Lék ničivější než nemoc (Ab 1,12-2,1)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Bůh je věčný a svatý

Jaroslav Kernal, Praha 31. července 2016

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Znovu dnes společně otevřeme knihu proroka Abakuka, abychom slyšeli, jak Bůh promlouvá do našich životů. Znovu dnes otevíráme knihu, která nám ukazuje, jak velký je Bůh, kterého uctíváme. Znovu dnes společně s Abakukem odhlédneme od člověka a pozvedneme svůj pohled k velkému Bohu, ke Stvořiteli i udržovateli celého vesmíru, k tvůrci dějin, Bohu soudci i Bohu spasiteli. To je Bůh Abakukův a to je i Bůh náš.

Budeme číst celou první kapitolu Abakuka až do prvního verše druhé kapitoly a potom se budeme zabývat verši 1,12-2,1.

Prorok volal k Bohu, protože se mu zdálo, že Bůh ignoruje situaci v Božím lidu, že nevidí, co se děje, násilí, ničemnosti, trápení, ochromený zákon, nevymahatelnost práva. Co se děje? Proč to vypadá, že Bůh mlčí? Ale Bůh nemlčel. Jeho odpověď však byla šokující! Bůh řekl, že jeho odpovědí budou Chaldejci, které pošle, aby zničili celou zemi. V následujícím textu se Abakuk vrací k této Boží odpovědi. Nejprve vyznává, že věří v Boha, který je větší, než trest, který tento Bůh přináší, ale hned vzápětí znovu upadá do pochybností – jak je možné, aby Bůh k léčení použil lék, který bude strašlivější a ničivější než nemoc samotná? Znovu vidíme, jak moc prorok potřebuje porozumět tomu, kdo je Bůh a jaké jsou jeho plány s Božím lidem. K tomu také směřuje tento text, který končí prorokovou důvěrou, že Bůh mu dá porozumění.

I. Bůh je větší než Chaldejci (v. 12-13)

Je důležité, abychom sledovali život kolem sebe, abychom sledovali dění ve společnosti i v církvi a abychom na toto dění dokázali nahlížet ve světle Písma. Máme se učit rozumět věcem nikoliv politicky, ale biblicky. Když za Pánem Ježíšem přišli saduceové s farizeji, aby jim ukázal znamení, řekl jim:

  • Matouš 16:3 Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete?

Bůh nás volá k rozlišování – nikoliv k politickému nebo sociálnímu, ale k biblickému rozlišování. Církvi se snadno může stát – a pokud se podíváme do historie, vidíme, že se to opakovaně dělo, že rozlišovat přestala a začala vytvářet nejrůznější politická spojení. V padesátých letech minulého století, v době nejtvrdšího budování socialismu, se mnozí protestantní vedoucí v naší zemi vydali touto cestou a začali propagovat socialismus jako cestu, kterou Bůh používá k šíření svého království. Ani dneska to není jiné – ačkoliv už oficiálně nevládne socialismus, mnozí církevní představitelé hlava nehlava podporují vládnoucí ideologii humanismu a vydávají ji za biblickou. Potom z úst představitelů církví můžete slyšet, že Bůh křesťanů je stejný jako Bůh Židů a muslimů, nebo že za teroristické útoky si můžeme sami a vlastně si je zasloužíme. Nebezpečí, že křesťané skočí na lep doktrínám, které vládnou v nevěřícím světě, je veliké a hrozí každému z nás. Přesto lék je jednoduchý – jít do Božího slova a vidět, kdo je Bůh.

Přesně to dělá Abakuk. Slyšel od Boha těžké věci o soudu, který Bůh posílá na svůj lid, slyšel o Chaldejcích, kteří přijdou a nebudou mít slitování a nerozumí tomu. Viděli jsme to v minulém textu a uvidíme to i v tom dnešním. Ale podívejte se do Písma, co dělá Abakuk nejdřív:

  • Abakuk 1:12-13 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal. Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?

Abakuk se dívá na Boha. Abakuk si připomíná, kdo je Bůh Izraele. I když nerozumí Božím soudům, upíná se k Bohu. Ještě více to uvidíme příště, když se dostaneme ke čtvrtému verši druhé kapitoly, kde říká klíčové věci:

  • Abakuk 2:4 Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. [z víry bude živ]

Nežijeme z vidění. Nežijeme z toho, co se děje kolem nás. Nejsou to okolnosti, v nichž se právě nacházíme, které by měly určovat obsah naší víry nebo směřování našeho života. Nový zákon to opakuje, když říká:

  • 2 Korintským 5:7 … žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.

Proto se musíme obracet k Bohu na prvním místě. Možná věci kolem nás vypadají strašidelně, strašlivě, možná přemýšlíte o tom, zda nebude válka (ale mimochodem už jsme ve válce), možná vás svírá strach, když přemýšlíte o tom všem, co se děje v Evropě i co děje v tom, co se navenek prezentuje jako církev. Ale to není místo, kam bychom měli nejdříve směřovat svůj pohled. Náš pohled musí směřovat nejprve k Bohu.

  • Abakuk 1:12 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj?

Abakuk si připomíná, kdo je Bůh. Bůh je věčný, Bůh je svatý, Bůh je Bohem Izraele a je také Bohem Abakuka. Moji milí, potřebujeme dobře vědět, kdo je náš Bůh, potřebujeme dobře znát Boha. Musíme rozumět tomu, že Bůh je věčný, že je od pradávna, a to znamená, že jeho záměry jsou věčné záměry. Jeho myšlení nás nekonečně přesahuje. On je Bohem, který byl předtím, než existovalo cokoliv jiného. On všechno povolal do existence. On je počátek i konec, Alfa i Omega. On nemá začátek ani konec, nebesa nebes ho nemohou obsáhnout. Tváří tvář těžkým věcem v našich životech musíme přemýšlet o tom, kdo je Bůh a žasnout nad jeho velikostí.

Abakuk mluví o Boží svatosti. Bůh je věčný a jeho záměry jsou věčnými záměry, Bůh je svatý a jeho záměry jsou svaté záměry. Bůh je svrchovaným vládcem nad celým stvořením, nezapomněl na nás, není lhostejný, ale kdykoliv nerozumíme jeho záměrům, potřebujeme si připomínat, že Bůh je věčný a svatý. To je nejlepší místo, kde můžeme začít. Podívejte, kam to vedlo Abakuka! Vedlo ho to k vyznání, které je obsažené ve dvanáctém verši – my nezemřeme! Vím, že někteří z vás používáte B21 nebo Studijní překlad, kde je: Ty, Bože, neumíráš. Překladatelé zjevně následovali rabínskou tradici, která ale nemá žádnou oporu v hebrejských textech. Kromě toho to nedává ani příliš velký smysl. Hebrejský text říká, my nezemřeme. A může to být vyznání víry na straně jedné, když Abakuk vidí velikost a svatost Boží. O kousek dál nazývá Boha Skálou – připomíná si Boží dílo. Bůh je můj hrad, Bůh je má skála, moje spasení je pevné, protože stojí na skále, kterou je Hospodin.

Ale vedle tohoto porozumění může být tento výkřik také výkřikem hrůzy: Bože, ty jsi věčný, ty jsi svatý, tak nás přece nenecháš zahynout? Copak zemřeme i my? My přeci nezemřeme! Může to být výkřik porozumění a hrůzy, kdy prorok vidí, že věčný a svatý Bůh posílá Chaldejce, aby potrestal a pročistil svůj lid. A myslím, že tak to skutečně je. Podívejte se dál do dvanáctého verše:

  • Ab 1:12 Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.

Abakuk slyšel, co mu Bůh řekl, a snaží se nějak vyrovnat s tím, co se Bůh rozhodl udělat. Chápe, že Bůh bude soudit svůj lid. Ale stále se nemůže ztotožnit s tím, že to bude tak hrozným způsobem. Podívejte se do dalšího verše:

  • Abakuk 1:13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?

Abakuk zná Boha. Zná Boží svatost, zná Boží čistotu, slávu, zná Boží spravedlnost, proto mu nejde na rozum, co se to děje. Jak to, že Bůh trpí věrolomné? Abakuk ví, že Bůh je spravedlivý a milosrdný. Zná Boží slovo a ví, že Bůh prokazuje milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mu věří. Ví, že Hospodino milosrdenství je věčné. Ale teď nerozumí tomu, co chce Bůh dělat. Chce snad Bůh společně se svévolníky zahubit i spravedlivé?

Možná chtěl Abakuk smlouvat s Bohem podobně, jako to udělal Abraham, když mu Bůh řekl, že zničí Sodomu a Gomoru. Připomíná Bohu spravedlivé v Božím lidu. Copak, Bože, nevidíš spravedlivého? Chceš vyhladit se svévolníkem i spravedlivého? – to jsou Abrahamova slova. Ale všimněte si, že u Abakuka nejde o pokornou prosbu jako u Abrahama – u Abakuka jde spíš o výčitku. Připomíná Bohu jeho svatost, jeho čistotu i milosrdenství – jako kdyby Bůh nevěděl, že je svatý, že je čistý a milosrdný! Proč to dělá? Co chce udělat? Víme, co nechce udělat: Nechce přijmout Boží svrchovaný výrok, nechce se smířit s Božím soudem, odmítá se podřídit pod mocnou ruku Boží.

Ale přesně k tomu nás volá Bůh – poslouchejte, co napsal apoštol Petr pronásledované církvi:

  • 1Pt 5:6-7 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.

Tohle jsou slova, která si potřebujeme připomínat i tehdy, když se nám zdá, že se svět kolem hroutí. Jsou časy, kdy Bůh buduje, jsou časy, kdy Bůh boří. Abakuk žil v době, kdy Bůh bořil – a bořil úplně všechno. Izrael měl na sedmdesát let zůstat prázdnou a pustou zemí. Mělo se naplnit proroctví, které čteme u Mojžíše, že když nebudou poslouchat Hospodina, Hospodin je bude trestat a pokud nebudou poslouchat, bude je trestat sedmkrát víc, a sedmkrát víc, povolá cizí národ a rozpráší je mezi národy (Lv 26,13-41). Přesně to se stalo. Abakuk se toho možná dožil, možná ne, nevíme. Ale víme, že mu Bůh tyto věci oznámil a Abakuk s Bohem nesouhlasil. Poslouchejte, co se stalo (můžete to se mnou sledovat ve svých Biblích):

2 Paralipomenon 36:11-21 Sidkijášovi bylo jedenadvacet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Dopouštěl se toho, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha. Nepokořil se před prorokem Jeremjášem a před výrokem Hospodinovým. Dokonce se vzbouřil proti králi Nebúkadnesarovi, který jej zavázal při Bohu přísahou, byl tvrdošíjný a troufalého srdce a nenavrátil se k Hospodinu, Bohu Izraele. Rovněž i všichni kněžští předáci a lid se mnohokráte zpronevěřili, jednali podle kdejakých ohavností pronárodů a poskvrnili Hospodinův dům, který si oddělil jako svatý v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, k nim nepřetržitě posílal své posly, protože měl soucit se svým lidem i se svým příbytkem. Oni však Boží posly zesměšňovali, pohrdali jeho slovy a jeho proroky prohlašovali za podvodníky, takže Hospodinovo rozhořčení dolehlo na jeho lid a nebyl, kdo by ho zhojil. Přivedl na ně kaldejského krále, jenž mečem vyvraždil ve svatyni jejich mladé muže, neměl soucit s mladými muži ani s pannami, ani se starci a kmety; Bůh mu všechny vydal do rukou. Také všechny předměty Hospodinova domu, velké i malé, poklady Hospodinova domu a poklady královy a jeho velmožů, to vše odvezl do Babylóna. Dům Boží spálili, jeruzalémské hradby strhli, všechny jeho paláce vypálili a všechno vzácné zařízení bylo zničeno. Pozůstatek lidu, jenž unikl meči, přestěhoval do Babylóna. Stali se otroky, sloužili jemu a jeho synům až do doby, kdy se kralování ujali Peršané. Tak se naplnilo slovo Hospodinovo, které mluvil ústy Jeremjáše: "Dokud si země nevynahradí své dny odpočinku, bude odpočívat po všechny dny, co bude zpustošena, až se vyplní sedmdesát let."

Národ byl odveden do Babylona. Zpátky do země se vrátil jenom pozůstatek Izaele. Po sedmdesáti letech se z vyhnanství vrátilo 42 tisíc duší.

To byly věci, které Abakuk ve chvíli, kdy přijal od Hospodina výrok, ještě netušil. Ale naprosto mu stačilo, co mu Bůh řekl ve verších 5-11. To ho opravdu vyděsilo, protože pochopil, co se chystá. Věděl, kdo jsou Chaldejci a nemohl se srovnat s tím, že Bůh udělá tak strašné věci. Zdálo se mu, že:

II. Bůh používá lék silnější než nemoc (v. 14-17)

To je přesně to, co vidíme v dalších verších, to je přesně to, co nás vede k druhému bodu dnešního kázání.

  • Abakuk 1:14-17 Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo? On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá. Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu. Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?

To, co tady čteme, vypadá jako jedna dlouhá výčitka Bohu. Prorok pochopil, co chce Bůh udělat, porozuměl tomu, že Bůh pošle Chaldejce, kteří budou nemilosrdní a vyhladí celou zemi. Můžeme předpokládat, že dobře znal Mojžíšův zákon i slova proroků, věděl, co Bůh zaslíbil Izraeli, jestliže nebudou poslouchat Hospodina. Jistě dobře věděl, co se dělo za dnů soudců – kdy Izrael stále odpadal od Boha a uctíval modly, a Bůh posílal okolní národy, kteří zotročovali Izraelce, Izraelci nakonec pod tím velkým tlakem volali k Bohu, prosili o milost, odvrátili se od model a Bůh jim poslal vysvoboditele.

Ale nyní se to Abakukovi nezdá. Má pocit, že lék, který chce Bůh použít, je smrtelnější než nemoc, která vládne v Božím lidu. Copak jsme jako havěť, kterou budou Chaldejci vybírat ze sítě. A jak můžeš vůbec Bože použít takový bezbožný národ – svou sílu vydává za boha, obětuje své síti a pálí kadidlo svému nevodu (Víte, co je nevod? Dlouhá síť u nás používaná k výlovu rybníků). Chaldejci si mysleli, že to je jejich vlastní síla, že to je jejich vlastní válečnické umění, jejich odvaha, jejich rychlost, co jim zajistilo vítězství, převahu. Byl to bojovný národ, hrdý národ, sebevědomý národ, krutý národ, národ bojovníků, který po dlouhá staletí bojoval s okolními národy o nadvládu. Nyní si mysleli, že přišel jejich čas, a uctívali svou sílu a válečnické umění. To byl jejich bůh, to byla jejich modla. Nechtěli se pokořit před Bohem ani uznat, že to byl Bůh nebes, který krále dosazuje i odvolává, který s národy nakládá jako hrnčíř se svými výrokby, jak se mu zachce. Skrze proroka Jeremjáše, který byl současníkem Abakuka, Bůh řekl:

  • Jr 27:6-8 Nyní jsem všechny tyto země dal do rukou Nebúkadnesarovi, králi babylónskému, svému služebníku; dal jsem mu i polní zvěř, aby mu sloužila. Budou mu sloužit všechny pronárody, i jeho synu a vnuku. Pak nadejde čas jeho zemi i jemu a podrobí si ho v službu mnohé pronárody a velicí králové. Ale pronárod či království, které by nesloužilo jemu, Nebúkadnesarovi, králi babylónskému, a které by svou šíji nesklonilo pod jho babylónského krále, ten pronárod postihnu mečem a hladem a morem, je výrok Hospodinův, až je úplně vydám do jeho rukou.

Byl to Bůh, kdo vydal Chaldejcům všechno do rukou. Bůh dokonce přikázal všem, že musí sloužit Nebúkadnesarovi. Prorok Jeremjáš varoval před falešnými proroky, kteří sváděli Izraelce k tomu, aby nesloužili Nebúkadnesarovi, aby hledali pomoc u egyptského krále. Moji milí, proto je tak důležité, abychom jako křesťané rozlišovali. Abychom viděli Boží ruku v událostech kolem sebe, abychom rozpoznali Boží dění a nesnažili toto dění zvrátit nějakým svým marným úsilím. Proto potřebujeme hledat Boha! Proto potřebujme poznávat, kdo je Bůh, kterému jsme uvěřili. Čím více uvidíme Boží velikost a slávu, čím více uvidíme Boží spravedlnost, svatost, milosrdenství a lásku, tím lépe budeme schopni rozlišit, co se děje a proč. A toto je stejné jak ve Starém zákoně, tak v Novém. Vzpomeňte si, co řekl Ježíš, když za ním přišli s děsivými zprávami:

  • Lukáš 13:1-3 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?“ Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.

Ježíš říká, že nemusíme přesně rozumět všemu, co se kolem nás děje. Ale je důležité, abychom viděli svůj život ve světle událostí kolem nás – a to nás na prvním místě povede k pokání.

Tady je problém Abakuka a problém nás samotných – jenom málo rozumíme tomu, jak moc je Bůh svatý a jak moc je hřích hříšný a jen málo rozumíme tomu, že Bůh je svrchovaný a dělá všechno co, chce. Nejedná svévolně, ale jedná ve své moudrosti a prozíravosti. Když mluvíme o hříchu, tak tomu myslím nejlépe rozumíme u druhých lidí – tam většinou vidíme velmi dobře, jak hrozný je hřích, jak veliká špatnost se děje, ale jak to je, když přijde na náš hřích? Vidíme ho v takovém případě tak tak jasně a ostře? Jsme také tolik zděšeni ze svého vlastního hříchu? Vidíme také tak dobře, jak veliká špatnost se děje, jak hrozný je náš vlastní hřích?

Písmo mluví o tom, že hřích je vzpourou proti Bohu – vzdor proti Bohu je v srdci každého hříchu. Každý hřích je motivován a veden vzpourou proti Bohu. Nechci poslouchat Boha, nebudu dělat to, co on mi říká, nebudu se podřizovat Bohu ani ho uctívat. Proto Bůh říká, že:

  • Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt.

Smrt je přirozeným důsledkem každého hříchu. Hřích je tím důvodem, proč lidé umírají. Všichni zemřeme, což znamená, že všichni zhřešili, není ani jeden, kdo by nezhřešil, kdo by hledal Bohu, kdo by byl bez viny. Všichni zhřešili a to znamená, že všichni zemřou. Hřích znamená na prvním místě urážku Boha. Každý hřích, i ten sebemenší, je na prvním místě vždycky urážkou Boha, který je svatý a každý hřích je tak plivnutím na jeho čistotu a svatost.

Nikdy nejsme – a dokud nebudeme proměněni a nebudeme mít nová těla, tak také nebudeme tak spravedliví, abychom nepotřebovali pokání. David říká:

  • Ž 7:12 Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.

Ne kvůli hříchu ostatních lidí, ale kvůli mému hříchu, kvůli vašemu hříchu. Každý den má Bůh dostatek důvodů pro to, aby nás vyhladil z povrchu zemského. Tohle je něco, co prorok Abakuk nechápal, a proto skoro vyčítá Bohu jeho záměry. Copak budeš, Bože, podporovat svévolníky v tom, aby ničili spravedlivé? Copak nemáš soucit a necháš Chaldejce vyvražďovat lidi donekonečna? To je Abakukův nářek, to jsou jeho výčitky Bohu.

Copak ale nerozumíš Abakuku tomu, co je to hřích? A jak odporný hřích je? Copak nechápeš, kdo je Bůh? Nerozumíš tomu, že:

  • Přísloví 16:4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

Bůh je naprosto svrchovaný a používá ke svým cílům všechno, co chce. Bůh používá zlo k tomu, aby potrestal zlo. Je to náš problém, že se nám zdá, že to zlo v nás je tak malé, že to vypadá, že Boží lék na naši nemoc má mnohem ničivější sílu, než nemoc samotná. Připadá nám to, že máme škrábanec na prstě, ale zdá se nám, že Božím řešením je amputace celé ruky!

Ale je to jenom proto, že nechápeme hrůzu hříchu a netušíme, jak moc je Bůh svatý, jak moc nemůže snést hřích. Vyznáváme sice – podobně jako Abakuk – že Boží oči jsou čisté, že nemůže snést pohled na zlo, ale obvykle tím myslíme to cizí zlo, hřích někoho druhého, nikoliv náš vlastní. Tohle jsou stejná slova, která používal Pán Ježíš Kristus, když mluvil o hříchu. Bůh Starého zákona a Bůh Nového zákona je tentýž Bůh, třikrát svatý trojjediný Bůh.

  • Matouš 18:8-9 Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

Ježíš nás volá k pokání a ke svatosti. Nevolá nás k tomu, abychom vyčítali Bohu, co se to děje, ale abychom se poddali Bohu a jeho vládě. Často nevěřící lidé říkají, že kdyby byl Bůh, tak by nedopustil takové věci, jaké se dějí. Když takovou otázku uslyšíte, můžete se jich zeptat, jak si tedy vysvětlují, proč se dějí zlé věci, kde se v lidech bere všechna zloba, hněv, závist, zlost, zlovolnost, chamtivost, nadutost, urážky, pýcha, smilstvo, loupeže, vraždy a mohl bych pokračovat dál a dál. Tyto věci jsou důkazem pravdivosti Božího slova, jsou důkazem toho, že lidské srdce je zkažené, hříšné, a to je důvod, proč přichází Boží soud.

Možná nerozumíme tomu, proč se něco děje v našem životě, proč se dějí všechny ty věci kolem nás – teroristické útoky, násilné činy, války, vraždění a podobné věci. Je to důvod, proč musíme volat k Bohu, aby nám dal odpověď – přesně to nakonec udělal i prorok Abakuk. Podívejte se do dalšího verše:

III. Bůh dá odpověď (v. 2,1)

Když si Abakuk vylil srdce a postěžoval si na to, co Bůh dělá – a to je skutečně to, co prorok udělal ve verších 14-17, jako kdyby dostal rozum, vrátil se nohama zpátky na zem, rozpomenul se na to, kdo je Bůh a kdo je člověk.

  • Abakuk 2:1 Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.

Už jednou prorok dostal odpověď – viděli jsme to v první kapitole. Příliš se mu nelíbila a tak si postěžoval. Nyní říká, že bude čekat na další odpověď od Boha. A Bůh skutečně dává odpověď.

Ale podívejte se dobře, co říká Abakuk – postaví se na stráž, bude stát na hlásce. Nebude ležet doma, nebude pasivní, ale bude aktivně vyhlížet odpověď od Hospodina. Stát na stráži znamená dávat dobrý pozor, mít oči na šťopkách, být bdělý a připravený, ostražitý. V duchovním slova smyslu to znamená konfrontovat všechno, co se děje s Božím slovem. Na stráži byli berojští křesťané, když jim apoštol Pavel kázal evangelium.

  • Sk 17:11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.

Přijali evangelium s velikou dychtivostí – to ukazuje, že čekali na Hospodinovo slovo, byli na hlásce a vyhlíželi, zda neuvidí posla, který přináší dobrou zprávu. Ale nespokojili se jenom s přijetím – byli také na stráži, byli ostražití, takže každý den zkoumali v Písmu, zda to, co říká Pavel, odpovídá Božímu slovu. Každému, kdo hledá Boha, Bůh odpovídá. Nemusí to být nutně hned – Bůh není automat na Coca-Colu, ale odpověď přijde. On to slíbil a co slíbil, to také splní. Ježíš říká:

  • Matouš 7:7-11 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

Bůh Abakukovi odpověděl – odpověděl mu okamžitě, jak uvidíme ve druhé kapitole, a odpověděl mu také v dlouhodobém horizontu. Jako odpověď na problémy Božího lidu, jako odpověď na hřích Božích vyvolených poslal svého milovaného Syna, který se stal člověkem. Plně Bůh a plně člověk v jedné osobě, čistý, svatý, nevinný, dokonalý Boží beránek, který na lidském těle na sebe vzal hříchy svého lidu. Tyto hříchy vynesl na kříž Golgoty, kde za ně zaplatil svou smrtí. Za hříchy všech, kteří věří v Krista, bylo zaplaceno na golgotském kříži. Kristus na kříži zvolal: „Je dokonáno!“ Spasení je hotové. Není k němu co dodat. Na důkaz a potvrzení dokonaného spasení Ježíš Kristus vstal třetího dne z mrtvých. Byl svatý a nevinný, nesl naše hříchy a zemřel kvůli nim a ne kvůli svým hříchům. Proto ho smrt nemohla udržet ve své moci, proto ji mohl překonat a porazit. Proto už je nyní smrt poraženým nepřítelem. A proto nám také Písmo říká:

  • Ř 10:9-11 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

Toto je cesta spasení. Proto musíme jít ke Kristu. On je odpovědí na problémy našich životů, on je odpovědí na problém zdaleka největší a nejhlubší, na problém hříchu v našem životě.

Řešením nejsou stížnosti na Boha a na Boží jednání, řešením je vyznání Krista, řešením je víra ve vzkříšeného Pána, řešením je poslušnost Bohu. Milí křesťané, odložte své stížnosti na Boží jednání a postavte se na stráž, hledejte Boží tvář a podřiďte se Bohu.

A pokud nejste křesťany, tedy nevěříte v Krista, nemyslete si, že můžete uniknout Božímu hněvu. Nemyslete si, že se vám vyhne Boží soud. Právě vás volá Bůh k tomu, abyste činili pokání a věřili evangeliu, abyste přestali vzdorovat a chtít být svými vlastními pány, a dali své životy do rukou Bohu. Slyšeli jste, co máte udělat – volat, prosit, tlouct, a to tak dlouho, dokud Bůh neodpoví. Prosím vás, neodkládejte to, nenechávejte to na později, nesnažte se to odsunout na příště. Písmo nám říká, že soud už začal u Božího domu, a bude pokračovat – a pokračuje dál – do celé společnosti. Proto vás prosím, abyste šli ke Kristu, abyste odložili dosavadní způsob života v bezbožnosti a vzdoru a složili své hříchy u nohou Ježíše Krista. On zve všechny, kdo jsou drceni mocí hříchu, kdo žijí ve vzpouře, kdo si se zatvrzelým srdcem říkají, že Bůh tu není. Ježíš Kristus vás zve a volá vás:

  • Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

On je ten, kdo dává odpočinutí duším. On je ten Svatý a věčný Bůh, on je pravý život. Jenom u něj dojdete pokoje a jenom s ním budete moci s radostí vyznávat to, co jmse zpívali na začátku:

  • Abakuk 3:17-18 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.

Modleme se.

Osnova kázání: