Dvojí vzkříšení (J 5,24-29)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

 

Než se dostanu k vlastnímu výkladu "vzkříšení", seznamme se s tím, jak duchovnímu vzkříšení rozuměl J.A. Komenský:

O užitcích slavných svátostí večeře Páně

…Dále svátost večeře Páně jest znamením a závdavkem vzkříšení našeho, kteréž dvoje jest: Jedno duchovní, probuzení totiž a povstání duše naší z mrtvosti hříchů k sloužení v novotě života Bohu. A to slove vzkříšení první.

      • Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. (Jan 5:25)
      • Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom - tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou - i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. (Římanům 6,4-5)
      • Požehnaný a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a budou s ním kralovat tisíc let.  (Zj 20:6)

A tomuť vzkříšení předně svátost tato napomáhá:

      • Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mne.   (J 6:57)

Potom také znamením jeho jest. Nebo jakož Lazar mocí Kristovou vzkříšen byv, stolil s Pánem (Jan 12:1-2), tak my, kdož jsme povstali z hříchů, sázíni býváme za tabuli Kristovu [stolujeme s ním]. Pravdu tohoto vzkříšení můž každý v sobě sám poznati, po náklonnostech těch, kteréž v sobě cítí. Nebo jestli srdce tvé jest milostí obrácené k Bohu a poslušenství jeho, že se Samuelem ochotně říkáš:

      • Mluv Hospodine, nebo slyší služebník tvůj (1S 3:10)

a s Davidem říkáš:

      • Hotovo jest srdce mé, Bože (Ž 108:2)

a s Pavlem říkáš:

      • Co chceš, Pane, abych činil? (Sk 9:6)

tedy jistotně jsi z hříchů povstal a máš díl na prvním vzkříšení. Pakli sobě k věcem duchovním a nebeským nechuť cítíš a ku poslušenství Boha a vůle Jeho nutkán [nucen] býti musíš, věz, že mrtvý jsi, by ty pak i jméno měl, že živ jsi, jakž Pán k anjelu onomu Sardinskému mluví:

      • … máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. (Zj 3:1b)

[pak] duše tvá k ničemu tobě není, kromě [toho] že [tvá duše] tělo tvé do času, jako sůl zdržuje, aby v hnis [obráceno] nebylo.

(J.A. Komenský: Cvičení se v pobožnosti pravé)

"Vzkříšení" bylo stěžejním článkem učení rané církve. Pod pojmem "vzkříšení" si obvykle představíme zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista nebo tělesné vzkříšení věřících v poslední den. Bez vzkříšení Božího Syna by nebylo možné ani naše duchovní, ani naše tělesné vzkříšení.

  • Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších … (1K 15:17)

Pavel stavěl dobrou novinu spasení, tj. evangelium, mimo jiné, na skutečnosti Kristova vzkříšení. S Kristovým vzkříšením naše dvojí vzkříšení, duchovní a tělesné, stojí a padá.

První vzkříšení

Každý křesťan již prošel svým prvním vzkříšením. Kdo se narodil znovu, byl duchovně vzkříšen v okamžiku, kdy odevzdal svoje srdce svému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Do tohoto okamžiku byl duchovně mrtev, oddělen od Boha:

  • I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.  (Ef 2:1-2)

Pavel učí, že jsme byli duchovně mrtvi, ale dnes již jsme duchovně vzkříšeni, a to doslovně:

  • Probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. (Ef 2:5-6)

Kdo byl Božím Duchem znovuzrozen, ten byl také duchovně vzkříšen a byl také v Kristu uveden na nebeský trůn. Duchu svatému jistě záleželo na tom, abychom své první vzkříšení pochopili v plnosti, proto vdechl do Písma další pravdy:

  • S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. (Ko 2:12-13)

O našem prvním duchovním vzkříšení nemůžeme pochybovat. Písmo tuto skutečnost často potvrzuje:

  • Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. (Ko 3:1)

Další verše potvrzují pravdu, že znovuzrození přešli ze smrti do života. Přejít ze smrti do života je definice zmrtvýchvstání, tedy vzkříšení:

  • ...ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. (Ř 6:13)

Ani Starému zákonu nebyl cizí pojem obživení mrtvého ducha a srdce, což je duchovní obřízka:

  • Toto praví … jehož jméno je Svatý: "Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných."  (Iz 57:15)

Takto chápali první vzkříšení křesťané od Augustina až po reformaci.

Ježíš učí o dvou druzích vzkříšení

Pán Ježíš Kristus vysvětil v 5. kapitole Janova evangelia dva druhy vzkříšení velmi jasně. Vždy, když se Písmo zmíní o vzkříšení, musíme mít Ježíšův výklad na srdci i mysli. Každé vzkříšení týkající se člověka náleží nutně buď do duchovní, nebo tělesné kategorie. Ať je naším interpretem sám Ježíš:

Duchovní vzkříšení:

  • (24) Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (25) Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. (26) Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. (J 5:24-26)

Tělesné vzkříšení:

  • (27) A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. (28) Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, [ještě tu není] kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas (29) a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.  (J 5:27-29)

Pán Ježíš zde mluví o dvou vzkříšeních. Kdo byl duchovně vzkříšen, vstane i tělesně k věčnému životu. Kdo nebyl duchovně vzkříšen, vstane tělesně k odsouzení.

1. (První) Duchovní vzkříšení

V 24. verši Pán Ježíš hovoří o současnosti. Kdo věří slyšenému slovu, má v této chvíli věčný život, a ačkoliv byl mrtev, již přešel do života. Aby tomu Ježíš dodal váhu, pokračuje v 25. verši, že přichází hodina, vlastně už je tu, kdy mrtví uslyší, a kteří uslyší, budou žít, přejdou ze smrti do života, budou vzkříšeni. Jedná se o tělesně živé lidi, tedy jak jejich mrtvost, tak jejich oživení (vzkříšení) se musí týkat duchovní, a ne tělesné stránky lidské existence. Tyto verše vysvětluje Pavel v listu Efezským:

  • …probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! … Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.  (Ef 2:5,6)

Duchovní vzkříšení, znovuzrození, regenerace dává člověku duchovní život, člověk byl přetvořen, je nové stvoření:

  • Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!  (2K 5:17)

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk je nebeským občanem:

  • My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. (Fp 3:20)

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk již vládne s Kristem, je účastníkem Božího království:

  • On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl [minulý čas] do království svého milovaného Syna. (Ko 1:13)

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk žije a duchovní smrt nad ním již nemá moc:

  • …a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.  (1Te 1:10)

Tato požehnání započala znovuzrozením, obživením, duchovním vzkříšením duchovně mrtvého člověka. První vzkříšení, které kolem nás probíhá dnes a denně, je duchovní a podíl na něm má jen Boží lid.

Pavel učí, že jsme na kříži zemřeli své hříšné přirozenosti spolu s Kristem. Stali jsme se účastníky Jeho smrti. Zemřel v nás starý, přirozený člověk:

  • Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.  (Ř 6:6)

Nebo:

  • Zemřeli jste a váš život [duchovní] je skryt spolu s Kristem v Bohu.  (Ko 3:3)

Jestliže jsme se stali účastníky Jeho smrti, stali jsme se také účastníky a podílníky Jeho vzkříšení, jež předcházelo našemu prvnímu vzkříšení. Starý člověk zemřel s Kristem, narodil se nový člověk v Kristu. To je první duchovní vzkříšení. Ještě jednou:

  • …probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.  (Ef 2:5-6)

Kristus je vzkříšení i život, v Něm máme podíl na prvním vzkříšení, životě věčném v Bohu. Ta druhá duchovní smrt, tj. ohnivé jezero pro nevěřící, už na nás nemá nárok:

  • To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci… (Zj 20:6)

2. (Druhé) Tělesné vzkříšení

Všechna požehnání, která započala prvním duchovním vzkříšením, dojdou naplnění až při druhém, tělesném vzkříšení. Proto nyní přejdeme k druhé části Ježíšova učení v Janově 5. kapitole. Pro přehlednost si je připomeňme:

  • (27) A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. (28) Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas (29) a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.  (J 5:27-29) 

Protože Syn člověka bude soudcem nad všemi, nemůžeme být překvapeni, že přichází budoucí hodina, která tu ještě není, kdy všichni zesnulí, ať v Kristu, nebo mimo Krista, uslyší Synův hlas a budou tělesně vzkříšeni. To je to druhé, budoucí, všeobecné, tělesné vzkříšení, které čeká bez výjimky každého, kdo se kdy narodil. Tak se naplní Ježíšova slova. Ježíš je naším interpretem. Daniel tuto pravdu potvrzuje:

  • … V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. (Dn 12:1-2)

Danielův zápis je v souladu s Ježíšovými výroky v Janovi 5:28-29. Tělesné vzkříšení je všeobecné a platí pro všechny, spasené i nespasené. I Marta potvrdila, že Lazar (spasený) vstane, že bude tělesně vzkříšen v poslední den.

  • Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." (J 11:23-24)

Poslední den", "Den Páně", "onen den našeho Pána Ježíše Krista", "den soudu", "den, kdy se zjeví Ježíš Kristus" je ten den druhého příchodu Pána Ježíše Krista i den soudu. Na to Ježíš Martě potvrdil, že On Sám je vzkříšení i život.

Pavel ve Skutcích ve své obhajobě potvrdil, že i židovští náboženští vůdcové věřili v jedno tělesné vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých:

  • … tak sloužím Bohu našich otců: věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích. A mám v Bohu naději, kterou chovají i oni sami, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.  (Sk 24:15 NBK)

Další důkazy, že spravedliví i nespravedliví budou tělesně vzkříšeni a souzeni v jeden poslední den, vězí ve skutečnosti, že spolu setrvávají až do druhého, tělesného příchodu Pána Ježíše Krista:

  • Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. (Mt 13:30)

Z předešlého verše vyplývá, že nejprve budou odděleni nespravedliví. Teprve potom budou spasení shromážděni okolo Pána Ježíše Krista. Pořadí není natolik důležité. Důležité je, že se jedná o jedno tělesné vzkříšení všech, o jednu žeň v poslední den. Podobně.

Vykonavatelé Boží svrchované vůle k zatracení budou andělé:

  • Tak bude i při skonání věku [Den Páně]: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.  (Mt 13:49-50)

Vykonavateli Boží svrchované vůle ke spasení budou také andělé:

  • On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.  (Mt 24:31)

Za vším však stojí Pán Ježíš Kristus:

  • Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější, než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."  (Lk 3:16-17)

Z předešlého dvojverší vyplývá, že Ježíš křtí Duchem svatým (vkládá do Sebe) a křtí ohněm (vkládá do pekelného ohně). Pšenice i plevy jsou z téže žně, podobně spasení a nespasení vstanou a budou odsouzeni v tentýž Den Páně.

Tak jako vítr odnese při prosívání lopatou plevy a těžší pšenice spadne k nohám, tak Ježíšův soud "odfoukne" skrze anděly od sebe až do ohně "lehké" nespasené, kteří nemají podíl na 1. vzkříšení; a "těžší" spasení, kteří mají podíl na 1. vzkříšení, mu padnou k nohám.

Tělesné vzkříšení všech lidí a jejich soud, společná žeň spasených i nespasených a jejich konečné oddělení nastane až při skonání tohoto věku, při druhém příchodu, v den Páně, až se Pán Ježíš podruhé vrátí na tuto Zemi. Následující verš to potvrzuje:

  • …a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.  (Mt 13:38-39)

Pavel napsal, že při zvuku poslední polnice budou křesťané, ti co mají podíl na prvním vzkříšení, tělesně vzkříšeni k nepomíjitelnosti, čímž se naplní Písmo - "Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil":

  • Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: 'Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! (1K 15:51-54)

Kdy má být pohlcena smrt?

  • Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt…  (1K 15:26)

Tělesná smrt bude poražena jako poslední nepřítel. Při vzkříšení svatých v Kristu tedy končí vláda tělesné smrti.

Věřím, že Andělem tělesné smrti je sám Satan. V knize Jób vidíme, že je to Bůh, kdo Ďábla omezuje, aby neusmrtil Jóba. Právě jsme si přečetli, že jako poslední bude přemožena smrt. A také čteme, že

  • Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.  (Zj 20:14)

Při vzkříšení synů království Bůh zvítězil, protože v ten den, v den Páně, Bůh uvrhl Ďábla do hořícího jezera:

  • Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra … (Zj 20:10)

Proto, v Den Páně všeobecné tělesné umírání končí. Není možné, aby po tělesném vzkříšení Božího lidu, kdokoliv tělesně umíral, protože Bůh tělesnou smrt pohltil.

Další verše, které potvrzují, že všichni lidé budou tělesně vzkříšeni současně, že je jen jedna žeň, že se na mlatu odděluje pšenice od plev současně, že je jeden soud v poslední den, jsou:

  • Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa …' Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!  (Mt 25:31-34.41)

Jak již prorokoval Jan Křtitel, ovce (pšenice) jsou pokřtěny Duchem svatým, kozlové (plevy) jsou pokřtěni do věčného ohnivého jezera, do neuhasitelného ohně, jenž pálí plevy, plevel a slámu. Jde o jednu žeň, o tělesné vzkříšení všech lidí, o jeden soud v poslední den, v němž spasení budou odměněni a nespasení odsouzeni.

Následující verše potvrzují, že při druhém příchodu Pána budou utiskovaní vysvobozeni a bezbožní potrestáni:

  • (7)…a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, (8) aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. (9) Jejich trestem bude věčná záhuba 'daleko od Pána a slávy jeho moci', (10) až v onen den přijde, aby byl oslaven svým lidem a veleben těmi, kdo uvěřili; také vy jste uvěřili našemu svědectví.  (2Te 1:7-10)

Tyto Pavlovy verše jen doplňují to, co jsme již tolikrát potvrdili Písmem. V onen poslední "Den Páně" Ježíš Kristus přijde se svými anděly. Tělesně vzkřísí všechen svůj lid k věčnému oslavení a současně i všechen ďáblův lid k věčné pohaně. Jedni vstanou k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze - jak prorokoval už Daniel.

Řekli jsme si, že první vzkříšení je duchovní vzkříšení z duchovní mrtvosti do duchovního života v Kristu.

Co je tedy druhé vzkříšení věřícího? To je tělesné vzkříšení ke slávě:

  • Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.  (Ř 8:22-23)