Jaroslav Kernal, Praha 12. listopadu 2017

Pokoj vám a milost, milí přátelé, milovaní svatí. Studujeme společně první část knihy Přísloví a dneska budeme pokračovat výkladem čtvrté kapitoly této knihy moudrosti krále Šalomouna. Budeme číst celou kapitolu. Př 4,1-27.

Jsme ve čtvrté kapitole a před námi jsou tři nádherné oddíly, celky, které tvoří tuto kapitolu. Je zde vyučování dědečka, které otec připomíná svému synovi (v. 1-9), jehož srdcem je výzva k získání moudrosti, dále vidíme otcovo vyučování (v. 10-19), jímž povzbuzuje k vytrvalému chození po cestě spravedlnosti, a nakonec (v. 20-27) jsou tu otcovy rady završené výzvou k tomu, aby syn střežil své srdce jako zdroj života. Pojďme k prvnímu bodu:

I. Získej moudrost! (v. 1-9)

Čtvrtá kapitola je v jistém slova smyslu vysvětlením kapitoly předchozí. Ve čtvrté kapitole není oproti třetí mnoho nového obsahu. Většina rad, které zde jsou, se opakuje. Přesto je tady něco nového, něco radikálního, něco, co nás vede přímo do náruče moudrosti. Třetí kapitola začínala slovy, jimiž otec domlouval svému synovi a říkal mu, aby poslouchal Hospodina a jeho přikázání. Konkrétně jsme viděli, že ho vede k tomu, aby spoléhal na Boha, aby se bál Boha a aby ctil Boha – to je víra, bázeň a úcta. Moudrost začíná u poslušnosti Bohu.

Na začátku čtvrté kapitoly potom dochází k upřesnění této poslušnosti. Konkrétně jde o to, že stejná slova, která jsou ve třetí kapitole vztažena k Bohu, jsou nyní vztažena k otci. Poslouchej moudrost, která je v Božích příkazech tím, že budeš poslouchat svého otce, resp. dědečka, potažmo své rodiče. Odhaluje se nám tady důležitý princip, který se týká moudrosti – je to princip poslušnosti jako takové a především princip poslušnosti na prvním místě rodičům, nutno dodat, že zbožným rodičům, a současně princip poslušnosti zbožným autoritám, které jsou v našem životě. Ale nejde jenom o poslušnost jako takovou – díky knize Přísloví můžeme vidět a rozumět, jak Bůh pracuje. Bůh používá zbožné rodiče, Bůh používá dobré a zbožné přátele i vedoucí v církvi k tomu, aby k nám promlouval. Když tedy otec vede své dítě ke zbožnosti, je to Bůh, kdo skrze otce vede toto dítě ke zbožnosti, je to Bůh, kdo k němu promlouvá. To je způsob, jak získáváme moudrost! A to je něco, co jsme už viděli v první kapitole:

• Přísloví 1:8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.

Jsou to slova, s nimiž se v knize Přísloví setkáme častěji, a je to celkem pochopitelné. Ve Starém zákoně jsou odrazem Mojžíšova zákona, který Bůh dal Izraeli na hoře Sinaj. Bůh jednal s Izraelem jako se svým synem. Vychovával svého syna a přikázal rodičům stejným způsobem vychovávat své děti. V Mojžíšově zákoně naleznete tato známá slova:

• Dt 6:4-7 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

Podobně Kristův zákon přikazuje křesťanům:

• Efezským 6:4 Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.

Vštěpujte svým dětem tato slova, učte je, vychovávejte je. Srovnání třetí a čtvrté kapitoly knihy Přísloví nám ještě více pomáhá rozumět tomu, jak Bůh dává svou moudrost, jak je důmyslně začleněná do lidských vztahů, do rodiny, do výchovy dětí. Vidíme zde zodpovědnost rodičů učit své děti – to je biblická zodpovědnost, kterou bychom si neměli nechat vzít. Není to zodpovědnost státu ani zodpovědnost církve. Rodiče jsou zodpovědní za výchovu i vzdělání svých dětí. Mohou k tomu použít nějaké další instituce, ale primární zodpovědnost leží podle Písma na rodičích. Náš text říká:

• Př 4:1-4 Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti. Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte: Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce, on mě vyučoval, říkával mi: „Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.“

Čtvrtá kapitola začíná opět výzvou – tentokrát nikoliv k synovi, ale je tady množné číslo – synové. Otec volá své syny k tomu, aby mu naslouchali, aby mu věnovali pozornost. Ukazuje jim, že jim nepředal jenom nějaké povídačky nebo hloupé vtipy, ale že jim předal výborné znalosti, dobrá naučení, dobrou nauku, skvělé poznání. Je tady otec (a obvykle v tomto smyslu a v podobném kontextu v knize Přísloví otec zastupuje oba rodiče), který učil své děti, předal jim učení, doktríny, naučil je, kdo je Bůh a jaký je, naučil rozlišovat pravdu a lež, dobro a zlo, učil je Boží slovo. Není to na prvním místě o praktických dovednostech, jako je lezení na stromy nebo jezdění na kole, což samozřejmě také není špatné, ale především je to o vyučování pravdy z Božího slova. O to tady jde! Předal jsem vám výborné znalosti – to nejlepší, co sám mám.

Jak může otec říci, že to je to nejlepší? Ten text nám na to odpovídá – ve třetím verši mluví o tom, že tato naučení přijal sám od svého otce a potom je předal svým vlastním synům. Jsou to naučení, která jsou prověřená časem a zkušenostmi generací. Jedná se o moudré rady, které jedna generace předává druhé. Otec je předává svému synovi s očekáváním, že syn je bude předávat zase svým synům. Co tedy přijal otec od svého otce?

• Přísloví 4:5-7 Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich. Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit. Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.

Jenom obtížně bychom hledali naléhavější výzvu. A znovu se zde do popředí dere cena moudrosti. V první kapitole jsme viděli, že moudrost není nedostupná ani skrytá, ale nabízí se všem. Ve druhé kapitole jsme však byli konfrontováni s úsilím, které je třeba vyvinout, pokud chce člověk získat moudrost – musí jí hledat jako skryté poklady, dobývat jako stříbro. Ve třetí kapitole byla ještě více vyzdvižena její cena:

• Přísloví 3:14-15 Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.

Moudrost, která přichází od Boha, je vzácnější než cokoliv jiného. A moudrost předků, moudrost, kterou otec přejal od svého otce a nyní ji předává svým synům, říká, že mají obětovat všechno, co mají, aby získali tuto moudrost. To je výzva evangelia. To je vyučování Pána Ježíše Krista o Božím království, vyučování o spasení lidské duše:

• Mt 13:44-46 Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

Za všechno své jmění získej moudrost! Copak je možné si moudrost koupit? Nebo spasení? Ne – to rozhodně možné není. Ale Písmo nám ukazuje, jak vzácná moudrost je. Moudrost můžeme ocenit – a vždycky bude mít větší cenu, než všechno, co máme. Přesně totéž platí o našem spasení. Vzpomeňte si na bohatého mladého vládce, který přišel za Ježíšem s touhou po věčném životě. Ale v jeho srdci byla větší touha, která byla větší než touha po Božím království, touha po Boží moudrosti – v jeho srdci byla touha po majetku, a to i přes to, že podle svých slov od svého mládí zachovával slova moudrosti, Boží přikázání. Ale v okamžiku zkoušky se prokázal jako hlupák. Ježíš mu řekl, aby získal moudrost za všechno své jmění, ale on si myslel, že taková cena je příliš vysoká.

Právě tak to bývá v našich životech – myslíme si, že cena je příliš vysoká. Chtěl bych číst Bibli každý den, ale … nemám čas – cena čtení Bible je příliš vysoká. Je mnoho jiných důležitějších věcí. Chtěl bych se víc modlit, ale … cena modlitby je příliš vysoká. Vím, že bych měl být v neděli ve shromáždění, ale … jsou jiné věci, které jsou mnohem cennější, než je společenství Božího lidu. Kolik takových ‚ale‘ se v našem životě skrývá? A za každým z nich stojí jediné – cena, hodnota, něco, čeho si ceníme víc.

Ale moudrost je jako zbožná manželka. V našem textu je hned několik slov, která se jinde v Písmu používají k popisu manželství. Slovo ‚získej‘ se používá v knize Rút, když se mluví o tom, že Bóaz získal moábskou Rút za manželku (Rt 4,10). Neopouštěj ji, miluj ji. A text pokračuje:

• Přísloví 4:8-9 Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš. Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.

Moudrost je tady jako žena z Přísloví 31 – statečná, nebo lépe přeloženo znamenitá žena, která je ozdobou svého manžela.

• Přísloví 12:4 Žena statečná [znamenitá – B21] je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.

Moudrost je znovu přirovnaná k manželce a kdo chce být moudrý, musí s ní mít hluboký vztah. Jste takovými lidmi? Jste ochotní obětovat všechno, abyste získali moudrost? Děláte všechno pro to, abyste s moudrostí, a slovy Nového zákona řečeno s Kristem, měli osobní každodenní vztah? Vězte, že Písmo říká, že něco takového se neutají. Stejně jako neschováte ozdobnou korunu na hlavě nebo věnec vítěze, právě tak nelze schovat moudrost. Bude zjevná. A pokud ještě není, potom ji musíte získat. Získej moudrost a nezapomeň na ni. Když to uděláš, vydáš se na cestu – a to je další část čtvrté kapitoly knihy Přísloví a druhý bod dnešního kázání:

II. Jdi cestou spravedlnosti! (v. 10-19)

Viděli jsme, že moudrost je jako zbožná manželka. Nyní nás Boží slovo vede k dalšímu přirovnání – moudrost je jako přímá cesta. Znovu to není nic, co bychom už neviděli v předchozích kapitolách. Ale nyní se před námi obraz rozbaluje a je ještě jasnější:

• Přísloví 4:10-12 Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let. Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti. Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.

Od předávání dědečkovy moudrosti se otec přesouvá k vyučování svého syna. Připomíná mu výroky rozumnosti, které mu předal, vzpomíná na cesty, jimiž ho vodil. Cesta, kterou mu připomíná, byla jednoduchá a dobrá. Cesta bez výmolů a zbytečných zatáček, cesta, na které neuvíznete, protože zapadnete hluboko do bahna. To je cesta moudrosti. A cesta moudrosti a cesta spasení jdou ruku v ruce. Takto o cestě spasení mluví Izajáš:

• Izajáš 35:8 Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci.

Cesta moudrosti je stejně jako cesta spasení jednoduchá, prostá, nekomplikovaná. Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen – to je cesta spasení. Boj se Boha a poslouchej otcova naučení – to je cesta moudrosti. Je v tom něco složitého? Jedinou – a nutno dodat, že naprosto zásadní – komplikací je v obou případech totéž – náš hřích, vzpoura proti Bohu, odmítání Krista, odmítání poslušnosti, tvrdost, vzdor, pýcha, neochota podřídit se. To všechno tvoří překážky na cestě moudrosti, na cestě životem, na cestě spasení. To jsou překážky, do nichž snadno a hluboko zabředneme, ve kterých uvízneme, o které nejenom klopýtneme, ale často se o ně úplně přerazíme. Jak se vyhnout klopýtání? Musíme vstoupit na cestu moudrosti. A otec radí svému synovi, jak to má udělat:

• Př 4:13 Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.

Kdo je moudrý, přijímá napomenutí, učí se moudrosti. Ve třetí kapitole jsme to viděli velmi jasně, že je třeba přijmout slova moudrosti, držet se jich, dodržovat je, střežit je. Není to jenom o tom, že známe ta slova, že máme v hlavě Boží slovo, ale je to především o tom, že žijeme Boží slovo, že to slovo aplikujeme, jednáme podle něj.

Chtěl bych, abyste si všimli drobné nuance v tomto verši. Šalomoun říká, že slovo moudrosti je tvým životem. Není to o nějaké vnější normě, které se snažíme přizpůsobit svůj život a své jednání, ale je to o slovu, které je v nás, které je v našem srdci, protože jsme ho přijali, uchopili ho, pevně ho držíme, střežíme ho, tedy nespouštíme z něj své oči, takže se to slovo stává součástí našeho života i našeho jednání, a my zjišťujeme, že je v něm náš život.

Znovu nás tady kniha Přísloví vede přímo do srdce Nového zákona, do evangelia, vede nás ke Kristu, který je novou smlouvou, která není jako ta stará, zapsaná na kamenných deskách, ale Kristus je novou smlouvou, která je zapsaná do našich srdcí.

• Jeremjáš 31:33 Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.

Stejným směrem nás vedou slova Šalomouna v knize Přísloví. Ježíš je cestou, pravdou i životem, kdo ho následuje, má život věčný. Jestliže žiješ s ním, držíš se ho, posloucháš ho, zachováváš jeho slovo, je to tvůj život. Cesta moudrosti je cestou života, protože je cestou spasení a cesta spasení je, stejně jako cesta moudrosti, cestou spravedlnosti. Kdo získá moudrost, toho bude moudrost chránit – před čím?

• Př 4:14-17 Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej. Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál. Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu. Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.

První, druhá i třetí kapitola opakuje stále totéž – moudrost tě ochrání před svévolníky. Ale moudrost není strážným andělem, který by někomu ohnivým mečem prosekal cestu mezi svévolníky. Nic takového. Moudrost chrání docela „obyčejným“ způsobem – patnáctý verš je charakteristický. Je to totiž přikázání, které poslechne ten, kdo je moudrý – vyhne se cestě nepravosti a nespravedlnosti, ani na ní nevstoupí, a když se k ní přiblíží, odvrátí se od ní, a rychle od ní spěchá pryč. Moudrost nikdy nezkouší, jak moc se může přiblížit stezce svévolníků, kam až může zajít, aby se přitom ještě neposkvrnila hříchem. Moudrost si drží hřích pěkně od těla. A to je způsob, jak chrání všechny, kdo jí získali.

Už jsme viděli (a ještě uvidíme), jak chrání před cizoložnou ženou, viděli jsme, jak varuje před špatnou společností a v tomto textu jsou svévolníci popsáni ještě dalšími způsoby. Tady jsou lidé, kteří nacházejí potěšení v páchání zla, ve svévoli a v násilí. Živí se chlebem svévole – dělat špatné věci je pro ně naprosto přirozenou součástí života. A nemusí jít nutně o nějaké krvavé zločiny nebo kruté fyzické násilí – mohou to být „obyčejné“ nešvary společností vesměs tolerované, jako jsou drobné podvody nebo krádeže, jako například vyřizování soukromých věcí v pracovní době, což je okrádání zaměstnavatele, zneužívání postavení k osobnímu prospěchu, může jít o posměch nebo radost z toho, když se někomu něco dobrého nepovede nebo jak říká náš text – když někoho přivedou k pádu. Takovým lidem i jejich cestě se vyhni velkým obloukem. Je to cesta svévole, hříchu, temnoty, cesta, na které se vždycky umažeš, kde vždycky upadneš, kde se zamotáš a nohy ti uvíznou hluboko v bahně. To není cesta moudrosti. Podívejte se do textu, jak Šalomoun srovnává cestu spravedlivých, tedy moudrých, spasených, s cestou svévolníků:

• Př 4:18-19 Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.

Cesta moudrosti je cestou přímou, jednoduchou a jasnou. Je to stezka spravedlnosti, svatosti. Boží slovo ji tady přirovnává k jasnému světlu, k prvním paprskům ranního slunce, kdy tma pomíjí a za chvíli se rozzáří světlý den. To je cesta spravedlivých. Čím odhodlaněji a čím déle následují cestu spravedlnosti – a znovu připomínám, že to je moudrost – tím je tato cesta jasnější, jednodušší, rovnější. Svět kolem se stává méně šedivým a více černobílým, je snadnější rozlišit pravdu a lež, dobro a zlo. Na této cestě vidíme, že moudrost se musí žít, a čím více se žije, tím více proniká životem člověka, čím více děláte správná rozhodnutí, tím lépe se vám budou dělat a vaše cesta bude stále více zářit Kristovým světlem. Tohle je cesta spravedlnosti, cesta spasení, to je cesta následování Krista. Tím neříkám, že nepřijdou těžkosti, ale pokud se cvičíte v moudrosti, pokud chodíte po cestě spravedlnosti, budete mít své smysly vycvičené k tomu, abyste rozpoznali dobré od špatného (Žd 5,12-14). To je cesta křesťanské zralosti.

Ale cesta svévolníků je cestou hlupáků. Bible říká, že je jako soumrak, kdy se orientujete stále hůř, kdy nevidíte ani na krok a nevíte, o co zakopnete a co se stane příčinou vašeho pádu.

Milí přátelé, nechoďte cestou svévolníků, ale běžte po cestě moudrosti! Je to cesta následování Krista, cesta pokání, cesta pokorné poddanosti, cesta lásky k Bohu a k bližnímu. Jdete po této cestě? Už jste na ní vykročili? Pokud ne, dnes je ten čas – čiňte pokání a podřiďte se Bohu, věřte v Pána Ježíše Krista a budete žít. Boží slovo nás vede touto cestou:

III. Chraň své srdce! (v. 20-27)

• Př 4:20-21 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho. Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.

Viděli jsme moudrost, která je jako zbožná manželka, ke které přilne srdce muže, viděli jsme, že je jako stezka spravedlnosti, po které odhodlaně kráčí poutník na cestě životem a poslední obraz, který nám Boží slovo předkládá v této kapitole, je obraz zdravého těla – jeho zdraví začíná v srdci. Střez Boží slovo ve svém srdci a nedovol pošetilosti, aby tam vešla.

Nakloň ucho, zaměř pohled, hlídej srdce. Kdo má uši k slyšení, slyš – to jsou slova Pána Ježíše. Dávejte pozor, jak slyšíte – nejenom co (Mk 4,24), ale také jak (Lk 8,18). Vaše oko ať je čisté, a pak bude čisté celé vaše tělo, protože světlem těla je oko (Mt 6,22).

• Matouš 6:23 Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?

Věnuj pozornost slovům moudrosti, nakloň ucho k rozumnosti, dávej dobrý pozor jako voják na stráži, nespusť z očí moudrost.

• Přísloví 27:18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.

Křesťané, musíte být jako vojáci na stráži, kteří nespouštějí oči ze svého Pána, z Ježíše Krista. To jsou slova Šalomounova otce, Davida:

• Ž 16:8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.

Toto je život víry. Neustále počítáme s Bohem, stavíme si ho před oči. Připomínáme si jeho slovo. Pokud to chceme dělat, musíme znát Boží slovo, musí přebývat v naší mysli i v našem srdci. A to se neobejde bez námahy, bez úsilí, bez práce. Ve středu po biblické nám Jakub ukazoval, jak studuje Bibli – používá všechny dostupné české překlady Božího slova a jde verš po verši Matoušovým evangeliem a v každém předkladu prostuduje všechny křížové odkazy, které se s daným veršem pojí. Je to velmi pracné a velmi pomalé. Ale přináší to veliký užitek. Boží slovo přebývá v jeho srdci, v jeho mysli, Boží slovo mění jeho život a jeho jednání. Je jako voják na stráži, který střeží Boží slovo. Výroky rozumnosti:

• Přísloví 4:22 Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.

Nemluvíme o nějaké nadpřirozené ochraně, ale obyčejných věcech praktického křesťanského života. Boží moudrost vás nepovede k tomu, abyste riskovali svůj život kvůli adrenalinu, nepovede vás na špatná místa, do špatné společnosti, ke špatným lidem, nepovede vás k hříchu. To je způsob, jak Boží moudrost dává zdraví lidskému tělu. Poznal jsem bratra, který rád jezdil na motorce, ale ten bratr se oženil, a když viděl, že jeho žena o něj má starost a bojí se, rozhodl se, že motorku prodá. Záleželo mu na manželce, miloval jí a nechtěl jí působit starosti. To je moudrost, milovaní, to je způsob, jak moudrost chrání lidský život. Tato moudrost každého z nás vede na prvním místě na jedno místo – k vlastnímu srdci:

• Př 4:23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

Tady je jádro zbožného života, jádro svatosti, spasení, tady je začátek moudrosti. Šalomoun nemluví o tělesném orgánu, ale mluví o duchovním srdci, o vnitřním člověku. Boží člověče, chraň své srdce. Ochraňuj ho před každou formou hlouposti, pošetilosti, ochraňuj ho před nečistotou a hříchem, před každou cestou nespravedlnosti, ochraňuj své srdce, aby se nepřiklonilo ke špatným přátelům, k nečistým věcem, myšlenkám, pohledům, nápadům, slovům. Ze srdce vychází život. Nezabijte tento život hříchem! Neposkvrňte ho nečistotou nebo smilstvem. Nezatvrzujte ho kompromisem nebo světskými vášněmi a touhami. Ale jak může křesťan chránit své srdce? Je to vůbec možné? Podívejte se zpátky do Přísloví 4:

• Přísloví 4:24-25 Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost. Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.

Záleží na tom, co říkáme i jak to říkáme. Záleží na tom, na co se díváme i jak se díváme. To je začátek, to je cesta moudrosti, to je způsob, jak získat moudrost a jak ochránit své srdce. Získej moudrost, tedy dávej pozor na své srdce. Je to o jazyku, je to o očích. Dva nezkrotné orgány, které jen obtížně dokážeme ukáznit. Jakub říká:

• Jakubův 3:2 Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
• Efezským 5:3 O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu.

Oči a ústa patří k sobě. Co očima vchází dovnitř, nakonec ústy vychází ven a je to přefiltrované sítem lidského srdce. Proto Pán Ježíš říká, že ústa mluví, čím srdce přetéká (Mt 12,34). Ale není to jenom o očích a ústech, není o tom, na co se díváme a jak se díváme. Závěrečné verše čtvrté kapitoly nás vracejí na stezku spravedlnosti – máme použít své oči k tomu, abychom ukáznili své nohy:

• Přísloví 4:26-27 Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.

To je závěrečná výzva ke spravedlnosti, volání ke svatosti, povzbuzení k ochraně vlastního srdce. Ať tvé srdce přilne k moudrosti právě tak, jako přilne k milované ženě, ať tvé oči hledají cestu spravedlnosti a střeží Boží moudrost jako vzácný poklad, ať nohy spěchají po přímých cestách a neuhýbají ani nalevo ani napravo. Je tu obraz těla, které v čistotě běží, pospíchá po přímé cestě spravedlnosti, aby za všechno své jmění získalo moudrost. Je tu kázeň vojáka, vytrvalost sportovce a trpělivost zemědělce. Je tu obraz zamilovaného muže, který nehledí na překážky a běží přímou cestou za milovanou ženou. To obrázek křesťana, který následuje svého Pána. Pavel to popsal následujícím způsobem:

• Filipským 3:9-12 … abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.

Milí bratři, milé sestry, vydejte se na stejnou cestu, abyste získali moudrost, abyste získali dokonalost, abyste získali spravedlnost, nikoliv vlastní, ale tu, která je založená na víře, abyste získali Krista samotného:

• 1 Korintským 1:30 On se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením.

Přijměte výroky moudrosti, získejte moudrost za všechno své jmění. Pohleďte vzhůru, kde Kristus sedí po pravicí Boží, směřujte k nebeským věcem a k nebeskému povolání. Pak budete shledáni moudrými – nikoliv světem, ale samotným Bohem, protože veškerou vaší chloubou nebude nic jiného než samotný Pán Ježíš Kristus, veškerou vaší moudrostí bude jeho kříž, veškerou vaší spravedlností bude jeho spravodlnost.

Milovaní svatí, spěchejte následovat toho, který pro vás opustil slávu nebe, vzal na sebe lidské tělo a v lidském těle zaplatil za naše hříchy, aby nás mohl přivést před tvář svého nebeského Otce a postavit před něj neposkvrněné a ve slávě. Kéž touha po něm naplní vaše životy, napřímí vaše stezky, rozjasní vaše oči, pročistí vaše ústa a obrní vaše srdce. Jemu buď chvála na věky věků! Amen.