Boží slovo nás v této věci nenechává na pochybách, není nijak nejasné ani nejednoznačné. Naše lidská hříšnost v kontextu dvou tisíc let historie církve sice mnoho věcí v oblasti vedení a uspořádání místního společenství křesťanů zamlžila a zkomplikovala, ale Písmo je světlem, které osvěcuje naši stezku a může snadno narovnat, co lidská tradice pokřivila. V Bibli nenacházíme žádnou církevní hierarchii, žádné rozdělení na duchovní a laiky, žádné ordinované služebníky, faráře, kazatele, pastory, pastory pastorů, oblastní seniory, reverendy apod. Církev je v Novém zákoně vždycky vedená staršími, skupinou starších, kteří jsou si rovni, jimž byla svěřena péče o Boží lid, a Duch svatý je ustanovil za strážce, kteří mají pást Boží lid.

Když Pavel s Barnabášem kázali evangelium v Ikoniu, Lystře, Derbe a na dalších místech v Malé Asii, „ustanovili v každé církvi starší (v množném čísle)“ (Sk 14,23). Když do církve v Antiochii přinesli někteří lidé z Jeruzaléma falešné učení, Pavel s Barnabášem (ustanovení vedoucí církve v Antiochii – viz Sk 13,1) se šli setkat s vedoucími církve v Jeruzalémě, „s apoštoly a staršími církve“ (Sk 15,2). Pavel zanechal Tita na Krétě (Tt 1,5), aby v každém městě, tzn. v každé církvi, protože bylo obvyklé, že v každém městě byla jedna církev, ustanovil starší (opět v množném čísle). Pavel se chtěl setkat se staršími z Efezu, ale nechtěl se zdržovat cestou do Efezu, takže požádal starší, aby za ním přišli do Milétu (Sk 20,17). Když o něco později píše Timoteovi do Efezu, říká mu, že starší, kteří konají svou službu dobře, jsou hodni dvojí odměny, zvláště ti, kteří se namáhají Slovem (1Tm 5,17), což opět mluví o více starších ve sboru a také o to, že ne všichni starší musí v církvi vyučovat, ačkoliv toho musí být schopni (1Tm 3,2; Tt 1,9). Je-li někdo nemocen, má zavolat starší církve, aby se za něj modlili (Jk 5,14), z čehož mimo jiné vyplývá, že křesťan má mít svůj domácí sbor, který je spravován ustanovenými staršími.  

Boží slovo používá ještě některá další slova k popisu vedoucích církve. Jedním z nich je slovo dohlížitel nebo strážce, řec. episkopos, které je do češtiny tradičně převáděno (nikoliv překládáno) slovem biskup. Z míst, jako je Tt 1,5.7 je zjevné, že obě slova (starší a dohlížitel, řecky presbyteros a episkopos) popisují tutéž osobu. Podobně to je ve Skutcích 20, kde Pavel zavolal starší církve (Sk 20,17) a říká jim, že je Duch svatý ustanovil za strážce (zde slovo episkopos výjimečně nebylo přeloženo slovem biskup), aby byli pastýři Božího lidu (Sk 20,28). Zde se objevuje další slovo, pastýř, které popisuje službu vedoucích v církvi. Také Petr používá slovo pastýř v souvislosti se službou starších (1Pt 5,1–4).

Pavel napsal dopis církvi ve Filipech a v úvodním verši oslovuje celou církev a potom dvě skupiny ustanovených služebníků, starší a diákony (v Ekumenickém překladu biskupy a jáhny – v řečtině jsou tam slova episkopos a diakonos) – a opět v množném čísle.

Našli bychom ještě pár dalších slov, např. v Žd 13,17 nebo 1Te 5,12–13 a pokaždé se mluví o více vedoucích, tedy minimálně dvou a více.

Z těchto dokladů jasně vyplývá, že biblickou normou vedení místního sboru je skupina dvou a více starších. Tam, kde to tak není, je pořád církev církví, ale slovy Pavla, „ještě něco zbývá dát do pořádku“ (Tt 1,5). Jedná se o kolektivní, sdílené vedení skupinou kvalifikovaných mužů.