1 Petrův 2:1  Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání 2  a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3  vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý! ´

Buďte pozdraveni milovaní bratři a sestry! Dovolte mi nejdříve vyřídit pozdravy z Ústí nad Labem a pozdravit vás přáním Boží milosti a pokoje v Kristu Ježíši! Jsme v Ústí velmi povzbuzení a cítíme velikou vděčnost Bohu za váš sbor i za dílo milosti, které Pán koná mezi vámi. Chtěl bych dnes zde ve vašem sboru kázat z oddílu 1 Pt listu, z druhé kapitoly, verše 1-3. Dovolte mi na začátek přiblížit rámec listu i kontext první kapitoly.

Apoštol Petr píše dopis pronásledované církvi. Píše věřícím křesťanům v malé Asii, kteří trpí pro svou víru. Podle všeho se nejednalo o oficiálně nařízené pronásledování věřících. A to ani ve všeobecném smyslu celé říše Římské, ani ve smyslu lokálně nařízeného pronásledování. Jednalo se skutečně o pronásledování, které vycházelo z podezření a nepřátelství, se kterým na křesťany hleděli pohané. Následovníci Krista odmítali účast na pohanských modlářských obřadech, stavěli se proti nemorálnímu způsobu života, běžnému v tehdejší společnosti a obecně pohoršovali svou vírou v jediného, svrchovaného Boha, i vírou v Ježíšovo zmrtvýchvstání. Pod tlakem tohoto soužení a narůstajícího utrpení, rostl i tlak na jednotlivé věřící a celé sbory, tlak přinášející pokušení vzdát se víry, nebo jednat způsobem, který je sice normální pro svět. Ale mezi křesťany by měl být důrazně odmítnut!

Petr proto povzbuzuje církev naléhavým připomínáním pevné naděje spásy, která přeci stála tak mnoho, protože Syn Boží za ni zaplatil více, než jen cenu krve. Ježíš se stal pro nás hříchem, a nesl hrozivý, spravedlivý hněv Boha Otce místo nás. Zakusil odloučení od toho, kterým byl od věků milován, a kterého od věků bezmezně miloval. Trpěl mnoho od nás hříšníků a šel až na smrt. Dále Petr vyzývá k následování Kristova způsobu života, jednání v pokorné podřízenosti Bohu a jeho vůli i okolnostem, které nás mnohdy velmi trápí. Petr nás vybízí ke svatosti v celém způsobu života, tak, jako Kristus nám byl tím nejdokonalejším příkladem.

• 1 Janův 3:3  Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.

Petr učí, že jsme zde v tomto světě cizinci, a naše občanství je v nebesích. Je pro nás připravena požehnaná přítomnost Boží, místo radosti a spravedlnosti. Nic nás o toto slavné dědictví nepřipraví! Nový život, který nám Bůh daroval, je v Bohu skryt. A Boží moc nás střeží ke spasení.

Každý z nás si mohl díky první kapitole listu Pt dobře uvědomit, co je to spasení, jak mocné, skvěle se skvoucí a zářící je Evangelium našeho Pána Ježíše Krista. Na kříži jsme zemřeli spolu s Kristem, zemřeli jsme hříchu i nepřátelství, které jsme chovali k Bohu. Jsme svobodní. Ale svoboda nese zodpovědnost. Jsme Boží vlastnictví, to je naše vděčnost i zodpovědnost! Proto Petr začíná druhou kapitolu těmito slovy:

1 Petrův 2:1  Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání 2  a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3  vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý! ´

1. Odhoďte tedy

A. Příkaz Boží vůle

 Petr v prvním verši druhé kapitoly dává jasný pokyn všem věřícím v Kristu. Je to příkaz Boží vůle pro nás. Říká, protože ve vašich životech se stalo slavné spasení skutečností, bylo vám zvěstováno a vy jste mu uvěřili. Protože slovo Boží pravdy, kterou jste přijali, znovuzrodilo vás mocí Ducha k novému životu, odhoďte všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist a jakékoliv pomlouvání.

Mně osobně se velmi líbí, výraz odhoďte, který používá ekumenický překlad. Myslím, že vyjadřuje lépe podstatu věci. Studijní překlad používá slovo „odložte“. Ale, pod slovem odložte, si představím, že něco odložím na nějaký čas, ale to neznamená, že je to pro mě úplně bez ceny. Když slyším, odhoďte to, vím, že se zbavuji něčeho napořád a už se k tomu nevrátím! Co nechci, prostě vyhodím. Opustím to, a ta věc opustí z mé vůle mne! Také si představuji, vzhledem k podstatě toho, co máme odhodit, obraz, ve kterém s tím doslova práskneme o zem! A pak? Utečeme od toho co nejdál. Jde o jednou provždy ukončený děj!

Máme přeci odhodit všechnu špatnost. A řecký výraz zde překládaný jako špatnost, je výrazem pro zlo vycházející z lidského nitra, NZ ho používá celkem 11x. A to dosvědčuje závažnost problému. Podívejme se do:

• Římanům 1:29 - 31  Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

To jsou věci vycházející zevnitř, z padlé lidské přirozenosti. V Titovi ve třetí kapitole od třetího verše čteme potvrzení.

• Titovi 3:3  Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.

Lest, přetvářka, závist, pomluvy, lakota, vraždy, podlost, zpupnost, nerozumnost, nesnášenlivost, tělesné vášně a rozkoše. Tvrdost, tedy nedostatek soucitu a nenávist, to všechno je zahrnuto ve výrazu špatnost. Jedná se o opravdu zlé, utrpení a smrt přinášející konání, které vychází z lidského srdce. Toho všeho jsme byli otroky. A to vše máme zahodit, tam kam to patří. Do odpadní jámy s věcmi tak odpornými, že je nemůžeme použít ani jako hnůj. Hnůj se dá využít. Tyto odporné věci jsou však nejčistší esencí zhouby a smrti. Je to hřích, a hřích je zhouba sama!

Zhouba nás charakterizovala.  Patřilo to k našemu způsobu života, určovalo a ovládalo to náš život. Ale my jsme byli z té bezedné jámy smrti vytaženi. Už to není o nás! Jak je ale tedy možné, že nám Petr přikazuje, abychom se toho zbavili. Copak Bůh nás toho nezbavil?

Je to možné proto, že poklad, který do nás Bůh vložil, vložil do hliněných nádob. 2 K 4, 7. Jsme nová stvoření, máme nová srdce, jsme vzkříšeni a vykoupeni, žijeme však dosud v padlých tělech a v nich zůstává hřích. Ř 7, 20. Máme to odhodit. Jak? Můžeme to snad z těch těl vyklepat? Ne je to jejich podstata, nedá se to oddělit. Až při smrti těla, nebo až při příchodu Pána, kdy budou naše těla proměněna, oblečou nepomíjitelné, potom budeme definitivně a navždy zbaveni tohoto odporného balastu.

Jak to tedy provedeme?  Petr to shrnuje ve svém druhém listu do jedné věty.

• 2 Petrův 1:3  Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Byli jsme mrtvi ve svých hříších Ef 2; 1-3, mrtví jsme byli ale jen pro to, co je z Boha. Pro vše zlé, co má svůj původ ve vzpouře proti Bohu, jsme byli velmi živí. Ale Bůh bohatý v lásce a slitování vše změnil. Naprosto změnil.

• Římanům 6:3-6 Nevíte snad, že všichni kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? 4  Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. 5  Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. 6  Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.

Zemřeli jsme hříchu a ožili Bohu! Byli jsme z podstaty zlí, i když jsme dělali i dobré věci. Dnes jsme nová stvoření, jsme zrozeni z Boha, ale stále občas hřešíme, protože žijeme v padlých tělech.

Jenže padlé hříšné tělo bylo zbaveno vlády nad námi! Nyní vládne Boží moc skrze Ducha svatého v novém stvoření! Je to moc lásky, jak to nazývá americký kazatel Mc Arthur. Vládne poslušnost, pravda, láska v nás. A Petrovo odhodit znamená vědomě se oddělit a oddělovat od hříchu. Vzdorovat mu, potírat ho Mocí Ducha svatého, utíkat od něj a běžet ke Kristu.

Musíme se svých hříchů vzdát, naprosto je opustit ve smyslu myšlení a způsobu bytí. Opuštění hříchu musí vycházet z rozhodnutí naší nové vůle, která poslušně reaguje na přikázání Boží! A Bůh říká ústy Petra, práskněte s tím o zem, zahoďte to! Jednou provždy se toho zbavte!

 Hřích se bude vracet, přepadat nás ze zálohy, někdy zaútočí s plnou silou, po vytrvalé dělostřelecké přípravě. A použije veškerou svou moc! Pamatujme však na to, že hřích již nad námi nepanuje. Již nejsme otroci hříchu. Padneme-li, máme u Boha přímluvce, PJK Spravedlivého. Bůh nás neopustí, On nás nedá.

• 1 Janův 1:-98  Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Posvěcení je příkaz Boží vůle.

B. Nezbytnost, bez které neporosteme:

Posvěcení je stejně jako ospravedlnění dílo Boží, i když je zároveň i příkazem. Bůh nám dal vše, co k němu potřebujeme a to nás povzbuzuje a dává nám velikou jistotu, ale my jsme ti, kdo musí vynaložit úsilí! Když Bůh rozhodne o vašem posvěcení, potom budete posvěceni. Předpokládá to však i naše úsilí.

• Římanům 6:12  Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;

To je jinými slovy totéž, co říká Petr. Zbavte se toho! Dnes již se můžete a musíte postavit hříchu! Vy všichni, kteří věříte v Syna Božího. Je to nutnost. Bojujte proti hříchu, abyste rostli.  A také, abyste neupadli do nebezpečí. Jakého?

Dnes je po světě rozšířené učení, které o PJK říká: Spasitel ano, Pán ne! Jinými slovy, můžete být spaseni, nemusíte ale Krista poslouchat?! To je tragická, zlá lež. Tělo a údy v něm řídí hlava. Kristus je hlava církve. Ko 1, 18 Vždyť je psáno, nepatříme sami sobě!

 Takové myšlení může znamenat, že se v našem životě nestalo nic z toho, o čem hovoří první kapitola 1. listu Petrova. Nejsme mrtví hříchu a živí Bohu. Zůstáváme ve smrti a pod Božím hněvem. Pokud chybí v našem životě hlavní rozhodující znak křesťana. Svatý život oddělený od hříchu, podle čeho potom posoudíme, zda jsme v Kristu, když ne podle poslušnosti Ježíši a Jeho vůli?            

• 1 Janův 2:3  Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.

Chceme riskovat tak mnoho? Nechceme přeci riskovat věčné zavržení, to že žijeme ve falešné naději a přitom jsme pod Božím soudem!

Někdo hodně otrlý, kdo postrádá bázeň před Bohem, by mohl ukázat na Lota a Samsona, ale Lot, ani Samson skutečně nejsou dobrým příkladem. Ale velikým varováním. Skutečně můžeme být vyvolení, a přesto sedět v Sodomě, dělat kompromisy s hříchem. Stejně jako Lot. Nebo můžeme porušovat opakovaně Boží nařízení a žít tělesně jako Samson. Chceme, aby nás Pán Bůh do nebe dokopal, aby nás musel vyvléct do svého Království? Na co to ukazuje a jakou hodnotu to má, jsme-li jako Lot? Kde je náš poklad? V Sodomě, protože je úrodná a tak opominu její zvrácenost a hřích, či v nebi? Budeme-li jako Lot, ke slávě Boží, ani k naší cti to nebude.

Rozumějte mi dobře, to, že Bůh Lota ze Sodomy vyvlekl, je o Boží slávě. Je to o Jeho věrnosti a trpělivé dobrotě. Ale Lot svým zatvrzelým postojem Boha uráží, místo aby Boha oslavoval! Chceme zjistit, že naše naděje nebyla pravá? Nebo chceme stavět ze špatného materiálu, být sice zachráněni, ale utrpět škodu a hanbu?

• 1 Korintským 3:13  dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 14  Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 15  Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Posvěcení je tedy i nezbytnost a důkaz pravosti naší víry!

C. Kde je Bůh, tam není místo pro zlo a temnotu

Obě dvě nastíněné možnosti jsou strašlivé ve svých důsledcích. Důsledky falešné naděje i důsledky zahanbení v den příchodu Bohatýra z nebes, jenž nese na ramenou vládu. On je Lev z Judy. Říkám to v bázni Boží. A tak odhoďme všechnu špatnost a hřích. Protože kde je nepomíjitelný život z Boha, tam není a nesmí být jakékoli místo pro hřích!

2. Buďte hladoví!

… a jako novorozené děti mějme touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku.

A. Touha novorozeňat

První podmínkou pro náš zdravý růst ve víře je tedy opustit hřích a vše, co nás spojuje se starými způsoby. Buďte svatí, protože Já jsem svatý, říká Hospodin. Lv 19, 2

Nyní si řekneme o druhé důležité podmínce pro náš duchovní růst. Vy všichni již víte, o čem se chystám mluvit. A vím, že se těšíte. Všichni se přeci rádi bavíme o dobrém jídle.

Ale teď již vážně. Budeme mluvit o dobrém pokrmu, o dobrém duchovním jídle. A snad vás nezarmoutím, když řeknu, že i zde se jedná o příkaz. Máme mít touhu. Petr říká, mějte touhu, mějte ji jako novorozeňata! Po čem máme dychtit, po mléku Božího slova! A v kontextu našeho dnešního oddílu si musíme uvědomit dvě věci:

1) Je to pro nás naprosto přirozené, vycházející z naší nové podstaty.

2) Je to příkaz, a my se máme vědomě rozhodovat a plnit ho.

Jak to skloubíme dohromady? Úplně jednoduše.

Malý novorozenec se nepotřebuje hecovat a opakovat si: „ Mám hlad, mám hlad, mám hlad.“ Aby se u něho hlad po této psycho-masáži nakonec i dostavil. Není toho ani schopen. Hlad prostě přijde. Malé tělíčko má v genech zakódováno růst a vývoj. K tomu je zapotřebí spoustu energie, a hlad je jen signál, že je čas čerpat. Jako, když se rozsvítí hladové oko v našich autech. Je to naprosto přirozené. Bůh nás zaopatřuje vším, co je třeba k zdravému vývinu.

Jsme na tom stejně i v duchovní oblasti, vnitřní duchovní člověk v nás, má v duchovních genech stejně naprogramován růst a vývoj, jako naše fyzická těla. A tak neexistuje na světě jediný křesťan, který by mohl říci, já nemám hlad po Božím slově. To je prostě nemožné! Mnozí by nyní mohli namítat, že se mýlím. Ne! Copak Bůh, jenž nás zaopatřuje dokonale v oblasti fyzického růstu, opomenul by nás zaopatřit v růstu duchovním? Bůh není člověk, aby hloupě chyboval.

Pokud se křesťan nesytí toužebně a dychtivě Božím slovem, je to proto, že se snaží tento svůj hlad pomýleně uspokojit něčím jiným. Je jako marnotratný syn, co pojídá s nečistými vepři bramborové slupky, aby se pak v pokání rozpomenul na to, že v domě jeho otce, mají i otroci k dispozici kvalitní a chutnou stravu. Lk 15-17

Vím, o čem mluvím, mnohokrát jsem upadl v pokušení a sytil se světem, a tím co mi svět nabízel. Sytil jsem se stejně s nevěřícími. Oni jsou jako ti vepři, sytí se slupkami, nic jiného neznají. A já v tu chvíli jsem tím synem bez moudrosti. A to ze mne dělá stejného vepře, co mlaská a myslí si, jaká to je veliká a vzácná dobrota. Pro vepře možná!

Místo modlitby sleduji v televizi zprávy, nebo nevhodný film plný násilí. Místo četby dobré výkladové, nebo životopisné knihy svědčící o dobrém způsobu života nějakého křesťana čtu knihu ukazující nemorálnost a hloubku hříchu, knihu považující strašlivé věci za normální. Místo studia Bible, jež zaopatřuje mou duši, dostanu při pohledu do zrcadla záchvat a upřednostňuji tělesné cvičení před duchovním.

A tak platí, že jsem Bohem dokonale zaopatřen a naprogramován k duchovnímu růstu, ale potřebuji také vědomě se rozhodovat, káznit a být poslušný Bohu, který říká ústy Petra: „dychti po Božím slově.“ Ranami nutím své tělo ke kázni.

Víte, když miminko dostane hlad, matka ho přiloží k prsu a ono se nenatáhne pro něco jiného. Nebude se vzpírat, saje poslušně, radostně a bezelstně mateřské mléko.

Mějme stejnou bezelstnou touhu po mléku Božího slova, jako mají malá kojeňátka po mateřském mléku.

Buďme bezelstní, neříkejme: „teď si dám tu kapitolu z Bible, stejně musím, hlavně rychle, abych mohl potom koukat na televizi. To je dvojakost, pokrytectví! Srdce miminka je cele pohlcené touhou po mateřském mléku. Malé stvoření nemyslí na nic jiného! Celé bytí maličkého človíčka je ovládnuté touhou a potřebou sytit se mlékem matky. Nevěříte? Bez jídla nebude v jeho životě nic. Hladové miminko nemá pokoj, nemůže spát, je rozmrzelé, slábne místo růstu a nakonec umře hlady.

Jestli budete mít někdy ve svém životě příležitost, odtrhněte miminko od matčina prsu. A uslyšíte ten rachot. To jak se maličký bude dožadovat křikem své potřeby ba i práva, toho, co pro něj připravil Bůh, co je naprosto potřebné, normální. A miminko to ví. Až bude syté, samo se pustí, až do dalšího kojení. Bůh je dobrý, nedělá nic, na čem bychom našli chyby.

Kéž si každý z nás uvědomuje své duchovní potřeby i to, že Bůh pro nás připravil dostatek biblického mléka, stejně jako si to uvědomuje každé miminko.

Toto uvědomění si potřeby a touhu po Boží stravě bychom měli aktivně rozvíjet. To je to poslušné plnění příkazu Boží vůle. Jak to máme činit?

• připomínáním si, kdo a co jsme byli před obrácením
• připomínáním čím pro nás prošel Boží Syn
• modlitbou a přemýšlením nad tím, co je nad námi, kam směřujeme
• odstraňováním hříchu z našich životů
• a v neposlední řadě také sycením se Písmem, když jím dobré jídlo, potom se na něj také znovu těším, když dostanu hlad.

Rádi navštěvujeme restaurace, kde nám dobře vaří, těšíme se na další návštěvu, je to normální. Každý by si klepal na hlavu, kdybychom chodili do pajzlů, kde budeme při každém soustu potlačovat zvracení! Proč to tedy nemá platit i v případě duchovního sycení se Božím slovem? Povzbuďme se z Písma.

• Jób 23:12  od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.
• Jeremjáš 15:16  Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.

Dychtěme stejně jako Jób a Jeremiáš!

B. Nefalšované mléko slova Božího

Nacistické Německo za války, kterou rozpoutalo, přineslo nejen svým obyvatelům ve velkém náhražky, aby naplnili potřeby lidí. Margarín místo másla, vatu napuštěnou nikotinem místo kvalitního tabáku, umělý med, řepný cukr, náhražková čokoláda ze soji, rostlinných tuků, různé škroby a náhražky masa přidávané do ersatz uzenin a salámů. Mléko se ředilo, mléčný tuk se nahrazoval rostlinným. Jedním slovem falšování potravin.

Dnes je jedním z velkých témat ČR právě toto náhražkové myšlení, jakoby zažrané hluboko pod kůži a do podvědomí českého potravinářského průmyslu. Ano, přestože není válka, jsme krmeni ve velkém těmito náhražkami kvalitní stravy, a člověk si musí dobře rozmyslet, zda chce šetřit za každou cenu, ničit si zdraví, nebo do zdraví investovat, i když to je nákladnější. Stále větší část národa volí moudře variantu sice dražší, ale zdraví prospívající.

A co my křesťané? S velikou lítostí musíme přiznat, že viditelná církev v ČR je na tom stejně v otázkách toho, čím se sytí, jako česká populace. Takže se káže jiné, falešné evangelium, zaměřené na člověka, tvrdící, že Bůh se snahou, skoro přetrhne, aby nám mohl sloužit a naplňovat naše sebestředné přání a touhy. Je tu On pro nás, jako bychom stvořili my Jeho a ne naopak.

 Toto laciné a falešné evangelium, nabízí karikaturu Boha, jenž se podbízí hříšníkům téměř, jako se na rohu nabízí stejným hříšníkům lehká žena! Lidé pak, kteří takové evangelium šíří, podobají se pasákům, směřujícím zájemce na ten správný roh ulice. O pádu, hříchu a věčné smrti se nemluví, nebo jen potichu, velmi málo a s omluvou. Nezní již „čiňte pokání, protože se přibližuje den velikého Božího hněvu“.

Takové evangelium je jako houbová omáčka bez jediné houby, vepřový řízek, do kterého zapomněli vložit vepřové a na talíři máte jen obal z mouky, vajec a strouhanky. Je to podvod. Těšíte se na houby a jejich chuť a nic. Nemůžete se dočkat, až se zakousnete do šťavnatého masa. Potřebujete to maso, aby vám dalo sílu, ale máte smůlu. Stejné je to i s tímto falešným evangeliem. Potřebujete záchranu, odpuštění hříchů, ale máte smůlu. Nikdo vám neřekne, že jste hříšník Bohu odporný, nikdo vás nevyzve k pokání. Bez pokání ale není odpuštění hříchů, a tedy ani spasení! Tak, jako bez masa nemůže být masný výrobek.

Slovy o pokání ale začínal kázání Jan Křtitel, také Pán Ježíš i apoštol Petr vybízejí na prvním místě k pokání.

Lukáš 3:3  I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů",

Matouš 4:17  Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

Skutky apoštolské 3:19  Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy

 Ale církev v Čechách ubírá podstatné a životně důležité ingredience evangelia, nebo je nahrazuje nějakou náhražkou, případně přidává něco, co do daného pokrmu vůbec nepatří. Jako mleté maso nepatří do krupicové kaše. A tak slyšíte, že musíte zažít druhou zkušenost křtu Duchem svatým, jinak nejste křesťan, a ta se projevuje pouze mluvením v jazycích. Musíte světit sobotu, modlit se k Marii, dodržovat katolické svátosti.

 Nebo čtete v Bibli následující, že nade vším svrchovaná Boží moc vás střeží ke spasení, nikdo vás neodloučí od lásky Boží v Kristu, nic vás nevytrhne z Kristovy ruky. A přitom z kazatelny zní, že spasení můžete ztratit, protože vaše svobodná vůle je víc než svrchovaná vůle Všemohoucího, který tím pádem není Všemohoucí. Protože vás prostě nemůže spasit, pokud mu to nedovolíte.

 Církev v ČR ubírá, přidává, nahrazuje, ředí a falšuje evangelium, stejně jako to činí výrobci potravin s jídlem. A lidé, v církvi to přijímají. To je, milovaní, Boží soud!

• 2 Korintským 11:4  Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

To se dělo v Korintu. Bohužel dnešní církev v ČR, je až na výjimky v jádru korintská. Dusí se ve vlastní šťávě tělesnosti a hříchu! Jak je to možné?

Protože nečetla, nečte, a když čte, potom neposlouchá Petra, když prohlašuje:

 jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku Božího slova

Po celou dobu trvání církve, můžeme říci, že stála, nebo padala v závislosti na svém postoji ke zdravému učení Krista a apoštolů, které bylo později kanonizované v Písmech svatých SZ a NZ! V každém čase i na každém místě, kde se ctí Písmo najdeme, zdravou, pevně ve víře stojící církev, bojující s hříchem, která roste vnitřně i navenek. Vnější růst nemusí být explozivní, ale v každém čase Pán přidává ty, které povolává. Zdravý duchovní růst a z něj vyplývající početní růst, je tam, kde se Bible ctí jako plně inspirované, vydechnuté Boží slovo, které je bezchybné a dostačující zjevení Boží. Dostačující ke spasení, i posvěcení jednotlivce i církve. Je úplné, ne ve smyslu, že nám říká naprosto všechno o Bohu a stvoření.

  Ale je úplné ve smyslu, že Bůh nám sděluje vše, co potřebujeme k záchraně, k růstu v poznání i posvěcení. Vše potřebné k životu, který bude oslavovat Boha. Písma svatá Starého i Nového Zákona jsou jediným měřítkem svědomí i měřítkem poznávání vůle Boží, jsou také jediným měřítkem k duchovnímu rozlišování.

Pamatujme na Timotea, který od dětství znal svatá Písma, která mu mohla a také dala moudrost ke spasení, vírou v Krista. 2 Tm 3: 15 A Pavel pokračuje:

• 2 Timoteovi 3:16  Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl…

Co? Náležitě připraven ke každému dobrému dílu. Vida?! Náležitě znamená plně, spolehlivě, dostatečně, tak jak je potřeba. Písmo stačí, Písmo víc než stačí, je vším, co potřebujeme.

Mějme tedy úctu k Písmu, poslouchejme ho. A mějme touhu a hlad po Božím slově. Jinak neporosteme k slávě Boží.

3. Abyste rostli

Petr říká, dychtěte po Písmu, abyste rostli. Ekumenický překlad přidává ke spasení. Jiné překlady ne. Ono to tak je, rosteme ke spasení. Rosteme ke dni, kdy staneme tváří v tvář Kristu. Těšíme se. Ale my můžeme vytáhnout, co všechno se skrývá v růstu ke spasení.

Máme růst v lásce, v dobrotě a pravdivosti skutků a ve víře.

• 1 Timoteovi 1:5  Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

Máme růst ve využívání našich darů, máme růst v budování sebe i církve

• Efezským 4:11-12 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,  aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla,

máme růst v jednomyslnosti víry a poznání Ježíše Krista, tedy nelišit se v zásadních věcech, mít jednotu smýšlení i konání v zásadních věcech. Potom budeme hotoví lidé, podobající se Kristu. Ef4, 13

 Máme dospět, abychom mohli pevně stát a vzdorovat hříchu, falešnému učení, ale také útrapám pronásledování! Protože...

• Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Ef 4, 14

Když se oddělíme od našich hříchů a budeme rozvíjet svou touhu sytit se slovem Boha živého tak porosteme ve zbožnosti. Budeme pevně stát v Pravdě, budeme pevní v Kristu, On je ta pravda. Ef 4, 15. Nemůžeme ztratit spasení, ale je veliký rozdíl, jestli jdeme po dlouhé, namáhavé cestě plní síly, zdraví, s dobrou zásobou kvalitního jídla i čerstvé vody, podle mapy, se zrakem bystrým a schopným rozeznávat úskalí a rizika. Nebo jestli na tuto namáhavou nanejvýš důležitou pouť jdeme zakrnělí v růstu, bez mapy, poloslepí, neduživí a bez zásob, či se špatnými zásobami. Musíme růst! Vzdorovat zlu, toužit po Božím slově a sytit se jím!

4. Vždyť jsme okusili Boží dobrotu!

A. Někdo má a někdo nemá

Třetí verš druhé kapitoly bychom si mohli pracovně nazvat: „někdo má a někdo nemá“

Petr se zde vrací jakoby na začátek, staví nám před oči to samé, jen v obráceném gardu a vidíme u Petra, že nemá problém s tím, opakovat a zdůrazňovat důležité věci. A je to dobře, opakování je matka moudrosti.

podívejme se na verše z první kapitoly.

14 verš: nejste již nevědomí, žijte proto svatě

17 verš: Jste-li dětmi Božími, žijte před Bohem v bázni, on je Soudce

22 verš: Když jste obmyti pravdou, mějte lásku mezi sebou

23 verš: milujte se, protože jste se znovuzrodili z nepomíjitelného Božího slova

Teď druhá kapitola:

V prvním verši slyšíme Petra říkat, protože se stalo to a to s vámi, udělejte to a to. A ve třetím čteme to samé, jen v obráceném pořadí. Odhoďte zlo a dychtěte po dobrém, vždyť jste okusili dobrotu Boží. Vždyť se s vámi stalo to a to.

Kraličtina říká, jestliže jste okusili Pánovu dobrotu. A Bible 21 pokud jste ovšem okusili, jak dobrý je Bůh.

Slyšeli jsme z Efezkým 2,6, že jen s Kristem a v Kristu jsme posazeni v nebesích. Dnes si musíme uvědomit věc úzce s tím související, že jen s Kristem a v Kristu jsme schopni žít svatě, žít v bázni před Soudcem celé země, milovat Boha, církev i bližního svého, přemáhat zlo v nás i kolem nás, milovat Pravdu Božího slova a toužit po něm.

• Jan 3:27  Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.

Položím nyní otázku, na kterou si můžeme odpovědět jen my sami.

Dosvědčuje každému jednomu z nás, jak tady dnes jsme, Duch svatý, že nám bylo dáno z nebe? Je nám dáno znát veliké tajemství Království Božího? Okusili jsme skutečně, jak dobrotivý je Bůh?

B. Všichni kdo mají, zakusili a zakoušejí

Pokud Duch Boží svědčí vašemu duchu o vašem synovství a máte vnitřní jistotu, že jste v Bohu a Bůh ve vás, jestliže bojujete každodenní boj s hříchem a přemáháte jej. Když znovu a znovu nalézáte v Písmu moudrost, usvědčení, milost k pokání, napřímení vašich cest, posilu, povzbuzení a bázeň před Bohem. Pokud svou naději rozpoznáváte na jediném místě, totiž u paty kříže. Jestliže víte, že jenom s Kristem a v Kristu máte tuto živou naději a proto přicházíte k němu znovu a znovu přes všecky pády, potom jásejte a radujte se. Zakoušíte totiž ve svých životech dobrotu a laskavost Boha Otce i našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva od věků do věků!

Pokud se to ve vašich životech neděje, nebo vás trápí strach a pochybnosti, mám pro vás dobrou radu i povzbuzení. PJK říká:

• Lukáš 11:9   Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.

To je jediná, zároveň však ta nejlepší cesta.

Závěr

1)      Jen s Kristem vítězím nad hříchem, jen v Kristu je hřích poražen

2)      Jen s Kristem a v Kristu chci a činím, co se Bohu líbí

3)       Jen s Kristem a v Kristu mám hlad po Božím slově

4)       chybí-li první tři body v mém životě, musím v bázni a pokoře ke Kristu, aby to změnil

5)      pokud rozpoznáváme v národě i v církvi skutky Božího soudu, má to přímou souvislost se zavržením Božího slova

6)      Boží soud je prostředkem milosti a volá k pokání na prvním místě církev, církev pak volá jako služebník Boží k pokání i národ

7)      náprava začíná v mém srdci