Když se vykládají Písma se zaměřením na Krista, jedná se o vyhlašování Boží zvěsti. Jestliže je v centru Kristus, jak je zjeven v Písmu, máme před sebou evangelium, které je Boží mocí ke spasení. Tohle je velmi důležité nejenom pro kazatele – je jejich povinností, aby vykládali Písma s Kristem v centru, ale úplně stejně je to důležité pro každého křesťana, protože nám ukazuje, co máme vyžadovat, když se někdo postaví za kazatelnu. Máme vyžadovat výklad Božího slova. Potřebujeme vzít text, vysvětlit text a aplikovat ho do svých životů. Takové kázání potom odpovídá Božímu slovu a je Boží zvěstí. Proto Petr připomíná křesťanům:

• Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. (1Pt 4,11)

Znovu si můžeme položit otázku, proč je to tak důležité, že to musím takto zdůrazňovat? Odpověď znovu najdeme v Písmu – kde se bere víra? Jak se člověk stane křesťanem? Jak může někdo uvěřit?

• Tedy víra je ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. (Ř 10,17 KRAL)

Boží slovo je naprosto nezbytné ke spasení. To nás vede k další věci:

• Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. (1Te 2,13)

V případě křesťanů z Tesaloniky Boží slovo zapadlo jako semínko do půdy, která byla připravena Duchem svatým a začalo růst a přinášet hojnou úrodu. Tak je to u každého, kdo přijímá Boží slovo takové, jaké doopravdy je – jako slovo samotného Boha. To je víra, která je sycena Slovem a to následně projevuje svou sílu. Všimněte si, že Písmo to tady jasně říká: Projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. Ještě silněji to můžeme slyšet v první kapitole listu Římanům:

• Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ (Ř 1,16-17)

Pro ty, kdo věří, je evangelium Boží mocí ke spasení. Přijímají ho vírou a evangelium v nich dále působí víru, takže žijí z víry. Tato víra je sycena a budována Božím slovem.

A v našem textu se mluví o působení síly, o mocném působení. Nebo jak to překládá Pavlík – Boží slovo ve vás vyvíjí svou činnost, koná své dílo. Boží slovo je mocné a vždycky vyvíjí svou činnost, vždycky mocně působí. Na jedné straně působí k víře ve věřících a na straně druhé působí k zatvrzení v těch, kdo nevěří. Prorok Izajáš popsal práci Božího slova takto:

• Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. (Iz 55,10-11)

Boží slovo se nikdy nevrátí s prázdnou, ale vykoná svou práci. Tady nacházíme důvod, proč apoštol Pavel předtím napsal Tesalonickým, že jeho příchod do Tesaloniky nebyl marný (1Te 2,1). Rozséval Boží slovo a ono udělalo a dělalo svou práci v životech lidí. Boží slovo působilo v životech křesťanů, takže na nich již brzy byla vidět činná víra, usilovná láska a vytrvalá naděje (1Te 1,3). Boží slovo je proměňovalo do podoby Ježíše Krista. A to je dílo Božího slova ve věřících dodnes. Ono v nás působí, posvěcuje nás, proměňuje nás, posiluje nás, povzbuzuje nás a sytí nás.

Ale aby mohlo vykonat takovou práci, musí v nás nejprve být. A tady jsme zase na začátku. Musíme přistupovat k Písmu jako ke slovu Božímu, a musíme se jím sytit. To znamená, že ho budeme číst, že ho budeme studovat, že budeme poslouchat kázání, a že podle toho budeme jednat.