Ukážeme si tři věci, které se týkají církve – je to nutnost, která čiší z celé třetí kapitoly, dále uvidíme přesnost, když Pavel mluví o církvi jako o domě Božím. A nakonec – mluvíme o církvi, a to ukazuje na život. Církev je organismus, je živá.
Z dnešního textu si ukážeme tři hlavní důvody, které vedly apoštoly k tomu, aby kázali Krista navzdory tomu, že jim to jejich vůdcové zakázali. Především to bylo proto, že Bůh vzkřísil Ježíše. Kristus žije, a proto musíme mluvit o jeho vzkříšení. Druhým důvodem, proč apoštolové kázali Krista, je, že Bůh vyvýšil toho, který byl ukřižován a učinil ho vůdcem a spasitelem. A poslední důvod, který vidíme v našem textu, je, že Bůh ho dal, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
Před námi jsou dva jednoduché a krátké verše, které Pavel napsal církvi do Korintu. Pavel v nich jednoduchým způsobem odkazuje na evangelium. Ukazuje na nadřazenost evangelia, na jeho výsadní místo, mluví o jednoduchosti evangelia a nakonec zmiňuje dvojsečnost evangelia. To jsou tři body, jimiž se z těchto dvou veršů budeme dneska zabývat.
S úkolem vedoucího v církvi jsou spojené tři schopnosti, které si muž, který touží po tom, být starší, musí osvojit. Jedná se o (1.) schopnost učit, (2.) schopnost vést (na prvním místě rodinu) a (3.) schopnost být příkladem.
Mluvili jsme o tom, že pastýř musí být milující, bezúhonný a pečující o rodinu, a tedy také o stádo Božího lidu. Dneska se podíváme na další tři charakteristiky, které mají společného jmenovatele a ukazují na to, že starší musí být pokorný pastýř.