Běda! (Ab 2,6-20)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Hospodin kraluje!

Jaroslav Kernal, Praha 4. září 2016

Milovaní svatí, pokoj vám a milost od našeho Pána Ježíše Krista. Jsme v knize proroka proroka Abakuka, ve druhé kapitole a před námi je text, který je tím nejzávažnějším a nejtěžším v celé knize. Tento text je tak závažný a těžký proto, že mluví o Božím soudu nad Chaldejci. V první kapitole byl také velmi těžký text, když Bůh říkal Abakukovi, že pošle Chaldejce. Dnešní text je ještě vážnější, protože mluví o Božím soudu nad metlou, kterou Bůh použil k tomu, aby soudil nepravost v Božím lidu. Přečteme nyní celou druhou kapitolu a potom se budeme zabývat textem od šestého verše až do konce kapitoly.

Úvod a kontext (v. 6a)

Máme zde opět krásně literárně zpracovaný text. Velmi dobře navazuje na první až pátý verš, ale není stejný, jako je tento text. Už minule jsme si řekli, že samotné vidění, které dostal Abakuk jako odpověď na svou stížnost od Hospodina, je obsažené ve čtvrtém a pátém verši. Tím nechci říct, že by zbytek Abakuka nebl Bohem inspirovaný – to rozhodně ne. Duch svatý vedl Abakuka, aby zapsal přesně to, co Bůh chtěl, aby bylo zapsáno. Ale čtvrtý a pátý verš jsou obsahem vidění, které měl Abakuk napsat na desky:

  • Abakuk 2:4-5 Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.

Toto je základ, který obsahuje evangelium Ježíše Krista – spravedlivý bude živ z víry. Je tady varování, je tady zpráva evangelia a jsou zde popsané důsledky, k nimž vede nevěra. Evangelium je jenom jedno a vždycky bylo totéž. Lidé v době Starého zákona byli spaseni úplně stejným způsobem, jako lidé v době Nového zákona – jedině milostí skrze víru. Není jiná cesta ke spasení a nikdy nebyla. Nikdy nebyla doba, kdy by Bůh chtěl zachránit člověka skrze jeho vlastní dobré skutky. V době před příchodem Krista byli lidé zachraňováni z milosti skrze víru v zaslíbení Božího vysvobození. V době po příchodu Krista jsou lidé zachraňováni milostí skrze víru v naplněná zaslíbení – věříme v Ježíše Krista, který byl zaslíben, narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován a zemřel. Třetího dne vstal z mrtvých. To je realita, která je tou vykupující událostí, která nás zachraňuje.

Abakuk varuje před troufalými opovážlivci, kteří by chtěli předložit Bohu své vlastní zásluhy, kteří by chtěli ukázat na své skutky a si zasloužit spasení. Jsou to pyšní lidé, nenasytní jako smrt. Takoví, o nichž mluví Pán, když říká, že za ním přijdou v poslední den a budou ho nazývat „Pane, Pane“ – a přitom mu budou předkládat své skutky a své zásluhy jako to, co jim má zajistit jeho přízeň. Známe ta tvrdá slova, kterých se jim dostalo v odpovědi:

  • Mt 7:23 Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.

To je evangelium, které obsahuje jak zaslíbení, že spravedlivý bude žít z víry, tak varování před pýchou a před všemi sebespravedlivými snahami. Pátý verš pak mluví o národech, které troufalý muž shromáždí k sobě. Na to navazuje náš:

  • Abakuk 2:6 Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat:

„Ti všichni“ je zde zřejmý odkaz na národy, a když se mluví „o něm“, je to odkaz na troufalého opovážlivce, na pyšného člověka, o němž je řeč v pátém verši. Můžeme v tom vidět odkaz na Nebukadnésara, který se pyšně vyvýšil a byl sražen, ale v obecném slova smyslu má Abakuk na mysli v první řadě Chaldejce jako takové. Jim je věnovaný celý zbytek druhé kapitoly. Jim je určeno pateré „běda“. Zároveň je toto pateré běda popsáno natolik široce a všeobecně – a nelze v tom nevidět autorův záměr – aby se zde mohl najít každý, kdo bude číst Abakukovo proroctví, tedy i my sami. Vypadá to, že Abakuk schválně napsal věci tak, abychom je mohli vztáhnout přímo na sebe, na svou vlastní situaci, do vlastního kontextu. Každé z  pěti běda obsahuje tři věci: výtku, popis špatnosti, kvůli které přichází soud (v. 6, 9, 12, 15, 19a), hrozbu, která vyplývá z tohoto špatného jednání (v. 7, 11, 13, 16, 18) a obsahuje důsledek, k němuž to povede (v. 8, 10, 14, 17, 19b). 20. verš potom tvoří závěr jak pátého „běda“, tak celého oddílu:

  • Ab 2:20 Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!

Hospodin kraluje! Ať se děje, co se děje, Hospodin kraluje. To je hlavní poselství knihy proroka Abakuka. Díky tomu, že Hospodin kraluje, mohou všechny pronárody zajásat, mohou se všechny národy zaradovat, protože přijde vysvobození. Pozůstatek lidu, tedy ti, kdo přežijí krutost a vládu Chaldejců, a v eschatologickém slova smyslu se jedná o vykoupené – tento pozůstatek, ostatek, bude vysvobozen a bude se radovat. Abakuk říká:

  • Abakuk 2:6 Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: „Běda!“

Pateré běda! Běda nikoliv ve smyslu hrozby (Běda ti!), ale mnohem více ve smylu bázní naplněného úžasu nad soudy, které s naprostou jistou přijdou, běda, které ukazuje na hrůzu Božího soudu. Je tady první běda:

I. Běda násilným vyděračům! (v. 6b-8)

  • Abakuk 2:6 Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje.

To je první výtka namířená proti Chaldejcům. Byli to násilníci, kteří se nezastavili před ničím. Během velmi krátké doby dobyli obrovské území na blízkém východě. Podmanili si všechny národy, sebrali jim jejich bohatství a obvykle je donutili přestěhovat se do jiné země. Ti, kdo vyvázli životem, se stali otroky v cizí zemi. Jsou dochované zápisy o tom, jak králové dobytých území přicházejí před Nebúkadnésara a přinášejí mu tribut, platbu za mír. Chaldejci dělali všechno pro své vlastní obohacení. Jednali necitelně, násilně, tvrdě pro své vlastní obohacení.

Tento text je obžalobou všech diktátorů všech dob. Všech, kdo se chtějí obohatit nebo vyvýšit na úkor druhých. Je snadné snížit druhého a vyvýšit sebe. Možná si říkáte, že to je něco, co se vás netýká – že se to týká možná tureckého nebo ruského prezidenta, členů Islámského státu nebo jim podobných, ale chci vás ujistit, že tohle je problém, který je v nitru každého z nás. Pokud pocházíte z Adama a z Evy, potom přesně tohle je váš problém: „Budete jako Bůh!“ To je v srdci každého z nás a jsme ochotní udělat velmi mnoho pro to, abychom toho dosáhli. Ale podívejte se do textu, jaká hrozba je s tím spojená?

  • Abakuk 2:7 Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevschopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán v plen.

Běda, které spojené s hrozbou – budeš jim vydán v plen. Přesně to se stalo s Novobabylónskou říší – trvalo to skoro sto let, ale 13. října r. 539 padl Babylón a perský král Kýros se začal pyšnit titulem „král Babylónu, Sumeru a Akkadu, a čtyř zemí světa“. Chaldejci byli vydáni v plen Médům – a nejen jim:

  • Abakuk 2:8 Za to, že jsi plenil mnohé pronárody, budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.

To je důsledek hříšného jednání. Jak jsi zacházel s druhými, budou druzí zacházet s tebou. Násilí plodí zase jenom násilí, a je úplně jedno, pod jakou rouškou je páchané. Nejčastějším motivem je získat něco, co mi nepatří, ať již se jedná o majetek hmotný, jako v případě Chaldejců, nebo nějaké jiné výhody – jako to bylo v případě lidí z Filipským 1, o nichž jsme mluvili nedávno, kteří kázali evangelium proto, aby způsobili Pavlovi bolest, nebo jako je to v duchovní oblasti, kdy se člověk chce rovnat Bohu… Princip je stále stejný. „Co člověk zaseje, to také sklidí“ (Ga 6,7). „Všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou“ (Mt 26,52). Běda násilným vyděračům! A je tu druhé běda:

II. Běda arogantním chamtivcům! (v. 9-11)

  • Abakuk 2:9 Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprosil ze spárů zla.

Znovu je to odkaz na Chaldejce, kteří podobni orlům stavěli pevnosti a velká opevněná města. Orlí hnízdo na vysokém a nepřístupném skalním útesu je obrazem nedobytnosti, pýchy a arogance. Chaldejci byli horlivými staviteli. Babylón byl považován za nedobytný. Záznamy Nebúkadnésara mluví o tom, jak vystavěl mnoho opevněných měst, aby chránil sám sebe i svou říši. Nebúkadnésarův palác v Babylóně byl obehnán čtyřicet metrů silnou zdí z cihel a na každé cihle, která byla na vnější zdi, bylo napsáno jeho jméno. Uvnitř paláce byly známé visuté zahrady Semiramidiny. Palác nesl název „Zázrak lidstva“. Aby takto mohli stavět, potřebovali mnoho materiálu, mnoho pracovní síly, což získávali násilím. Je tu obraz násilí, nespravedlnosti, arogance – tentokrát s cílem zabezpečení sebe sama. Snaha zachránit se, ochránit se, být sám sobě spasitelem. Vzpomeňte si na to, jak Chaldejci uctívali svou vlastní sílu, své válečnické umění. Byli sami sobě bohy.

Ale žádný dům, žádná pevnost nemůže nikdy zajistit dokonalé bezpečí. Každé město je nedobytné, dokud ho někdo nedobude, každá loď je nepotopitelná, dokud se nepotopí. Pyšný opovážlivec stojí, dokud není sražen k zemi – a taková chvíle v životě arogantního chamtivce vždy přijde. Možná ne hned a možná ne zde – ale přijde den, kdy bude postaven před Boží soud a neobstojí. Podívejte se, jak to popsal král David (přečtěte si doma celý Žalm 73):

  • Žalm 73:16-19 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.

Skrze Abakuka Bůh říká znovu totéž na adresu Chaldejců i všech, kteří se chtějí zabezpečit svou vlastní silou, kteří by chtěli získat spasení svými vlastními zásluhami, svým úsilím.

  • Ab 2:10-11 Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům; hřešíš sám proti sobě. I kámen ze zdi bude křičet, trám z kovu mu odpovídat.

Je tady hrozba i důsledek. K hanbě svého domu se rozhodl učinit konec mnohým národům – tím hřešili sami proti sobě. Jejich zlo proti národům bylo tak veliké, že bude kámen ze zdi křičet a trám mu bude odpovídat. Ničili druhé národy, aby si sami zajistili bezpečí, aby ochránili sami sebe před zničením – ale nechápali, že tak hřeší sami proti sobě a ničí tím sami sebe. Kameny ze základů a trámy z krovů budou vyrvány a zničeny. To je důsledek špatného jednání s druhými lidmi. Přísloví 24,24 říká, že na vládce, který převrací právo a spravedlnost, bude láteřit lid a zanevřou na něj národy.

Abakukova slova směřovala také k Izraeli i k nám. Bůh nemá zalíbení v honosných budovách, v nádherných sídlech nebo v množství pevností.

  • Ž 147:10-11 Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.

Moji milí, nechtějte se zajistit na úkor druhých, nesnažte se zabezpečit vlastní silou, tvrdostí, arogancí, ani svou moudrostí, lstivostí nebo vychytralostí. Bůh chce, abychom byli závislí na něm, abychom spočívali v něm a hledali jeho milosrdenství, jeho tvář, ujištění od něj samotného, pokoj, který je jenom v něm a není v žádných vnějších věcech. Proto říká: „Běda arogantním chamtivcům!“

III. Běda zvráceným vrahům! (v. 12-14)

  • Ab 2:12 Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.

Znovu je tu odkaz na Chaldejce a Abakuk pokračuje v těch obrazech, které přinesl v předchozích dvou soudech. Stavitelé měst a tvrzí – nyní je řeč o materiálu, z něhož staví – prolitá krev a bezpráví! Pyšná babylónská města byla vystavěna na krvi zotročených národů. Vládlo jenom právo utlačovatelů, dobyvatelů, právo silnějšího. Města byla postavena na bezpráví, doslova na nespravedlnosti, zvrácenosti. Za použitým slovem tu stojí celý koncept lidské převrácenosti, naprostá zkaženost a vzpoura člověka proti Bohu. Proto také:

  • Abakuk 2:13 Hle, což to není od Hospodina zástupů, když „lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic“?

Na bezpráví nelze nic pořádného vybudovat.

  • Jeremjáš 51:58 Toto praví Hospodin zástupů: "Babylónské široké hradby budou strženy do základů, jeho vysoké brány budou vypáleny ohněm. Lidé se namáhají pro nic za nic, národy se lopotí a pozře to oheň."

A poslouchněte si moudrý komentář jedné z mnoha Šalomounových písní:

  • Žalm 127:1-2 Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení,

Bohu neimponovala nádhera Babylóna ani jeho síla či nedobytnost. Bůh viděl krev lidí, kteří zemřeli při budování babylónských zdí, viděl množství zavražděných kvůli tomu, aby Chaldejci získali prostředky k financování obrovských staveb, viděl zvrácenost, pokřivenost, násilnost, viděl útlaky, vraždy – prolitá krev křičela k nebi. Zvrácené prolévání krve je činem, který nejenže popírá Boží vládu, spravedlnost, právo, ale jde přímo proti Boží slávě. Proto Bůh říká, že:

  • Abakuk 2:14 Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.

Ve světle páchaného násilí, ve světle množství bezpráví prorok připomíná Hospodinovu slávu, připomíná zaslíbení, která Bůh dal svému lidu. Když Bůh chtěl vyhladit Izraelce, kteří tančili kolem zlatého telete a stvořit si nový lid z Mojžíše, Mojžíš se přimlouval za Boží lid, prosil za Izraelce, dovolával se Hospodinova velkého milosrdenství a jeho shovívosti. A Bůh na Mojžíšovu přímluvu odpustil lidu a řekl:

  • Numeri 14:21 Avšak, jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi.

A prorok Izajáš má ještě hlubší porozumění toho, co to znamená, a spojuje tuto Hospodinovu slávu s příchodem Mesiáše, proutku z kmene Jišajova:

  • Izajáš 11:9 Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Poznání Hospodina, poznání Hospodinovy slávy jde v hebrejštině mnohem dál než jenom k pouhé informovanosti. Mluví o niterném poznání, mluví o vztahu s Bohem. To je věčný život, to je základ našeho spasení. Proto Pán řekne v den soudu některým, kteří se k němu budou hlásit, že je nezná, protože oni ho ve skutečnosti nikdy nepoznali, nikdy neměli opravdový vztah s Bohem, jejich srdce nebyla proměněna velikostí Boží slávy, ale zůstala plná zvrácenosti, arogance a násilí. Proto můžeme očekávat, že den, kdy země bude skutečně naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře, bude dnem druhého příchodu Ježíše Krista, den nového nebe a nové země, kdy už nezbyde nic, co nebude dokonale prosyceno poznáním Boží slávy.

Zjevení Hospodinovy slávy je spojené se soudem – to je poselství Numeri i Izajáše. To je také poselství Abakuka. Babylón bude zničen. Běda zvráceným vrahům! To bylo třetí běda a před námi je čtvté:

IV. Běda opilým násilníkům! (v. 15-17)

  • Abakuk 2:15 Běda tomu, kdo napájí svého bližního, tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.

K Chaldejským zvykům patřilo, že když přišel host, dostal číši silného nápoje, nějakého tvrdého alkoholu, byl to také projev dobrých sousedských vztahů. Abakuk používá tuto metaforu jako alegorii. Pohár, který znamenal pohostinost, plní hněvem – používá ho k opití svého bližního a k jeho zneužití. Jedním z hříchů, jimiž se Chaldejci proviňovali, byla prostopášnost, zhýralost, opilecké hostiny plné nemravností a zvráceností. Pohár hněvu (v. 16) spojený s alkoholovým opojením a s nahotou. Běda opilým násilníkům!

Moji milí, Boží slovo nás nevolá k abstinenci, ale vytrvale ukazuje na to, jak nebezpečné je podlehnout alkoholu. V naší zemi máme rčení, že ve víně je pravda, ale Boží slovo velmi jasně říká, že kdo se kochá ve víně, není moudrý (Př 20,1). Alkohol otupuje smysly a je jednou z věcí, které snadno mohou člověka přivést k hříchu. Spravedlivý Noe se opil, a aniž to věděl, odhalil před svými syny svou nahotu. Spravedlivého Lota opily jeho dcery, a aniž to věděl, smilnily s ním a měly s ním děti. Opilství je hřích a Písmo velmi jasně říká, že žádný opilec nevstoupí do Božího království (Ga 5,21). Když se vrátíme k Abakukovi, vidíme, že se zaměřuje na srdce, na motivy, které stojí za jednáním člověka. Je to o zneužívání druhých pro svou vlastní slávu, o vyvýšení se nad druhé kvůli sobě.

  • Ab 2:16 Dosyta se najíš pohany, ne slávy. I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost. I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.

Bůh ukazuje, že takové motivy ani takové jednání nepřinesou nikomu slávu – ačkoliv Babylón byl číší Božího hněvu, kterou Bůh napájel okolní národy, nyní dojde na samotný Babylón. Sláva Babylónu padne, bude pokořena a zničena. Před Chaldejci neobstálo nic – království, opevněná města, lidé, zvířata i samotná země – to všechno bylo zpustošeno. Proto čteme:

  • Abakuk 2:17 Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.

Libanón byl ve starověku příslovečným místem hojnosti, růstu, bohatství. Libanonské cedry se používaly na stavby chrámů i lodí. V egyptských hrobech archeologové objevili dřevo z libanonských jehličnanů. To vše vzalo za své. Libanon tady v jistém slova smyslu symbolizuje celou izraelskou zemi, kam Chaldejci vtrhli jako ničivá povodeň. Pro své stavby vyplundrovali zemi, pro svou zábavu pobíjeli stáda zvěře, přestěhovali národy, vyvraždili všechny vzbouřence, před očima otců povraždili jejich syny a odvedli jejich dcery. Zvířata i země se často stávají nechtěnými účastníky lidského hříchu. Lidské sobectví, žádostivost, arogance a bezbožnost vedou k tomu, že celé stvoření trpí hříchem. Nyní Bůh říká, že samotná zvěř bude nahánět Chaldejcům hrůzu. Běda opileckým násilníkům! Je tu poslední běda:

V. Běda modlářům! (v. 18-19)

Abakuk nyní mění pořadí, které bylo v předchozích běda. Nejprve je tu hrozba, teprve potom výtka a nakonec důsledek, přičemž dvacátý verš je jak odpovědí na toto poslední běda, tak také závěrem celého tohoto oddílu. Abakuk se nyní obrací proti modlářství!

  • Abakuk 2:18-19 Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky. Běda tomu, kdo říká dřevu: „Procitni“, kdo říká němému kameni: „Vzbuď se.“ Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha.

Co prospěje tesaná modla? Odpověď je jasná: Nic! Modly jsou mrtvými kusy dřeva, kamena, kovu či lidských představ a jako takové – slovy Písma – nic neznamenají (1K 8,4). Jsou groteskní parodií živého Boha, Hospodina, který kraluje ve své svatyni. Jak něco takového může být učitelem, když je to jenom potažené zlatem a stříbrem a nemá to žádného ducha? Co mohou modly dělat?

  • Ž 115:5-8  Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.

Modly jsou dílem lidských rukou, a proto mohou být pouze a jenom zdrojem falešného učení. Protože jsou stvořené člověkem, každý, kdo v ně doufá, vkládá svou naději jenom v dílo lidských rukou. Je naprosto absurdní hledat záchranu pro svou duši v něčem, co stvořil člověk. Proto Bůh říká: „Běda modlářům!“

Chaldejci byli uctívači model. Jejich hlavním bohem byl Marduk, jemuž byl zasvěcen Babylón, ale nebyl ani zdaleka jediným z jejich bohů. Byli to polyteisté, uctívali celou řadu nejrůznějších model – svou vlastní sílu, svou síť a nevod (Ab 1,11.16). Bůh odsuzuje takové modlářství. Bůh odsuzuje každé modlářství! Modlářství patří mezi skutky těla (Ga 5,20) a skutečně každý člověk je ve své nejvnitřejší podstatě modlář. V srdci neznovuzrozeného člověka je sice touha uctívat, ale nikoliv pravého živého Boha! A tou největší touhou ve skutečnosti je být uctíván, být jako Bůh, být sám sobě bohem. Proto se Boží hněv obrací proti modlářství, proti duchovnímu smilstvu. Všichni proroci varovali Izrael před modlářstvím. A víte, proč Bůh poslal Chaldejce? Kvůli modlářství Izraelců!

  • 2Pa 36:14-17 Rovněž i všichni kněžští předáci a lid se mnohokráte zpronevěřili, jednali podle kdejakých ohavností pronárodů a poskvrnili Hospodinův dům, který si oddělil jako svatý v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, k nim nepřetržitě posílal své posly, protože měl soucit se svým lidem i se svým příbytkem. Oni však Boží posly zesměšňovali, pohrdali jeho slovy a jeho proroky prohlašovali za podvodníky, takže Hospodinovo rozhořčení dolehlo na jeho lid a nebyl, kdo by ho zhojil. Přivedl na ně kaldejského krále, jenž mečem vyvraždil ve svatyni jejich mladé muže, neměl soucit s mladými muži ani s pannami, ani se starci a kmety; Bůh mu všechny vydal do rukou.

Děti, varujte se modlářství (1J 5,21). Moji milí, varujte se modlářství. Není větší urážka Boha než vkládat svou naději v něco, co je pravému a živému Bohu natolik vzdálené! Přesto jsme stále schopni uctívat takové věci jako je majetek, peníze, rodina, vztahy, kariéra, ambice, koníčky nebo množství dalších věcí, když začnou naplňovat náš život a stanou se pro nás tím nejdůležitějším v životě. Varujte se modlářství v jakékoliv formě. A podívejte se na poslední verš:

Závěr: Hospodin kraluje! (v. 20)

  • Ab 2:20 Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!

Hospodin kraluje! Není větší kontrast než mezi Bohem, který kraluje a mrtvými modlami, které jsou jenom kusem dřeva nebo kovu. Hospodin je ve svém chrámu! Abakuk nejspíš nemá na mysli jeruzalémský chrám, ale spíš nebeskou svatyni, kde Bůh přebývá a země je jenom podnož jeho nohou. Veliký Bůh slávy, Hospodin zástupů je ve svém chrámu. Není mrtvý jako modly, není němý ani hluchý, ale kraluje ve své velikosti a slávě. On je ten, kdo povolal Chaldejce, kdo přichází soudit zem, kdo je dokonale svatý, spravedlivý, čistý, kdo jediný je hoden chvály, slávy a uctívání. On je ten, kdo je plný moci a před nímž nikdo a nic nemůže obstát. Svou slávu nikomu nedá (Iz 48,11)!

Rozhodl se, že použije Chaldejce, aby odsoudil nepravost svého lidu, a nyní znovu ukazuje, že je Bohem, který nesnese žádné bezpráví a žádnou nepravost. Je svatý! Je ve svém svatém chrámu, obklopen cheruby, kteří si zastírají nohy i tváře a bez přestání volají: Svatý, svatý, svatý (Iz 6,3)! Bůh použil Babylón jako kalich svého hněvu – a ještě používá. Tentýž Bůh vynesl soud nad Babylónem – nad tím chaldejským Babylónem, který byl srovnán se zemí i nad tím eschatologickým Babylónem, jímž je svět a všechno, co se v pýše pozvedá proti Bohu a jeho pomazanému, Ježíši Kristu, ta nevěstka, která bude pít číši Božího hněvu.

  • Zj 19:1-2 „Haleluja! Spasení, sláva i moc patří Bohu našemu, protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy! Vždyť odsoudil tu velikou nevěstku, která přivedla zemi do záhuby svým smilstvím, spravedlivě ji potrestal za krev svých služebníků, která lpí na jejích rukou.“

Tady je definitivní odpověď na Abakukovu námitku z prvního verše – poznání Hospodinovy slávy. Abakuk nerozuměl tomu, co se děje, nechápal, jak může Bůh použít tak hrozný národ k výchově Božího lidu. Ale Bůh ukázal Abakukovi svou slávu – v ospravedlnění z víry a v Božích soudech proti zlému a hříšnému národu Chaldejců, respektive proti pyšnému opovážlivci, jímž je každý, kdo se nepodřizuje Bohu, kdo neposlouchá jeho rozkaz činit pokání a věřit evangeliu. Abakuk zahlédl Boží slávu, a proto volá: „Ticho! Zmlkni před Bohem celá země!“ Duše naplněná úžasem přikazuje všem, aby ztichli. Celá země bude žasnout, až spatří Hospodinovu slávu.

Země zmkla a zahalila se temnotou, když Bůh vylil svůj strašlivý hněv na svého Syna kvůli našim hříchům. A země se otřásla, když Boží syn vstal třetího dne slavně z mrtvých. Tady se ukázala jeho sláva! Tam pohleďte – na kříž! Na Božího beránka, který snímá hříchy světa! Zmlkněte, ztichněte, pohleďte na Krista, vložte svou důvěru do jeho ran, odložte své hříchy u jeho probodených nohou, složte svou naději v jeho slavné vzkříšení. Přijďte ke Kristu a budete spaseni. Hospodin je ve svém svatém chrámu!

  • Ž 46:2-12 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou! Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra. Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá. Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy. "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi." Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.

Osnova kázání: