Majestátný Bůh (Ž 8)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Jistě si vzpomenete, jak jste někdy v noci v přírodě za jasného počasí sledovali noční oblohu. Viděli jste tisíce drobných zářících bodů, což jsou hvězdy vzdálené milióny světelných let. Hleděli jste do hloubky vesmíru a nad vámi nebylo nic než nekonečné meziplanetární prostory. V tu chvíli se i nejotrlejšímu člověku vkrádá do mysli pocit naprosté zanedbatelnosti.

Ohromení pramení z toho, jak majestátný je autor celého vesmíru. Žádné náhodné jevy, ale přesně řízený systém s nepochopitelným rozsahem a ohromující dokonalostí v nejmenším detailu. Tento autor stojí za to, abychom se o Něm učili a poznali Jeho vlastnosti, co nám naše omezená mysl umožní.

Dnešní žalm ukazuje Boží majestát a odhaluje nám také hodně o člověku a jeho jediné naději.

Jaký je vztah mezi Bohem a člověkem? Kdo vládne na této zemi, Bůh, nebo člověk? Proč má člověk v porovnání s ostatním stvořením mimořádné vlastnosti? Jakou má roli v Božím stvoření? Věřím, že na tyto otázky nalezneme při společném studiu 8. žalmu odpovědi.

Úvod (v. 1)

V 8. žalmu nacházíme Davida s pohledem upřeným na noční oblohu ohromeného tou velkolepou krásou. Z jeho úst básníka plynou slova chval o dokonalých Božích vlastnostech a svrchované vládě nad celým stvořením. David je ohromen velikostí Boha a nicotností člověka, kterého přesto Bůh vyvýšil jako korunu Svého stvoření. Modlím se, ať i nás Žalm 8 přivede ke stejnému údivu a slovům chval našemu Bohu.

Davidův předpis v 1. verši jmenuje k provedení chvalozpěvu gittít. Nevíme přesně co to bylo, někteří se domnívají, že šlo o hudební nástroj, nebo hudební styl pocházející z města Gatu, toho města ze kterého pocházel Goliáš. V každém případě se jedná o radostnou píseň, a když nacházíme toto slovo gittít v úvodních verších 81. a 84. žalmu zjišťujeme, že jde o stejně radostné písně.

Co je předmětem tohoto žalmu? Vychválit nade vše Boha. V našem studiu nalezneme celkem tři vlastnosti, které nám vytvoří dnešní osnovu.

  • Bůh je vznešený Panovník,

  • Bůh je mocný Vládce,

  • Bůh je svrchovaný Stvořitel.

A z těchto tří vlastností na závěr pochopíme, k čemu nás ve vztahu k Bohu vedou. Pojďme tedy společně do úžasných hloubek Božích vlastností, které Davida vedli k napsání této chvály.

Vznešený Panovník (v. 2)

Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi! Tys dal svou velebnost na nebesa.

Vznešenost je vlastnost králů. Králové z lidí se oblékají do nádherných šatů, sedávají na bohatě zdobených trůnech, aby se od prvního pohledu vyvýšili nad lid, nad kterým panují. Ukazují tím svou nedosažitelnost a mimořádnost.

Ovšem vznešenost lidských králů nesnese srovnání s nebeským Panovníkem, o kterém Mojžíš napsal:

  • Ex 15:11 Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy?

Odpověď je jasná, nikdo! Nikdo z lidí, ani nikdo z bohů vytvořených člověkem nedosahuje vznešenosti svatého Boha, který je Stvořitelem, Vládcem i tím, kdo udržuje celé stvoření. Jeho Boží vznešenost prostupuje celé stvoření, proto je stvoření tak nádherné ve své kráse a úchvatné v každém detailu.

Když se zahledíte na horskou scenérii, jste uchvácení majestátem velehor a nebezpečím, které čiší ze zasněžených horských štítů. Když stojíte na břehu burácejícího moře, kde se vlny jedna za druhou s obrovskou silou tříští o skaliska a vám běhá nad tou mocí mráz po zádech. Případně se podíváte mikroskopem do buňky a hledíte do unikátně harmonického mikrovesmíru, to vše na vás křičí, BŮH EXISTUJE!

Každý kout stvoření i vesmíru, kam nevidíme, hlásá Boží existenci a úchvatnou velebnost, která jej zdobí. Bůh tak učinil úmyslně, aby se nikdo nemohl vymlouvat!

Ale to je stále jen odlesk Božího majestátu. Přímý pohled na Něj je z Boží milosti člověku ukryt. Vždyť i serafové v blízkosti Jeho trůnu si zakrývají zrak, neboť nemohou pohlédnout na Svatého Boha.

Podívejte se, jak reagoval člověk, když jen zahlédl záři Boží vznešenosti a slávy.

  • Ez 1:26-28 A shora nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, bylo cosi podobné trůnu vzhledem jako safír a nahoře na tom jakoby trůnu kdosi vzhledem podobný člověku. 27  A viděl jsem něco jako třpyt jantaru; vzhledem to mělo vnitřek okolo jako oheň; od jeho jakoby beder nahoru i od jeho jakoby beder dolů jsem uviděl cosi vzhledem jako oheň a mělo to okolo sebe zář. 28  Jako vzhled duhy, která je na oblaku v deštivý den, takový byl vzhled záře okolo něho, vzhled podobný Hospodinově slávě. Když jsem to viděl, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.

Ezechiel pod tíhou toho co viděl, padl na zem. Tak zdrcující je pro člověka jen zahlédnout Boží majestát. Taková je skutečná vznešenost Boží.

Povšimněme si milí svatí jednoho úžasného detailu na začátku 2. verše. David oslovuje vznešeného Hospodina, „náš Pane“. To znamená, že existují lidé, kteří mohou říct, že Bůh je jejich Pánem a oni jsou jeho lidem. A je zřejmé, že se David počítal do této skupiny, která s radostí a srdcem plným chval vyznává Boha za svého Pána.

Patříte také k této skupině?

Pokud ano, vezte, že Bůh svou vznešeností vladaře má poutat vaši pozornost a má být středem vašich životů. Potřebujete zaměřit vaše každodenní kroky více na Boha. Poznávat jej z Písma a na modlitbách a utvrzovat se o Jeho milosti z toho jak nám nezaslouženě každý den žehná.

Nebo chcete co nejméně Božího vlivu na váš život? Potom se zamyslete nad vaším postojem k Bohu, neboť ve třetím verši přicházíme k další Boží vlastnosti. Bůh je mocný Vládce.

Mocný vládce (v. 3)

Překvapivě žalmista říká: „Z úst dětí a kojenců jsi ustanovil sílu“. Cože? Nejslabší z nejslabších, že mají sloužit jako nástroj Boží moci? A vidíte je to skutečně tak.

Když se Gedeón připravoval k boji s Midjánci a Amálekovci, Bůh z původního počtu 32 tis. mužů nechal Gedeónovi pouhých 300 mužů, kteří navíc byli trochu podezřelí, neboť při pití chlemtali vodu jako pes. A teprve skrze tuto skupinku, která rozhodně nevypadala jako elitní armádní jednotka, porazil celou spojenou Midjánskou a Amálekovskou armádu.

Bůh tak učinil proto, aby Izrael viděl, že to byla Boží a ne lidská ruka, která je vysvobodila z útlaku Midjánců a Amálekovců (Sd 7). Bůh poráží nepřátele skrze nejméně pravděpodobné.

Když Pavel přišel do Korintu, on vzdělaný na prestižní škole, mohl udivovat Řeky toužící po všelijaké moudrosti a vybraných proslovech svým řečnickým talentem. Ale neudělal to, nedal jim, co chtěli a místo toho hlásal pohoršlivou a bláznovskou zvěst o ukřižovaném Mesiáši Ježíši. Proč?

Protože nechtěl jejich pozornost poutat na sebe, ale na Boha. A napsal o tom toto:

  • 1K 1:27-29  Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; 28  a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, 29  aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit.

Tak se pozná skutečný Bůh. Prostřednictvím bláznivého zahanbí lidskou moudrost. Ze slabých postaví sílu, která je světem opovrhovaná, ale která porazí veškerou lidskou moc. Neurozené a méněcenné podle měřítek světa, dokonce i to, co není, použije Bůh k tomu, aby se projevila Jeho síla a moc.

Bůh nespoléhá na lidskou sílu. Bůh nepotřebuje lidskou snahu, lidské svaly, či lidskou moudrost. Bůh se dává poznat, komu chce a nebere ohledy na nic, jen na svou vůli. Bůh uschopňuje ty, kteří odhodili své síly a spoléhají se plně na Boha, aby činili pro Boží slávu neuvěřitelné věci.

  • Jak jinak vysvětlit, že několik prostých slov evangelia zasáhne dospělého člověka?!

  • Co vede rodinu, že opustí své zabezpečené místo, přestěhuje se do neznámé země s neznámým jazykem, aby hlásali evangelium úplně cizím lidem!?

  • Kde se bere statečnost pronásledovaných křesťanů, kteří čelící smrti svědčí o Bohu svým pronásledovatelům!?

To je Boží moc Vládce nad celým vesmírem, která se projevuje skrze slabé, aby ponížil silné. Touto svou mocí Bůh poráží všechny své nepřátele a ty, kdo se Bohu mstí. Takovou mocí může disponovat jen Vladař, který je naprosto suverénní a není ničím omezený. A Bůh takový skutečně je, On je všemohoucí, On nepotřebuje žádnou pomoc, ani od nebeských mocností, ani od lidí.

Proto bratři a sestry, nikdy se nesnažte protlačit Boží záměry lidskou silou, ani kdybyste měli sebelepší motivy. Nesnažte se jednat, jako by Bůh na svůj úkol nestačil. Nikdy nepodceňujte všemohoucího mocného Vládce, který svrchovaně a jen podle své vůle řídí celý vesmír. Jinak selžete!

Jednou v ten správný čas podle Božího plánu Bůh dokonale skoncuje s nepřítelem. Ten čas ještě nenastal, boj stále trvá, i když víme, že Boží vítězství je již dané.

V Matoušově evangelium Ježíš pár dní před svým zatčením cituje 3. verš našeho žalmu.

  • Matouš 21:15-16 Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty podivuhodné věci, které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni 16  a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:‚Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu‘?“

Ten den se 3. verš 8. žalmu naplnil a Ježíš vůdcům Izraele dokazuje, že On je tím dlouho očekávaným Mesiášem z rodu krále Davida. Vůdcům se to nelíbilo, byli pobouření, ale nezmohli nic proti dětem provolávajícím chválu Ježíši. Bůh si ustanovil sílu ze slabých, kterou tehdejší vládci nemohli zlomit. Ježíš jim opět dokázal, že On je Bůh a oni jej proto nenáviděli. Prohráli, i když ve svém hněvu Pána ukřižovali.

Prohraje každý, kdo se staví proti Bohu. Každý, kdo je nepřátelský vůči Bohu a mstí se na těch, kteří mu patří, bude smeten. S každým, kdo se nepokoří před Bohem a nevyzná jej jako svého Pána, Bůh skoncuje na spravedlivém soudu.

Co ty? Bojuješ proti Bohu, jsi Jeho nepřítelem? Snažíš se tvářit jako křesťan, ale v srdci máš nepřátelství vůči oprávněnému Vládci?

Čiň pokání, protože jednou se setkáš s tímto mocným Vládcem a nebudeš-li uznán spravedlivým, budeš hozen do ohnivého jezera.

Svrchovaný Stvořitel (v. 4-9)

V části od 4. do 9. verše se setkáváme s další Boží vlastností, Bůh je Stvořitel všeho, celého vesmíru, každé planety, každého živočicha na zemi, pod zemí, ve vzduchu, v moři… i lidí.

Když hledím na tvá nebesa – dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi upevnil… Žalmista je ohromen stvořením, které poukazuje na Boží majestát. Dává nám jasné vyjádření, kdo je Tvůrcem a zároveň kdo je Majitelem celého stvoření. David dosvědčil své ohromení i ve 139. žalmu:

  • Ž 139:14  Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.

Úžasné, vzbuzující bázeň a obdivuhodné je Boží stvoření. S velikou lehkostí to vše Bůh stvořil, žalmista to přirovnal k dílu Božích prstů. Bůh obrazně ani rukou nepohnul, stačili prsty. Ne jako člověk, který staví dům a musí se hodně nadřít. Bůh řekl a stalo se.

I člověk je součástí stvoření.

  • Gn 1:26-27  I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 27  Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.

Člověku byla dána důstojná a slavná pozice v Božím stvoření. Člověk jako jediný byl stvořen k Božímu obrazu, žádný jiný stvořený tvor se nemůže chlubit tímto přídomkem. Bůh člověka stvořil jako klenot na vrcholu celého stvoření.

A celé velkolepé stvoření podléhá a bude podléhat Boží vládě navěky a žalmistovi zní otázka: Co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že jej navštěvuješ?

Tato otázka doslova vyvolává v mysli odpověď – NIC. Mezi člověkem a jeho Stvořitelem je od počátku lidstva propastný rozdíl ve významu.

Elihů při rozmluvě s Jóbem řekl:

  • Job 34:14-15  Kdyby (Bůh) zaměřil svou pozornost jen na sebe a vzal zpět k sobě svého ducha a svůj dech, 15  všechno tvorstvo by společně naposled vydechlo a člověk by se obrátil v prach.

David vyjádřil Boží postoj slovy:

  • Žalm 103:14  On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach. 15  Dny člověka jsou jako tráva, rozkvétá jako polní květ. 16  Vítr na něho zafouká a je po něm, a už si nepovšimnou, že tu není.

Jeden každý z vás, každý člověk na tomto světě je svým životem závislý na Bohu. Žádný člověk nevládne nad Bohem. Musíme si všichni přiznat, že Bůh je pro člověka nedosažitelný a nekonečně vyvýšený. A nejen to, musíme přijmout, že Bůh je nadřazený nad člověkem a člověk je Bohu podřízený.

David v našem textu pokračuje a říká o člověku: Trochu jsi jej omezil, aby nebyl božskou bytostí, a korunoval jsi ho slávou a důstojností. Svěřil jsi mu vládu nad dílem svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy, …

Poté co jsme si před vteřinou řekli, zní tato slova, jak úplně z jiného žalmu. Dokonce, kdybychom je vytrhli ze souvislostí, které Písmo o vztahu člověka k Bohu učí, měli bychom podporu pro tzv. evangelium prosperity.

A víte co bratři a sestry, skutečnost, kterou Žalm 8 učí o člověku je ještě nádhernější, než cokoliv by si jakýkoliv falešný učitel vymyslel.

Bůh dal člověku darem velice váženou a důstojnou pozici ve stvoření. Bůh stvořil člověka jako místokrále nad svým stvořením. Bůh sám založil lidskou vladařskou dynastii.

Co je hlavním úkolem místokrále? Spravovat to, co mu král svěřil k plné spokojenosti krále. Místokrál je vlastně správce. Člověk byl stvořen, aby spravoval a rozvíjel, co mu Bůh svěřil a aby svým jednáním modeloval pro stvoření Boha.

Pozor, ne, aby se stal bohem, ale aby vykonáváním vlády, tedy správy stvoření ukazoval na samotného krále, kterým je Bůh.

Správce nemá usilovat o to, aby se ostatní na něj dívali jako na krále. Tím by kradl to, co náleží skutečnému králi.

V každém případě to je velmi odpovědná role. Adamovi bylo v zahradě svěřeno celé stvoření a my máme před Bohem tu stejnou zodpovědnost. Celé stvoření bylo člověku položeno pod nohy, zvířata jsou ve stvoření níž než člověk. Zvířata slouží jako zdroj obživy i radosti. Člověk je využívá jako rozumný správce.

Ovšem, když se podíváme kolem sebe, vidíme, že nemáme jako lidé vše pod vládou. Zvířata nás neposlouchají, s velikým úsilím dokážeme vycvičit psa, aby nás trochu poslouchal. Zkuste ale vycvičit třeba kočku, aby vás respektovala jako pána. Nikdy, vždy ona se bude cítit jako pán domu. Pojďme ještě dále. Počasí, lidské srdce, nemoci, smrt. Ani nad jedním nevládneme. Jak je to možné? Lže snad Písmo?

Ne v žádném případě, ale člověk v Bohem dané roli místokrále selhal, odmítl poslušnost Bohu, vzbouřili se proti tomu, kdo je ustanovil a chce se sám stát bohem a ukrást Bohu Jeho vládu.

Stal se z něj tyranský správce, který začal zneužívat pro své sebestředné zájmy to, co měl spravovat k Boží slávě. Místokrál se chtěl stát králem a pokusil se ukrást královskou moc i královský majetek, ale místo toho uvrhl sebe i ten majetek do zkázy.

Ten nejvznešenější z celého stvoření se propadl do stoky hříchu. Člověk zneužívá své postavení klenotu Božího stvoření, a to co Bůh stvořil ke své slávě, každý člověk špiní a obrací proti Bohu. Důstojnost a sláva člověka daná Bohem je prostředkem zvráceného srdce ke hříchu.

Naše myšlenky utíkají za chtíčem, chamtivostí a jsou plné nenávisti. Rozum, který nám Bůh dal, užíváme k hromadění majetku, budování pozice a nadvlády nad druhými. Tělo, jež Bůh stvořil, slouží k tomu, abychom poutali pozornost na sebe. Láska, tolik básníky opěvovaný cit je jen prostředkem k naplnění sebestředné touhy po obdivu druhých a svých vlastních sexuálních požadavků.

Nic z toho jsme sami nevytvořili, a přesto to vše používáme jen pro sebe.

To co bylo stvořené jako vznešené, nyní slouží jako podřadné. Člověk místo aby v královském rouchu vládl nad stvořením, sedí oblečen do otrhaných hadrů v kaluži bláta a hrozí všemohoucímu Bohu svou pěstí, jako se dítě vzteká na své rodiče, kteří mu projevují lásku a vyžadují jeho poslušnost.

Proto je člověk terčem Božího hněvu. Bůh musí vzpouru na lidech odsoudit. Jinak by nebyl spravedlivým Bohem.

Tedy bratři a sestry vidíme, že hříšný člověk není dokonalým správcem a vládcem Božího stvoření.

Kdo tedy naplňuje slova 8. žalmu?

Autor listu Židům nám ve 2. kapitole dává odpověď:

  • Žd 2:5-9  Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. 6  Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7  Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. 8  Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. 9  Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti.

Boží slova vyřčená a zapsaná Davidem byla dokonale naplněna v Ježíši Kristu.

Vznešený Bůh se ponížil níže než andělé a přišel v lidském těle, naprosto se vzdal veškeré slávy a vyvýšeného postavení, které měl u Otce (Fil 2:6-8). Ježíš je ten, kterému bylo Bohem vše poddáno a nezbylo nic, co mu nebylo poddáno. On přišel podřízen zákonu a bez hříchu naplnil vše, co Bůh požadoval. Vedl svůj čistý život až na kříž, kde zemřel za hříchy svého lidu, aby nám přinesl vykoupení a odpuštění našich hříchů. V Jeho spravedlnosti nad ním neměla smrt žádnou moc, a proto jej neudržela a Ježíš vstal z mrtvých. On svým vítězstvím na kříži porazil vše, i smrt.

Vy všichni, kdo zde dnes sedíte, potřebujete rozumět tomu, že jediná cesta k Bohu je skrze Ježíše. Je vám jasné, že není a ani nemůže být jiná cesta? Nikdo z vás nedosahuje Kristovy spravedlnosti. A kdo se o to z vlastních sil snaží, skončí jako ti velekněží a učitelé Zákona v mrtvém, sebestředném a Bohu nepřátelském náboženství.

Milí svatí, Pán Ježíš Kristu je tím dokonalým Vládcem nad celým Božím stvořením. Ježíš je Vládcem, který nezneužívá to, čemu vládne, ale rozvíjí to, aby Bůh byl oslaven. My dnes ještě Jeho vládu nevidíme, ale jednoho dne se Ježíš vrátí v moci Vládce a ustanoví viditelně své království až na věčnost.

Přesto už dnes žijeme z jistoty jeho současné i zjevné budoucí vlády. On vše vede podle svého plánu a v pravý čas naplní svou vůli. Nestane se nic, co by již nebylo naplánováno. Bůh neztratí svou kontrolu nad stvořením. Proto se držme jistoty, která nás vede do přítomnosti našeho Stvořitele a Spasitele, u něj dojdeme dokonalé radosti a pokoje.

Nadřazený k uctívání (v. 10)

Žalmista uzavírá dnešní žalm stejně, jako jej začal.

Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi!

Co jiného může člověk vzdát Bohu, když čte o Božích vlastnostech a o záchraně, kterou Bůh ve svém Synu připravil? Jedině společně s Davidem volat k Bohu: „jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi!“

Podobně silná slova napsal autor 113. žalmu:

  • Žalm 113:3-4  Od východu slunce až po západ budiž chváleno jméno Hospodinovo! 4  Hospodin je vyvýšený nade všemi národy, jeho sláva sahá nad nebesa.

Závěr

Vznešený Bůh není omezen prostorem této Země, není ani omezen lidským konáním. On vše převyšuje, jako Panovník, který vládne nad vším, co stvořil. Vše mu je poddáno, i ten kdo si myslí, že je svým vlastním vládcem.

Dává smysl odmítnout chválu majestátnímu Panovníkovi? Je moudré hrát si na vládce nad vlastním životem? Odpovězte si každý sám.

Ať jen Bůh je středem vašeho uctívání! On je toho hoden.

  • Daniel 4:34  Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.

Amen