Království šelmy proti království Syna člověka

Jaroslav Kernal, Praha 2. června 2019

Pokoj vám a milost, milí svatí, milí přátelé i hosté. Pokračujeme ve studiu knihy proroka Daniela a máme před sebou závěr sedmé kapitoly. Znovu jsme celou kapitolu, protože si musíme připomínat jednak širší kontext a jednak skutečnost, že celá sedmá kapitola je jedním celkem, jedním viděním, snem, který Daniel měl. A i když jsem sedmou kapitolu rozdělil na několik kázání, stále musíme na paměti, že to je jeden příběh, jedno vidění, které má jeden hlavní význam. V kontextu knihy Daniel bychom mohli formulovat hlavní myšlenku sedmé kapitoly tak, že Bůh po svém posledním soudu, jímž definitivně zničí posledního vzbouřeného vládce, dá své království svému Synu a jeho lidu. Než se podíváme blíže na to, jak Daniel tuto myšlenku rozvíjí, skloňme svou hlavu k modlitbě.

Daniel měl sen, vidění, která mu prošla hlavou na lůžku. Tento sen se velmi podobal snu krále Nebúkadnesara, který Bůh Danielovi zjevil a dal mu také jeho výklad (viz Da 2). Ten první sen byl jednodušší, ale jeho smysl i výklad byl stejný. Druhý sen přichází o půl století později, některé z těch věcí, které byly Danielovi zjeveny, už musely být skoro jasné – na severovýchodě se vzmáhal Médo-Perský medvěd a byl stále silnější a větší. Přesto některé věci jasné nebyly a nahnaly Danielovi hrůzu, vyděsily ho a potřeboval je vysvětlit. Šlo především o čtvrté království – království šelmy, která není přirovnaná k žádnému zvířeti, ale je o ní napsáno, že je strašná, příšerná a mimořádně mocná. Vidění se týkalo také deseti rohů, které vyrostly na její hlavě a jednoho rohu, malého rohu, který vyrostl později, vyvrátil tři další a přerostl všechny ostatní.

Sedmá kapitola Daniela je v jistém slova smyslu vrcholem knihy Daniel. Je to klíčová kapitola a podle toho, jak budeme rozumět této kapitole, budeme rozumět celé knize Daniel. Sedmá kapitola je první, která popisuje Danielova vidění, zároveň je to poslední kapitola, která je napsaná aramejsky. Aramejština začíná ve druhé kapitole, kde je v podstatě totéž zjevení, a končí zde. Uprostřed knihy Daniel jsou popsané klíčové události – Boží soud (otevřené knihy), příchod Syna člověka, který je zároveň Božím synem (přichází s oblaky nebeskými), ustanovení království Syna člověka a jeho svatých, konečný soud a trvalá vláda Syna člověka. Jak tedy máme rozumět této kapitole? Zjednodušeně řečeno jsou tři způsoby, jak můžeme přistupovat k Da 7.

První je tzv. préteristický přístup. Tento přístup vidí v Danielovi 7 minulé události. Všechno, co je tu napsáno, už se splnilo a už není, co by se mělo dále naplnit. Všechno je minulost. Da 7 je o prvním příchodu Syna člověka a je tímto příchodem (narozením Pána Ježíše Krista, jeho ukřižováním, jeho zástupnou smrtí na kříži Golgaty, jeho vzkříšením, nanebevstoupením a vylitím Ducha svatého) cele vyčerpán. Často je to spojeno s tím, že království Boží bude na této zemi růst, bude stále zjevnější a bude mít stále větší slovo v tomto světě, až nakonec budou přemožena všechna lidská království královstvím Božím a potom přijde Pán Ježíš Kristus a bude konec a Pán nastolí své věčné království.

Další přístup, který bych chtěl zmínit, je přístup futuristický, který umisťuje všechny události popsané v Danielovi 7 do budoucnosti. Tento přístup nevidí skoro žádné naplnění Daniela 7 v minulosti, ale čeká, že všechno, co je tu popsané, teprve přijde. Bude obnovena římská říše, někdy se dokonce mluví o tom, že obnovena je, protože hranice zakládajících států Evropské unie údajně kopírují původní hranice římské říše. Deset rohů bude deset států vycházejících z římské říše, malý roh je světovládce, který spojí celý svět. Tento pohled je spojen s násilně a nepřirozeně doslovnou interpretací nejenom Daniela, který je apokalypsou, v níž doslovná interpretace nemá místo, ale také mnoha dalších prorockých míst v Písmu. Podle tohoto přístupu se všechno, co dává nějaký smysl, musí vyložit doslovně, bez ohledu na to, o jaký žánr se jedná nebo jak k danému textu nebo událostem přistupuje Nový zákon. Např. deset rohů čtvrté šelmy musí být přesně deset království, států, navzdory tomu, že v apokalyptické literatuře mají čísla vždy symbolický charakter. Dalším problémem tohoto přístupu je zaměření se na politické události ve světě, především v Izraeli a vykládání proroctví ve světle bulvárních zpráv světského tisku.

Poslední přístup, který zmíním, je přístup, který jsem nazval historickým přístupem. Už jsem o něm mluvil minule, kdy jsme si ukazovali na příkladu čtvrté šelmy, že tutéž šelmu, kterou je ve druhé kapitole a v našem textu Řím, Nový zákon nazývá Babylónem a nevěstkou a tak nás vede k tomu, že každá vláda, která se vzpírá Bohu a jeho nároku na vládu, a která pronásleduje Boží lid, je ve své podstatě Babylónem a můžeme na něj vztáhnout i náš text. Ještě více si to ukážeme za chvíli na příkladu malého rohu. Tento přístup vidí jednotlivá dílčí naplnění našeho textu v historii – ustanovení království Syna člověka při prvním příchodu Pána Ježíše, kontinuitu lidských království, z nichž mnohá budou přímo vystupovat proti Bohu a jeho lidu a budou v nich vyrůstat malé rohy, antikristovští vládcové, kteří budou pronásledovat Boží lid. A to vede až ke konečnému naplnění, kdy vystoupí TEN malý roh, ten antikrist, který bude smeten z povrchu zemského a vhozen do ohnivého jezera při Pánově druhém příchodu. Tehdy dojde k předání království svatým. To už nás vede přímo k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Království šelmy

Daniel se ptal na výklad a dostal jednoduchý výklad ve verších 17-18, ale chtěl mít jistotu o tom čtvrtém zvířeti. Anděl mu řekl:

• Daniel 7:23 Čtvrté zvíře – na zemi bude čtvrté království, to se bude ode všech království lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí.

Druhá kapitola velmi zjevně mluví o tom, že čtvrté království je Řím. Můžeme to vědět naprosto přesně díky zjevení, které máme v Novém zákoně. Když Daniel vykládá králi Nebúkadnesarovi sen o veliké soše, mluví o jednotlivých královstvích, která budou povstávat:

• Da 2:44 Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky.

Ve dnech těch králů, když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy, Syna člověka, aby ustanovil své království a dal svému lidu, aby nás vykoupil z vlády hříchu a smrti a také z vlády čtvrtého království (Ga 4,4). Boží syn to udělal skrze vtělení, ukřižování, vzkříšení a vylití Ducha svatého. Duch svatý je důkazem, že království už bylo ustanoveno, že už je tady. Pavel o Pánu Ježíši napsal v pozdravu na začátku listu Galatským:

• Galatským 1:4 … který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.

Řím se také velmi lišil ode všech těch předchozích království. Krok za krokem Řím rozšiřoval své území – jak na území zmiňovaných předchozích království, tak na území dále na západ a na sever. Ambicí Říma bylo pozřít celou zemi. A když ji pozřel, tak jí podupal a rozdrtil. Řím zaváděl své právo, svá pravidla, svůj řád, svou kulturu, své zvyky na všechna podmaněná území. Zavedl železný řád, nemilosrdný, postavený na vojenské moci, na legiích, jimiž Římané disponovali. A touto mocí pronásledovali římští císaři Boží lid.

Minule jsme si z Nového zákona ukazovali texty, které ukazují, že doba lidských království, doba čtvrtého království je tady stále a bude zde až do samotného konce světa. Daniel o tom mluvil, když říkal, že těm královstvím bude odňata jejich moc, ale budou ponechána při životě. To ukazuje na to, že tu stále budou lidské říše, které se budou měnit a střídat. Jedna bude přemáhat druhou. Ale bude jim odňata jejich moc – je to moc k přemáhání svatých. Nikdy nebude žádná říše, která by mohla přemoci svaté, která by mohla přemoci církev. I když to možná bude navenek v nějaké chvíli vypadat podobně, jako to vypadalo v době Daniela, že zde bude jenom malý ostatek Božího lidu, přeci Pán zaslíbil, že samotné brány pekel nebudou moci přemoci Kristovu církev.

Povstávají království a až do Kristova druhého příchodu budou – jedno bude nahrazovat druhé, jedno bude dobývat druhé. To nejsou snadné věci, ale Písmo o tom mluví. Jenom za poslední dvě století na tomto místě bylo Rakouské císařství (do 1867), Rakousko-Uherská monarchie (do 1918), Československo, Protektorát Čechy a Morava, Československá socialistická republika, Česká a Slovenská federativní republika, Česká republika. Nikdo z nás neví, v jakém státě se ocitneme za 10, 20 nebo 30 let a jakým jazykem se tu bude mluvit. Myslet si, že všechno bude stále stejné až do příchodu Pána, je nejenom naivní, ale přímo hloupé, a především nebiblické. Lidská království budou přicházet a odcházet, ale křesťané mají být světlem v tomto světě a vyhlašovat dobrou zprávu o spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. A to i tehdy, když zde budou takové říše, které svým charakterem a svou podstatou budou odpovídat popisu čtvrté šelmy – budou chtít ovládnout celou zemi, pozřít jí, rozdrtit a zadupat do země.

A kniha Daniel nám ukazuje, že takové říše tady budou – budou tu až do druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Na zemi bude stále boj o moc, neustálá snaha ovládat druhé, snažit se maximálně řídit životy druhých lidí. To je čtvrtá šelma.

Daniel popisuje deset rohů. Rohy jsou symbolem králů a království, jsou obrazem moci a síly. Daniel se nesnaží vysvětlit, zda to bude deset po sobě jdoucích králů, nebo zda budou kralovat současně. Ze skutečnosti, že malý roh vyvrátí tři z nich, by to mohlo vypadat na to, že budou kralovat současně. Ale už jsem zmínil, že čísla v apokalyptické literatuře musíme vysvětlovat symbolicky. A desítka (a její násobky) je symbolem plnosti, dokonalosti. Deset rohů je plnost královstí. Nejde o přesný počet, ale o plný počet. Až se naplní stanovený počet vládců a království, přijde poslední vládce, malý roh, který násilím sjednotí zemi – vyvrátí předchozí vládce a bude mluvit rouhavě. Podle Daniela to bude politický vůdce.

V tomto smyslu je Daniel zaměřený na politické vládce, na státy nebo země, království v politickém slova smyslu. Jde tady o celky, které jsou ovládané politickou mocí. Jak uvdíme dále, může být tato moc spojena s náboženstvím a vystupovat proti jinému nebo jiným náboženstvím – proti svatým, tedy proti křesťanům, proti Božímu lidu. Poslední království, až se naplní plný počet všech králů, bude světovou velmocí, která shromáždí národy do poslední veliké bitvy proti svatým. Kniha Zjevení mluví o tom, že těchto národů bude jako písku v moři. Budou shromážděni k boji proti svatým:

• Zj 20:9 Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.

Jejich vůdcem bude malý roh, antikrist, který bude mluvit rouhavě a troufale povede válku proti svatým. A to je druhý bod kázání:

II. Kralování malého rohu

• Da 7:24-25 A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále. Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času.

Máme tady malý roh, který je završením římské říše, neboli velikého Babylónu, nevěstky zpité krví svatých. V osmé kapitole se znovu setkáme s malým rohem. Ale tentokrát, jak uvidíme, je to malý roh, který vychází z řecké říše – podívejte se, co Daniel napsal:

• Da 8:21-24 Chlupatý kozel je král řecký a veliký roh, který měl mezi očima, je první král. To, že se roh zlomil a místo něho vyvstaly čtyři, znamená, že vyvstanou čtyři království z toho pronároda, ale nebudou mít jeho sílu. Ke konci jejich kralování, až se naplní míra vzpurných, povstane král nestoudný, který bude rozumět hádankám. Bude zdatný svou silou, a nejen svou silou, bude přinášet neobyčejnou zkázu a jeho konání bude provázet zdar. Uvrhne do zkázy zdatné a lid svatých.

Malý roh, o němž je tady řeč, můžeme identifikovat naprosto přesně – je to Antiochos IV. Epifanos, který si dal titul Theos, tedy bůh. Antiochos mluvil proti nejvyššímu, vedl válku proti Židům, znesvětil chrám, zastavil oběti, snažil se měnit zákon i doby. Pronásledoval Židy a hubil je. Jeho teror trval v intenzivní podobě tři a půl roku. Detailům se budeme věnovat příště, nyní chci ukázat, že Daniel sám představuje dva malé rohy, aby nás vedl k pochopení toho, že se nejedná na prvním místě o konkrétní osobu, ale o typ osoby, typ antikristovské moci. Je to moc, kterou disponuje člověk – malý roh má oči jako člověk, tedy je inteligentní a má ústa, která mluví rouhavě – je vzurný a pyšný. Už Daniel sám naznačuje cestu, kterou se máme ubírat, když přemýšlíme o malém rohu. Nový zákon jde ještě dál. Pán Ježíš ve vyučování na Olivové hoře mluví o posledních časech a odkazuje na Daniela:

• Matouš 24:15 Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj...

Pán Ježíš dobře věděl, že už tady byla znesvěcující ohavnost, znal příběh Judy Makabejského, který vedl povstání proti Antiochovi IV., ale říká svým posluchačům, že mají malý roh hledat v budoucnosti. A nejlépe můžeme jeho slovům rozumět, že se vztahují na zkázu Jeruzaléma v roce 70. Ale Boží slovo nás vede ještě dál:

• 2Te 2:3-4 Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože [den Páně] nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha.

Pavel protahuje tu trajektorii od Daniela přes vyučování Pána Ježíše Krista až do konce věků. Je to i místo, kam směřuje Daniel, protože i on nakonec mluví o malém rohu, který bude odsouzen na konci časů. To je antikrist z knihy Zjevení. Vidíme tedy řecký malý roh, římský malý roh, budoucí malý roh – ta dráha, po které jdeme, je jasná. Daniel předpovídá existenci tyranských vládců, kteří se budou prohlašovat za bohy, kteří budou pronásledovat svaté, kteří povedou válku proti svatým. Byli, jsou a budou to diktátoři, kteří budou chtít vládnout světu, kteří budou vládnout krutě a tvrdě. Svatí budou vydáni do jejich rukou. Znovu si musíme připomenout slova Pána Ježíše, že ani brány pekel nepřemohou jeho církev. Ale spolu s nimi si musíme připomínat jiná slova Pána Ježíše Krista:

• J 15:20 Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat.

Budete pronásledovaní. Budete procházet soužením, budete v duchovním boji a budete přemáháni. Daniel tady dokonce mluví o tom, že na čas a dva časy a polovinu času (což je tři a půl času dohromady) budou do rukou malého rohu vydáni svatí. Tři a půl je polovina sedmi, což je číslo úplnosti a dokonalosti. Tři a půl je rozlomená úplnost, je částečná, omezená, konkrétně a jasně. Budou přicházet pronásledování, ale budou časově omezená. Ani to největší a nejsystematičtější pronásledování svatých nebude dovedeno do dokonalosti, ale bude vždy jen omezené. Bude kruté, bude nemilosrdné, jako to už bylo mnohokrát v dějinách, ale bude to jenom polovina sedmi. Saul z Tarsu šel dveře ode dveří a hledal křesťany, zavíral je do vězení a nutil je, aby se rouhali. Jednal tak krutě, že když se vrátil do Jeruzaléma znovuzrozený, křesťané se ho báli a nikdo s ním nechtěl mít nic společného.

Daniel byl zděšený z toho, co viděl. Hrozil se těch myšlenek, protože je ještě nedokázal vidět ve světle Kristova kříže, ve světle Pánova vítězství. Ještě nemohl rozumět slovům, jimiž vyučoval Pán své učedníky:

• Matouš 10:28.32-33.39 A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. … Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. … Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
• Matouš 16:25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

Pán Ježíš připravoval své učedníky na pronásledování. Totéž je mým úkolem. Úkolem staršího není ukolébat církev v bezzubé jinakosti, ale připravit církev, vystrojit jí, aby byla svatá a bezúhonná, aby obstála v pronásledování. Připravit svaté na příchod Pána slávy, na setkání s ním – ať již při jeho příchodu, nebo když budeme jako mučedníci posláni k němu, nebo když v tichosti opustíme tento svět a s dalším nadechnutím se ocitneme v Pánově přitomnosti. Křesťané, upřete své zraky na Pána, pevně se ho držte. Daniel nás k němu vede!

III. Království Syna člověka

Daniel mluví o malém rohu, který bude hubit svaté. Všimněte si, že bude dělat se zuřivostí, s velikou mocí, ale s Bohem ohraničenou mocí. Kdyby mu svatí nebyli vydáni do rukou, nikdy by se jich nemohl zmocnit, nikdy by je nemohl hubit. Ale lhůta je daná!

• Da 7:26-27 … avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben. Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat.

Budou otevřeny knihy. Pán přijde jako vítěz, přijde jako bojovník, přijde jako dobyvatel. Před jeho pohledem zmizí nebe i země a už pro ně nebude místo (Zj 20,11). Pán bude soudit bezbožné a slavně obhájí svůj krví vykoupený lid. Pán přijde a bude kralovat. Už kraluje, ale jeho vláda ještě není zcela zjevná všem. Ale potom bude. A bude to už navěky. Jeho království bude věčné! A jeho lid bude kralovat spolu s ním.

Pán přišel na tuto zem, a na kříži vybojoval slavné vítězství. Svým vzkříšením byl potvrzen jako král. Potom odešel k Otci do slávy. Vzpomeňte si na podobenství o hřivnách, které Pán vyprávěl:

• Lukáš 19:12 Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost.

Ježíš je ten muž, který vystoupil vzhůru, aby přijal královskou hodnost. Byl učiněn hlavou všech mocností a sil (Ko 2,10), byl ustanoven svrchovanou hlavou církve (Ef 1,22). Sedí po pravici Boha Otce všemohoucího a vládne všemu na nebi i na zemi (Mt 28,18). Ale přijde znovu, a dá poznat svou vládu všem – každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí, poklekne a k slávě Boha Otce každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,9-11).

Tento Pán se vrátí pro svůj lid. Vrátí se potrestat každou nepravost a bezbožnost, vrátí se soudit každé bezpráví, kterého se kdo dopustil proti jeho svatému lidu. Vrátí se a jeho království zazáří v plnosti. Už v něm nebude nic nečistého ani nesvatého. Nevstoupí do něj žádný modlář ani smilník, nevstoupí tam nikdo, kdo nebyl očištěn Kristovou krví, nikdo, kdo nečinil pokání, tedy nelitoval svých hříchů a nevyznal svou víru v Pána Ježíše Krista. Pán dá povstat svému království v moci a slávě. Náš text říká, že se mu budou klanět všechny vladařské moci a budou ho uctívat. To odpovídá podobnému místu z knihy Zjevení – a všimněte si, kde se toto místo nachází:

• Zjevení Janovo 21:24 Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu.

Je to tehdy, kdy je stvořená nová země a nové nebe. Beránek Boží tam kraluje. Lev z Judy je tu se svou svatou nevěstou. Na celé zemi – protože už je to nová země – není nic nečistého a nesvatého. Není zde žádný hřích, není tu žádná špatnost, není tu smrt ani ďábel, nejsou tu zlí lidé, nejsou tu zlé myšlenky, není tu pokušení ani svod. Malý roh byl vhozen do ohnivého jezera spolu s šelmou a falešným prorokem, spolu se všemi, jejichž jména nebyla od stvoření světa zapsána do knihy života. Ježíš je král, kraluje už nyní a přijde, aby ustanovil věčné království, které nikdy nepomine. Vzpomeňte si, kvůli čemu pronásledovali křesťany v mladičkém sboru – bylo to jejich vyznání, že Ježíš je král:

• Sk 17:7 Ti všichni porušují císařova nařízení, protože tvrdí, že pravým králem je Ježíš.

Ježíš je král. To je důležitá informace. Jak s ní naložíš? Jsou jenom dvě možnosti – radostná poddanost nebo zatvrzelá vzpoura. Daniel neznal Kristův kříž, proto nemohl chápat radost křesťanských mučedníků.

• Židům 10:32-36 Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením; někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených. Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.

Pokud ale nevyznáváte Ježíše jako Pána, jste vzbouřenci, kteří budou odsouzeni spolu s šelmou a malým rohem a se všemi, kteří neuvěřili v Pána Ježíše Krista. Jediným způsobem, jak uniknout přicházejícímu Božímu hněvu, není víc se snažit, ale vložit svůj život do rukou Pána, spolehnout se na to, že jeho kříž je dostatečnou obětí za mé hříchy, vyznat ho svými ústy jako Pána a uvěřit ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých. To je spasení. To je radostná poddanost, která vede k zemření sobě, ale k životu v Kristu. K životu, který je odvážný, věrný, naplněný láskou a radostí, na němž je vidět Kristův život – tedy láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Takový život může žít jenom Kristus sám skrze nás – proto vás chci všechny pozvat, abyste šli ke Kristu, abyste žili v jeho přítomnosti, aby se ve víře spoléhali na jeho kříž, abyste ho radostně vyznávali svými ústy. A on se k vám přizná před svým nebeským Otcem. Pojťe k němu.