Netvoři z moře

Jaroslav Kernal, Praha 12. května 2019

Pokoj vám a milost, milí svatí, milí přátelé i hosté. Opět dnes otevřeme knihu proroka Daniela a budeme pokračovat v našem studiu.  Prošli jsme prvních šest kapitol, kde jsou příběhy Daniela jeho přátel, a příběhy babylónských králů, především Nebúkadnesara, ale také Belšasara a Darjáveše Médského. Před námi je druhá polovina knihy Daniel, která se naprosto liší od té první poloviny. Někdy to možná vnímáme tak, že první půlka Daniela patří do nedělní školy, a druhá půlka na konference o proroctví nebo eschatologii. Ale to je špatný pohled – kniha Daniel je celkem, který je určený Božímu lidu. Stejně jako všechno ostatní Písmo je i celá kniha Daniel vdechnutá Božím Duchem a je vhodná k učení, k usvědčování, k nápravě a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk náležitě připraven ke každému dobrému činu (1Tm 3,16-17). Než se ale pustíme do sedmé kapitoly, pojďme sklonit svou hlavu před Pánem v modlitbě.

• Daniel 7:1 V prvním roce vlády Belšasara, krále babylónského, viděl Daniel sen, vidění mu prošla hlavou na jeho lůžku. Hned tedy v hlavních rysech ten sen popsal.

Dneska máme před sebou další kapitolu Daniela. Sedmá kapitola navazuje na předchozí – je to poslední kapitola v knize, která je psaná aramejsky. Od osmé kapitoly je text knihy v hebrejštině. Ovšem časově se v sedmé kapitole vracíme zpátky. Vracíme se do roku, kdy byl Belšasar ustanoven svým otcem Nabonidem jako spoluvládce v Babylóně. Podle dostupných historických záznamů to bylo v roce 550 př. Kr., což znamená, že vidění, které je v této kapitole popsané, můžeme časově zařadit mezi kapitoly 4 a 5 knihy Daniel. Danielovi v té době mohlo být něco mezi sedmdesáti až sedmdesáti pěti lety.

V sedmé kapitole znovu ke slovu přichází sen. Je to třetí sen, který máme v knize Daniel zaznamenaný, a svým obsahem se tento sen podobá snu krále Nebúkadnesara z druhé kapitoly. Také sen z druhé kapitoly byl prorockým snem, ale liší se od toho v sedmé kapitole, protože zde se dostáváme k zvláštnímu literárnímu žánru, o kterém si musíme říci trochu více, což je první bod dnešního kázání.

I. Žánr apokalypsy

Druhá polovina Danielovy knihy je obtížná primárně ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je, že se jedná o proroctví. To samo o sobě nemusí být až tak těžké – Bůh např. vynesl proroctví o Ninive skrze proroky Jonáše, Nahuma nebo Sofonjáše.

• Sofonjáš 2:13 Napřáhne svou ruku proti severu, zahubí Ašúra, z Ninive učiní zpustošené místo, stepní suchopár.

Přesně to se stalo. Trvalo to déle, než si kupříkladu prorok Jonáš představoval, ale nakonec došlo i na jeho slova, že Ninive bude zničeno. Podobných proroctví najdeme v Písmu stovky. Mnohá z nich se týkají Pána Ježíše Krista – např. zprobíjeli mé ruce a mé nohy (Ž 22,17 KRAL). Často takto Bůh mluví o budoucích věcech nebo ústy proroků vynáší soudy. Pokud se to týká konkrétních míst, je to relativně jednoduché, ale pokud jde o obecnější smysl, je to často mnohem složitější a musíme věnovat mnohem více času studiu dalších souvislostí v Písmu. Například, když Pavel mluví o člověku nepravosti, který se posadí v chrámě Božím a bude se vydávat ze Boha (2Te 2,4), musíme pečlivě studovat všechny souvislosti a stejně budeme na vážkách, jak přesně máme tomu proroctví rozumět.

Druhá polovina knihy Daniel je takovým proroctvím, které se týká budoucnosti. Zcela jistě jde o budoucnost z perspektivy proroka Daniela, tedy z doby šestého století před Kristem. Ale jedná se i o naší budoucnost? Odpovědět na tuto otázku už tak jednoduché není.

Ovšem druhým problémem spojeným s výkladem druhé poloviny knihy Daniel je literární žánr, jímž je tato část knihy napsaná. Jedná se o tzv. apokalypsu. A to je žánr, který je pro nás v dnešní době v podstatě neznámý. Jedná se o žánr, který byl dobře známý čtenářům tehdejší doby. Je to velmi zvláštní žánr, protože používá mnoho obrazů a symbolů, které jsou známé prvním čtenářům Bible. Biblická apokalyptická literatura je prostoupená odkazy na další knihy Bible – typicky starozákonní prorocká literatura, Daniel, podstatná část Ezechiela, části Zacharjáše hojně odkazuje do prvních pěti knih Mojžíšových. Novozákonní apokalypsa (části evangelií a kniha Zjevení) zase odkazuje na Starý zákon. Obvykle tam nenajdeme přímé citáty, ale nepřímé odkazy.

Pro apokalypsu jsou typické zvláštní obrazy, jimiž promlouvá ke svým čtenářům – v našem textu jsou to například čtyři netvoři, kteří vystupují z moře. I když některé z těch obrazů mohou mít svůj původ ve věcech, které známe, obvykle je tím v apokalyptickém žánru vyjádřeno něco jiného. Například v knize Zjevení čteme o tom, že na zem spadla hvězda jménem Pelyněk. Víme, co je hvězda, víme, co je pelyněk, ale hvězda nemůže spadnout na zem. Naše slunce je malá hvězda a je mnohokrát větší, než je planeta Země. Musíme tedy rozumět tomu obrazu jinak, než v přirozeném slova smyslu.

Apokalypsa je obvykle proroctví, které se týká příchodu Pána Ježíše Krista a s ním spojeného soudu, ale je to proroctví zapsané tímto zvláštním jazykem. Proto je to tak obtížné. Nicméně, Boží slovo není nesrozumitelné. Může být těžké, jak to napsal Petr o některých místech z Pavlových spisů, ale není nesrozumitelné. Bůh nám dal nástroje k tomu, abychom jeho Slovu porozuměli. Vložil do nás svého Ducha, který nás uvádí do veškeré pravdy, který svědčí o Pánu Ježíši Kristu a oslavuje ho. Bůh nám dal text včetně kontextu, dal nám celou svou radu, kterou máme v celém Písmu, dal nám rozum, abychom ho používali a dal nám kolena, abychom na nich trávili čas před Bohem a prosili ho – podobně jako Daniel, o porozumění.

Věřím, že Bůh nám dal do Písma apokalyptický žánr mimo jiné také proto, aby nás učil pokoře a vzájemné lásce. Když studujeme knihu Daniel, najdeme širokou škálu nejrůznějších výkladů – některé z nich jsou přímo protichůdné, jak uvdíme např. v deváté kapitole, kde ten, kdo zastaví každodenní oběť je některými interpretován jako satan, zatímco jiní říkají, že se jedná o Pána Ježíše Krista. Nemůže být větší rozdíl ve výkladu jednoho verše! Nechci se ale zabývat různými výklady, nechci vás zahrnout všemi možnými názory, ale chci vás povzbudit, abyste byli pokorní a s láskou přijímali bratry a sestry v Kristu, kteří se dívají na nějaký text jinak. Pán nás vede k tomu, abychom se milovali navzájem, navzdory tomu, že budeme chápat nějaké věci jinak než druzí. Podle takové lásky svět pozná, že jsme jeho učedníci, ne když se obklopíme jen stejně smýšlejícími a budeme s nevraživostí pohlížet na ty, kdo zpochybňují náš výklad toho, co přesně znamená čtvrté křídlo na zádech toho čtyřhlavého levharta.

S ohledem na to, co jsem právě řekl o apokalypse, vás chci také znovu poprosit o vaše modlitby. Potřebuji, abyste se modlili za mou přípravu, za to, aby mi Bůh dával moudrost, pokoru, bázeň a lásku, aby mi dával nejenom porozumění Božímu slovu, ale také schopnost sdílet s vámi to, co mi Bůh dává. Milovaní, neobejdu se bez vašich modliteb. Neobejdu se bez nich u žádného textu Božího slova, ale v knize Daniel je potřebuji ještě mnohem více než kdy jindy. Pojďme už tedy do našeho textu, podívejme se na začátek 7. kapitoly na:

II. Zvířata apokalypsy

• Daniel 7:2-3 Daniel řekl: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, čtyři nebeské větry rozbouřily Velké moře. A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého.“

Daniel měl noční vidění. Čtyři nebeské větry rozbouřily velké moře. Větry ze čtyř světových stran vyvolaly bouři. Daniel mluví o bouři mezi národy, o zmatku a chaosu, který zavládl s příchodem prvního zvířete, které je obrazem babylónského krále. Je tady řeč o velkém moři – nejenom v apokalyptické literatuře, ale také v poezii Bible, ve Starém i v Novém zákoně, je často moře obrazem světa, pohanských národů, chaosu, neklidu, nepokoje. V tomto smyslu můžeme dobře chápat slova knihy Zjevení:

• Zjevení Janovo 21:1 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.

Jan nemluví o geografii nové země, ale pohanském chaosu, o moři pronárodů, o vzpouře proti Bohu, která bude dokonale a navěky zahlazena. V Danielovi z tohoto zneklidněného rozbouřeného moře vzedmutého nebeskými větry vystupují čtyři veliká zvířata. Nejsou to ani tak tvorové, jako spíše netvorové. Daniel, což je typické pro apokalyptickou literaturu, nám nevysvětluje detaily, které se týkají těchto netvorů. Nevíme, zda tato zvířata vystoupila společně nebo postupně, na jednom místě nebo z různých míst. To není podstatné. Důležitá jsou zde ta zvířata samotná a především jejich identita. O ní se dozvídáme ve v. 17, kdy je Daniel zmatený a zhrozený a ptá se na hodnověrný výklad. Slyší:

• Daniel 7:17-18 Ta čtyři veliká zvířata, to čtyři králové povstanou v zemi. Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků.

Máme tady skoro stejný obraz jako ve druhé kapitole. Čtyři králové, čtyři království a s posledním z nich je spojené nastolení království věčného, království svatých Nejvyššího. Z hlediska dějin, tedy z našeho pohledu, je zjevné, jak máme identifikovat to poslední království – jedná se o Řím. Tehdy se naplnil čas a Bůh poslal svého Syna narozeného z ženy, aby vykoupil svůj lid a ustanovil království, které brány pekel nepřemohou, a které budou mít v držení svatí Nejvyššího na věky věků. To království už je ustanovené, už je tady, už začalo, už je tady vláda našeho Pána a Krále, Ježíše Krista. Na kříži zaplatil oběť smíření za hříchy svého lidu, na kříži přemohl hřích i smrt, na kříži slavil vítězství nad nebeskými mocnostmi i nad samotným ďáblem, na kříži porazil našeho nepřítele a svým vzkříšením toto své vítězství potvrdil.

Každý, kdo věří v Pána Ježíše Krista, už byl přenesen ze smrti do života, z temnoty do království Božího Syna, byl vysvobozen z přicházejícího Božího soudu a bylo mu dáno občanství nebeské, má cestovní pas nebeského pokoje, má nové srdce naplněné Boží láskou a zapečetěné Duchem svatým. Kristovo království už je tady a je zjevené ve společenství svatých, v Kristově církvi, ve vás, kteří věříte v Pána Ježíše Krista. Ale pro Daniela to byla ještě daleká budoucnost. Bůh mu teprve odhaloval svůj nádherný plán, který je pro nás již skutečností a jehož jsme součástí. Bůh ho Danielovi odhalil ve vidění, které se týkalo čtyř zvířat, netvorů, kteří vystoupili z moře pronárodů. Jak je to tedy s tím prvním netvorem, zvířetem?

• Daniel 7:4 První bylo jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a dáno lidské srdce.

V Jeremiášovi (Jr 4,7.13) je chaldejský Babylón popsán jako lev, který má rychlost orlů. Můžeme tu slyšet ohlas druhé kapitoly: „Ta zlatá hlava, králi, jsi ty.“ Král zvířat vystupuje z moře pronárodů, Chaldejci, kteří jsou jako lvi a rychlí jako orlové. Můžeme tady zahlédnout něco ze čtvrté kapitoly, kde byl Nebúkadnesar nesmírně vyvýšen a potom ponížen. Je tady zjevný paradox – ve čtvrté kapitole jsme viděli, že mu bylo dáno srdce zvířecí, zde je to naopak – je mu dáno srdce lidské. Myslím, že to odkazuje na závěr čtvrté kapitoly. Byla mu oškubána křídla, byl sražen ze své pýchy, to zvíře bylo pozvednuto z prachu země a postaveno na nohy – stalo se slabým jako člověk, ale bylo mu dáno srdce lidské, stalo se člověkem. Bůh dal Nebúkadnesarovi nové srdce, lidské, měkké, masité. Zachránil ho pro věčnost. Nebúkadnesar a babylónská říše – to je to první zvíře, které vystoupilo z moře pronárodů. A je tu zvíře druhé:

• Da 7:5 Hle, další zvíře, druhé, se podobalo medvědu. Bylo postaveno tváří k jedné straně. Mělo v tlamě mezi zuby tři žebra a bylo mu řečeno: ‚Vstaň a hojně se nažer masa!‘

Po prvním zvířeti přichází druhé, po zlatém království přišlo stříbrné. Po vznešeném a silném lvu přichází méně vznešený, ale stejně silný, stejně krutý a stejně nelítostný medvěd. Prorok Izajáš zapsal Hospodinův výnos o Babylónu (Iz 13). Mimo jiné tam čteme:

• Iz 13:17-19 Hle, já podnítím proti vám Médy, kteří si neváží stříbra, nemají zálibu v zlatě. Svými luky rozdrtí chlapce, nad plodem života se neslitují, s vašimi syny nebudou mít soucit. Babylón, skvost mezi královstvími, pyšná okrasa Kaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora, vyvrácené Bohem.

Zesláblou babylónskou říši dobyli Médové spolu s Peršany, Darjáveš Médský, známý také jako Kýros Perský. Medvěd, který má ve své tlamě tři žebra. Někteří vykladači mluví o tom, že by to mohly být tři velké říše, které Peršané dobyli: Babylón, Lydie, Egypt. V osmé kapitole Daniela jsou popsáni jako beran:

• Daniel 8:4 Viděl jsem berana trkat směrem k moři, na sever a na jih. Žádné zvíře před ním neobstálo a nikdo nic nevyprostil z jeho moci. Dělal, co se mu zlíbilo, a vzmohl se.

A přece nakonec přišel i jeho čas:

• Da 7:6 Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla. Bylo to zvíře čtyřhlavé a byla mu dána vladařská moc.

Rychlý lovec, levhart. Divoká a lítá šelma, kočka, která loví i pro zábavu. Jeho rychlost je tady umocněna čtyřmi ptačími křídly. Levhart je znázorňuje Řeky, konkrétně Alexandra Velikého. Ve svých dvaceti letech se ujal vlády v Makedonii po svém otci. Hraniční řeku na severu Makedonie byla řeka Dunaj. Během dvanácti let (Alexandr zemřel ve 32 letech) dobyl Alexandr skoro celý tehdejší svět. Na jihu byl hraniční řekou Nil a na východě řeka Indus. Od dnešní Albánie až po Pákistán. Během dvanácti let ovládla řecká kultura a řecký jazyk celou tuto ohromnou oblast.

Čtyři hlavy mohou ukazovat na rozdělení říše po smrti Alexandra. Sice ustanovil dědicem svého malého syna, ale říši si nakonec po několika letech bojů mezi sebou rozdělili čtyři z jeho generálů. Pro nás budou v Danielovi důležité dvě dynastie – Ptolemaiovci v Egyptě a Seleukovci v Sýrii, pod kterou patřilo také Judsko. Po třetím netvorovi, který je zjevně opět nižší než lev a medvěd, přichází čtvrtý netvor, království železné a hliněné:

• Da 7:7-8 Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů. Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale.

Poslední netvor není podobný žádnému zvířeti. Ostatní netvoři byli jako nějaká zvířata – lev, medvěd, levhart, ale toto zvíře, tento netvor je strašný, příšerný a mimořádně mocný. Je krutý a zlý, a zároveň je velmi zvláštní. Má deset rohů, ale potom Daniel vidí, jak mu vyrostl další, malý roh, který vyvrátil tři jiné, roh, který má oči jako člověk a ústa, která mluví troufale. Je inteligentní jako člověk, ale je také pyšný jako hříšný člověk. Více o něm budeme mluvit za čtrnáct dní, ve druhé polovině sedmé kapitoly. Nyní jen tolik, co říká:

• Daniel 7:11-12 Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova, která roh mluvil, viděl jsem, že to zvíře bylo zabito, jeho tělo zničeno a dáno k spálení ohněm. Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času.

Daniel viděl soud – soud nad těmi zvířaty, soud nad vládci tohoto světa, soud nad říšemi, které povstávaly a zanikaly. Kdo soudí?  

III. Bůh apokalypsy

• Da 7:9-10 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy.

Otevřené knihy – to je soud. Bůh soudí. Bůh vládne. Bůh usedá na svůj stolec. Svatý Bůh, zářící, ohnivý, sžírající žár, hořící oheň. Slova nestačí na to, aby popsala Boží majestát, aby vystihla dokonalost a slávu Boží. Příště se zaměříme na osobu soudce i na Syna člověka, který přichází, nyní se pojďme podívat na to, co se týká těch čtyř netvorů, čtyř království.

Je tady velký rozdíl oproti druhé kapitole. Ve druhé kapitole jsou tato království popsaná jako dílo lidské, jako socha vytvořená z ušlechtilých materiálů. Ale zde je odhalená podstata těchto království, jejich skutečný charakter. Jsou to netvoři, dravé šelmy, krutí a nemilosrdní lovci. A všimněte si, že to byl Bůh, kdo jim dal povstat. Bůh pozvedl Chaldejce. Bůh vydal Nebúkadnesarovi Judsko a Jeruzalém, vydal mu Izraelce i svůj chrám se vším, co v něm bylo. Byl to Bůh, kdo pozvedl Kýra, byl to Bůh, kdo dal moc Alexandrovi. Mohli bychom mluvit o politických okolnostech, mohli bychom analyzovat ekonomiku jednotlivých království a vidět důvody, proč Chaldejci, Peršané, Řekové nebo nakonec Římani přemohli všechny ostatní. Ale biblická perspektiva je jiná – Bible říká, že Bůh jim dal moc, Bůh jim dal království – a Bůh jim ho také odňal. Nebúkadnesar chválil Boha, potom co se mu vrátil rozum a bylo mu dáno srdce lidské:

• Daniel 4:31-32 Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: ‚Co to děláš?‘

Když z moře vystupují šelmy, když povstávají krutí diktátoři, když se země otřásá v základech, protože se shromažďují vojska, která dobývají zemi, je to Bůh, kdo pozvedá vojevůdce, je to Bůh, kdo ustanovuje vládce a vládce sesazuje. Jenom on skutečně kraluje. Jenom on doopravdy řídí běh tohoto světa. On má všechno pod kontrolou, on všechno ovládá a všechno běží tak, aby z toho jenom Bohu samotnému vzešla sláva. To je poselství celé knihy Daniel, a je to konkrétně také poselství sedmé kapitoly. Ale sedmá kapitola přináší ještě další poselství.

Všimněte si, že povstávají království za královstvím, jedno je horší než druhé, jedno je krutější než druhé. Lev, který trhá, medvěd, který se má nažrat, levhart, který má čtyři hlavy a konečně to strašlivé zvíře s železnými zuby, které jimi drtí a trhá a nohama zašlapává, co zbylo. To není popis dějinné idyly, ve které se bude nacházet Boží lid. To je popis trvalého soužení, které bude tak dlouho, dokud Bůh neukončí vládu těchto lidských království. Dokud Boží syn nepřijde znovu pro svůj lid. Tady není místo pro zlatý věk církve. Ustanovené království Božího syna a lidská království tohoto světa půjdou ruku v ruce vedle sebe a budou v trvalém rozporu, v napětí, které povede k tomu, že Boží lid bude trpět. Proto Pavel povzbuzoval křesťany:

• Sk 14:22 Všude posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře; říkali jim: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“

Ježíš povzbuzoval své učedníky a vedl je k tomu, že budou pronásledováni, že budou mít ve světě soužení:

• Jan 16:33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

On je vládcem tohoto světa. Jemu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. Kristus kraluje. Vždycky kraloval. Ale nyní kraluje společně se svým vykoupeným lidem. Vždyť v Kristu jsme byli přeneseni na nebeská místa. V Kristu jsme nová stvoření a máme veliká zaslíbení, která se týkají vlády – např. že budeme soudit anděly. Ale než k tomu dospějeme, musíme projít tímto kratičkým soužením, které nám přinese přenesmírnou váhu nebeské slávy. Jak ale můžeme překonat ty chvíle, kdy procházíme soužením? Jenom připomínám, že se nemusí jednat zrovna o fyzické pronásledování, ale může se jednat o soužení kvůli hříchu, nebo soužení kvůli hříšné společnosti, ve které nás Bůh nechal, aby v ní žili a sdíleli zde evangelium. Jak můžeme obstát? Úplně stejně jako Daniel, úplně stejně jako Pavel:

• Fp 3:13-14 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Milovaní, i vy běžte s očima upřenýma na Ježíše, který je původce i dokonavatel naší víry. Utíkejte tímto životem k jedinému cíli – abyste dosáhli nebeské ceny, nebeského povolání, nebeského království. To je možné jenom v Kristu a skrze něj, jenom ve víře v dokonané dílo Pána Ježíše Krista.

• Koloským 2:6-7 Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.

Jen jemu patří království i moc i sláva na věky věků. Amen.