Boží ruka v událostech kolem nás (Ab 1,1-11)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Podivuhodné cesty Boží

Jaroslav Kernal, Praha 17. července 2016

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Otevíráme společně novou knihu z Božího slova – proroctví Abakuka. Tato kniha patří mezi tzv. malé proroky a svým rozsahem skutečně není veliká – jedná se o pouhé tři kapitoly. Jsou to nicméně tři kapitoly, které jsou veliké svým obsahem. Ačkoliv byly napsány před více než dvěma a půl tisíci lety, mají velmi aktuální a nadčasový obsah, který promlouvá do našich životů, stejně jako promlouval do životů Izraelců v době proroka Abakuka. Budeme číst prvních jedenáct veršů první kapitoly. Ab 1,1-11.

Úvod (v. 1)

  • Abakuk 1:1 Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.

Kromě jména nemáme o Abakukovi takřka žádné další zprávy. Nevíme dokonce ani to, kdy přesně přijal toto proroctví. Mezi učenci můžete nalézt rozpětí sedmi století. Je toho jenom málo, co by nám mohlo pomoci určit, kdy žil a prorokoval tento prorok. Ale nakonec to není to nejdůlejžitější. Skutečně důležité je, co tento prorok zapsal, v čem ho Duch Boží vedl. Apoštol Petr řekl:

  • 2 Petrův 1:20-21 Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.

Doslova čteme, že proroci byli unášeni Duchem svatým, proto zapsali přesně to, co Bůh chtěl, aby zapsali. A Petr nám také vysvětluje, proč tyto věci zapsali:

  • 1 Petrův 1:11-12 … zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

To nám ukazuje, že není tak podstatné, kdy žil prorok Abakuk, ale podstatný je obsah jeho proroctví, které se netýká jenom bezprostředních událostí, o nichž mluví, ale které se úplně stejně týká také nás a událostí, které nás obklopují. Bůh má ve svých rukou celou historii a používá všechny věci tak, aby mu z nich vzešla sláva a aby lid, který si vyvolil před stvořením světa, došel spasení, byl posvěcován a byl svědectvím o veliké Boží milosti.

Jak dneska uvidíme, prorok Abakuk na začátku příliš nerozuměl Božímu jednání v tom, co se dělo kolem něj. Byl zmatený a ptal se, co se děje, že Bůh mlčí. Proč Bůh nejedná? A možná ještě lépe – proč Bůh nejedná tak, jak my bychom si představovali, že by měl jednat? Odpověď této malé knihy na tuto otázku je velmi jasná – protože Bůh je Bůh a jedná tak, jak On sám chce. Nebo slovy proroka Izajáše:

  • Izajáš 55:8-9 Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

Bůh je úplně jiný, než jsme my. Jeho záměry jsou neuchopitelné. Prorok Abakuk přijal od Boha výnos, doslova – jak čteme v Kralickém překladu Bible – břemeno. Bůh mu dal břemeno, vložil ho na něj. Bylo to břemeno poznání Hospodina, jeho velikosti a slávy, jeho jednání v okolnostech kolem nás.

  • Římanům 11:34-36 Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem? Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit? Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko!

Bůh je veliký ve své moci a slávě, je veliký ve své milosti, je veliký ve svých plánech, je veliký ve své svatosti a spravedlnosti. To jsou věci, kterým velmi málo rozumíme, věci, které se nám příčí a které nechceme uznat. Máme stejný problém, jako měl prorok Abakuk. Jenom málo rozumíme tomu, kdo je Bůh a jak jedná v událostech kolem nás! Podívejte se do našeho textu:

I. Boží mlčení (v. 2-4)

  • Abakuk 1:2-4 Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.

Bůh vložil na proroka břemeno a prorok prohlédl. Uviděl věci, které mu Bůh dal vidět. Prorok pláče a naříká, když vidí, co se kolem něj děje. Nejde o vyložené bezpráví, nejde o to, že by vládla anarchie a chaos, jako tomu bylo o něco později v Izraeli. Zdá se, že věci fungují více méně tak, jak mají. Ale Bůh otevřel prorokovi oči a dal mu nahlédnout pod pokličku. Myslím, že je to velmi podobné tomu, co můžeme vidět kolem sebe dneska. Máme demokracii, máme svobodu, máme zákony, policii, obchodníci obchodují, výrobci vyrábějí, máme se celkem dobře. Ale když se zadíváme trochu lépe, můžeme vidět i jiné věci – stejné, jaké spatřil Abakuk. Můžeme vidět vzrůstající násilí ve společnosti – a Bůh mlčí. Můžeme vidět nejrůznější ničemnosti a trápení – a Bůh na to mlčky hledí. Zhouba, násilí, neustávající spory a sváry… Prorok volá k Bohu a Bůh neodpovídá. Je ochromený zákon a převrací se právo. A Bůh nic neříká.

Když takto přemýšlíme o věcech, musíme udělat ještě jeden krok – prorok se dívá na starozákonní Izrael, který je dočasným nevěřícím obrazem Božího lidu. Takže se musíme na to, jak je na tom Boží lid. Jak tedy na tom je viditelná církev v dnešní době? A tady si musíme jasně uvědomit, že nikdy nemůžeme dát rovnítko mezi viditelnou církev a skutečnou Kristovu církev, tedy společenství svatých. Jak to tedy vypadá? Na povrchu to vypadá docela dobře. Ale když se podíváme pod povrch, vidíme stejné věci, jaké viděl Abakuk – násilí, zlo, trápení, spory, sváry, rozdělení, převracení spravedlnosti a práva. Můžeme vidět zneužívání autority, překrucování Božího slova, zavádění jiných norem, než jaké nám dává Bůh ve svém slově – jako jsou psychologické normy, pragmatismus, manažerské metody. Lidé dělají z církve svůj byznys. A co Bůh? Zdá se že mlčí!

Je to přesně tak, jako to bylo v době proroka Abakuka. Vypadá to, že lidé, kteří jsou náboženští jenom na povrchu, mají navrch. Lidé, kteří dovedou využít náboženství – a je jedno zda záměrně nebo nezáměrně – ve svůj prospěch, mají hlavní slovo. Těm, kteří dovedou ve věcech dobře chodit, se daří. Falešní učitelé, kteří kážou nesmysly a vytahují z lidí peníze, mají plné sály. Církve, které upřednostňují zábavu a zaměření na člověka, mají plná shromáždění. Převrací se právo, ochromen je zákon a spravedlivého obkličuje svévolník. Otázka, kterou taková situace vyvolává, je otázkou Abakuka: Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš!

  • Žalm 73:2-3.11-13 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. … Říkávají: ‚Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?‘ Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?

To jsou věci, které napadají i nás, když se někdy díváme kolem sebe. Má vůbec smysl věřit? Vždyť to přináší jenom problémy a těžkosti. Mám zapotřebí chodit do sboru, kde se pořád mluví o hříchu a svatosti, o poslušnosti Bohu a studiu Písma? Není lepší si najít nějaký lepší sbor, kde bude víc zábavy a míň povinností? Je opravdu dobré uchovávat si sexuální čistotu až do manželství? Není daleko lepší si vyzkoušet, jak vypadá manželský život, než si někoho vezmu? Voláme k Bohu, prosíme ho o odpověď a o sílu – a Bůh mlčí.

Modlíme se za probuzení v naší zemi a místo toho vidíme, jak se ve viditelné církvi rozmáhá hřích, kompromis, sektářství, jak upadá zbožnost a poznání Boha. Setkáváme se s lidmi, kteří se prohlašují za křesťany, ale věří naprostým nesmyslům nebo dělají naprosto šílené věci, které mají s biblickým křesťanstvím jenom málo společného. Lidé míchají dohromady nejrůznější náboženství, mluví o tom, že všechny cesty vedou k Bohu, nebo že Bůh Bible je stejný jako Bůh muslimů nebo bůžci pohanů – a Bůh mlčí! Ptáme se, jak je to možné, jak může Bůh dopustit, aby se takové věci děly v jeho jménu.

Naši přátelé selhávají a přinášejí nám zklamání. Lidé, o kterých jsme si mysleli, že jsou křesťané, najednou dělají naprosto nekřesťanské věci, lidé, které milujeme, nacházíme uprostřed ekumenických kompromisů, ve víru charismatických šíleností, na okraji propasti hříchu – a Bůh mlčí! Jsme zmateni, zraněni, zklamáni, leží na nás břemeno, voláme k Bohu, usilovně se modlíme, a naše modlitby jako kdyby se odrážely od stropu a vracely se zpátky. Co se to děje? Kde je Bůh? Jak to, že neodpovídá?

Máme před sebou stejnou otázku, jako měl prorok Abakuk: Copak s tím, Bože, nehodláš nic dělat? Bude to takhle trvat věčně? Copak se to nikdy nezlepší? Už dlouho volám o pomoc a ty, Bože, stále mlčíš!

Nevíme, co si máme o tom všem myslet, nevíme, proč Bůh neodpovídá. Stejně jako Abakuk se ptáme, jak dlouho to ještě bude trvat. Stejně jako Abakuk máme nějakou svou představu o Boží odpovědi, a proto často nevidíme, že Bůh odpovídá, ale ne tak, jak by se nám to líbilo. A to nás vede dál v našem textu:

II. Boží jednání (v. 5-10)

Bůh totiž nemlčí, i když se nám to tak někdy může zdát. A skutečně to může někdy vypadat, jako by Bůh nebyl, jako by nejednal, jako by se nezajímal. Ale:

  • Abakuk 1:5 Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.

Bůh říká: Podívejte se, abyste viděli, pochopte, abyste rozuměli. Bůh nemlčí, Bůh nestojí nikde stranou, ani není netečný. Bůh má svůj plán a podle tohoto svého plánu jedná. Bůh jedná tak, aby byl vyvýšen, aby bylo oslaveno jeho jméno a aby byl zachráněn jeho lid vyvolený z milosti. Bůh se nikdy neopozdí ve svém jednání, ale všechno dělá ve svém čase.

Když se naplnil čas, poslal Bůh soud na zemi, která byla naprosto zkažená, a zaplavil starý svět vodami potopy. Když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy, aby dokonal dílo vykoupení. Poslal ho v tom nejlepším čase, jaký mohl být. Poslal ho potom, co řečtí a římští filozofové představili svou lidskou moudrost, potom, co selhala všechna lidská náboženství, potom, co selhaly všechny lidské snahy zachránit se skrze zachovávání zákona. Poslal svého Syna, když Římané vybudovali veliké impérium, které žilo v relativním míru, které bylo dobře spravované, v němž byl vybudovaný skvělý systém silnic a kde vládl jeden úřední jazyk, takže se dobrá zpráva mohla velmi dobře šířit všemi směry a do všech částí světa. Bůh jedná přesně tak, jak on sám chce a kdy on sám chce, a používá k tomu všechny věci kolem nás. Používá nástroje, o nichž my si myslíme, že by je Bůh nikdy nemohl použít! Použil nejkrutější římský popravčí nástroj, kříž, aby na něm vylil svůj hněv na svého Syna, kvůli našim hříchům. Pro Židy v Ježíšově době, dokonce i pro učedníky samotné bylo naprosto nemyslitelné, že by zaslíbený Mesiáš byl zabit na římském kříži.

Pro Abakuka bylo nemyslitelné, že by Bůh pro nápravu zla v Božím lidu mohl použít ještě něco horšího, než je to zlo, které se děje uprostřed Božího lidu. Proto ta odpověď, kterou Bůh dává Abakukovi, je neuvěřitelná, šokující. Ustrnete údivem, nebudete tomu věřit. To jsou věci, které udělá Bůh. Bůh si nezakrývá oči před zlem, Bůh není netečný. Bůh je svatý a naprosto spravedlivý.

  • Abakuk 1:12 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj?
  • Abakuk 1:13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení.

Bůh nemůže mlčet, kdy se děje bezpráví. Apoštol Pavel říká, že:

  • Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Boží hněv se stále zjevuje z nebe proti hříchu. Není chvíle, kdy by tomu tak nebylo. Bůh nemůže žádné zlo ani žádné bezpráví nechat bez povšimnutí. Ale to nutně neznamená, že k potrestání zla Bůh vždy použije jenom to, co se v našich očích jeví jako spravedlnost a právo. Bůh může k potrestání zla a k výchově svého lidu použít všechny prostředky. A ať už použije jakékoliv prostředky, bude to vždy dobré, spravedlivé a svaté, protože všechno, co Bůh dělá, je dobré, spravedlivé a svaté. Našim problémem je, že tomu ne vždy rozumíme, a proto nám někdy Boží odpověď přijde naprosto šokující. Podívejte se do našeho textu – právě tak se Boží odpověď jevila také Abakukovi:

  • Ab 1:6-10 Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo. Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí. Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku. Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.

Toto je tedy Boží odpověď Abakukovi. Ty říkáš, že v Božím lidu se rozmáhá zlo, že se v Božím lidu převrací právo a zákon, že Boží lid upadá do hříchů a nespravedlnosti. Tak poslouchej dobře – moje řešení bude metlou na Boží lid. Boží lid je na tom mizerně? Povolám národ, který je ještě mnohem horší a skrze něj na vás pošlu svůj soud. A Boží jednání je stále stejné. Apoštol Petr píše:

  • 1 Petrův 4:17-18 Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?

Bůh říká Abakukovi: V Božím lidu se rozmáhá nepravost, zlo, převrací se zákon, spravedlnost a právo? Myslíš si, že jenom mlčky přihlížím a nezajímá mě to? Velmi se mýlíš! Připravuji národ, Chaldejce, národ krutý, tvrdý, nelítostný, příšerný a hrozný. Tímto národem vymetu z mého lidu nepravost a hřích!

V době proroka Abakuka byla mocností číslo jedna Asýrie. Ale její mnoho století trvající nadvláda už se schylovala ke svému konci. Již brzo měla přejít moc na jinou mocnost, na Chaldejce, kteří r. 625 př. Kr. vyhnali Asyřany z Babylonu. Byl to národ podobně tvrdý, jako byli Asyřané, stejně nelítostný, stejně dravý a prahnoucí po moci. Všimněte si v našem textu, kdo dává povstat národům, kdo je povolává – je to Bůh sám (v. 6). Bůh vládne nad národy – nade všemi národy a jedná v nich tak, jak se mu líbí. Jedny pozvedá a druhé ponižuje, jedněm dává povstat a druhé vyhlazuje z povrchu zemského. V Písmu můžeme číst o mnoha národech, ale po většině z nich dnes není ani památky.

  • Daniel 2:21 On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.

Bůh svrchovaně vládne nad dějinami a nad všemi okolnostmi a používá je ke spasení, k výchově a k posvěcení svého lidu. Někdy k takovým věcem používá tak strašný národ, jako jsou Chaldejci. Abakukovi bylo jasné, že Bůh musí nějak potrestat hřích svého lidu, ale nedovedl si představit, že by se to mohlo stát tímto způsobem – že Bůh dá povstat krutému vojsku Chaldejců, které zničí izraelská města, povraždí obyvatele a zbytek odvede do zajetí. Přesně to se stalo. V roce 597 př. Kr. byl dobyt a vypleněn Jeruzalém a velká část obyvatel byla odvedena do zajetí. O deset let později byl Jeruzalém srovnán se zemí a kromě bezdomovců a těch nejchudších byli všichni obyvatelé přesídleni do Babylona. To byla odpověď na modlitby proroka Abakuka.

Myslím, že všichni máme podobné zkušenosti. Často předepisujeme Bohu, jak má odpovědět na naše modlitby. Ale vidíme, že Bůh někdy odpovídá způsobem, jaký bychom vůbec nečekali. Někdy v dobrém slova smyslu – tak to můžeme říci o našem sboru. Když jsme se před rokem s některými z vás sešli v kanceláři k biblickému studiu, ani v nejmenším nám nepřišlo na mysl to, co můžeme zakoušet dneska. Chvála Bohu za jeho milost a dobrotu. Ale Bůh někdy odpovídá také způsobem, který nám nepřipadá úplně dobrý. V odpovědi na naše modlitby dopouští, že se věci ještě zhorší. Vede nás do konfrontace s chaldejskou armádou. Proč to tak je? Protože se máme naučit spoléhat se jenom na Hospodina, jenom na evangelium, jenom na dílo našeho Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty.

Bůh je tak milostivý, že někdy na naše modlitby odpoví způsobem, který bychom vůbec nečekali, a úplně opomine to, co bychom tolik chtěli a tak očekávali. Bůh to dělá proto, aby odhalil naše nitro, aby nás vychovával ke svatosti, aby nás učil pokoře a závislosti na něm samotném. Nevydává nás teroru toho, co bychom my sami chtěli, ale učí nás vystačit si jenom s ním. Nejznámější verš z Abakuka, který se třikrát opakuje v Novém zákoně, říká:

  • Abakuk 2:4 Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.

„Spravedlivý z víry bude živ“ (Ř 1,17). „Spravedlivý bude živ z víry“ (Ga 3,11). „Avšak můj spravedlivý bude žít, protože uvěřil“ (Žd 10,38). Bůh přivádí Chaldejce, aby nám dával růst ve víře. K tomu směřuje celé své dílo, k tomu směřuje jeho jednání s národy, s králi, s teroristy, s Islámským státem, s Tureckem, k tomu směřuje jeho jednání s vašimi spolupracovníky, sousedy, s vaším nadřízeným, s naší politickou situací, s naší vládou… To je Boží dílo!

Jsme svědky ohromného zesvětštění a odpadnutí církve, jak v naší zemi, tak v celé Evropě. Liberalismus, humanismus, kompromisy, politika, ekumenické hnutí, charismatické hnutí, genderové hnutí, které vede rozbití rodiny a k oddávání homosexuálních párů, ženy na místě starších, církve závislé na státu, rozvody, nevychovávané děti, tolerování hříchu, ředění evangelia, laciná milost… to je církev v naší zemi i v celé Evropě. Ježíš Kristus říká:

  • Zj 3:1-3 Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem; rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.

Nemůžeme se divit, milovaní, že Bůh posílá „Chaldejce“. Vidíme invazi muslimů do Evropy, vidíme Araby, kteří třináct století usilovali o to, aby vojensky ovládli Evropu, jak nyní přicházejí po statisících. Vidíme, jak roste moc Turecka. Vidíme Boží soud, který přichází. Bůh bude pročišťovat svůj lid – a už to dělá. Soud už začal od Božího domu. Bůh posílá svůj meč, islám, aby posílil to, co ještě zůstalo. Bůh nás volá k pokání a k tomu, abychom mu vydali své životy, abychom naslouchali jeho slovu, zachovávali ho a činili pokání.

V šestnáctém století existovala na našem území jednota bratrská, církev, která celou dobu své existence (1467-1628) žila v ilegalitě. Tato církev dobře rozuměla tomu, co říká Abakuk. Kdykoliv přišlo pronásledování ze strany panovníka nebo vrchnosti – a přicházelo víceméně v pravidelných vlnách – starší této církve obeslali všechny sbory a volali lidi k půstu, k modlitbám a k pokání. Ruku v ruce s tím využili příležitosti, kterou získali a napsali králi, napsali vrchnosti, napsali pronásledovatelům, čemu věří, vysvětlili jim evangelium a svědčili, jak svými ústy, tak svým životem, že tím nejdůležitějším v jejich životě je Ježíš Kristus. To jsou ti, kdo nás předešli ve víře. Jsou pro nás dobrým vzorem. Možná se svět kolem nás otřásá v základech. Přicházejí nejrůznější zprávy, ve světě kolem nás se dějí nejrůznější věci, nevíme, co si o tom všem máme myslet. Ale tady je vysvětlení: Bůh volá svůj lid k pokání, k horlivosti a ke spolehnutí se na něj.

Lidé kolem Abakuka možná říkali: „Pokoj, pokoj, nic nehrozí. Neděste se slov bláznivého proroka, Bůh by přece nic špatného nedopustil. A co se děje, to zvládneme“, jak zní populární německé heslo. Rozhodně totéž říkali lidé na proroctví Abakukova současníka, proroka Jeremiáše. Ale Bůh měl svůj plán. A co si Bůh připravil, to také udělá. A všimněte si také v našem textu, že Boží plán není pro Boží lid bezvýchodný – a to nás vede k závěru našeho textu:

III. Boží soud (v. 11)

  • Abakuk 1:11 Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.

Bůh používá jako metlu Chaldejce, podobně jako předtím použil Asýrii:

  • Izajáš 10:5 Běda Asýrii, metle mého hněvu, té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv.

Co udělala Asýrie tak hrozného? Bůh jí použil jako svůj nástroj, ale oni si mysleli, že všeho dosáhli svou vlastní silou, svou zásluhou:

  • Iz 10:15 Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo.

Totéž vidíme v našem textu v Abakukovi. Bůh dal povstat Chaldejcům, Bůh je povolal a dal jim moc, kterou měli. Bůh dal rychlost jejich koním, dravost jejich srdcím, sílu jejich jezdcům. K čemu je to vedlo? K aroganci, k pýše, k tomu, že se vysmívali králům, že jim pevnosti byly k smíchu, že se své vlastní síly udělali boha, kterého uctívali! To, co jim Bůh dal, je vedlo k modlářství a k tomu, že uctívali sami sebe jako boha, místo toho, který je povolal svou mocí.

Ale Bůh volá celé své stvoření k odpovědnosti. Není nikdo, kdo by mohl uniknout. Celá země se všemi svými skutky se postaví před soud. Bůh vydal zemi Chaldejcům, ale oni nebudou bez viny. Platí o nich totéž, co o každém člověku na této planetě:

  • Ř 1:21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Bůh je bude soudit a odsoudí je za jejich tvrdost, pýchu, aroganci, krutost, za násilí, jehož se dopouštěli. Právě toto znamená, že jsme hlínou v rukou hrnčířových, že on si tvoří každou nádobu právě takovou, jakou ji chce mít a přesně k těm účelům, k jakým ji chce použít. Takto Bůh připravil vašeho kolegu nebo kolegyni v práci, vašeho šéfa nebo vaše podřízené či zákazníky, aby je použil k vašemu posvěcení, aby je používal k vašemu růstu.

Bůh je vládcem lidských dějin, on je naplánoval, on je vytváří, on je řídí, on je vede ke svému cíli, k vyvýšení Krista, k oslavě Božího lidu, k tomu, až se celému stvoření zjeví sláva Božích synů, Kristovy nevěsty, církve. To je vyvrcholením Bohem připravených dějin. K tomu celé dějiny a všechny okolnosti kolem nás směřují.

  • Abakuk 2:14 Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.

Moji milí, tady se odkrývá způsob, jak máme přemýšlet o tom, co se děje kolem nás, co se děje v našich životech. Bůh řídí všechny události, drží je pevně ve své ruce a vede je přesně tam, kam chce. Všechno, co se děje ve světě kolem nás i v našich životech, má svůj význam jenom ve vztahu k tomu finálnímu Božímu dílu – vždycky se to nějak vztahuje ke Kristově církvi, ať už mluvíme o církvi jako o celku nebo o životech jednotlivých křesťanů. Tohle je perspektiva, kterou si potřebujeme osvojit a kterou se musíme dívat na své životy. To je perspektiva, která staví do centra dění Boha a nikoliv člověka. Potřebujeme se naučit ptát se, jaký mají věci význam s ohledem na Boží království. Potom můžeme například velmi dobře rozumět tomu, proč zástupy muslimů proudí do Evropy – je to Boží metla na straně jedné a je to příležitost, jak vyvolení z těchto národů budou moci slyšet evangelium na straně druhé.

Když se zaměříme na osobní rovinu, musíme se ptát, jaký význam mají věci v našem životě ve vztahu k Bohu. Proč Bůh dopouští některé věci v našich životech? Má mě to vést k pokání? Odhaluje to moji tvrdost? Světskost? Mé modlářství? Mou závislost na člověku? Na lidech kolem mě? Někdy Bůh dopustí opravdu velmi těžké věci, aby odhalil naše srdce, aby nás naučil tomu, že musíme být závislí jenom na něm samotném, že máme jednat správně navzdory tomu, co se děje kolem nás nebo v nás samotných, navzdory tomu, jak se cítíme a co bychom chtěli. V tom, co se děje kolem nás, se nám Bůh dává poznat – potřebujeme jenom otevřít oči a vidět jeho ruku. Nemáme pochybovat o jeho lásce a jeho dobrotě – Bůh své děti nikdy nepustí ze své ruky a všechny dovede až do cíle. Ani jediná ovečka se mu neztratí. Jak říká Martyn Lloyd-Jones: „Kdyby byl Bůh dostatečně nelaskavý, a odpověděl na některé z našich modliteb okamžitě a podle našich přání, byli bychom ubohými křesťany. Bohu buď chvála az to, že někdy zadrží svou odpověď, aby omezil naše sobectví a jiné věci, které v nás nemají být.“

Bohu na nás záleží, moji milí. Kvůli nám poslal svého Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy. Záleží mu na nás a chce nás připravit pro své království. Miluje vás, jako otec miluje své děti. Nikdy se vás nevzdá, nikdy vás neopustí a nikdy se vás nezřekne. Abakuk to pochopil, a proto vzdává Bohu chválu:

  • Ab 3:17-18 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.

Osnova kázání: