Jaroslav Kernal, Praha 7. ledna 2018

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Sešli jsme se dnes, abychom společně oslavovali našeho Pána Ježíše Krista. A v tuto chvíli ho chceme oslavit skrze jeho Slovo. Budeme ho číst, vykládat, přijímat a chceme Boží slovo uvádět do svých životů – to je uctívání. Přesně o tom Bible mluví, když popisuje křesťanskou bohoslužbu:

• Ř 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Společně procházíme knihou Šalomounovy moudrosti, knihou Přísloví a dnes máme před sebou další kapitolu tohoto velkolepého básnického díla. Procházíme prvních devět kapitol, které jsou úvodem ke knize Přísloví, a dnes máme před sebou předposlední, osmou kapitolu této úvodní části knihy. Nacházíme zde autobiografii moudrosti, nebo něco, co bychom mohli nazvat programovým prohlášením moudrosti, je tu moudrost, jako pohled na svět, jako světový názor, jako životní styl. Budeme číst celou osmou kapitolu a potom se na ní podíváme blíže.

Máme před sebou autoportrét moudrosti. V předchozí kapitole cizí žena v nevábné scéně svádí mladíka, který nakonec zaslepený hříchem jde jako vůl vedený na porážku. Ale nyní se paní Moudrost představuje svým posluchačům. Znovu vidíme Moudrost, která volá na ulicích i cestách, aby lidé následovali vznešenou a čestnou cestu rozumnosti. To je první bod dnešního kázání, první bod autobiografie moudrosti:

I. Volání moudrosti (v. 1-5)

• Přísloví 8:1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?

Tato otázka přímo navazuje na předchozí kapitolu. Prostoduchý mladík se ukázal jako naprostý hlupák, jako pošetilec, který byl vedený v poutech k potrestání. Sedmá kapitola končila pochmurným konstatováním, že hloupost zavraždila všechny, kdo se jí oddali a její cesta vede do záhuby. Proto nyní přichází ta otázka – copak zde není moudrost? Copak moudrost nevolá, rozumnost nevydává svůj hlas? Je snad člověk zanechán v naprosté beznaději? Protože každý je z podstaty své přirozenosti hlupákem. Ale osmá kapitola nám dává odpověď. Mluví o moudrosti a jejím volání:

• Přísloví 8:2-3 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá …

Moudrost není skrytá nebo zahalená, ale je všem na očích. Stojí na nejvyšším místě, stojí tam, kde se shromažďují lidé, a volá, zve. Pošetilý mladík neposlouchal moudrost a skončil s šípem v játrech. Nehledal sice ani hloupost, ale to nestačí – jen tak se poflakoval kolem domu cizoložné ženy, až ho dohnala a uhnala. Nebyl rozhodnutý čelit hlouposti moudrostí, čelit hříchu svatostí, čelit slabosti vírou a proto dopadl špatně. Ale moudrost neukrývá ani pokoutně nesvádí, moudrost je zjevná a pronikavě volá. Všimněte si toho kontrastu obou žen – hloupost v podobě cizoložné ženy se záludným srdcem, v oblečení nevěstky, její nohy nemají stání, neustále pobíhá sem a tam, je halasná a dotěrná (Př 7,10-13). Ale moudrost stojí na nejvyšším místě, stojí pevně a pronikavě volá. Volá tak, aby to bylo nepřeslechnutelné, volá zřetelně a jasně, doslova křičí. Ale není to hysterický křik, je to hlasité volání, pronikavé a zvučné, je konkrétní a přímé – není to žádné svádění, ale je to přímá výzva k moudrosti.

• Př 8:4-5 Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!

Možná si vzpomenete na 4. kapitolu, kde jsme četli podobnou výzvu:

• Přísloví 4:7 Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.

Nestačí nějaké bezcílné bloumání, jako to bylo v životě mladíka ze sedmé kapitoly, ale je třeba cílevědomě usilovat o moudrost. Přijmout její příkazy, její napomínání a varování, poslechnout slova moudrosti a podřídit se jim. Moudrost nás vyzývá k pochopení, k porozumění, k poslušnosti. Možná to může vypadat zvláště, ale v poslušnosti je moudrost, v podřízenosti je rozumnost. Kniha Přísloví představuje moudrost v poddanosti, v pokoře. V pokoře a poddanosti vůči autoritám, které nám Bůh – pokud se samozřejmě neprotiví zjevné Boží vůli. Taková moudrost potom přináší ohromný užitek do života křesťana – a to jsme u další části textu:

II. Hodnota moudrosti (v. 6-11)

Moudrost má velkou hodnotu. Začíná u bázně před Hospodinem, tedy u nového narození. Nikde jinde totiž není bázeň před Hospodinem než v Duchem svatým nově stvořeném srdci. To je skutečný začátek moudrosti. Ale musíme také dodat, že to je jenom začátek – to ani zdaleka není moudrost jako taková. Moudrost je potřeba získat. Jak? Tím, že budeme naslouchat moudrosti! Podívejte se do 6. verše:

• Přísloví 8:6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.

Moudrost pronikavě volá, vyhlašuje významné, znamenité, důležité nebo směrodatné věci. Otevírá rty a plyne z nich přímost. Znovu je tu protiklad k hlouposti, která je záludná, neupřímná. Jistě si vzpomenete na ničemu:

• Přísloví 6:12-13 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše, mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.

Ale moudrost je přímá, nic nezakrývá, jedná otevřeně, nezáludně.

• Př 8:7-8 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.

Moudrost se snoubí s pravdou, svatostí, spravedlností a přímostí. Je důležité, abychom tomu rozuměli, abychom nezaměňovali světskou moudrost za moudrost Boží. Přísloví nám ukazuje, že pravda, spravedlnost, přímost a kázeň se vždy nacházejí ve společenství s moudrostí a kdo o tyto charakteristiky usiluje, usiluje o moudrost. Takový člověk slyší pronikavý hlas moudrosti, slyší její volání, naslouchá jejím slovům a jedná podle nich. A to je způsob, jak se krok za krokem učí moudrosti, protože čím více člověk podle Božího slova jedná, tím více je utvrzován v pravdě, cvičí se ve spravedlnosti i zbožnosti, roste v pokoře a v bázni před Bohem, jeho život se proměňuje do podoby života Božího syna.

• Přísloví 8:9 Všechny [výroky] jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.

Hlupák odmítá poznání, neposlouchá výroky moudrosti a nerozumí jim. Ale kdo poslouchá, získává moudrost jako vzácný klenot:

• Přísloví 8:10-11 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.

Aby se člověk stal moudrým, musí přijmout moudrost, musí přijmout poznání. Ani moudrost, ani poznání nevycházejí z nás, ale přicházejí z vnějšku, mimo nás. A máme tu příkaz, abychom přijali napomenutí moudrosti i poznání. Jako s radostí a ochotně přijímáme něco vzácného a krásného, stříbro, převýborné zlato, perly, žádoucí věci nebo skvosty, tak máme přijmout napomenutí moudrosti. Více to uvidíme v další kapitole:

• Přísloví 9:9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.

Proč to tak je? Šalomoun nám dává dobrou odpověď:

• Přísloví 10:8 Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.

Moudrost je spojená s bázní a pokorou, proto přijímá příkazy. Kdo chce být moudrý, chodí za moudrými, aby naslouchal jejich napomenutí a zařídil podle nich svůj život. Vzpomeňte si na Šalomounova syna Rechabeáma, který se po smrti svého otce radil s rádci svého otce, se starci, ale neposlechl jejich rady a místo toho dal na slova mladíků, kteří byli jeho druhy – a přišel o království svého otce. Mimochodem ti mladíci byli Rechabeámovi vrstevníci a on začal vládnout ve svých jednačtyřiceti letech. Neposlechl rady moudrých, neposlechl jejich napomínání, ale radil se s těmi, o nich si sám myslel, že jsou moudří, kteří mu říkali přesně to, co chtěl slyšet, co se mu líbilo, co mu lichotilo a co podporovalo jeho pýchu. Proto dopadl, jak dopadl. Jeho vládu a jeho život hodnotí Boží slovo takto:

• 2 Paralipomenon 12:14 Dopouštěl se toho, co je zlé, neboť se nedotazoval Hospodina upřímným srdcem.

Neposlouchal volání moudrosti, nevážil si poznání víc, než pokladů, nechtěl za všechno stříbro získat moudrost, ale raději chtěl ono stříbro. Pohrdl odměnou moudrosti, o které mluví další část našeho textu:

III. Odměna moudrosti (v. 12-21)

Jaká je odměna moudrosti? Co moudrost přináší do života člověka? Podívejte se do našeho textu – moudrost sama nám to vysvětluje:

• Přísloví 8:12-13 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.

Moudrost, chytrost, rozvaha, poznání, obezřetnost a bázeň před Hospodinem – to všechno jde ruku v ruce a to všechno je ovocem nebo odměnou moudrosti. Získat moudrost znamená získat tohle všechno. Nemít moudrost znamená nemít nic z toho. Proto Šalomoun napsal tuto knihu, abychom věděli, jak získat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, aby mladík byl obdařen poznáním a důvtipem (Př 1,2-4).

Moudrost přináší hojný užitek do života každého, kdo se Boží moudrosti oddá. Znovu si musíme připomenout, že moudrost není akademickou disciplínou, není znalost, i když se neobejde bez znalostí, není to vědění, i když se neobejde bez poznání. Moudrost je praktickou disciplínou, je to aplikovaná věda, aplikované Písmo, aplikovaná poslušnost. Moudrost znamená jednání – správné jednání ve správný čas, dobré slovo v dobrý čas, napomenutí přesně tam a přesně v té míře, jak je potřeba. Moudrost začíná bázní před Hospodinem, a to znamená nenávidět zlo. Proto sama moudrost říká, že nenávidí povýšenost, pýchu, cestu zlou a proradná ústa. Není s takovými věcmi kompatibilní. Kde je povýšenost nebo pýcha, nemůže být moudrost, kde je zlá cesta, tedy cesta hříchu, tam zcela zjevně chybí moudrost od Boha. A moudrost pokračuje ve výčtu benefitů:

• Př 8:14-16 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.

Pohleďte, moji milí, co všechno získá ten, kdo přijímá napomenutí moudrosti. Kdyby se vám to zdálo být málo mít chytrost, poznání a bázeň, zde jsou další charakteristiky – válečnická síla, vláda, spravedlnost, vedení i spravedlivý soud – to vše jde opět ruku v ruce s moudrostí. To všechno přináší moudrost do životů těch, kteří se jí cele oddají. Proč to tak málo vidíme ve svých vlastních životech? Podívejte se do dalšího verše:

• Př 8:17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.

Možná jsme si dostatečně nezamilovali moudrost. Kdo z nás hledá Boží tvář za úsvitu, kdo z nás je ochotný obětovat spánek, aby získal moudrost? Kdo si zamiloval moudrost víc, než všechny poklady světa? Na člověku, který miluje moudrost, to bude zjevné. Bude to vidět na jeho jednání, na jeho životě, poznáte to z jeho slov (nenávidí proradná ústa), uvidíte to v jeho přístupu k druhým lidem (nebude pyšný ani povýšený), v jeho přítomnosti nebudete prožívat napětí a stres, ale mnohem častěji pokoj a milost.

Co to znamená, hledat za úsvitu moudrost? Znamená to dát Bohu to nejlepší z celého dne, ty chvíle, kdy jsme plní síly, kdy jsme čerství, kdy je naše mysl schopná přemýšlet o Božím slově – a musím podotknout, že v naší kultuře tohle nemusí být nutně při úsvitu, protože náš den se už neřídí úsvitem a soumrakem. Ale princip je stále stejný – to nejlepší, co mám, chci dát Bohu. Chci hledat společenství s ním v modlitbách a v Božím slově – a nikoliv tehdy, když už se mi zavírají oči a únavou se pletou písmenka v Bibli, ale tehdy, když se mohu s radostí ponořit do Božího slova a modlit se s rozvahou, uvážlivě a v plné síle. Hledejte moudrost za úsvitu, zamilujte si moudrost tak, abyste toužili získat moudrost za všechno své jmění. A spolu s moudrostí dostanete mnohem více:

• Př 8:18-19 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

Moudrost je vzácnější než všechny klenoty, ale moudrost přináší klenoty. Moudrost je lepší než čisté zlato, ale naplňuje pokladnice zlatem. Moudrost je pokorná bázeň před Hospodinem, ale přináší bohatýrskou sílu, mocnou, silnou, tvůrčí a nezlomnou sílu. Poslechněte si znovu moudrost Přísloví:

• Přísloví 21:20.22 Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří. Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.

Moudrost je mocná i bohatá. S moudrostí přichází síla i bohatství. Ale pokud by někdo chtěl moudrost proto, aby byl mocný nebo bohatý, nezíská ani bohatství, ani moc a ani moudrost. Taková touha je pošetilá, bláznivá a dobře to můžeme vidět na Šalomounovi. Byl to veliký král, a když se mu Bůh zjevil ve snu a řekl mu, aby ho požádal o cokoliv, Šalomoun žádal o moudrost – o samotnou moudrost. A všimněte si, v jakém kontextu:

• 1 Královská 3:7-9 Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?

Šalomoun nechtěl vládu ani moc, ale chtěl srdce vnímavé, toužil po spravedlivém soudu, byl pokorný, když před Bohem vyznával, že neumí ani vycházet ani vcházet, tedy že neví, jak má správně žít a jednat tak, aby se to líbilo Bohu. S takovou pokorou přistoupil k Bohu a prosil o moudrost. A Bůh mu ji dal. Stejně tak je připraven dát ji každému, kdo ho bude prosit, jak nám připomíná Jakub (Jk 1,5-6). Toto je modlitba, kterou bychom si měli přivlastnit, protože všichni, jak jsme tady, potřebujeme moudrost a každý z nás by se radoval z užitku, který moudrost přináší.

Milí přátelé, oddejte se moudrosti. Vydejte svůj život hledání a získávání moudrosti. Studujte knihu Přísloví. Vy, mladíci a mladice, i vy, kteří jste starší, vy, kteří jste velmi mladí, jako Kačka nebo Anetka, jako je Daniel, Vašek nebo Chloe, chtějte znát knihu Přísloví. Čtěte jí stále znovu, stále dokola, rozjímejte nad ní ve dne v noci, přemýšlejte o tom, jak můžete do svého života aplikovat každý jednotlivý verš knihy Přísloví, protože to je cesta moudrosti. Nakonec vás povede ještě dál – Boží moudrost vás povede do celého Písma, povede vás k tomu, abyste se sytili Božím slovem jako chlebem, abyste ho pili jako občerstvující živou vodu, doslova vás požene do Kristovy náruče, protože celé Písmo svědčí o Kristu. A to nás vede k další části našeho textu, který mluví o původu moudrosti a v němž se nám ještě více ohdaluje identita moudrosti.

IV. Původ moudrosti (v. 22-31)

Ve dvacátém druhém verši začíná chvalozpěv moudrosti, který ukazuje na původ moudrosti, a který nám nabízí spojení moudrosti s osobou Pána Ježíše Krista. Tento oddíl je trochu zvláštní a tajemný. Mluví o původu moudrosti, která je tady jako osoba – je osobou zvláštní a kontextu Starého zákona a starozákonního zjevení postavou v podstatě neuchopitelnou. Teprve zjevení Nového zákona, zjevení Krista, nám může pomoci trochu porozumět tomuto oddílu. Jediným rozumným vysvětlením je, rozumět moudrosti zde popisované jako obrazu Ježíše Krista. Pavel napsal křesťanům v církvi v Kolosách:

• Koloským 2:2-3 Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Přesto musíme zachovat určitou zdrženlivost a bázeň. Písmo nám neříká, že tento oddíl máme přímo vztahovat na Krista. Jsou zde totiž zapsané některé detaily, které nejdou úplně sladit s Kristem. Můžeme to připsat na vrub tomu, že se jedná o starozákonní zjevení Krista, které ještě neobsahovalo plnost poznání toho, kým Kristus skutečně je. Musíme také rozumět tomu, že máme před sebou poezii, oslavnou báseň, která se týká moudrosti. Té moudrosti, která je v plnosti zjevena teprve v Pánu Ježíši Kristu. Poslouchejte tedy, co zde o ní čteme:

• Př 8:22-23 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.

Před tím, než Bůh cokoliv konal, moudrost už zde byla. Je to velmi podobné tomu, co napsal Jan na začátku svého evangelia, kde mluví o Kristu jako o Slovu, které bylo na počátku, bylo u Boha a bylo Bůh (J 1,1). Právě tak je to s moudrostí. I ona byla od počátku. A stejně jako všechno povstalo skrze to Slovo (J 1,3), tak také všechno povstalo skrze moudrost:

• Př 8:24-30 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.

Pavel popisoval dílo Pána Ježíše Krista ve stvoření v listu Koloským:

• Koloským 1:16 … v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Kristus je tím jediným Božím potěšením ze dne na den, tím, kdo si před Bohem radostně hraje. Kdo se bez obav raduje před Boží tváří. Myslete na to, že i svatí andělé si v bázni před Bohem zakrývají své tváře. Ani svatí andělé nemohou být bezstarostně před Boží tváří, ale se vší vážností a úctou ve dne v noci oslavují třikrát svatého Boha. Ale Boží syn je tím, kdo se nachází v náruči Otcově, kdo je v dokonalém vztahu s Otcem, kdo přistupuje k Otci s čistou a ničím nerušenou radostí, který jediný je svou podstatou a způsobem bytí roven Otci. Proto o něm může být řečeno právě toto. Jenom on byl předtím, než bylo cokoliv stvořeno, včetně zástupů svatých andělů. Ježíš Kristus je věčný Boží syn, který nachází svou radost před tváří Otce a v němž jediném má Otec zalíbení. Proto čteme dále:

• Př 8:31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.

Moji milí, tento oddíl je znovu evangeliem, které je v zahalené podobě skryté ve Starém zákoně. Bůh stvořil svět, který byl dobrý, který se ale svým hříchem vzdálil Bohu. Ale Boží moudrost – Boží syn, nachází potěšení v tom, že je s lidskými syny. Dokonce se stal jedním z nás, aby na lidském těle odsoudil hřích a vykoupil svůj lid. Jeho potěšením je strávit s námi věčnost. Kristovi vykoupení, jeho svatá nevěsta, budou s Kristem navěky před Božím trůnem. Jan to popisuje na samotném konci Božího slova:

• Zjevení Janovo 22:3-4 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.

Ježíš, Syn člověka, přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Přesně to je dílo moudrosti před vtělením Božího syna. Podívejme se na závěr našeho textu:

V. Napomenutí moudrosti (v. 32-36)

Dostáváme se na samotný závěr osmé kapitoly a posledních několik veršů je napomenutí moudrosti. Toto napomenutí nás ale znovu vede přímo k Božímu synu, k Ježíši Kristu.

• Přísloví 8:32-34 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.

Nejprve je tu výzva – v podstatě stejná, jako byla na začátku kapitoly. Tato výzva je však spojená s blahoslavenstvím. Potom, co jsme prošli osmou kapitolou, můžeme skutečně dobře rozumět tomu, že kdo došel moudrosti, kdo jí poslouchá a dbá na její cesty, je opravdu blahoslavený.

Milovaní, slyšte! Poslouchejte volání moudrosti. Bděte u jejích dveří, střezte veřeje jejího vchodu. Nenechte moudrost uniknout. Buďte bdělí a pátrejte po moudrosti. Hledejte Krista a poslouchejte ho. To jsou slova, která slyšeli učedníci, když byli s Pánem na hoře proměnění, kde z nebe, když je zahalil oblak, zazněl hlas Otce:

• Marek 9:7 Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

Poslouchejte Krista a budete blahoslavení. Poslouchejte Krista a získáte moudrost. Takovou moudrost, kterou nenaleznete v knihách ani na konferencích, ani na biblických seminářích nebo univerzitách. Poslouchejte Krista a získáte moudrost, která vás naplní, která vás posílí a obohatí. Získáte takovou moudrost, která bude ve všech ohledech požehnáním a radostí. Podřiďte se Kristu a jednejte podle jeho Slova. To je láska k moudrosti. Kdo poslouchá Krista, miluje jeho Slovo a zachovává ho. Kdo nezachovává jeho Slovo, nemiluje Krista ani ho ve skutečnosti nezná.

Poslední dva verše jsou jasným potvrzením toho, že celá kapitola mluví o Kristu, že Boží moudrost v knize Přísloví nakonec není a nemůže být nikdo jiný, než sám Ježíš Kristus. Pro čtenáře této knihy to před Kristovým vtělením, jeho ukřižováním a vzkříšením, nemohlo být srozumitelné, ale pro nás, kteří známe Kristovo dílo, to nemůže být srozumitelnější a jasnější.

• Př 8:35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.

Jestliže toto o sobě prohlašuje moudrost, potom touto moudrostí nemůže být nikdo jiný, než Pán Ježíš Kristus. Jenom ten, kdo nalezl Krista, nalezl život, protože Kristus není jenom moudrostí, ale je také vzkříšením a životem (J 11,25). Nalézt Krista neznamená nic jiného než uvěřit v něj. Kdo v něho věří, i kdyby zemřel, bude žít. Nalézt Krista znamená být zachráněn pro věčnost. Nalézt Krista a být nalezen v něm – to je jediný způsob, jak může člověk dojít zalíbení u Hospodina.

Abyste se zalíbili Bohu, k tomu vám nepomohou dobré skutky, k tomu vám nepomůže šíření evangelia ani chození do shromáždění. Pokud nejste v Kristu, pokud nestojíte v pravdě o Kristu a jeho díle, potom neexistuje nic v tomto světě, co byste mohli udělat, abyste se zalíbili Bohu. Jestliže nevěříte v Krista, spočívá na vás Boží hněv (J 3,36). Proto také poslední verš říká:

• Př 8:36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.

Stavět se proti moudrosti, znamená následovat hloupost. A její cesta vede do podsvětí. Hřešit proti moudrosti znamená činit násilí své vlastní duši a nenávidět moudrost znamená milovat smrt. Moudrost pronikavě volá na ulici, na nároží, volá nyní na tomto místě, volá skrze Boží slovo, promlouvá skrze evangelium. Volá každého z nás, jak jsme tady, abychom činili pokání a věřili v Krista. Pokud ještě nevěříte, dneska je den spasení, dneska je den milosti. Bůh k vám promlouvá a Duch svatý vás volá k tomu, abyste opustili cestu smrti, abyste přestali činit násilí vlastní duši, a abyste se odevzdali do rukou Ježíše Krista, do rukou Boží moudrosti.

A pokud věříte v Krista, i k vám dnes Boží moudrost promlouvá a volá vás k tomu, abyste opustili cestu pošetilosti a začali hledat moudrost. Volá nás k tomu, abychom se podřídili Božímu slovu a hledali moudrost, aby se moudrost stala naším životním stylem. Na našich životech nemá býtvidět hloupost, ani lhostejnost, nemáme žít bezstarostně ani ignorovat volání moudrosti. Naopak – každý křesťan je volán k tomu, aby dorůstal do plnosti Ježíše Krista, aby se den za dnem poddával jeho vedení, aby střežil svého Pána a tak získal moudrost. Jsme voláni k tomu, abychom prosili moudrost, protože jsme těmi, komu se moudrosti nedostává. Pojďte, moji milí, ke Kristu, nechte za sebou všechnu pošetilost, odložte lhostejnost a lenost a nově se vydejte na cestu následování Pána Ježíše Krista. Amen.