Na sklonku roku se vždy cítím jako na sklonku života. Nevím, jak je to u vás. Ale zatím vždy přišel další. Někdo například nevěří, že po smrti něco je; je to jeden z nejrozšířenějších názorů v dnešní společnosti, že vše na čem záleží, je tady a teď. Ale myslím, že to vůbec nedává smysl a nikdo z nás podle toho ani nežije. Bereme ohledy na druhé lidi, přemýšlíme o budoucnosti, jednáme tak, abychom mohli žít i zítra, pozítří i za rok, a nikdy se nerozhodujeme tak, aby to naše rozhodnutí bylo nejlepší pro nás samotné, právě tady a teď. Ale máme na paměti i druhé lidi, možná ty nejbližší, přemýšlíme nad minulostí, abychom se z ní něco naučili pro svou budoucnost a říkat, že po smrti nic není, že není zmrtvýchvstání, znamená říkat, že Ježíš Kristus nebyl vzkříšen.
Byli jsme vykoupeni a vysvobozeni z přicházejícího Božího hněvu. Beránek Boží za nás zaplatil svým vlastním životem na kříži Golgoty. To je evangelium, kterým Bůh změnil náš život, skrze které nám přinesl radost, které nás vede k modlitbám a které v nás působí vděčnost Bohu, za jeho dobrotu, se kterou se nad námi smiloval.
V době krize potřebuje svět pevné lidi, kteří jsou posilováni Boží milostí a z Boží moci jednají nesobecky. Obavami nedosáhneme ničeho, pouze bude oslabeno naše srdce i naše mysl. Pravdou je, že devadesát procent toho, čeho se obáváme nebo z čeho máme hrůzu, se nikdy nestane a těch dalších deset procent nemůžeme nijak ovlivnit.
