V téže restauraci je nějaký bohatý dobrodinec, který chce udělat lidem radost a zaplatí váš oběd. Kdyby pak přišel číšník a chtěl po vás úhradu vašeho oběda, řeknete, že je zloděj, protože onen dobrodinec už za váš oběd zaplatil! Ale platí to i obráceně – pokud byste trvali na tom, že nechcete přijmout dar tohoto bohatého dobrodince, nic to nemění na skutečnosti, že váš oběd už byl zaplacen. A pokud by číšník přijal vaše peníze za oběd, váš dobrodinec by měl právo nazvat ho zlodějem, protože on už přece jednou za váš oběd zaplatil. Kristus vydal sám sebe za naše hříchy (Ga 1,4). Je zaplaceno! Je dokonáno. Jeho oběť je dokonalá a naprosto dostatečná. Snaha přidat k této oběti jediný lidský skutek, jedinou lidskou zásluhu, třeba jen v podobě vlastního rozhodnutí nebo víry, která by byla vyprodukovaná z nás samotných, každá taková snaha znamená znevážení Kristovy oběti, znevážení Krista samotného. Každá taková snaha je jiným evangeliem, které nezachraňuje ani neposvěcuje. A tak jsou v sázce jak lidské duše, tak také sláva Kristova díla.

Proto je Pavel tak radikální, tak nekompromisní. Dnešním jazykem je politicky velmi nekorektní a netolerantní. Ale být tolerantní dnes znamená, že o nikom nesmíte říct, že se mýlí. V podobě ekumenického hnutí je dnes tato tzv. tolerance široce rozšířena mezi křesťany. Chtějí jednotu za každou cenu. A běda vám, když řeknete, že se mýlí. V tu chvíli jde všechna tolerance stranou a na vaši hlavu se snesou slova jako extrémista, fundamentalista, zákoník, fanatik a kde co jiného. Ale Pavel se nebál, že by ho někdo označil za fundamentalistu nebo extrémistu. Byl totiž služebníkem Kristovým, šlo mu o slávu evangelia, šlo o spasení duší. Neměl nejmenší zájem na tom, aby pod rouškou sladkého náboženského uspokojení, které plyne z plnění náboženských povinností předepsaných zákonem, lidé ztratili svou duši. Šlo mu o Kristovu slávu a čistotu evangelia. Šlo mu o pravdu evangelia a v takovém případě nebyl ochotný uhnout ani o milimetr. Věděl, že když se lidé odvrátí od Krista, jejich jediným údělem bude věčné trápení v ohnivém jezeře. Věděl, že:

• 1 Korintským 3:11 Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.

Proto je tak nekompromisní a neuhne ani o krok. A totéž platí i pro nás – když jde o Krista a podstatu evangelia, musíme být stejně neústupní, stejně nekompromisní, odvážní a pevní jako Pavel. Kéž by nás stravovala stejná vášeň pro Krista, jako stravovala Pavla, stejná touha po jeho slávě a chvála, stejná žárlivost pro evangelium. Je pokladem, který byl vložen do hliněných nádob, který byl dán každému z nás, kteří jsme z Boží milosti uvěřili. A pro každého z nás platí totéž, co napsal Pavel Timoteovi:

• 2Tm 1:14 Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.

Evangelium je Boží moc pro každého, kdo věří. Je pokladem, kvůli kterému musí být každý křesťan nejenom riskovat svou pověst, nejenom být ochotný ztratit své přátele nebo blízké, ale dokonce obětovat svůj život. Pán Ježíš volá své učedníky k rozhodnému a obětavému následování:

• Matouš 16:25-27 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

Jste připraveni bojovat za evangelium? Jste ochotní ztratit svůj život pro Syna člověka? Jděte v moci Ducha svatého a kažte dobrou zprávu o spasení z milosti všemu stvoření! Zapřete sami sebe a v Kristově lásce služte svým bližním, jako i Kristus sloužil vám! A ke slávě Boha Otce ať každý den rostete do podoby a nádhery Božího dítěte! Křesťané, pevně se držte evangelia, znovu a znovu vzdávejte Bohu díky a oslavujte ho svými slovy i svým životem. Amen.