Jaroslav Kernal, Praha 4. prosince 2016

Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Pokračujeme v našem výkladu Pavlova listu Timoteovi a před námi jsou verše 8-10 druhé kapitoly. Kvůli kontextu budeme číst od 1,18-2,10.

Máme před sebou velmi silný, krásný a zajímavý text, ale také text, kterým začíná nejvíce kontroverzní oddíl v tomto listu, oddíl, který se týká role žen v církvi, oddíl, který je velmi diskutovaný, některými lidmi nenáviděný a dalšími překrucovaný a zneužívaný. Je to text, který bezprostředně navazuje na předchozí verše ve druhé kapitole, které se týkají modlitby, který jde ale ještě o něco dál. Navazuje na osmnáctý verš první kapitoly, který mluví o tom, že máme bojovat dobrý boj víry. Dobrý boj je především a na prvním místě boj na modlitbách, modlitební zápas za všechny lidi, modlitební zápas za to, abychom mohli žít tichým a klidným životem, abychom mohli pokojně a věrně zvěstovat evangelium všem lidem kolem nás. Bůh nás nepovolal k nepokoji, nepovolal nás k válce, nepovolal nás k tělesným zápasům, k tomu abychom prosazovali evangelium silou nebo nátlakem, ale abychom šli v moci Ducha svatého a hlásali dobrou zprávu, že Kristus Ježíš přišel, aby zachránil hříšníky.

• Sk 1:8 Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Evangelium je Boží mocí ke spasení. Není jiná moc, která by mohla proměnit lidský život, než evangelium. Viděli jsme to v předchozích verších:

• 1 Timoteovi 2:5-6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.

To je důvod, proč se máme modlit. V našem textu je znovu zdůrazněno – v ekumenickém překladu máme slovíčko ‚tedy‘, které odkazuje na předchozí text. Je to slovo, které v originále ukazuje na návaznost – dobře je to vidět v KRAL nebo v NBK, kde je toto slovo přeloženo slovem ‚proto‘. To je podobné, jako v prvním verši druhé kapitoly. V obou případech to odkazuje k témuž – slyšeli jste evangelium, proto se modlete. Nejprve nám bylo řečeno, za koho se máme modlit (v. 1-2), potom Pavel vysvětlil, proč se máme modlit (v. 3-7) a nyní vysvětluje – znovu na základě evangelia, jak se máme modlit (v. 8-10). V našem textu máme trojí výzvu, která se týká stejně mužů jako žen – je to výzva k modlitbám na prvním místě. Dále je to výzva ke zbožnosti, jak mužů, tak i žen. U každé té skupiny jsou zdůrazněné jiné věci a u každé je také varování před nějakými věcmi. A nakonec je to výzva evangelia samotného, z něhož text vychází, na něž text navazuje a jímž text vrcholí. Pojďme tedy do vlastního textu. Nejprve zde máme:

I. Výzva k modlitbám pro muže a ženy

Náš text začíná slovy ‚proto chci, aby se modlili…‘ – mají se modlit muži i ženy. Je to výzva k modlitbám, jak jsme ji viděli i v prvním verši druhé kapitoly. Docela jsem s tímto textem zápasil, protože z naprosté většiny překladů, které jsem měl k dispozici, to vypadalo, že muži se mají modlit, zatímco ženy se mají slušně oblékat. Výsledkem je potom rovnítko mezi modlitbou mužů a slušným oblékáním žen. A to mi moc nedává smysl. Je to přímo proti tomu, co učí Nový zákon na mnoha místech – nikde totiž nenacházíme, že by nějaká vnější věc byla známkou zbožnosti člověka.

• Marek 7:15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.

Stejně jako nešlo o jídlo ani o omývání, nejde ani o oblečení – to jsou věci, které člověka neznečistí, protože jde o srdce. Srdce je problém a srdce je jádrem. Proto jsem přesvědčený o tom, že ani v našem textu nejde o oblékání, ale o srdce – jak srdce mužů, tak srdce žen. O tom je celá tato pasáž. Následující text (v. 11-15) je o srdci ženy – mluví o tom, že žena nemá učit muže, nemá vést a vysvětluje, proč to tak je. A text, který na to navazuje, je o srdci muže a mluví o zbožných touhách vést církev a o zbožnosti, která se projevuje… vnitřními věcmi, bude vidět na charekteru muže. Charakter se jasně ukáže na jednání, ale není to o vnějších věcech na prvním místě. A čím je celý tento oddíl završen?

• 1 Timoteovi 3:16 Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

To je znovu odkaz na evangelium, které proměňuje lidské srdce. Na evangelium náš text také navazuje. Proto je zřejmé – jak na základě kontextu, tak na základě vlastního textu, že celý tento oddíl (v. 8-10) mluví o modlitbě, a následně o zbožnosti jako takové, přičemž modlitba je jedním z projevů opravdové zbožnosti. A nemluví jenom o modlitbě mužů, ale mluví o modlitbě mužů i žen.

Muži i ženy se mají modlit. Je to příkaz Božího slova a v celém Písmu vidíme muže i ženy, kteří se modlí. Úplně stejně to má být v církvi. Když se v páté kapitole mluví o osamělých vdovách, které mají přijímat podporu od církve, musí taková vdova splňovat některé charakteristiky. Musí to být:

• 1 Timoteovi 5:5  Vdova, která … doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci.

Je to vdova, která se modlí, je to žena, která je modlitebnicí. Před Vánoci si připomínáme narození Ježíše Krista – jistě si vzpomenete na jinou modlitebnici, kterou nacházíme v Lukášově evangeliu po narození Ježíše – byla to Anna, která sedm let po své svatbě ovdověla a potom žila v chrámu:

• Lukáš 2:37 … dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.

Je mnoho dalších míst, které nám ukazují, že ženy se mají modlit stejně jako muži. Ekumenický překlad v našem textu mluví o shromáždění, ale originální text jde podle mě ještě dále – doslova je tam „na všech místech“. A patnáctý verš třetí kapitoly shrnuje první tři kapitoly listu, když říká:

• 1 Timoteovi 3:15 [Píši ti to] … abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.

Jenom těžko bychom dokazovali, že když Pavel mluví o církvi, má na mysli jenom shromážděnou církev. Církev jsou jednotliví křesťané – oni tvoří církev a jsou církví, ať se scházejí, či nikoliv. K životu církve samozřejmě patří shromáždění, dokonce nás Bible povzbuzuje, abychom nezanedbávali společná shromáždění (Žd 10,25). Shromáždění je důležitou součástí života církve, nezanedbatelnou, ale shromáždění není církev. Církev je víc – dokonce i místní církev je víc než pouhé shromáždění. Církev je o vztahu jednotlivce s Kristem a o vzájemných vztazích mezi těmito jednotlivci – a to jak ve shromáždění, tak mimo shromáždění. A na každém místě – ve shromáždění i mimo něj, se křesťané, muži i ženy, mají modlit. Modlitba je duchovním dýcháním – nejenom jednotlivých křesťanů, ale celého místního společenství.

Už jsme mluvili o tom, že se musíme učit modlitbě, musíme se učit, že se modlit, proč se máme modlit i jak se modlit. Je pochopitelné, když někomu dělá problém modlit se před druhými lidmi, ale není to něco, co by nešlo překonat a naučit se to. Stejně jako se modlíme sami doma, můžeme (a máme) se modlit také v menších skupinkách, doma, nebo když se sejdeme nebo se navštívíme. Vzpomeňte si, jak jsme četli, že to je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha (1Tm 2,3).  Bůh chce, abychom se modlili, a stále znovu nám ukazuje, že s radostí vyslýchá modlitby svých dětí, i když jim někdy s odpovědí prodlévá (Lk 18,7). Bůh také dává zaslíbení našim modlitbám a dává nám hojnost příkladů, jak v Písmu, tak v našem každodenním životě, že velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého (Jk 5,16). To je výzva k modlitbám, která je základem našeho textu. Srdcem je:

II. Výzva ke zbožnosti pro muže a ženy

Náš text mluví o zbožnosti mužů a žen, mluví o tom, že máme přistupovat k modlitbám s určitým postojem srdce a máme se vyvarovat některých věcí v našich životech. Jak u mužů, tak u žen jsou zmíněné jak pozitivní věci, tak negativní věci. Podívejme se tedy zvlášť na zbožnost mužů a na zbožnost žen, jak je představená v našem textu a mějme stále na paměti, že se na prvním místě týká modlitebního života.

A. Zbožnost mužů

Náš text říká, že když se muži modlí, mají ‚pozvedat svaté ruce‘. Co tím chce Boží slovo říci? Znamená to, že záleží na tom, jakou polohu těla zaujmu při modlitbě? Pokud bychom na to přistoupili, našli bychom v Bibli hodně materiálu. Lidé se modlí a leží na tváři před Hospodinem, nebo klečí, nebo se klanějí, klečí a mají pozdvižené ruce, modlí se skloněnou hlavou, stojí, pozvedají ruce a oči atd. Co v Písmu nenajdeme je modlitba se sepjatýma rukama a zavřenýma očima… Znamená to, že se modlíme špatně, když máme při modlitbě zavřené oči a sepjaté ruce? Už jsem se mezi křesťany setkal s názorem, že každý postoj těla něco znamená a vyjadřuje, a my bychom se měli modlit v různých polohách podle toho, za co se modlíme a co chceme vyjádřit. Ale takový názor je čistě pohanský – je to opět o vnějších věcech. Ale Hospodinu jde o srdce:

• Přísloví 15:8.29 Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení. … Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.

Pozdvižené ruce v našem textu nejsou o nějaké poloze při modlitbě, ale mají vyjadřovat postoj srdce. Důkazem je podle mě přídavné jméno, které je vztažené k rukám – muži mají pozdvihovat svaté ruce. Co to jsou svaté ruce? Jsou to omyté ruce? Může nějaká voda omýt hřích? Může cokoliv učinit ruce vnějšně svatými? Svatost rukou musí vycházet ze svatého srdce, tedy ze srdce, které je očištěné obětí Ježíše Krista na kříži Golgoty. Svaté ruce jsou známkou výkupného, které bylo zaplaceno za hříšníka (viz 1Tm 2,6). A pozdvižené svaté ruce odkazují na závislost na Bohu, čekání na Boha, odkazují na pokoru před Pánem… Jinými slovy ukazují na to, jaké je srdce muže, který se modlí. Ukazuje to, jestli se jedná o srdce, které je očištěné Kristovou krví, jestli je to srdce pokorné a ne hříšné, jestli je to srdce, které je vydané Bohu a jeho vůli. Je to rozdíl mezi svévolníkem a spravedlivým! Muži, bratři, jak se modlíte? Skutečně nezáleží na tom, jestli máte fyzicky zvednuté ruce nahoru nebo ne – naprosto zásadní je to, jaké je vaše srdce. Posvěcené a posvěcované srdce povede k posvěceným rukám, k posvěceným očím, k posvěceným krokům, slovům, myšlenkám. A to je také důvod, proč Pavel dodává, že muži se mají modlit ‚bez hněvu a hádek‘. To je negativní stránka, která je v našem textu. To je něco, čeho by se muž měl za každou cenu vyvarovat. Nejde o to, že by se muž v modlitbě hádal nebo že by svou modlitbou vyjadřoval svůj hněv – i když jsou lidé, kteří takové věci také dělají.

Jsou lidé, kteří se modlí, a vyprávějí Bohu – i když vlastně ostatním, co se jim stalo během dne, jsou jiní, kteří se modlí a vlastně kážou ostatním, jsou lidé, kteří se modlí a chtějí svou modlitbou usvědčit nebo zasáhnout někoho nebo něco někomu vysvětlit – tak vlastně zneužívají modlitbu, která je rozhovorem s Bohem k tomu, aby možná skryli svou zbabělost, protože možná by měli jít za bratrem nebo sestrou a vysvětlit jim, co je špatně, možná je napomenout nebo povzbudit. Ale místo toho „použijí“ (zneužijí) modlitbu. Někdy se tak lidé snaží zamaskovat své sobectví a svou pýchu, kdy si třeba myslí, že ten nebo onen řekl něco špatně a já to teď svou modlitbou uvedu na pravou míru. K tomu ale není modlitba určena. Modlitba je určena Bohu a v modlitbě se přimlouváme, prosíme, děkujeme, vyléváme své srdce, vyznáváme své hříchy, chválíme Boha a vyvyšujeme jeho svaté jméno. To je modlitba.

Když se tedy muži mají modlit bez hněvu a hádek, není to o tom, že by svou modlitbou projevovali svůj hněv nebo se na modlitbách hádali s druhými. Je to o srdci. Je to o tom, že v srdci muže není hněv, že není rozhádaný s dalším mužem, nebo s ženou, že nemá nic ve svém srdci proti svému bratru. Modlitba je uctívání Boha, na modlitbách přinášíme sami sebe jako oběť živou, svatou a Bohu milou. A Pán Ježíš o tom říká:

• Mt 5:23-24 Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

Uctívej Boha s čistým srdcem, uctívej Boha v Duchu a v pravdě. Takové uctívače Bůh hledá a takové uctívače z nás dělá. Proto se mají muži modlit s pozdviženýma svatýma rukama a bez hněvu a hádek. Bratři, když přicházíte k modlitbám, vaše srdce musí být očištěné krví Ježíše Krista, smířené s Bohem a smířené s lidmi. To je zbožnost, která stojí za modlitbami, které mají velkou moc. To je zbožnost mužů, podle našeho textu. Jaká má být zbožnost žen, které jsou povolané k modlitbám?

B. Zbožnost žen

Tradiční překlad a tradiční výklad těchto dvou veršů klade důraz na oblečení žen. Nemohu souhlasit s tím, že jde na prvním místě o něco takového. Můžete se setkat s názorem, že ženy neměly rušit muže svým vyzývavým oblečením. Ale nesmíme zapomenout na pár věcí – myslím, že i když jsou všechny ženy hříšné (stejně jako jsou všichni muži hříšní), naprostá většina žen se nechce oblékat vyzývavě. Když pojedete metrem, potkáte desítky, možná stovky žen, podle toho kdy a jakou linkou pojedete. Potkáte nejrůznější lidi a jistě potkáte i nějaké ženy, které budou vyzývavě oblečené. Ale naprostá většina žen, bude oblečená úplně normálně.

Neměli bychom také zapomínat na to, že Pavel píše do církve. Je fakt, že nedávno se na koncertu pro mládež jedné velmi oblíbené křesťanské skupiny objevil stripter, ale takový exces je výjimkou a nikoliv pravidlem, kvůli kterému by bylo potřeba psát církvi. A v souvislosti s nevhodným oblečením žen bych chtěl připomenout ještě jednu velmi důležitou věc, která se týká mužů – žádný muž nemá co koukat na cizí ženy! Jádro problému není mimo mě, ale ve mně! Je to otázka srdce. Jestliže je srdce čisté a svaté, budou svaté nejenom ruce, ale i oči. A bude svatý také pohled na ženy. Pavel připomíná Timoteovi, jak má vést pastoraci v Efezu – a možná dost překvapivě mu neříká, aby se vyvaroval pastorace žen, ale co mu říká?

• 1 Timoteovi 5:1-2 Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí.

Tím rozhodně nechci říct, že se máme vystavovat pokušení nebo bychom sami měli být pokušením pro druhé – to rozhodně ne. Ale chci zopakovat, co už jsem řekl – jde o srdce, jde o čistou mysl. To je jádro křesťanské zbožnosti – a týká se stejně mužů, jako žen.

Pojďme zpátky do našeho textu nejprve k negativní stránce zbožnosti, kde jsou věci, kterých se mají ženy vyvarovat. Doslova je v našem textu, čím se mají zdobit a jsou tam věci, které jsou postavené do kontrastu. Zdobte se, ne účesy a zlatem, ani perlami ani drahocennými oděvy, ale…

Pavel píše církvi, kterou tři roky každý den vyučoval. Jak se asi oblékal, když během siesty vyučoval církev? Dopoledne pracoval, vyráběl stany společně s Priskou a Akvilou, a když přišel čas oběda a s tím doba čtyřhodinové pauzy, protože v poledním čase se nedalo pracovat, Pavel vyučoval v přednáškové síni filozofa Tyranna. Jak to asi vypadalo? Sundal si propocenou zástěru a šátek z hlavy, který měl kvůli tomu, aby mu pot nestékal do očí – to víme ze Sk 19, kde se píše, že lidé používali tyto věci a nosili je k nemocným a oni byli uzdraveni – a jak to bylo dál? Dal si sprchu, oholil se, nageloval vlasy, vybral vhodný oblek a kravatu, která se hodila ke košili… Asi ne. Spíš na sebe hodil něco jako čisté tričko nebo košili a šel vyučovat. V čem asi přišla Priska, která se svým manželem Akvilou a spolu s Pavlem šila stany? V čem přišel kovář Alexandr? Nebo hrnčíř Pepa Atanapulos, nebo jak se všichni ti Řekové jmenovali? A když se církev v Efezu scházela po Pavlově odchodu, pravděpodobně se scházela jeden den v týdnu, je možné, že první den v týdnu, ale nesmíme zapomenout, že to byl pracovní den a církev se scházela večer, po práci. Hrnčíř přišel ze své hrnčířské dílny, kovář ze své kovárny, kupec zavřel krám a spěchal do schromáždění, další přišli rovnou z pole, atd.

Jistě byly v Efezu také bohaté ženy, které nepracovaly (a stejně i muži), které možná strávily dlouhou dobu výběrem výběrem „vhodného roucha“, v němž by přišly do shromáždění, ale zcela jistě takových nebyla většina. Ale i těm, které takové byly, Pavel říká, aby se nesnažily zdobit navenek, ale aby především ozdobily své nitro, své srdce a ozdobily svůj život dobrými skutky, které svědčí o jejich zbožnosti. Pavel tady neříká, že žena nesmí mít účes, nesmí mít perly nebo zlaté šperky, ale říká, že zbožnost se neukáže v tom, jak se člověk obléká, ale v tom, co je v jeho srdci.

Samozřejmě že to, co je v srdci se více nebo méně projeví také navenek. Když si někdo obarví vlasy na zeleno, budu se ptát, proč to dělá – a odpověď je často jednoduchá: Protože chce ukázat na sebe, chce nějak vyniknout mezi ostatními, chce být jiný, což obvykle znamená, že chce upozornit na sebe. I kdyby si nechal na čelo napsat Ježíš, neukazuje tím na Krista, ale daleko více upozorňuje na sebe. Ale to jsou obecné věci a není to, o čem tento text mluví. Ten text ukazuje na zbožnost žen. Je to totéž, o čem mluví apoštol Petr – poslouchejte a všimněte si souvislosti s modlitbou:

• 1Pt 3:1-4.7 Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. … Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.

Muži se modlí bez hněvu a hádek a ženy v tichém a pokojném duchu. Přesně o tom je náš text. Ne o tom, že ženy mají chodit v nevýrazném oblečení podobném pytli, bez ozdob a neučesané, ale stejně jako muži mají zdobit především svůj charakter zbožností skrze dobré skutky. Když se znovu podíváme na vdovy do páté kapitoly, vidíme přesně totéž. Kromě oddanosti Bohu a modlitbám má být jejich život ozdobený dobrými skutky – mezi zapsané vdovy smí být přijata ta, která je:

• 1Tm 5:10  známá dobrými skutky: jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinnost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle.

Nejde o to, co má žena na sobě, ale jde o to, jak žije. Nepatříme sami sobě – ani muži ani ženy. Proto nejde o zvýraznění nás, ale o zvýraznění Krista v našich životech. Jeho máme zrcadlit. Jeho slavná zář má vyzařovat z našich tváří, z našich slov, z našich postojů, z myšlenek, nápadů, názorů, jednání a dokonce i oblečení. To je skutečná ozdoba ženy – křesťanky, to je skutečná ozdoba muže – křesťana. To je způsob, jakým máme přistupovat k modlitbám, které jsou jádrem křesťanské zbožnosti. Bez hněvu a hádek na straně mužů, protože muži jsou více zpupní, arogantní, tvrdí a vznětliví. V chování čestném, s úctou a mírností na straně žen, ve zbožnosti, která se projeví v dobrých skutcích.

Milovaní, nesnažte se stavět na vnějších věcech. Všichni, jeden každý z nás, jsme hříšníci, jsme sobci a z podstaty své staré přirozenosti jsme pokrytci, kteří navenek chtějí vypadat mnohem lépe, než jací jsou ve skutečnosti. A to je důvod, proč Pavel zdůrazňuje srdce, proč zdůrazňuje zbožnost. Je to zbožnost, jak mužů, tak žen, která vyplývá z evangelia:

III. Výzva evangelia pro muže a ženy

Náš text je spojený s předchozím textem, v němž je vysvětlené evangelium a na evangelium také odkazuje. Na začátku osmého verše je drobné slovíčko ‚tedy‘ (‚proto‘). Protože Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli poznání pravdy, protože je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk, Kristus Ježíš, protože dal svůj život jako výkupné všechny své ovečky (1Tm 2,3-6), proto se mají muži i ženy modlit tak, jak to odpovídá zdravému učení evangelia slávy našeho Boha. Mají se modlit v pokoře a s bázní před Bohem. A to nejde jinak, než když je srdce proměněné mocí Kristova evangelia.

• Matouš 11:28-30 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.

Bratři, muži, přátelé, musíte jít ke Kristu, jinak nikdy nebudou vaše ruce svaté, jinak nikdy nebude vaše srdce bez hněvu a vaše ústa a mysl bez hádek. Učte se u Pána tichosti a pokoře srdce. Odpočiňte v jeho náruči, v jeho blízkosti, spočiňte v něm. Jenom on dá odpočinutí vaší duši. On je jediným prostředníkem, on je jediným spasitelem, on je tou jedinou a naprosto dostatečnou obětí za vaše hříchy.

Ženy, sestry, milé přítelkyně, pojďte ke Kristu a učte se od něj. Bez něj nikdy nebude vaše jednání a chování čestné, uctivé a mírné, bez něj nikdy nebudete ženami, které působí pokoj a které přinášejí milost. Bez něj vaše mysl ani vaše srdce nikdy nespočinou a vaše duše nenajde odpočinutí. Nehledejte ve vnějších věcech, v tom co se kazí a ničí, co rozežerou červi a zničí moli, nehledejte v tom, co vidí vaše oči, co slyší vaše uši, nehledejte naplnění vašich smyslů nebo vašich pocitů, ale hledejte Krista samotného. Jenom on – a ne vnější věci – je alfou i omegou vašeho života.

• Kazatel 1:8 … nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.
• Kazatel 5:9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.
• Matouš 6:33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Muži a ženy nejsou stejní. Muži mají své problémy a svá slabá místa a ženy mají své problémy a svá slabá místa. Muži nemají být jako ženy a ženy nemají být jako muži, ale jedni i druzí se mají modlit s bázní před Bohem, s Kristem v srdci a obojí mají růst ve zbožnosti, která přinese slávu našemu vykupiteli. To je Boží vůle pro vaše životy.

Podívejte se na první slovo našeho textu: Chci! To není jenom Pavlovo přání, to není jenom touha člověka – to je slovo, které na řadě dalších míst vyjadřuje Boží vůli pro naše životy. A zde je to úplně stejně. Skrze Pavla, skrze apoštola, kterému bylo svěřeno evangelium, Bůh sám promlouvá a volá nás ke svatému životu, volá nás ke zbožnosti, která se na prvním místě projeví v modlitbách. Bůh chce, abyste se modlili – muži i ženy. Bůh chce, abyste se modlili s čistým srdcem, abyste se modlili s pokorou, abyste se modlili v Kristu. V Kristu znamená, že jsme oblečeni do Krista, to znamená, že v něj věříme, tedy ve víře v něj, v jeho jménu, tedy ve spoléhání se na něj, na jeho autoritu, na jeho moc, na jeho oběť na kříži Golgoty, na jeho dokonané dílo, ke kterému už není co přidat. V Kristově jménu neznamená přidat na konec modlitby čtyři slova „ve jménu Ježíše Krista“, ale především a na prvním místě to znamená ve víře v Krista. To je postoj, který je popsaný v našich verších, který vyplývá z evangelia. Ježíš říká:

• Jan 15:16 Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
• Jan 16:24 Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.

Aby vaše zbožnost byla zjevná, aby evangelim, které kážete, bylo patrné na vašich životech, aby modlitby, které přinášíte před Boží tvář, byly plné moci a oslavovaly Boha.

• Proto chci, aby se modlili muži na každém místě pozvedajíce svaté ruce bez hněvu a hádek, rovněž i ženy v chování čestném, s úctou a mírností a zdobily se ne účesy a zlatem, ani perlami ani drahými oděvy, ale dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se oddaly zbožnosti.

Amen.