Dneska se tedy podíváme na to, jak Otec oslavil svého Syna, a jak Boží syn oslavil svého nebeského Otce, a pak uvidíme, co to znamená také pro nás, pro náš křesťanský život, pro naši duchovní zralost.
Dnes se podíváme na sedmnáctou kapitolu z perspektivy prvního verše, z perspektivy jediné věci, kterou zde nacházíme. Podíváme se na samotnou skutečnost, že se Ježíš modlí, podíváme se na to, za co se modlí, a nakonec si ukážeme, proč se Ježíš modlí.
Dneska půjdeme k poslední části dvacátého osmého verše, kde se mluví o ceně, která byla za církev zaplacená. Tady si ukážeme, co to znamená pro náš život, co to znamená pro naši motivaci, pro náš křesťanský růst, pro naši službu i pro naši zralost.
Dneska půjdeme v našem textu dál a podíváme se na to, jak Pán vládne ve své církvi. Duch svatý v Božím lidu ustanovuje starší i všechny ostatní služebníky, Duch svatý obdarovává a také vede církev pomocí Božího slova, které je svědectvím o ustanovené hlavě církve, Pánu Ježíši Kristu.
Pokoj vám a milost, milí v Kristu, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Znovu otevíráme Boží slovo a pokračujeme v naší sérii o křesťanské zralosti. Začali jsme tam, kde zralost musíme očekávat a vyžadovat, u starších církve. Jsme ve Skutcích 20, kde čteme o tom, jak se Pavel setkal se staršími církve v Efezu. Mezi mnoha jinými věcmi jim řekl: