Abrahamovo potomstvo

Verze pro tiskSend by emailPDF version

 

  • Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! (2) Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ (3) Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: (4) „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. (5) Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. (6) Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. (7) Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. (8) A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“ (9) Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. (10) Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. (11) Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. (12) Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. (13) Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. (14) Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ (15) Bůh také Abrahamovi řekl: "Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). (16) Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“  (Gn 17,1-16)

Úvod

Abram, přejmenovaný na Abrahama má mnoho, mnoho potomků. Kdo je ve skutečnosti Abrahamovo potomstvo? Tato otázka je velmi široká a zasluhuje pozornost. Naše odpověď určuje naši teologii; jak o věcech budoucích (tj. eschatologii) tak naši teologii spasení (tj. soteriologii).

Zopakujme si základní pohled na Písmo. Starý zákon je slib představený ve fyzických předobrazech. Nový zákon je naplnění tohoto slibu v duchovní skutečnosti. Starý zákon je o Kristu a Jeho těle; Nový zákon je už Kristus a Jeho tělo, Jeho církev. Proto má i Abraham dvojí potomstvo. Jedno je tělesné, tj. přirozené; druhé je duchovní.

1. Kdo je Abrahamovo tělesné, přirozené potomstvo? Je to každý, kdo nese jeho tělesnou DNA. Jsou to jeho tělesné děti:

a) Abrahamovo přirozené potomstvo: Izmael a jeho tělesní potomci; dále Izák a jeho tělesní potomci: Jákob a Ezau; a jejich tělesní potomci; tedy potažmo Židé a Arabové.

b) Abrahamovo zvláštní přirozené potomstvo: To je celý izraelský národ, všichni tělesní potomci Abrahama, Izáka, Jákoba a Jákobových, tj. Izraelových dvanácti synů – Judy, Rúbena, Gáda, Ašera, Neftalíma, Manase, Šimeóna, Leviho, Isachara, Zebulóna, Josefa a Benjamína.

2. Kdo je Abrahamovo duchovní potomstvo? Je to každý, kdo v sobě nese abrahamovskou víru. Jsou to jeho duchovní děti:

a) Abrahamovo duchovní potomstvo: To je celá pravá církev, to je Izrael Boží, to je společenství Izraele, jsou to všichni věřící všech dob, jsou to ti, kteří milují Boha Izraele. Je to David i Pavel, věřící ze Židů a pohanů, jste to vy i já. My jsme Abrahamovo duchovní potomstvo, my jsme těmi pravými Židy, protože jsme obřezaní na srdci nikoli na těle.

b) Abrahamovo jedinečné duchovní potomstvo: Tím je pravý, zaslíbený potomek, Pán Ježíš Kristus, Mesiáš. On je tím hlavním potomkem. Tohoto jedinečného Abrahamova Potomka, Mesiáše, probereme v příštím výkladu Písma.

Z časových důvodů se v dnešním výkladu veršů Genesis 17:1-16, budeme zabývat pouze Abrahamovým duchovním potomstvem, pravým Izraelem, tedy církví. Pojďme tedy k věci.

1. verš

  • Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!

Zde se Bůh Abramovi zjevuje jako Všemohoucí. Boží absolutnost musíme mít neustále na srdci. On je alfa a omega a všechna písmena mezi počátkem a koncem. Bůh si Abrama vyvolil, ukázal se mu. Abram si nevyvolil Boha. K Bohu nemá nikdo přístup, pakliže se mu Bůh neukáže. Boží požadavek na Abrama byl jasný: Věř a buď bezúhonný! Má-li Bůh s kýmkoli věčný záměr, kvalifikace je zřejmá a Bohem daná: věř a buď bezúhonný jako Abraham. To nás činí jeho duchovními potomky:

  • V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká [=bezúhonost], (1J 5:3)
  • (2) Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“

2. verš

Když Bůh uzavírá smlouvu, tak je ta smlouva ve všem asymetrická, tedy nesouměrná. Smlouva mezi nepodmíněnou Boží absolutností, a stvořenou, podmíněnou, omezenou lidskou bytostí, nemůže být symetrická, nemůže být souměrná. Bůh uzavírá, jak tu stojí psáno, svou smlouvu, nikoli naši smlouvu. Neuzavírá ji mezi rovnocennými partnery. Totiž, mezi sebe a tebe JÁ kladu [ČEP], JÁ ustanovuji [ČSP], JÁ činím [BKR] svou smlouvu. Svým způsobem to je smlouva mezi Bohem a Bohem pro Jeho slávu, což je záchrana ztraceného lidstva. Bůh v ní sobě přísahá, že Abrahamovo duchovní potomstvo, bez ohledu na tělesnou DNA, Mu bude patřit, že mu bude Bohem.

3. a 4. verš

  • (3) Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: (4) „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů.

Znovu je zde Boží absolutnost – Já jsem! Abram padá na tvář, poslouchá a chodí s Bohem. Znovu je zde má smlouva a nikoli naše smlouva. Bůh se zde sám sobě zavazuje, že Abraham bude mít duchovní potomstvo, které bude mít víru, jakou má Abraham:

  • Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně [=židům], ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech [=pohané], (Římanům 4:16)

Toto duchovní, zaslíbené potomstvo nebude mít toliko Abrahamovu, Izákovu a Jákobovu, tj. židovskou tělesnou DNA, ale bude mít navíc tělesnou DNA všech hlučících pronárodů světa bez rozdílu, tedy i českou DNA. Vy jste toho důkazem.

5. verš

  • (5) Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.

Bůh přejmenoval Abrama, což znamená otec výšky, na Abrahama, což znamená otec zástupů. Jeho nové, Bohem dané jméno vystihovalo to, k čemu Bůh Abrama určil. Bůh Abrama vyvolil, aby se stal Abrahamem, tzn. duchovním otcem hlučícího davu pronárodů, nejen věřících Židů. Ježíš nevěřícím Židům řekl:

  • Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce." Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on [=měli byste jeho víru]. … „ (J 8:37-39)

Ježíš sice potvrdil, že jsou tělesnými potomky Abrahama, ale jasně jim řekl, že nejsou jeho duchovními dětmi, že Abraham není jejich duchovní otec. Naopak jim řekl:

  • Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. (Jan 8:44)

Bez ohledu na tělesnou DNA, existuje jen dvojí duchovní otcovství. Být Božím dítětem s Abrahámovskou vírou, nebo být synem toho Zlého.

6. verš

  • (6) Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou.

Již nemůžeme nevidět, že Abraham je Bohem učiněn otcem mnohých pronárodů. Toto Boží rozplození Abrahama, se nemůže tedy týkat jen jeho přirozeného otcovství. Týká se především jeho početného duchovního potomstva. Bůh Abrahamovi slíbil:

  • jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu … (Gn 22:17a)

Tento slib Bůh dále dal i Izákovi i Jákobovi, tedy Izraeli. Toto duchovní Abrahamovo potomstvo jsme bezpochyby my, církev, všichni kdo jsme tělem Ježíše Krista. Zde je důkaz:

  • Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Galatským 3:29)

Ti, kdo se domnívají, že Bůh jedná na této straně kříže se svým dvojím lidem, totiž (1) s církví a dále ještě (2) s etnickými Židy, tedy tělesnými potomky Abrahama, Izáka a Jákoba (Izraele) tak pod tíhou prohlášení „Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo“ musí věřit, že „množství nebeských hvězd“ představuje nebeský Boží lid, tedy církev; a „množství zrnek písku“ představuje pozemský lid, tedy etnický Izrael. My ale věříme, že Bůh na této straně kříže má jenom jeden svůj lid v Kristu, svoji církev bez ohledu na tělesnou DNA.

Dále, Bůh v 6. verši Abrahamovi oznamuje, že z něj v budoucnu vzejdou králové. Existenci Božího královského kněžstva jsme již probrali v dřívějších zamyšleních nad Písmem. Zde je opakování v kostce. Bůh Izraeli slíbil:

  • Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým … (Exodus 19:5-6)

Nikdo, kromě Mesiáše, Pána Ježíše Krista není schopen 100 % poslouchat Boha. Kdo je v Kristu, koná to, co koná Kristus. Proto my jsme těmi králi:

  • Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy [=satana] do svého podivuhodného světla [=Krista]. (1Pt 2:9)

Jsme králi, protože nás Bůh spolu s Kristem duchovně vzkřísil:

  • Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, (Efezským 2:6)

Sedíme na nebeském trůnu a evangeliem, které hlásáme z trůnu, soudíme duchovní poušť světa, tj. všechny mimo Krista.

7. verš

  • (7) Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.

Znovu, tato věčná smlouva není symetrická, není uzavřena mezi rovnými stranami. Měli bychom jí chápat jako Boží výnos nebo dekret, v naprosté harmonii s doktrínou vyvolení. Tato smlouva, že Bůh bude Bohem jen Abrahamovu potomstvu, je tedy Boží nařízení, je uzavřena, stvrzena a ustanovena jen s Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým tedy Izraelovým potomstvem a nikým jiným, jak potvrzují Žalmy:

  • Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: (Žalmy 105:8-10)

Tato věčná smlouva se tedy musí vztahovat na duchovní linii, tj. na duchovní potomstvo těchto patriarchů. Bůh je přece, na této straně kříže, Bohem všech kdo jsou v Kristu bez ohledu na jejich tělesnou DNA, zda pocházejí geneticky z Abrahama či nikoli.

  • Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Galatským 3:29)

Poslední z patriarchů, Jákob, byl přejmenován na Izraele. Z Jákoba, tedy z Izraele vzešlo jeho 12 pokolení. Dobře víme, že většina z tohoto tělesného, Bohem vyvoleného lidu, Boha neposlouchala, tedy nutně nemilovala. Boha miloval jen ostatek z tohoto lidu.

Kromě toho, smlouva s Abrahamem a jeho potomstvem byla věčná, proto přesahuje nejen do Nové smlouvy, ve které dochází k jejímu naplnění, ale do věčnosti. Bůh přece bude Bohem všemu Abrahamovu potomstvu i na nové zemi a nebi! Etnický Izrael byl pouze typem opravdového Božího Izraele. Pravý Boží Izrael už zná Krista:

  • Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování (Ga 6:14-16)

Jen novému stvoření v Kristu, kterému Bůh obřezal srdce, nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti těla, záleží mu pouze na Ježíši Kristu. Všechny kdo se tímto řídí, Pavel nazval Izrael Boží. To je pro mnoho křesťanů překvapivé a pro všechny Židy šokující prohlášení. Kdo je tedy pravým Izraelcem, potomkem Abrahama, Izáka a Jákoba? Je to ten, kdo je v Kristu:

  • Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci [=že mají jeho DNA], nýbrž `z Izáka bude povoláno tvé potomstvo´, to jest: dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. (Ř 9:6-8

Nikoli tělesný původ, ale Boží zaslíbení, Boží vyvolení, to je ta pravá kvalifikace pro Abrahamova potomka. Všimněme si té souběžnosti. Žid se musel do Izraele narodit bez sebemenšího přičinění, aby patřil k vyvolenému tělesnému Božímu lidu. Pravý Abrahamův potomek, se musí také a bez přičinění narodit, ale znovu, duchovně, aby patřil k vyvolenému duchovnímu Božímu lidu, k církvi.

8. verš

  • (8) A tobě [=Abrahame] i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“

Smlouva je jasná. Abrahame, budu Bohem Tvému zaslíbenému potomstvu, které, jak jsme si již ukázali, zahrnuje židy i pohany. Navíc, dávám Ti zemi k věčnému vlastnictví a obývání. Skutečně ta fyzická země patří Abrahamovu potomstvu na věky? Vždyť Bůh stvoří novou zemi a nové nebe, jak potom tato fyzická země může být ve věčném vlastnictví Abrahamova potomstva? Pisatel knihy Židům nám tento zdánlivý rozpor interpretuje:

  • Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec [=host], bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. (Židům 11:8-10)

Abraham, ač mu to nebylo zcela jasné, upínal naději k zemi, k městu, k církvi, k novému Jeruzalému, který sestoupí na novou zemi jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha Ježíše Krista.

Zastavme se rychle u Mojžíše, jak nese, aniž by chtěl, Abrahamovu štafetu. Bůh zaslíbil, vyvolil Mojžíše, aby Izraelity vyvedl z otroctví do svobodné země:

  • Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu.…“ (Exodus 33:1)

To potomstvo, už je najednou Mojžíšovo; a jak už víme, jsme to my všichni, zaslíbené, vyvolené děti z Židů i pohanů.

Podívejme se na širší kontext. Bůh vyvedl svůj tělesně vyvolený izraelský lid z otroctví do země, kde jim bude Bohem, kde už nebude otročit tomu zlému faraonovi.

Podstata Boží smlouvy s Abrahamem je: „…činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě [=Abrahame] i tvému potomstvu.“ To, je přece fyzický předobraz historie církve, Izraele Božího. Bůh přece vyvedl svůj vyvolený lid, z otroctví toho Zlého ďábla a satana do své země, do své nebeské přítomnosti, kde nás s Kristem již posadil na trůn. To je současná skutečnost!

  • Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, (Efezským 2:6)

Vidíme tedy, (1) že Izraelité, ač byli většinou nevěřící, jsou fyzický typ církve, v níž už všichni Krista znají; (2) že Mojžíš je také fyzický typ Krista; a (3) že Země kenaanská je fyzický typ budoucí nebeské vlasti, nového Jeruzaléma, s mnoha příbytky vystavěnými Bohem.

Opakujeme znovu a znovu; Starý zákon je slib Krista a Jeho těla ve fyzických předobrazech; Nový zákon je naplnění tohoto slibu, kde už je Kristus a Jeho lid, církev tou duchovní skutečností.

9. verš

  • (9) Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních.

Jen krátký komentář. Zachovávat smlouvu, že Bůh je našim Bohem, a že s ním můžeme žít tváří v tvář v Jeho městě, znamená zachovávat Jeho smlouvu, tj. Jeho přikázání:

  • V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda. (1 Janův 5:3-6)
  • (10) Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. (11) Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. (12) Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva [=nemá vaši genetiku, není z vaší etnicity, má jnou než Abrahamovu DNA]. (13) Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. (14) Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“

10. – 14. verš

Znovu, obřízka je nutné, Bohem nařízené fyzické znamení Smlouvy, kterou Bůh ustanovil s Abrahamem; že mu (Abrahamovi) a jeho potomstvu bude Bohem. Ačkoli všichni Židé byli obřezáni na těle, většině z nich Bohem nebyl. Dokonce mnohým řekl: „váš otec je ďábel“. Jistě, tělesná obřízka nikoho nespasí. Byla jen přikázaným, tělesným znamením smlouvy, jako snubní prsten.

Znovu a znovu je zde tentýž princip. Tělesná obřízka, ač Bohem nařízená, byl jen starozákonní typ skutečné novozákonní obřízky, která není na těle, ale na duchu na vnitřním člověku. Skutečnost, že Židé museli obřezat i cizince, pohana, kterého koupili za stříbro, typizuje, že skutečná obřízka srdce, znovuzrození se nevztahuje pouze na Židy, ale na všechny národy bez rozdílu. Poslouchejme s napjatýma ušima!

  • Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha. (Římanům 2:28-29)

Vy i já spolu s Židem v Kristu jsme těmi pravými Židy. Kolikrát si říkám, že holocaust postihl Židy, kteří vlastně ani Židy nebyli. Zeptáte-li se téměř kohokoli, jaký je hlavní rozdíl mezi křesťanem a Židem, tak dostanete od 100 % Židů odpověď, že křesťané mají Krista a Židé Jej nemají. Snad 90 % plus křesťanů odpoví naprosto stejně.

Biblické Písmo mě nejvíc udivuje tím, že ač jsou v něm až „polopatistické“ výroky, přesto je vidí jen málokdo. Už se vám stalo, že jste některý verš četli 100krát a až po 101. čtení na vás vyskočilo něco, co jste předtím nikdy neviděli? Tady je jeden z těch „polopatistických“ textů, které vidí jen málokterý křesťan a žádný Žid. Osobně jsem jej neviděl 16 let:

  • Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. (Ef 2:11-12)

Obráceně řečeno: účast na Kristu má jenom, pouze a toliko ten, kdo je ve společenství Izraele [ČEP], nebo ve Společnosti Izraele [BKR], nebo kdo má občianstvo Izraelovo [ROH]. Kdo je tedy bez Krista, do Izraele nepatří, nemá občanství, jaké má Abraham, Izák a Jákob, tedy Izrael. V Kristu Ježíši není rozdíl mezi etnickým Židem a Řekem:

  • Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení [=pohané], stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí [=Žida a pohana] spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. (Ef 2:13-15)

Bible je opravdu nadpřirozený záznam, zašifrovaný Duchem Božím, aby mu rozuměli jen Jeho vyvolení. Kdyby Hitler věděl, kdo skutečně patří do společenství Izraele, tak by vyhubil bez ohledu na etnicitu všechny, kterým Duch Boží obřezal srdce. Ti jsou totiž praví Židé jak si Písmem potvrdíme níže. Věřím, že blízko před druhým příchodem Ježíše Krista, bude na krátký čas propuštěn z propasti drak, ten dávný had, ďábel a satan. Toho svázal Ježíš Kristus svým křížem, na 1000 let, tj. po dobu věku církve, aby nemohl klamat národy, a zejména aby brány pekel nepřemohly Jeho církev (Zj 20:1-3; Mt 16:18). Drak zmocní přicházejícího antikrista, kterému identita pravého Žida už nebude skryta a na krátký čas nastane hrozné soužení církve, jaké nebylo od počátku světa. Ty dny však kvůli vyvoleným budou zkráceny (Mt 24:22).

15. – 16. verš

  • (15) Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). (16) Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“

To Bůh Abrahamovi zopakoval, aby jej ujistil:

  • Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase. (Genesis 17:21)

To je úžasné! Tělesné děti ze Sáry, se mohli narodit jen díky nadpřirozenému Božímu zásahu. Nejenže byla neplodná (Gn 11:30), ale kromě toho byla už příliš stará, již jí ustal ženský běh, aby mohla porodit potomka. Proto, na rozdíl od Hagařina Izmaela, Sářin Izák se nenarodil z vůle člověka, ale z vůle Boží. To připomíná i narození Ježíše Krista. Duchovní linie Božích zaslíbených, vyvolených a vykoupených Abrahamových potomků, vás i mne, byla ustanovena přímými Božími nadpřirozenými zásahy, tj. Božím požehnáním jak Sářina, tak Mariina klína. Nebuďme proto překvapeni, nikoli my, ale Kristus je to jedinečné, zamýšlené Abrahamovo potomstvo, jak jasně Pavel vyložil Galatským:

  • Slib byl dán Abrahamovi a `jeho potomku´; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus. (Ga 3:16)

To si ale probereme v příštím kázání.

Zpět k Izraeli. Starozákonní tělesný Boží lid, Izrael, tedy přišel na svět očividným Božím zázrakem, narodil se už z neplodné. Proto tak Izrael dokonale typizuje Novozákonní duchovní Boží lid. Nikdo se totiž do církve nevetře ze své vůle, nýbrž se narodí zázračným způsobem znovu, duchovně, z vůle Boží, podle zaslíbení, podle Božího vyvolení. Mějme uši na stopkách:

  • …Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. Ten z otrokyně [=Izmael z Hagary] se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné [=Izák ze Sáry] podle zaslíbení. Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj [=Zákon daný Mojžíšovi], která rodí děti do otroctví; to je Hagar. Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi [=Starý zákon totiž slouží k smrti]. Ale budoucí Jeruzalém je svobodný [=Kristova nevěsta, sestupující z nebe], a to je naše matka. (Ga 4:22-26)

Vskutku, Sára se stála matkou pronárodů (Gn 17:16).

Závěrem

Podívejme se závěrem ještě na 9 novozákonních veršů: Židům 11:8-16. Když si nasadíme na nos novozákonní brýle, pak nemůžeme nevidět sami sebe v Kristu:

  • Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.

Abram byl Bohem povolán, Bůh si jej vyvolil a stvořil pro tento konkrétní úkol. I my jsme byli povolání, hlasitě zavolání (vyvoláni - ekklesie) pro konkrétní úkol zde na zemi. Bůh na nás hvízdnul. Nevěříte?

  • Hvízdnu na ně a shromáždím je, protože jsem je vykoupil, (Za 10:8a)

Hvízdnul na nás, protože nás už před 2000 roky vykoupil na kříži, abychom šli do země nebeské k němu.

  • [Abraham] Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem [=dočasně], pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.

To je přece náš dnešní stav. Věříme mocí Ducha svatého; jsme na této zemi cizinci; občanství máme v nebesích, kde sedíme spolu s Kristem na trůnu; upínáme naději na vykoupení svého těla.

  • Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení. Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, `jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu´.

Zde nemůžeme nevidět, Abrahama jako typ Krista. Poslušnost jednoho dala povstat bezpočtu jeho potomků.

  • Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. (Římanům 5:19)

Z hlediska Starého zákona jsme Abrahamovými duchovními potomky, jeho děti, Abraham je náš otec. Ale z hlediska Nového zákona jsme Božími dětmi, Bůh je náš Otec. Vidíte tu paralelu?

  • Ve víře zemřeli ti všichni [=starozákoní svatí], i když se splnění slibů nedožili [=Krista], nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží. Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město [=Nový Jeruzalem, Kristovu nevěstu]. (Židům 11:8-16)

16 let jsem věřil, že Židé dostanou v budoucnosti svoji fyzickou zemi zpět, v původním rozsahu, jak ji Židům Hospodin geograficky vyměřil. Od roku 1994 tomu už nevěřím. Tehdy do redakce Zápasu o duši přišla obvinění, že jsem se stal antisemitou. Cožpak mohu být antisemita, když jim nepřeji ten kus pouštního suchopáru na blízkém východě, kde vždy měli jenom trápení? Jsem snad antisemita, protože jim přeju tu zemi, po které toužili jejich zaslíbení patriarchové a předkové? Vždyť

  • …oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město, pravou vlast.

To je v kostce smlouva, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem a potažmo s každým Abrahamovým duchovním potomkem, Božím zaslíbeným, vyvoleným, tedy s vámi a se mnou.

AMEN

Osnova kázání: