Dnes se budeme zabývat dvanáctým veršem, který mluví o díle zachraňující Boží milosti v životě křesťana. Stejná milost, která zachraňuje, také vychovává. Kde není záchrana, nemůže být výchova, kde není výchova, se vší pravděpodobností není ani záchrana.
Dostáváme se na místo, které je velmi vážné a které je dnes mnoha křesťany ignorované. Když zmíníte démonské nauky, křesťané se příliš snadno a naivně domnívají, že se to týká něčeho, co je na hony vzdálené církvi nebo čemukoliv, co má nálepku „křesťanské“. Opak je pravdou!
V našem dnešním textu se zaměříme na to, jaká je podstata církve – církev je Boží, je sloupem pravdy a také její oporou, dále se zaměříme na to, jaké je poslání církve a co je obsahem jejího poselství. Nakonec uvidíme, že to všechno ukazuje jediným směrem: na Ježíše Krista.