… abyste byli dotvořeni do podoby Kristovy

Jaroslav Kernal, Praha 21. října 2018

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. I dnes budeme pokračovat v našem studiu listu Galatským. Jsme ve čtvrté kapitole a před sebou máme asi nejvíce osobní pasáž z celého listu, která se týká vztahu Pavla a křesťanů v Galacii. Budeme číst Ga 4,12-20.

Pavel ve svém dopise používá nejrůznější argumenty, aby svedeným křesťanům v církvích v Galacii ukázal, jak moc se mýlí, když následují falešné učitele, kteří je uvádějí pod břemeno zákona. V první kapitole mluvil o své vlastní zkušenosti s Pánem Ježíšem Kristem a vysvětloval Galatským, jak přijal evangelium od samotného Krista. Dále ukazoval na další zkušenosti z návštěvy v Jeruzalémě, kdy měl s sebou pohana, Tita, kterého nutili, aby se dal obřezat, ale ani Pavel, ani Barnabáš, ani Titus ani na okamžik necouvli a zachovali pravdu evangelia o spasení z milosti skrze víru. Potom Pavel psal o tom, co se dělo v Antiochii po jeho návratu z první misijní cesty a o tom, jak musel napomenout Petra, který podlehl tlaku zákoníků, kteří zakazovali lidem jíst pokrmy a stýkat se s křesťany, kteří se nenechali obřezat.

Od poloviny druhé kapitoly vysvětluje evangelium o ospravedlnění z milosti skrze víru. A ve třetí kapitole jde do Písem Starého zákona, aby na příkladu Abrahama ukázal, že spasení je jenom z milosti, protože to je naplnění slibu, který Bůh dal Abrahamovi. A ruku v ruce s tím vysvětluje, jakou roli v tom všem hraje zákon, který byl dán Mojžíšovi. Na řadě věcí to ukazuje až do první třetiny čtvrté kapitoly. Zákon vedl a vede do otroctví, ale víra v Ježíše Krista vede ke svobodě Božích dětí, vede k odpuštění hříchů a k věčnému životu. Víra je naplněním slibu, který Bůh dal Abrahamovi a každý, kdo věří, je skutečným potomkem Abrahama.

Ale ve třetině čtvrté kapitoly se Pavel, jakoby v zoufalství, obrací na Galatské a připomíná jim jejich vlastní zkušenost – jak tu minulou, která se týkala Pavlovy návštěvy, kdy jim přinesl evangelium, tak tu současnou, která se týká návštěvy falešných učitelů, kteří jim přinesli okovy zákona. A to je náš dnešní text. Dobré porozumění evangeliu přináší dobrý způsob života, proto Pavel vzpomíná na nadšení Galatských křesťanů, když poprvé slyšeli evangelium. Ovšem horlivost a nadšení mohou mít také špatný základ – a přesně to se dělo v Galacii ve chvíli, kdy Pavel psal tento dopis. Jeho srdce bylo trhané na kusy zprávami, které přicházely, ze kterých bylo patrné, že křesťané místo na Kristu staví na vnějších věcech, které nemohou ani zachránit ani proměnit život člověka. Pojďme teď k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Ochotná služba (v. 12-15)

• Ga 4:12-13 Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili. Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium.

Pavel prosí křesťany, aby přemýšleli nad tím, co říká. Chce, aby se zastavili a zamysleli se také nad tím, kdo jim to říká. Doslova jim říká, aby byli jako on, protože on je jako oni. To je trochu zvláštní prohlášení a musíme se u něj na chvilku zastavit, abychom mu porozuměli. Pro Pavla není úplně neobvyklé, že vyzývá křesťany, aby byli jako on, aby následovali jeho příkladu, aby jednali jako on, žili jako on, věřili jako on, smýšleli jako on. Nejlépe to vystihují slova z listu Korintským:

• 1K 11:1 Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.

Nebo Pavlova slova filipským křesťanům:

• Filipským 3:15 Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní.

Pavel často dával sám sebe za příklad v následování Krista. A totéž dělá i v našem textu. Ovšem za touto výzvou se skrývá další Pavlův argument. Buďte jako já, protože já jsem jako vy. Co tím myslí? Když Pavel přišel do Galacie, zvěstoval evangelium pohanům. Kázal jim Krista ukřižovaného a nikoliv zákon. Jednal s těmi, kteří byli bez zákona, jako kdyby on sám byl bez zákona, ačkoliv před Bohem není bez zákona, protože jeho zákonem je Kristus (1K 9,21). Pavel nejednal jako ten, kdo je pod zákonem Mojžíšovým, protože – jak důkladně vysvětlil v předchozí kapitole a půl – skrze víru v Krista byl vysvobozen z otroctví zákona. Když uvěřil v Krista, tak spolu s ním zemřel zákonu (Ř 7,4). V Římanům 7 Pavel používá ilustraci manželství, aby ukázal, že člověk musí zemřít zákonu, aby se mohl oddat Bohu. Galatští byli jako žena, která se po smrti svého manžela, oddala jinému, což je v pořádku, ale nyní se chce vrátit k tomu, který zemřel a spolu s žijícím manželem ho chce mít doma u stolu a ve své ložnici! Pavel už vysvětlil, že to není možné, protože to je urážka toho, pro koho nyní žije.

Buďte jako já, říká Pavel, svobodní od zákona, svobodní od hříchu, svobodní od přicházejícího soudu, vysvobozeni z tohoto zlého věku, svobodní k uctívání pravého Boha, svobodní k vzájemné službě v Kristově lásce. Vzpomeňte si, jak to bylo, když jsem byl u vás – copak jsem vás nutil k obřízce? Museli jste rozlišovat čisté a nečisté jídlo? Copak jsem nejedl s vámi? Nutil jsem vás zachovávat sabat? Nebo jiné židovské svátky? Ne! Z Mojžíšova zákona jsem vám zvěstoval Krista ukřižovaného. Když jsem byl s vámi, byl jsem jako vy, i když nejsem jako vy, protože jsem obřezaný, jsem Žid z pokolení Benjamína, jsem farizeus. Ale stejně jako na jiných místech, i mezi vámi jsem chtěl vyvýšit jenom Krista ukřižovaného. Proto buďte jako já. Pavel je přemlouvá a prosí. Nestal se jejich nepřítelem kvůli tomu, že začali poslouchat falešné učitele. Stále je nosí ve svém srdci.

A připomíná jim, jak to bylo, když jim zvěstoval evangelium. Přišel slabý, možná nemocný, možná zbitý nebo s následky po kamenování, oteklý, znetvořený … nevíme. Pavel to více nerozvádí, ale zdá se, že už samotný pohled na něj byl hrozný.

• Galatským 4:14 Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše.

Oni přijali nejenom evangelium, ale i jeho vyslance, Pavla. Přijali ho s nadšením, ochotně, s horlivostí. Možná to bylo podobné nebo přímo totožné s tím, co popisuje Lukáš v knize Skutků, kde vypravuje, jak Pavel na své první misijní cestě kázal evangelium v Pisidské Antiochii. Židy velmi popudilo, kolik lidí se shromáždilo, aby slyšeli o Kristu, naplnila je závist a odporovali Pavlovým slovům a dokonce se rouhali. Ale jak reagovali pohané, kteří slyšeli dobrou zprávu o spasení z milosti?

• Sk 13:48 Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.

Podobně psal Pavel o křesťanech v Tesalonice, kam přišel poté, co byli se Silasem důkladně zbičováni ve Filipech. Pohané vítali zprávu evangelia i jeho nositele. I pohané v Galacii. Přijali Pavla s nadšením a sloužili mu. Postarali se o něj a byli tak horliví, že chtěli udělat ještě mnohem víc – Pavel říká, že by si pro něj vyloupli oči!

• Ga 4:15 Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.

Kam se podělo jejich první nadšení pro evangelium? Kam zmizela jejich ochotná a obětavá láska? Místo aby sloužili druhým, začali se zabývat sami sebou, začali se porovnávat a poměřovat, začali měřit svou duchovnost vnějšími věcmi – tím, co jedí, tím, s kým se stýkají, tím, co se stalo na jejich těle, tím, jestli světí nějaké dny nebo nesvětí. Propukly mezi nimi sváry, začali se hádat o zákon, začali se chlubit a chvástat a následně odsuzovat jeden druhého. Co to je? Co stojí za takovým jednáním? Nic jiného než pýcha! Je to hříšné jednání, pyšné jednání, je to odvrácení se od Krista. A k tomu je dovedlo zaměření na zákon, protože zákon vede do otroctví hříchu. Zákon vede k zaměření se na sebe, k zahledění se do sebe, ale Kristus vede k službě druhým. Proto jim Pavel připomíná jejich první lásku, proto jim připomíná jejich nadšení a horlivost. Proto jim také napsal:

• Galatským 5:6 V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.

Proto ho přijali jako anděla, jako samotného Krista, protože jejich srdce byla naplněna láskou, kterou v nich vypůsobil Boží Duch. Taková láska není z plnění zákona, ale vychází jenom z víry v Krista. To je Pavlův argument. Znovu tak vysvětluje Galatským, jaká je role zákona v životě a jak moc se mýlí, když chtějí ke Kristu přidávat skutky zákona. Jednají špatně, protože dobře neporozuměli evangeliu Kristovu. Nebo se spíš dali svést ke špatnému pochopení Kristova evangelia. A to není nic složitého, zvlášť v dnešní době. Máme tolik zdrojů! Knihy, e-knihy, programy, videa, nahrávky kázání, časopisy, rozhlasové vysílání, nepřeberné množství podobných věcí na internetu nebo v televizi. Máme mnohonásobně víc zdrojů, než si křesťané před námi vůbec dovedli představit. Do církví v Galacii museli fyzicky, pěšky přijít nějací učitelé a lidé jim museli dopřát sluchu. Dnes stačí zmáčknout tlačítko. Jak poznáme, co je dobré a co špatné? Jak to měli poznat Galatští? Je tady jediné měřítko a to musíme znát opravdu dobře – a to je evangelium Kristovo, Kristus sám. To nás vede ke druhému bodu:

II. Špatná horlivost (v. 16-18)

• Ga 4:16 Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?

Kristus je pravda. On sám je TA pravda i ta cesta, on sám je život. A tato pravda je vyjádřena v evangeliu, které Písmo nazývá slovem pravdy (Ef 1,13). Jenom pravda evangelia vysvobozuje z hříchu a ze smrti, z temnoty a lži. Proto pravda evangelia musí být naším měřítkem duchovních věcí. Mluvil jsem o zdrojích, které dnes máme k dispozici, a je jich skutečně nepřeberně. Přesto je musíme poměřovat pravdou Kristova evangelia. Přesně to dělá Pavel v listu Galatským – na jednu stranu staví evangelium a skrze evangelium se dívá na učení, které přinesli židovští učitelé do církví v Galacii. Nebojí se stát na pravdě, mluvit pravdu, kázat pravdu, a především žít pravdu. To poslední je nejdůležitější, protože mnoho lidí dneska horuje pro pravdu, ale když přijde na lámání chleba, když mají obhájit pravdu, když mají vystoupit proti lži, když mají zachovat pravdu a stát na ní, couvnou nebo mlčí. Horlí pro pravdu, když o nic nejde, ale jakmile je s tím spojené nějaké nepohodlí nebo dokonce újma, pravda jde stranou. To je pokrytectví.

Pavel připomíná křesťanům v Galacii, že jim řekl pravdu, že žil pravdu (a proto chtěl, aby ho následovali a byli jako on) a že i nyní jim říká pravdu. Nesnaží se jim nějak mazat med kolem pusy, nesnaží se je zlákat hezkými řečmi nebo lichocením, ale říká jim pravdu. Pavel dobře rozumě evangeliu. Zjevil mu ho sám Ježíš Kristus. Ježíš přišel, aby vydal svědectví pravdě a Pilátovi řekl, že každý, kdo je zrozen z pravdy, slyší jeho, Kristův, hlas (J 18,37). A apoštol Jan, když mluvil o falešných prorocích, to zapsal ještě jinak:

• 1J 4:5-6 Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší. My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.

Jan ubezpečuje křesťany, že pokud věří v Krista a následují ho, jsou Božími dětmi. Nechce, aby byli zmatení tím, co se děje kolem nic. V té době byla řada lidí, kteří odešli z církve, a mnozí pod záminkou vyšší, nebo lepší duchovní cesty, než jakou nalézali v církvi, v té prosté a jednoduché víře v Ježíše Krista. Jan jim vysvětluje, že tito lidé nechtěli slyšet pravdu a když jí slyšeli, nerozuměli jí – proto odešli. Slyšeli svět a šli za tím, k čemu je táhlo jejich srdce. Ale kde je srdce narozené z pravdy, tam chce slyšet pravdu. Chce jí slyšet, i když bolí. A chce jí říkat, i když to nebude populární mezi lidmi a ztratí obdiv lidí nebo posluchače. Pavel tím začínal tento dopis, vzpomínáte?

• Galatským 1:10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

Když horlil pro zákon a pro tradice otců, dělal to proto, aby se líbil lidem, aby vynikl nad ostatní. Když se stal Kristovým apoštolem, jeho jedinou touhou se stalo líbit se Bohu. A to je neoddělitelně spojené s pravdou. Kvůli pravdě vás někdy lidé budou považovat za nepřátele. Musíme si dát dobrý pozor, abychom se nechovali nepřátelsky, ale abychom byli laskaví – lidé mají být uraženi Kristovou pravdou, evangeliem, protože to je skála, o kterou se roztříští, ale nikdy by neměli být uraženi naším špatným jednáním, našimi slovy nebo afekty. Když tohle říkám, dobře vím, že přesně tohle je jedna z mnoha oblastí, kde sám potřebuji hodně růst – jak na straně milosti, tak na straně pravdy. Někdy totiž chceme být milosrdní a děláme to na úkor pravdy, jindy zase, abychom neztratili pravdu, zapomínáme na soucit a pokoru.

Milí přátelé, bratři a sestry, moc vás prosím, abyste se modlili za mě i za všechny, kteří učí Boží slovo v tomto sboru, domácí i hosté, abychom měli vždycky odvahu kázat a učit pravdu Božího slova. Abychom ji učili otevřeně a jasně, abychom byli silní v pravdě. Někdy se může vytvořit taková atmosféra, že se lidé bojí říci pravdu. Potom často mluví v náznacích a považují to za mluvení pravdy. Ale povinností všech, kteří zvěstují evangelium – takže se to na prvním místě týká úplně všech křesťanů – je zůstat věrný pravdě. Vedle toho nikdy nesmíme zapomenout na milosrdenství a musíme stále prosit Boha, aby změkčoval naše srdce – ještě to uvidíme za chvilku na Pavlově vztahu ke křes´tanům v Galacii. Ale ještě předtím se musíme podívat na to, co Pavel říká o falešných učitelích.

• Ga 4:17 Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.

Doslova tam Pavel píše, že oni horlí pro galatské, aby galatští horlili pro ně. To je byznys falešných učitelů. Nejednají z nezištné lásky, ale jednají zištně. V dnešní době je tohle dobře vidět na všech možných učitelích evangelia prosperity. Ale vůbec nemusí jít o prosperitu. Může jít „jenom“ o lidskou slávu a popularitu, nebo může jít o čísla, o počty lidí, které jsme získali nebo o to, kolik jsme „vybudovali“ učedníků. Obvykle se jedná o vnější věci, které se dají uchopit, spočítat, dobře popsat – v Galacii to byla obřízka, předpisy zákona o pokrmech a svěcení sabatu a dalších dnů. Nebo může jít o vliv na druhé lidi. Horlivě se ucházet o druhé, aby mě poslouchali, abych já byl tím důležitým, kdo jim bude radit, kdo jim bude říkat, co mají a nemají dělat, jak mají žít, jak se mají chovat. Proto lidé tak rádi poslouchají kázání, kde jim kazatel řekne, co přesně mají dělat, jak mají chodit oblečení do sboru, jak mají vychovávat své děti, jak mají mluvit s manželkou, jak má manželka jednat s manželem, jak mají nakládat se svými penězi, kolik přesně by měli dávat do sboru, atd.

Ale Kristus nám dal nové srdce, naplnil nás Duchem svatým, dal nám své Slovo a společenství Božího lidu, abychom takto rostli ve svatosti, abychom v lásce sloužili jeden druhému a tak rostli v Boží slávě. Křesťan je ten, kdo pokládá druhého za přednějšího než sebe, kdo hledá prospěch druhé a ne svůj. Ale pokud chce někdo vést a nehledá prospěch druhých, ale svůj, je falešným učitelem. Petr takové popsal:

• 2Pt 2:3 Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká.

A co křesťané v Galacii? Co jim Pavel napsal?

• Galatským 4:18 Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti.

Horlivost patří ke křesťanskému životu. Evangelium je ohromná zpráva a nelze z ní nebýt nadšený. Zamyslete se chvíli nad tím, co Kristus udělal. Král králů, věčný Boží syn se vzdal své slávy, kterou měl u Otce a stal se člověkem. Když přišla plnost času, narodil se z ženy, žil pod zákonem, byl pokoušen, na lidském těle zakusil slabost, a když přišel jeho čas, šel na kříž dát svůj život za svůj lid. Stal se obětním beránkem, zástupnou obětí za naše hříchy, za hříchy všech, kdo věří. Svou smrtí na kříži zaplatil náš dluh, dluh za hřích, smrt. Nekonečná váha jeho oběti dokonale smyla všechny naše hříchy, tou obětí jsme dokonale posvěceni, naše hříchy jsou odpuštěné a my jsme byli prohlášeni za spravedlivé, za svaté, stali jsme se Božími dětmi a Bůh nám dal svého Ducha. Dal nám nové srdce a učinil z nás svůj chrám – nyní přebývá v životech všech věřících a slíbil nám, že s ním budeme přebývat ve slávě. On bude navěky uprostřed svého lidu, který bude proměněný, budeme mít nová těla, která už nebudou porušená hříchem, ale budou svatá, budou věčná, takže budeme moci hledět na Boží slávu a nádheru našeho Vykupitele, Božího beránka, budeme ho oslavovat a věčně se z něj radovat, celou věčnost budeme poznávat jeho nekonečnou nádheru, budeme se nořit do hloubky jeho lásky a pít z nekonečného oceánu jeho dobroty.

Není to úžasná zpráva? Nestojí za to, abychom byli nadšení, abychom horlili pro takového Krista? Pro takovou zprávu? Ale co s ní udělali v Galacii? Zaměnili ji za skutky zákona, za své vlastní úsilí, za skutky těla, za vnější věci, za živly světa! Proto si musíme neustále připomínat evangelium, proto potřebujeme Krista a  jeho Slovo. A od Pána se Galatští vzdálili. To nás vede k poslednímu bodu kázání:

III. Bolestný růst (v. 19-20)

• Galatským 4:19 Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.

Pavel hluboce prožíval jejich odvrácení se od Krista. Mluví jako matka, jako rodička, která v bolestech přivádí své dítě na svět. Co je ale cílem v životě křesťanů? Být dotvořen do podoby Krista. Stejně jako není cílem rodičky přivést dítě na svět, když tedy odhlédnu od daného okamžiku porodu, ale jejím cílem je porodit dítě, přijmout ho jako součást rodiny, vychovat ho a dovést ho do zralosti, aby to dítě mohlo žít v tomto světě a bylo připravené mít vlastní děti a vychovávat je, být otcem nebo matkou. Právě tak se dívá Pavel na křesťanský život – cílem není stát se křesťanem a potom to tady nějak překlepat, ale být dotvořen, přetvořen, proměňován do podoby Pána Ježíše Krista. Skrze víru v něj růst do jeho zralosti, do jeho plného lidství, které je měřitelné jenom jeho plností. A Koloským napsal:

• Ko 1:28 Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu.

Tato dokonalost v Kristu spočívá v pevné důvěře v Krista samotného. Nejde o vnější dokonalost. Nejde o bezhříšnost. Nejde o dokonalost v těle, ale jde o dokonalost ve víře v Krista, tedy o zakotvení v Kristu, upevnění v něm samotném. Právě to říká Pavel křesťanům v Kolosách (Ko 2,6-7). Totéž napsal církvi do Efezu:

• Ef 4:15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.

A Filipským vysvětluje, že ani on sám nedosáhl dokonalosti, ale běží, aby se jí zmocnil (Fp 3,12). Tato dokonalost je založená na víře v Krista a znamená dokonalou spravedlnost, kterou přijímáme vírou, a která dále vede k víře. Proto napsal Pavel list Galatským! Vzdalovali se od Krista a chtěli stavět na své vlastní spravedlnosti, která vychází ze skutků zákona. Tím ovšem odmítali spravedlnost darovanou, tu jedinou dokonalou, spravedlnost, kterou jsme získali skrze Kristův kříž. Co v takové chvíli? Zdá se, že Pavel je skoro bezradný a zoufalý.

• Galatským 4:20 Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady!

Na tomto místě můžeme dobře vidět Pavlovo pastýřské srdce, srdce, které je naplněné Kristovou milostí a láskou. Pavel neváhal napsat křesťanům do Galacie pravdu. Ale podívejte se, jak ji píše! Je přemožený láskou. Je mu líto zbloudilých pošetilých Galatských. Jsou jako ovce bez pastýřů, jsou trháni vlky a místo toho, aby utíkali, ještě nastavují své krky. Pavel byl zlomený, když viděl, jak je církev ničena falešným evangeliem. Nemávl rukou, nezačal pomlouvat tu církev, a říkat, že to stejně vždycky věděl, protože ti pohané v Galacii měli tak tvrdé srdce, byli tak tupí a vůbec nerozuměli základním věcem … Nic takového. Pavel má před očima lidské životy, které jsou rozbíjeny falešným učením. Touží být s nimi, aby jim mohl znovu trpělivě ukázat prostou a jednoduchou nádheru Kristova evangelia. Volá je k tomu, aby šli do Písma, aby šli ke Kristu, aby znovu prozkoumali evangelium a stavěli jenom na Boží milosti, ne na lidských výmyslech. To je postoj lásky. To je postoj, který se potřebujeme naučit i my.

Tohle je něco, co pramení z čistoty evangelia. Naše přirozenost je úplně jiná. My jsme obvykle rychlí k souzení a k odsouzení. Ale častěji bychom měli podat pomocnou ruku, modlit se, vysvětlovat, vyučovat. Asi všichni máme přátele a příbuzné, kteří nejsou křesťany, nebo se možná považují za křesťany, ale věří nejrůznějším nesmyslům. Boží slovo nás tady vede k trpělivosti a laskavosti. A to znamená, že musíme jít na kolena, musíme jít před Boží tvář a prosit Pána o slitování nad námi samotnými. Musíme si připomínat, jak mnoho bylo odpuštěno nám a máme prosit Boha za to, aby nám odhalil tyto hlubiny.

Pak nám zazáří Kristův kříž! Komu bylo mnoho odpuštěno, mnoho miluje (Lk 7,47). To nás vrací k pravdě evangelia, na které musíme stát. Nemůžeme být horliví, když dobře nerozumíme evangeliu. A nemůžeme nebýt horliví, jestliže evangeliu skutečně rozumíme. Milí přátelé, víte, komu jste uvěřili? Rozumíte tomu, kdo je Kristus? Poznáváte ho v pravdě? Žijte v této víře k Boží slávě! A pokud jste ho ještě nepoznali, pokud je vaše srdce chladné a tvrdé, čiňte pokání, volejte k Bohu a proste ho o smilování, proste ho, aby vám dal srdce nové, obřezané a naplněné Duchem svatým a jeho láskou. Věřte v Pána Ježíš Krista a budete žít! Amen.