Hospodin je podíl mě určený (Ž 16,1-11)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Ve tvé pravici je neskonalé blaho

Daniel Adamovský, 15. dubna 2018, Praha

 (CSP) 1  Davidův pamětní zápis. Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště.

2  Řekni Hospodinu: Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám.

3  Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení.

4  Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty.

5  Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los.

6  Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví.

7  Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí.

8  Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu.

9  Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí,

10  neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu.

11  Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.

V roce 1492 tři maličké lodě pluly napříč Atlantickým oceánem cestou, které se celá Evropa bála. Nikdo nevěděl, co je čeká za horizontem, jestli bohatství nebo smrt v nekonečných vodách oceánu. Jen kapitán doufal, že mají naději připlout k pevné zemi.

Po mnoha týdnech a měsících již celá posádka ztratila naději, že spatří na západě pevnou zemi. Mnozí se báli, že připlují na okraj Země a zřítí se do bezedné propasti. Poslušnost posádky kapitánovi visela doslova na vlásku.

Až jednoho dne se z oblaků na horizontu vynořila země. Naděje se upevnila v jistotu, strach se rozptýlil a posádka včetně kapitána propukla v obrovskou radost.

Takto se během několika hodin proměnila beznaděj v radost.

Milí bratři a sestry, když přijde strach do vašeho života, kde budete hledat naději? Na jaký horizont budete hledět? Budete sledovat jen nejbližší vlny neklidného oceánu, nebo budete upřeni v naději dál za horizont, kam váš zrak nedohlédne?

David nás v Žalmu 16 učí o modlitbě v nebezpečí, která jej vede k uvědomění, že jeho život je dokonale zabezpečen v Bohu a vede jej ke chvále vzbuzené radostí z věčné Boží blízkosti.

I. Bůh je mé bezpečí (v. 1-4)

A. Bůh je má ochrana a útočiště (v. 1)

  • Davidův pamětní zápis. Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště.

David se nachází v neznámém ohrožení. Nevíme kdy, ani kdo jej pronásledoval. Ale až podnes máme pamětní zápis, ve kterém je David pro nás vzorem jak jednat ve velké tísni.

Žalm začíná v modlitbě voláním z tísně k Bohu o ochranu, a vzápětí nás směřuje k jedinému místu záchrany, které je v Bohu.

Těžká situace vedla Davida k vyznání naděje, kterou věřící člověk má v Bohu. A je to tak, že často až strach nás vede k uvědomění bohatství, které v Bohu máme a pochopení, že to co si na zemi tak ceníme je méně cenné a nedává nám to žádnou záruku bezpečí.

Je třeba, abychom si dali do pořádku hodnoty, abychom si stále uvědomovali, že ani zdraví, ani majetek, inteligence, schopnosti, nic nám nedává naději, kterou nám dává Bůh. Nic z toho nezajišťuje naše bezpečí lépe, než útočiště, které máme v Bohu.

B. Bůh je mé dobro (v. 2)

David ve v. 2 začíná s vyznáním, co Bůh znamená v jeho životě.

On říká Hospodinu: „Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám.“

On sám si připomíná, že jeho jediné dobro je Hospodin a v Hospodinu. Vyznáním této skutečnosti, sám sebe směřuje tím správným směrem, aby v tísni nesešel a nespolehl na něco jiného než na Boha.

A je třeba chápat, že nemluví o lidském pojetí dobra. To by mu totiž žádnou skutečnou oporou nebylo. Dobro, které si projevují lidé navzájem je někdy vypočítavé a často povrchní. Dobro, které si domněle projevuje člověk sám sobě, když vyhovuje svým tužbám, je prázdné. Dobro, které si projevují dva zamilovaní je mnohdy sobecké.

Žádné dobro pocházející z člověka není čisté a nesnese srovnání s dobrem pocházejícím od Boha.

  • Ž 118:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!

Bůh sám je definicí dobra. Dobro je součástí Jeho podstaty a jednou z vlastností, kterou nezaslouženě projevuje svému lidu i celému stvoření.

Milí bratři a milé sestry, je pro vás Bůh sám dobrem nejvyšší hodnoty? Hledáte skutečné dobro jen v Něm a ne mimo Něj? Varujte se hledat jiný zdroj dobra, neuspějete, jen si přivodíte zklamání.

C. Pro lásku ke svatým (v. 3)

David bezpečí a dobro od Boha nezažívá sám. Ve společenství svatých nachází ty, kteří staví na stejném základě, na Bohu.

  • 3 Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení.

Slovo svatí je to stejné slovo, které čteme v Iz 6:3, které volají serafové o Hospodinu sedícím na trůnu. Svatý, svatý, svatý!

Vznešení je také vlastnost, která popisuje krále a vladaře, jejími synonymy jsou majestátní, mocní, slavní. Všechno to jsou vlastnosti, které ve své plnosti popisují jen toho největšího ze všech vladařů – Boha.

Podle Davida tyto výtečné tituly patří Božímu lidu.

Cítíte se milí svatí vznešení? Ne? Ale měli byste, i když nikdo z nás není královského či šlechtického rodu. Avšak Písmo o nás svědčí:

  • 1 Pt 2:9  Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Jsme svatý národ v přímém Božím vlastnictví, který je označen takto vznešenými tituly. Proč? Abychom jako Boží národ rozhlásili do světa Boží skutky.

I: Jako královský velvyslanec zažívá úctu danou reprezentací jeho panovníka, tak i my neseme vznešenost, která pochází od Boha. 

Boží lid má základ v Bohu a On je zdrojem všech našich výtečných vlastností. Proto naše svatost ani vznešenost nejsou z nás. Je to Boží dílo v nás a tak se jimi nemůžeme chlubit.

Není tedy divu, že David miluje svaté, protože ve společenství Božího lidu zažívá Boží vlastnosti. Tím získává povzbuzení pro své zápasy a sílu jít dál věrně s Bohem.

O to více v jeho očích je ohavná cesta těch, kteří běhají za jinými bohy.

D. Pro odmítnutí falešných bohů i s modláři (v. 4)

  • 4  Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty.

Úplným protikladem jsou ti, kteří uctívají falešné bohy. Oni hledají bezpečí a útočiště u lidských výtvorů. Přinášejí jim všelijaké oběti, ale ve skutečnosti si jen hromadí další a další bolesti a i kdyby si nohy uběhali, pokoje se nedočkají.

Možná se ve strachu někteří z Davidova okolí snažili zalíbit i jiným bohům, aby si zajistili jejich podporu. Třeba si představovali, že víc bohů, znamená větší jistotu a bezpečí. Ale pokud tak člověk činí, jen dokazuje, že jeho zaměření není na Boha.

To však David striktně odmítá, nechce se podílet na uctívání model a nechce ani vyslovit jména těch modlářských zrůd. Odmítá jakékoliv úlitby dalším bohům a hledá útočiště jen u skutečného Boha, protože ví, že jen v Něm má dokonalé dobro.

Milé sestry a milí bratři, kde a proč hledáte ochranu v tísni? Utíkáte k Bohu, nebo podléháte představě, že někdo nebo něco dalšího vás zachrání a vyvede z tísně?

Když čelíte problémům v práci, spoléháte na Boha, nebo na své kontakty a osobní šarm?

Když splácíte dluhy, spoléháte na Boha nebo na svůj výdělek?

Když máte dokončit nějaký úkol, spoléháte na Boha, nebo na své schopnosti a úsilí?

Nesmíme totiž zaměňovat prostředek za cíl. Ano Bůh si při řešení naší tísně může použít naše schopnosti, ale jen jako nástroj. Vždy to bude On, kdo nás z těžkostí vyvede a komu patří veškerá sláva. Chvála nepatří naší výplatní pásce, ani naší inteligenci či jiným schopnostem. 

S tím totiž souvisí i to, kde vidíme naše bohatství.

II. Bůh je můj podíl (v. 5-6)

A. Bůh se stará o můj život (v. 5)

  • 5  Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los.

David vyjadřuje, jak se Bůh stará o jeho život.

David byl král a velmi bohatý muž, vzpomeňte, že on nashromáždil poklady ke stavbě chrámu pro jeho syna. On mohl napsat, že má podíl v těch nejlepších vinicích Izraele, nejvýnosnějších polích, nejbohatších městech. Ale o ničem takovém se ani nezmínil. Jeho výtečný podíl, to nejcennější byl Hospodin.

Jeden verš z žalmu 119 nám dokazuje, že to nebyla prázdná slova

  • 119:57  Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova.

Jelikož si cenil Boha nad vše, tak je rozhodnutý poslouchat Boží slova a nechat jimi vést svůj život.

Kalich značí dostatek, který Bůh Davidovi zabezpečuje.

  • 23:5  Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká.

Bůh za všech okolností poskytuje těm, co ho milují vše potřebné v nezasloužené míře.

Los pak reprezentuje svrchované Boží vedení. Není žádná náhoda, i tak nejistá věc jako los je pod Boží vládou. Vše je rozhodnuté Bohem.

  • Př 16:33  Los se vrhá do klína, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.

Bratři a sestry, vidíme, že Davidův život byl Bohem zabezpečen ze všech stran. Každičký detail měl Bůh ve své péči. I když David procházel těžkostmi, Bůh mu dával to nejlepší.

Nejen to, Bůh mu byl nádherným dědictvím.

B. Bůh je mi nádherným dědictvím (v. 6)

  • 6  Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví.

Vyměřovací provazce se používali jako měřidla délek. Provazci vyměřil Bůh zaslíbenou zemi (Ž 78:55) a rozdělil ji mezi lid.

Bůh položil své měřící provazce a vyměřil Davidovi podíl na těch nejlepších místech a dal mu to nejlepší dědictví v Něm samotném.

Představte si, že by vám připadlo miliardové dědictví v krásných pozemcích v Praze, poslední nezastavěné pozemky nad vltavským údolím. Developeři vám je trhají z ruky a předhání se s cenou, cifry stoupají do astronomických výšin, všichni chtějí alespoň kus vašeho pozemku.

Jenomže zanedlouho se zjistí, že pozemky nejsou vhodné pro zakládání vyšších budov a co více, ještě se na nich najde rozlehlé sídlo starých Slovanů. Není možné na nich postavit ani zahradní domeček.

V očích všech, kteří je dříve tak chtěli, už nemají žádnou cenu. Ale pro vás ano, protože jste tam vyrůstali, váš dědeček tam měl sad. Kam se podíváte, vidíte připomínku na někoho z rodiny. Ty pozemky mají pro vás nevyčíslitelnou cenu!

Úplně stejně viděli Davidovo dědictví v Bohu ti, kdo jej pronásledovali. Mnozí lidé je znevažovali, neviděli hodnotu Davidova podílu v Bohu. Ale David a pár zbožných chápalo, jaké bohatství je v tomto dědictví skryté.

Milí svatí, i my si musíme neustále uvědomovat, jak velké bohatství v Bohu máme. Tlak okolního světa je zpochybnit jeho hodnotu. Určitě jste už slyšeli výčitky typu:

Co z toho máš, že každou neděli chodíš do sboru?

Ukaž mi, co ti ten tvůj Bůh kdy dal, nebo jak ti kdy v čem pomohl?

Nesmíme se nechat přesvědčit, že naše dědictví v Bohu, náš podíl v Něm je bezcenný. Nesmíme podlehnout zlovůli těch, kteří Boha neznají. Musíme vidět, jak Bůh se každým dnem o nás stará, vše co máme je od Něj a dává nám stále a více, ač si to nezasloužíme.

Proto je na místě třetí bod.

III. Jedině Bohu patří chvála! (v. 7-11)

A. Pro Jeho výchovu (v. 7)

David přechází z připomínky Božího zabezpečení na chválu Hospodinu. Jeho touhou je dobrořečit Mu za vedení jeho života. První čím začíná je Boží výchova.

  • 7 Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí.

Bůh Davidovi radí a kázní jej skrze jeho svědomí. Je to neustálý proces, který Bůh činí v jeho životě skrze Boží slovo. David trávil mnoho času v Božím slově a na modlitbách, proto může otevřeně říci, že mu Bůh radí, jakoby to byl přítel, s nímž rozmlouvá o svých plánech.

Jeho svědomí, ledví jak překládá CEP, znamená nitro. Toto svědomí jej kázní v každém čase, protože vedené Božím slovem funguje správně. Není otupělé a pokroucené hříchem.

  • Přísloví 12:15  Hlupákova cesta je přímá v jeho očích, ale ten, kdo poslouchá radu, je moudrý.

Hlupák si myslí, že vše co dělá je správné a nedá si poradit. Ale pokorný následovník Boha přijme radu a zvažuje své jednání, a proto je moudrý a roste v moudrosti.

Milí svatí, co je cílem Boží výchovy?

Bůh nás vede, abychom rostli ve svatosti, a tím nás připravuje na věčný život v Jeho přítomnosti. Proto si musíme stále stavět Boha před sebe jako vzor a měřítko.

B. Pro Jeho ochranu (v. 8)

  • 8  Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu.

V důsledku intenzivního času stráveného v Písmu a na modlitbách, David si neustále staví Hospodina jako střed svého pohledu.

Když chcete dojít k nějakému místu, máte je stále ve výhledu před sebou. I když vám přímý výhled zakryje překážka, stále víte správný směr a tím pokračujete.

Stejně pro Davida je Bůh ukazatelem života. Vše co rozmýšlí a činí tak dělá s přímým výhledem na Hospodina. Což také znamená s vědomím Božího zkoumavého pohledu na věc. Jeho svědomí jej kázní a tak má stále na mysli, jak jeho rozhodování obstojí před Bohem.

Proč? Protože touží být co nejblíže Bohu, touží po útočišti u Boha. On ví, že když je Bůh po jeho pravici, tak nepadne. Žádný nepřítel jej nestrhne.

Smýšlíme stejně? Chápeme, jak je pro nás důležité mít Boha v přímém výhledu svých životů?

Pokud ne, velmi rychle ztratíme správný směr našich životů. V důsledku nejprve ztratíme zájem o Boží věci, začneme toužit po těch světských a brzy zabloudíme do hříchu.

Potřebujeme vyhlížet dále než na příští volný víkend, i vzdáleněji než na letní prázdniny, či dokonce další Vánoce. Potřebujeme vyhlížet až k věčnému životu, který nám Bůh zaslíbil.

C. Pro můj věčný život (v. 9-10)

  • 9  Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí, 10  neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu.

Davidova chvála Bohu se spojuje s radostí z Božího zabezpečení jeho života. Bůh zajistil útočiště pro jeho srdce, slávu, tělo i duši. Celá Davidova osobnost je v Bohu v bezpečí a plná radosti.

David spoléhal na Hospodina až na věčnost, on důvěřoval Bohu, že jej vysvobodí z tísně, ale věděl, že přesto jednou zemře, bude pohřben a jeho tělo podlehne rozkladu. Smrt je důsledek padlé lidské přirozenosti.

Avšak David věděl, že jeho smrtí nebude zrušen jeho vztah s milovaným Bohem. Podsvětí, říše smrti jej nepohltí navždy. V 86. žalmu David píše:

  • 86:12  Budu ti vzdávat chválu celým srdcem, Panovníku, můj Bože, navěky budu oslavovat tvé jméno, 13  protože je nade mnou tvé velké milosrdenství. Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.

Navěky bude oslavovat Boha! Jeho duše nezůstane v podsvětí.

Víme, že David byl prorok. On pronesl výrok, který se částečně naplnil na něm. Ale minimálně poslední část verše 10 ještě ne. Jeho tělo bylo pohřbeno a rozpadlo se v prach.

O kom tedy svědčí?

  • Sk 2:25-32  Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal; 26  proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději, 27  neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému Svatému uvidět zkázu. 28  Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před svou tváří.‘“
  • 29  „Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. 30  Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder; 31  viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu. 32  Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.

Apoštol Petr použil na Letnice polovinu 16. žalmu, aby dosvědčil lidem, že Bůh měl v plánu vzkřísit Ježíše Nazaretského z mrtvých. Ano Pán Ježíš je tím, kdo jako první (1K 15:20) dokonale naplnil slova veršů 9 až 10.

Jednoho dne v budoucnosti, i David a všichni svatí s ním zakusí stejné vzkříšení svých těl do oslavené podoby, jak svědčí 15. kapitola 1. listu Korintským. Toho dne se prorocká slova Davida dovrší do plné míry.

Avšak milí svatí, tento čas ještě nenastal a naším úkolem do té doby je kráčet pod Božím vedením ve svatosti.

D. Pro mé posvěcení (v. 11)

  • 11  Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.

Závěrečný verš je chválou Bohu za každodenní vedení života tím správným směrem, v plnosti radosti a blahu v Boží přítomnosti.

Kráčet pod Božím vedením po stezce života znamená jít po bezpečné cestě, která se vyhýbá nebezpečí pádu do hříchu.

  • Př 12:28  Na cestě spravedlnosti je život, na její stezce není smrt.

To je cesta, po které dokonale kráčel Pán Ježíš, a proto nezůstal ve smrti. Smrt pro Jeho spravedlnost neměla nárok.

Milí svatí, po této cestě musíme kráčet, pokud chceme zažít zaslíbení, která čteme v tomto žalmu. Boží slovo nás ujišťuje, že náš život je dokonale zabezpečen v Bohu a to nejen v případě hrozícího nebezpečí, ale i pro naše každodenní potřeby. A co je úžasné, Boží plán obsahuje zabezpečení našich životů až na věčnost.

Co s tím uděláte?

Budete se hrůzou děsit z toho, co přijde jako ti Kolumbovi námořníci?

Budete se strachovat, když uslyšíte o blížící se ekonomické krizi?

Budete upadat v malomyslnost, když vaše zdraví bude špatné?

Budete klesat ve víře, když vzroste pronásledování?

Naší přirozeností je bát se, evolucionisté vysvětlují lidský strach jako prostředek k záchraně života při ohrožení. Nemají pravdu, strach totiž je vyjádřením nedůvěry Stvořiteli.

Když nemáte oporu v Bohu, který udržuje váš život, nemáte žádnou jinou naději. Ani ten nejsebevědomější člověk nemůže říct, že má vše pod kontrolou. A pokud existuje oblast, kterou nemáte pod svým vlivem, nemáte v podstatě žádnou pevnou jistotu.

I: Na jakou židli si budete chtít sednout? Na tu co od pohledu vypadá solidně, má pevné masivní nohy, nebo na tu, která má všechny nohy rozežrané červotočem?

Očekávám, že na tu pevnou. Pak se musíte plně poddat Bohu, být zakotveni v Něm a vzdát se vlády nad svým životem.

Pokud necháte vládnout obavy ve vašem srdci, jako byste sedali na tu prožranou židli, nevíte, kdy se zřítí a vy s ní.

Ve své podstatě to je modlářství, protože důvěru, která patří Bohu, vkládáte někam jinam. A je jedno, jestli do kamenných sošek, nebo do svých schopností.

Jste vydáni napospas vašim strachům a běsům. Nemáte nikde v ničem žádnou oporu a vaše obavy vás ženou sem a tam, od jednoho hříchu k druhému.

Nebudete žít v pokoji, dokud to Pánu nevyznáte.

Vaší jedinou nadějí je Pán Ježíš, který nikdy v důvěře Bohu nepolevil. Ani na kříži, když volal „‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27:46) nepolevil v důvěře Bohu Otci.

Díky Jeho věrnosti a spravedlnosti může každý nevěrný a nespravedlivý vstoupit do plné Boží radosti. Je však třeba činit pokání ze svých hříchů a vydat se plně Bohu pod Jeho vládu.

Pojďme si ještě v krátkosti dát pár praktických aplikací.

Aplikace

Abyste žili životy pevně zakotvené v Bohu a plné důvěry v Boží vedení, musíte si Boha stavět neustále před sebe. Jak jinak než prostřednictvím Písma. Potřebujete přemýšlet o Jeho vlastnostech a činech, potřebujete čerpat z Božího slova s touhou nechat se jím vést.

Pokud zápasíte s obavami, modlete se, ať vás jich Pán zbaví a nahradí je v dané oblasti důvěrou v Něj.

A chvalte Boha pro Jeho milostivou péči.

Shrnutí

Žalm 16 nás učí plně se podřídit v důvěře Bohu a předat mu starost o všechny součásti našich životů. My nemáme kapacitu vše zvládat, On ano. On pro svůj lid připravil díky Kristu dokonalý plán, poddejme se tedy Jeho vedení a zažijeme dokonalou radost z Boží přítomnosti až na věčnost.

Osnova kázání: